„Moc jsem se na tebe těšila“, přerušila mé přemítání. „Chceš vidět jak moc?!“ Kývnul jsem. Rozepla si ten zvláštní kožený pásek, který mi položila na hrudník, sundala si černou sukni a pak i kalhotky.….. které mi ovšem položila na obličej. Byly vlhké a voněly ženskou touhou. Zahlédl jsem její kočičku, byla skoro úplně vyholená až na malý proužek z hnědých chloupků. Pak si obkročmo nasedla na mé břicho a já si všiml, jak si jednou rukou hladí kundičku. Druhou rukou mi sundala z obličeje své kalhotky, hlavou se naklonila těsně před můj obličej a řekla: „Líbím se ti?!“
Otázka to byla dost zbytečná, protože mi kolík stál jako už dlouho ne. „Ano, chci tě…..teď hned!“ říkal jsem skoro už zoufale a přitom se jí snažil alespoň políbit. Uhnula mi. „Tak o tom tady rozhoduju jen já, jasný?!“ „Ano.“
Přestala si dráždit rukou kundičku a začala mě s ní hladit po obličeji. Když její vlhké prstíky dorazily k mé puse, řekla důrazně: „Cucej!“ Otevřel jsem tedy pusu a poprvé tak ochutnal šťávu její kundičky. Najednou jí ale zvážněl výraz, zamračila se, druhou rukou rychle vzala vlhké kalhotky a nacpala mi je do pusy!
Snažil jsem se je vytlačit jazykem, ale přikryla mi pusu rukou. Do druhé ruky rychle vzala kožený pásek z mého hrudníku a tou nejširší stranou mi ho pevně přitlačila na pusu. Pak oba konce protáhla vzadu za krkem a koženou přezkou je sepnula přímo na mojí puse a pořádně utáhla. Pásek mi sahal od nosních dírek až po bradu a plochá přezka mi tlačila na pusu, takže jsem neměl nejmenší šanci promočené kalhotky vyplivnout! Naštěstí nebyly moc „jeté“.
Koulel jsem očima, huhlal jsem ať je vyndá, ale čím víc jsem se zmítal, tím víc se mi smála! Vůně kůže, kterou jsem měl přímo pod nosem však byla uhrančivá! „Stejně mi už ty tvoje kecy lezly na nervy!“ řekla a políbila mě na koženou přezku na mé puse. Pak mě přetočila na břicho, musel jsem pod sebe nějak nasoukat svůj vztyčený kolík, ale naštěstí jsem ležel na docela vysokém koberci, takže to ani moc nebolelo. Pak mi kupodivu od sebe odvázala kolena, pak i kotníky.
Myslel jsem, že mě třeba už chce pustit, a tak jsem nekopal ani se nezačal nějak jinak bránit, ale byl jsem na omylu. Místo toho jsem koutkem oka zahlédl, jak si přináší asi metr dlouhou tyč s kovovými očky na konci (později jsem se dozvěděl, že se tomu říká rozporka) a postupně mi k oběma očkům na koncích tyče přivázala nejdříve levý a pak pravý kotník. Nohy jsem tak měl od sebe roztaženy jak ta poslední děvka a nemohl jsem s tím dělat vůbec nic.
Poté co se přesvědčila, že jsou kotníky dost fixovány, rozhodla se mě trochu potrápit a tak mě začala lechtat na koulích a na zadku. Huhlal jsem do svého kalhotkového roubíku, svíjel se jako červ, ale nemělo to smysl. S lechtáním najednou přestala, její nehty se mi zaryly do obou půlek a pak začala mě bít holou rukou přes zadek. Štípalo to, rány dopadaly rychle za sebou, pak zase pomaleji, silně ale chvíli i jemněji…trvalo to dlouho a já myslel, že zešílím. Při posledních ranách rytmicky opakovala: „Svojí paní nebudeš tykat! Svojí paní nebudeš tykat.“
Když se unavila, můj zadek byl v jednom ohni. Ještě mě párkrát štípla do obou půlek, pak se postavila a stoupla si k mé hlavě tak, že jsem měl špičky jejích lodiček přímo před obličejem. Vzhlížel jsem na ní z podlahy jako na bohyni a doufal, že je po všem…
„Jdu se převléknout, tak nikam nechoď!“ uchichtla se a odešla do dveří, které jsem měl přímo před sebou. Zavřela je za sebou a já osaměl. Když jsem tam tak bezmocně ležel na zemi, zadek mě pálil a nemohl jsem se ani hnout, uvědomil jsem si, že jsem této ženě vydaný opravdu na milost a nemilost. Nejvíc mě ale děsilo to, že se mi tohle vše moc líbí!!!
