Ležel jsem jedno sobotní odpoledne na gauči a tiše přemýšlel. V tom slyším ze sousedního bytu vrzání postele. Poslouchám, no ano je to pravidelné a rytmické, tam někdo souloží. Ten mladý pár vedle se už ale před půl rokem rozvedl, a bydlí tam už jen ona s ročním dítětem. Tiše poslouchám a tajím dech. Tento zvuk jsem z toho bytu již delší dobu nezaslechl. Asi tam má po dlouhé době půstu nějakého milence.
Vzrušilo mě to a proto sahám do kalhot a mnu si penis. To mi ale nestačí, sundávám si kalhoty, sednu si zpět na gauč a s přiloženým uchem na zdi tiše onanuji.
Vrzání nepřestává, naopak zrychluje a to už ta vrzající postel chvílemi i naráží do zdi. Představuji si svou sousedku, jak leží odevzdaně na té posteli v misionářské poloze, nohy široce roztažené, na ní její milenec, který do ní v tomto rytmu zasouvá a znovu vytahuje svůj penis. To už nevydržím a stříkám.
Po chvíli ustane i vrzání a já si pomyslím, že se do ní právě vystříkal. Šel jsem tedy na záchod a potom do koupelny. Z chodby jsem zaslechl zvuk odemykajících se dveří. Podíval jsem se kukátkem a viděl jsem z bytu odcházet staršího asi tak padesátiletého muže. Ona se s ním rozloučila slovy „nashledanou a děkuji“, což mi přišlo dost divné.
Pak jsem nad tím přemýšlel a taky jsem byl zvědavý a nevěděl, jak se něco dovědět. Hledal jsem v diáři její telefonní číslo, která jsem tam měl napsaný pro případ, že by se něco dělo s mým, nebo jejím bytem. Vzal jsem mobil a napsal: „Promin, ale bylo to slyset, mela by sis davat pozor, at se nedostanes do reci“, a odeslal jsem to.
Za několik minut mi od ní přišla zpráva: „ Promin, nevedela jsem, ze je to tak slyset, ale je to stara postel a na novou ted nemam.“ Myslel jsem si, že vůbec neodpoví, nebo to zahraje do autu, ale překvapilo mě, že se přiznává k tomu, že to byla postel. Napsal jsem jí tedy znovu.
„Vim, ze to mas ted asi tezke, muzu ti s necim pomoct, nepotrebujes neco?“ Po chvíli přišla zase zpráva „ Diky za nabidku, budu si to pamatovat“.
Uplynulo asi 14 dní, seděl jsem doma u svého počítače a něco jsem si psal, když v tom zase slyším vrzání. Vstal jsem a přiložil ucho na zeď. Opět stejný rytmus a vrzající postel. Kalhoty šly dolů a já si při tom ve stoje honil. Tentokrát skončili dřív, než minule a tak jsem dokončoval svou onanii s představou toho, jak do mé mladé sousedky ten muž pustil své semeno.
Poté co od ní odešel, mi během chvíle přišla zpráva: „ Promin, vim ze jsi doma.“ Ja jí odpověděl: „Me to nevadi, dulezitejsi je, jestli se ti to libilo.“ Ona odpověděla: „Jestli mam byt uprimna, tak nelibilo.“ To mě zarazilo a začínal jsem tušit, že s tím milencem to asi nebude jen tak.
Napsal jsem jí tedy: „Jestli se chces vypovidat, nebo sverit, tak muzes.“ Její odpověď zněla: „A ty by jsi chtel poslouchat ustaranou rozvedenou zenskou?“ „Proc ne? Az budes mit cas, tak si rekni“ Za několik minut přišla odpověď: „A co treba ted, malou mam u rodicu?“
„Dobre, za 10 minut jsem tam.“ Běžel jsem na záchod a pak do koupelny, abych se oholil. Vytáhl jsem láhev vína a šel.
Otevřela a pozvala mě dál. Podal jsem jí láhev vína se slovy: „Aby se nám líp povídalo.“ Řekla: „dobře“ a zavedla mě do kuchyně. Seděli jsme a popíjeli, a když jí konečně víno rozvázalo jazyk, začala si mi stěžovat, jak je na tom finančně, když je na mateřské a že ten muž není její milenec, ale bývalý šéf z posledního zaměstnání, který si na ni vzpomněl při příležitosti prvních narozenin malé Nikolky a přinesl jí dárek.
Když se dověděl o její situaci, tak jí nabídl finanční výpomoc, ale ne jen tak pro nic za nic. A ten večer už se u ní zdržel a vyspal se s ní. Od té doby prý chodí skoro pravidelně, vyžaduje hlavně orální uspokojování, a někdy jako třeba dnes a před čtrnácti dny i soulož do konečníku. Doma si to prý s manželkou neužije.
„Tak to bylo to vrzání a bouchání postele, co jsi slyšel a proto jsem ti psala, že se mi to nelíbilo. Normální soulož si na mě vyzkoušel jen ten první večer, a od té doby jen klečím, kouřím a polykám, nebo ležím na posteli a nechám si od něj trhat konečník a věř, že desetiminutová soulož do něj není nic příjemného.“ „Vždycky si ale říkám, že to musím kvůli Nikolce tu chvíli vydržet.“
To už začínala brečet, tak jsem ji schoulil do náručí, aby se mohla v klidu vyplakat. Radši sem jí ani neříkal, že jsem si vlastně při tom, když trpěla na posteli, užíval taky.
