,,Pepo! Rozjeď to, ale ještě prosím nebuď! Mám to na krajíčku!“ Rozjel jsem to a bylo to zase nádherné. Andulka přirážela jako kdyby to měla mít naposledy v životě. Najednou začala křičet: ,,Já chci bejt s Tebou!“
Jel jsem jak Fitipaldi, a když jsem nahlásil, že to mám také na krajíčku, tak se Andulka nečekaně odpojila a ucukla a nabídla, že mě dorazí na koni sama.
Hupli jsme na vychladlou postel a i kdybychom chtěli zastavit tu přicházející rozkoš, tak jsme neměli nejmenší šanci. Andulka opět byla. Její stahy byly zase tak silné, že jsem byl i já.
Řvali jsme blahem a předháněli se, kdo udělá více stahů. Naše nástroje lásky pulsovaly silně a dlouze. Zůstali jsme chvilku v sobě a pak jsme se natáhli vedle sebe, jak dva špalky na záda. Spokojeně jsme oddechovali a nebyli jsme schopni se ani hladit. Jen jsme se drželi za ruce a trošku otřeli svá spocená těla a naše orgány veliké radosti.
Zasloužily by, za tu nádhernou rozkoš mnohem lepší péči. To by ale do koupelny, musely dojít samy. To vše, co jsem do buchtičky nastříkal, se mi jako bumerang vrátilo na stehna.
Požádal jsem o kapesník, na kterém už ale nebylo místečko suché. Tak byl naškrobený po našich dnešních orgasmech. Otřel jsem se pro změnu do kalhotek, které Andulka ochotně vytáhla z pod polštáře a podala. ,,V kabelce mám rezervní, kdyby mě chtěl manžel náhodou očuchávat! Má vyvrklou nohu a nemůže kopat! Furt debil smrdí doma a vyšetřuje, kde jsem byla a s kým.“
,,Nekaž tu nádheru tím, co bude. Já také nemyslím na to, že si žena může vzpomenout jako posledně, že chce a hned! Mě se snad postavil strachy a překonal jsem sám sebe. Navíc se divila, že mi to tak dlouho trvá. Poprvé v životě jsem musel předstíral orgasmus a sežrala mi to!“
Vzájemně jsme na sebe s Andulkou položili ruce. Já na kozičku a Andulka na pinďoura. ,,Ten Tvůj divoch ještě stojí!“ konstatovala. Ani jsem to nevěděl, tak jsem si vybil každý kilogram svého těla. Měl jsem milování plné kecky.
Andulka mě překvapila: ,,Pepo! Jen s Tebou bych se chtěla pořád milovat. Ty jsi ten pravý muž a samec, po kterém jsem v bezesných nocích léta toužila. Jsem moc ráda, že Tě znám, a hlavně že Tě mám.“ Pěkně jsme si povídali.
Byl jsem velmi spokojený k jaké nepoznané rozkoši jsme se spolu dopracovali. Bylo to lepší, než nejlepší jídlo a pití. Sotva jsem dolezl po hezkém povídáníčku do sprchy. Tak jsem byl krásně zničený, ale i spokojený.
Andulka na tom byla stejně. Zbaštili jsme chlebíčky, dopili víno a po malinkém domazleníčku, mazali domů.
,,Ženskou nechci týden vidět!“ To jsem si říkal pokaždé, když mě Andulka vzala všechnu mízu, i když tvrdila, že jsem ji dobrovolně jen přemístil a dal sám tam, kam patří a rád.
Měla pravdu ta má bohyně. Po třech dnech jsem se na mou Anduličku a tu její nenasytnou pičku, zase těšil. Po pěti dnech jsem se nemohl dočkat, co na mě Andulka zase vybalí a vymyslí. Jak mě doběla, rozdělá a dá mně do těla, docela. Milovat, a býti milován, je ta největší radost a rozkoš na světě. Přeji ji všem, kteří ji nepoznali a touží po ní. Přej a bude ti přáno. Dej a bude ti dáno. Tak by to mezi lidmi, co se mají rádi mělo fungovat. Ámen.