Konečně jsem měl také čas rozhlédnout se kolem sebe, kde to vlastně vůbec jsem. Pokoj byl poměrně velký. Ležel jsem na červeném koberci oválného tvaru, zbytek podlahy tvořily černé dlaždice. V pokoji byla také velká postel s kovanou ozdobnou pelestí, velká sedací souprava potažená černou kůží, naproti ní byl stoleček s televizí a videem, na protější zdi pak byl pevně přimontován kříž ve tvaru X s řadou kovových ok na každém rameni a vedle něj byl pojízdný (asi 1,5 metru vysoký) stojánek na jehož vrcholu visel plastikový pytel naplněný vodou, ze kterého vedla hadička ukončená nástavcem ve tvaru vibrátoru….celé to bylo hodně podobné nemocniční „kapačce“ jen poněkud větší.
Všude na zemi se válely provazy, na stěnách viselo několik bičíků a plácaček a na poličce vedle televize leželo několik druhů vibrátorů. Na stropě pak bylo přimontováno několik kovových ok, kterými byly provlečeny provazy – ty vedly ke kladkám přimontovaným na stěnách pokoje….
….najednou se ale otevřely dveře a já polkl naprázdno. Stála tam ONA! Na nohou měla místo lodiček černé kozačky ke kolenům na jehlovém podpatku, stehna jí překrývala černá kožená sukně, která jí pevně obepínala boky. Štíhlý pas jí zvýrazňoval černý (a samozřejmě také kožený) korzet, ze kterého se dmula, její nádherná velká prsa. Na rukou měla (jak jinak) černé dlouhé rukavice z jemné kůže, které jí sahaly až skoro k ramenům. V jedné ruce pevně svírala bičík z kožených pramenů a v druhé držela široký kožený obojek.
Chvíli stála ve dveřích a prohlížela si mě a pak pomalu kráčela po dlaždicích směrem ke mně. Klapot jehlových podpatků jejích kozaček mě přiváděl k šílenství. Špičky jejích kozaček se zastavily se u mého obličeje, podrážkou pravé boty mě pak pohladila po vlasech, vzhlédl jsem nahoru k jejímu obličeji a její výraz byl naprosto nesmlouvavý! Sedla si mi na záda a v klidu mi začala nasazovat černý kožený obojek – nikam nespěchala, věděla, že teď jí už nikam neuteču. Utáhla ho pevně, ale ne tak aby mě škrtil. Obojek byl tak široký, že jsem musel mít hlavu mírně zdviženou…asi se jí to tak líbilo.
Vstala, vzala do ruky bičík a začala mě jeho koženými praménky hladit po zádech. Pak po dlouhé chvíli opět promluvila. Její hlas zněl rozvážně, ale velmi nesmlouvavě: „Od této chvíle jsem pro tebe Paní Alena! Pokud mne oslovíš jinak než Paní Aleno nebo má Paní či se dokonce pokusíš o tykání, budeš potrestán. Jsi moje bezmocná sexuální hračka, takže mi budeš plnit všechna příkazy a přání, které ti řeknu! Je to jasné?!“
Nemohl jsem dělat nic jiného než zoufale kývat hlavou! „Dobře, tak se mi to líbí! VELMI se mi ale nelíbilo, jak jsi mne osahával v předsíni a za to musíš být potrestán!“
Kroutil jsem hlavou, že jsem to tak nemyslel, ale to už začaly na můj zadek dopadat první rány od jejího bičíku. Zadek jsem měl ještě červený od předchozího bití, takže to pěkně štípalo hned od začátku. Naštěstí mě má Paní nebila moc silně, spíše jen symbolicky, abych si uvědomil, že jsem opravdu zcela v její moci!
Po chvíli přestala a řekla: „Teď dostaneš šanci, aby sis vyžehlil svoje provinění…budeš mi moct udělat dobře!“ Těšil jsem se, že konečně budu moci ulevit svému kolíku, který už se delší dobu snažil udělat díru do koberce, ale celé se to seběhlo tak nějak jinak.
