Léto. Dovolená. Chorvatsko. Spolu se svou ženou jsem trávil dny na nevelkém pruhu písečné pláže ohraničené krásnými, ale nepřístupnými skalisky. Každodenně jsme kolem desáté hodiny došli na pláž, moje žena se uvelebila na dece břichem dolů a začala se opalovat.
To znamenalo, že se poprvé pohnula až tak za dvě hodiny. Otočila se na záda a pokračovala v opalování. Za další dvě hodiny se opět otočila a tak to opakovala až do odchodu domů. Pravda, občas to proložila krátkou koupelí v moři.
Způsoby opalování své ženy jsem sice nechápal, ale mlčky toleroval. Mělo to jen jednu vadu. Strašně jsem se nudil. Dalo se sice chodit po pláži a pozorovat ženy a dívky, které se často opalovaly nahoře bez. Byly tam všechny typy, jaké jste si jen mohli přát. Mladičké, mladé, vyzrálé, přezrálé, staré, s malými prsy, se středními prsy, s velkými prsy, s obrovskými prsy, bledé, opálené, tmavé, krátkovlasé, dlouhovlasé, s drdoly, s kohouty, s náušnicemi a bez nich, s piercingem, oblečené, v plavkách, v bikinách, celé nahé, samotné, s partery i ve skupině.
Jenže, jdu-li po pláži a vidím-li krásnou ženu s odhalenými ňadry na dvacet metrů, těším se, až ji uvidím zblízka. Ale když se přiblížím na pár kroků, nechci vypadat jako nadržený trouba, a tak stočím zrak jinam – vyhledám další objekt pozorování vzdálený asi dvacet m.
Možná je to varianta masochismu, zdálky se naladit na krásný zážitek, a zblízka se namísto něj opět jen připravovat na další. Navíc se nedalo na této poměrně malé pláži chodit dokola, aniž bych tam vzbudil nechtěnou pozornost a nevypadal opravdu jako permanentní šmírák.
Nakonec to dopadlo tak, že jsem hodiny a hodiny trávil s brýlemi a se šnorchlem plaváním v moři a pozorováním mořských živočichů a rostlin. Divoká, rozeklaná skaliska táhnoucí se do dáli po obou stranách pláže a zasahující daleko do moře, vytvářela množství ostrůvků a zálivů. Na jejich důkladné prozkoumání bych potřeboval více času, než kolik zbývalo do doby našeho odjezdu. Nejzajímavější se ukázaly skalní převisy.
Naučil jsem se potopit ke dnu, vplout pod převis a přitom pozorovat mořské potvůrky na skále nade mnou. Po vynoření jsem jen vyfoukl vodu ze šnorchlu, párkrát se nadýchl a opět ke dnu. Často jsem ztratil orientaci, kde vlastně jsem, a octl se buď zcela na mělčině, nebo naopak stovky metrů od břehu.
Při jedné mé výzkumné plavbě jsem opět potopil pod převis a těsně nade dnem jsem ho obeplouval. Vtom jsem koutkem oka zahlédl něco svítivě růžového v malé vzdálenosti přede mnou. To, co jsem uviděl mě naprosto fascinovalo.
Skály zde vytvářely malou, mělkou zátočinu krytou jak pohledu ze břehu, tak vlnám od moře. V tomto zálivu našla azyl dvojice milenců. Viděl jsem z nich jen nahá těla od pasu dolů. Jediná částí, která byla rušivým momentem idylického obrázku, a která mne právě upoutala, byly svítivě růžové gumové boty do vody, které měla žena na nohách.
Muž byl částečně opřený zády o skálu a napolo seděl na kameni, jako na židli, ona měla chodidla na skále za jeho zády a nasedala mu na jeho ztopořený pyj.
On ji držel rukama zespoda na zadečku a pomáhal přirážet. Neměli ani tušení, že je někdo pozoruje z mořského dna. Díky mému nezvyklému úhlu pohledu, čisté a klidné vodě i minimální vzdálenosti jsem měl nečekaně dobrý výhled. Na druhou stranu jsem pociťovat, že mi dochází vzduch. Normálně bych se již vynořil, ale teď jsem se držel rukou kamene vyčnívajícího ze dna a doslova zíral na souložící dvojici.
Z rychlosti jejího pohybu, bylo vidět, že se blíží k vyvrcholení. Bolest na mých prsou se však zvětšovala a já se začínal dusit. Už, už jsem myslel, že budu muset odplavat předčasně, ale nakonec jsem se přece dočkal.
Žena zastavila pohyb, přitlačila se na jeho úd a strnula. Pak se odtáhla tak daleko, až jsem myslel, že mu musí úd vyklouznout a znova se přitiskla. Při tom se její tělo propjalo a prohnulo právě prožívaným orgasmem. Vtom si ji muž vysunul ze svého penisu a proti mně si razily vodou cestu mléčně bílé proudy spermatu.
To jsem už nevydržel a vyrazil šikmo vzhůru, tak abych se vynořil kryt skálou. Z vody jsem přímo vyletěl, vyplivl šnorchl a zběsile dýchal. Chrčel jsem, funěl a sýpal. Uvědomil jsem si, že nikdy v životě, ani po souloži, jsem takhle nelapal po dechu.
Nevím, jakou dobu to trvalo, než se mi dech zklidnil a já mohl zase uvažovat. Hned poté jsem začal plavat podél břehu, tak abych mohl nahlédnout do skryté zátočiny a podívat se, kdo vlastně ta dvojice je. Ale ouha, asi slyšeli jak jsem se dusil, místo bylo prázdné. Škoda, že jsem je vyplašil!
Jak by to bylo krásné, jít se potápět vždy, když by šla do vody i tato dvojice! Proč bych to ale vzdával? Nevím sice, jak vypadají, natož jaké mají plavky, ale princ našel Popelku také podle střevíčku! Už vím, jak strávím zbylé dny dovolené – budu pátrat po majitelce svítivě růžových střevíčků.
