Nevím čím to je, ale vždy když je úplněk, přichází na mně šílená touha zkusit něco nového. Žen už byla spousta, co to takhle zkusit s klukem…
Sedám k počítači a hledám. Tady to je. „Hledám kluka který se nechá vykouřit, možná i víc. Já aktivní, ty pasivní…“. To je ono. Vytvářím e-mailovou adresu a odpovídám. Při psaní odpovědi cítím, jak mi tuhne přirození a má fantazie se rozjíždí na plné obrátky. Nikdy jsem nic takového nezkusil. Představa sexu s mužem mě začíná naprosto pohlcovat. Důležité je, aby se o mých aktivitách nedozvěděla moje žena, nebo někdo z okruhu známých či příbuzných.
Odpověď dorazila obratem. Schůzka je možná ještě dnes večer. Páni – tak to jsem opravdu nečekal. Jdu se osprchovat, holím šourek a okolí análu. Při omývání cítím nezvykle silnou erekci. Jsem snad teplej? Na podobné úvahy není čas. Manželce vysvětluji, že musím ještě nutně na dvě hodiny do firmy, oblékám se a mizím. Čekám na smluveném místě a vyhlížím svůj objekt. Už se blíží…
„Ahoj, jseš Jirka?“ „Ano a ty?“ Odpovídám kladně. „Martin. Půjdeme?“. Navrhuji blízkou restauraci. Potřebuji si dát něco na posilněnou. Bojím se, že mě tento zážitek zlomí a celý můj dosavadní život bude na ruby. Po dvou panácích (piji pouze já) odcházíme a nasedáme do Martinova auta. Veze mě na nedaleké panelákové sídliště.
Stále ta neodbytná erekce. Martin otvírá dveře bytu a já se snažím ujasnit, co se bude dít. „Jak si to představuješ?“ ptám se ho. „No, nejdřív bychom se měli osprchovat. Můžu si Tě omýt? „Ano“.
Pomalu se svlékám. Pořád se ještě stydím, především za svoji erekci. Martin se lehce usmívá. „Nemusíš mít strach. A jestli se stydíš, mohu Ti zavázat oči“ Přiznávám se, že chci. Zcela nahého a s šátkem přes oči mě vede do sprchového kouta. Teplá voda stéká po celém mém těle a já cítím, že už to dlouho nevydržím. „Předkloň se trošku, umeju ti dírku.“ Říká tiše Martin. Když Martin zajede mezi půlky a začne mydlit okolí, cítím že to nezvládám a stříkám. Taková ostuda.
„To nic, to spravíme“ slyším jakoby z veliké dálky. Martin zřejmě šroubuje sprchovou hlavici. Cítím tlak na konečník a najednou se moje vnitřnosti plní vodou. „Pojď ven“ říká Martin a posadí mně na wc, které je hned vedle sprchového koutu. „Uvolni se“. Špína ze mě teče jako o závod. Po čtvrtém vypláchnutí jsem již zřejmě čistý protože cítím, jak mě Martin utírá. Odcházíme do pokoje a Martin mě pokládá zády na postel. Stále mám zavázané oči a tak nevím co se bude dít.
Ruce mi dává za hlavu a nohy široko od sebe. Kolem rukou a nohou omotává nějaké hebké provazy. „Co se děje?“ Zkouším vyzvědět. „Nic, vůbec nic…“ slyším Martina, „někdo prožívá svůj orgasmus dost bouřlivě a nechci rušit sousedy, ještě Ti dám něco do pusy“. Nechám ho tedy dokončit svou práci. Do úst mi dává roubík a odchází. Slyším crčet vodu ve sprše a dochází mi, jak jsem se asi nechal nachytat. Po chvíli se vrací.
„Tak a můžeme začít.“ Cítím, jak natírá celé mé tělo nějakým masážním krémem a je to velice příjemné. Vrací se mi erekce. Náhle přestává a slyším tiché kovové zvuky. „Co to je?“ Odpovědí je mi charakteristické cvaknutí závěrky fotoaparátu. Tak, a teď jsem v hajzlu, říkám si. Maximální vzrušení mi však nedovoluje rozvíjet tyto myšlenky dál. Najednou se moje nohy zvedají do výše až jsou v roztažené poloze, téměř do pravého úhlu. Cítím jak se mi na konečník tlačí Martinovy prsty. Nejdřív jeden, pak dva… Přitom mi neustále velmi jemně masíruje penis.
Opět cítím blížící se vyvrcholení. Škubání v penisu cítí i Martin a přidává na tlaku v konečníku. Snažím se přirážet jak šílený a najednou je celá jeho ruka uvnitř. Jsem tak překvapen že ztrácím potřebu ejakulovat a zhluboka oddechuji. „Tak to je něco“ říká tiše Martin. Jsem si toho také vědom. Martin se pokouší vsunout svoji ruku co nejdál, je velice jemný, nespěchá a tak se mu daří téměř nemožné. Mizí ve mně téměř po loket a pomalu neustále pohybuje rukou sem a tam.
Pomalu vytahuje ruku z mích útrob, povoluje upoutání, odstraňuje roubík a šátek. „Tak co?“ Zatím nemám slov. „Pojď jdeme se umýt“. Cestou do sprchy přemýšlím, jak mu tento nevšední zážitek vrátím vždyť Martin k uspokojení snad vůbec nedošel. Tlačí mně však čas a tak se oblékám a po rozloučení mizím. Už ve dveřích jsem si jist, že tato návštěva nebyla poslední.
