Zkrátka za chvíli jsem ho v sobě měla celého až po kořen, v celé jeho neuvěřitelné uctivosti. Cítila jsem ho uvnitř, cítila jsem to jak se mi tlačil skrz děložní krček do dělohy. Byl ohromný, gigantický. Napínal mi děložní vazy až k prasknutí. Ne neměla jsem to dovolit, jasně že to dnes vím, ale také vím, že to prostě nešlo.
Uvědomovala jsem si špičku jeho ohromného údu propadající se mi kamsi hluboko do mých nejintimnějších partií a to jak mi to působí takové potěšení, že jsem si sotva uvědomovala, co se se mnou děje. Celou mě ovládl sladce toužebný pocit, ze kterého jsem málem omdlela. Držela jsem se ho vší silou, aby mne neroztrhl vejpůl, protože jsem nikdy na ničem takovém, na ničem tak ohromném nerajtovala.
I když jsem to dlouho neměla, nebyla jsem nadržená, ale tím jak jsme se o sebe tiskli mi dráždil bradavky. Začalo mě to všechno vzrušovat, byla jsem najednou tak hrozně vzrušená.
V tu chvíli jako by povolily všechny zábrany, sama jsem na něm sklouzla až na konec, dokonce dál, až za hranici svých fyzických možností. Nedbala jsem na ten strašlivý doraz až někam k děložnímu krčku, tlačíc se mi snad až skrz do děložní dutiny, napínaje tak mé nitroděložní vazy až k prasknutí.
Zhrozila jsem se, že snad ještě mám nějakou soudnost a úplně jsem se vyčerpala marnou snahou vzepřít se. Nepotřebovala jsem ani tolik dýchat, jako jsem potřebovala věřit.
Začala jsem se hrýzt do rtů, dohnaná na pokraj zoufalství. To se mi ještě nikdy nestalo! Neovládla
jsem se, neschopna se vzepřít. Bylo to nad mé duševní i tělesné síly.
Chvíli na to jsem s ním měla první orgasmus. Bála jsem se, že snad ztratím vědomí. Projel mi celým tělem, jako by mě měl začít trhat na kusy a zároveň s tím mě ochromil obrovský zničující příliv slasti. Udělala jsem se jen tím, že jsem na něm seděla nabodnutá, že jsem na něm byla naražená. Nic víc a to úplně stačilo.
Doslova mne to smetlo. Bylo mi jasné, že už před ním nemohu více utajit své vzrušení, zvláště pak ne, ty stahy kolem jeho přirození, provázené mým přerývaným dechem.
Podlehla svému tichému, zato silnému vrcholu. Pochopil to, co se před jeho očima odehrálo, přesto mne pořád objímal a vzbuzoval ve mě tak pocit viny, pasti, do které jsem byla chycena, ze které jsem nemohla uniknout. Cítila jsem se tak jako po bitvě, která nešla vyhrát. Zalapala jsem po dechu ve snaze neomdlít přemírou té potlačované slasti a začala naprázdno polykat, bojíce se už třeba jen pohnout, třeba se jen víc nadechnout.
Když jsem otevřela oči, dobře jsem si všimla, jaké utrpení, jakou nesnesitelnou rozkoš mu působím, když se i nepatrně pohnu a kolik mu dá přemáhání, aby… !
Napadlo mě co jsem čekala. Muselo to přijít. Jako by se ve mě v hrůze z potěšení, které mi to přinášelo, všechno nadobro zbláznilo!
Cítila jsem stále jako bez vůle, jako zmítaná mezi dvěma ohni, jak hořím v té představě co musí následovat. Mé vlastní tělo křičelo ano, ano, ano zatím co já jsem o tom věděla své. Jenže na důsledky jsem přeci měla myslet dříve, ale to už jsem v sobě ucítila jeho škubavé pohyby. Jeho obětí s tou představou ve mne doslova rozbouřily krev.
Ne nevydržel to o mnoho déle než já a nastříkal to do mne tak, tak rychle. Ještě pořád slyším to, jak neschopna se ho vzdát mu říkám, ať se nebojí, že může, že to bude v pořádku, že to je důvod proč se rozvádím, že nemohu otěhotnět. Pořád to vidím jak se k němu lačně tisknu, hladová po tom co mělo následovat.
Vtom se mi zatmělo před očima, jak se hluboko uvnitř ve mě v nekonečných pulsech roztepal. Odpověděla jsem mu pevným stiskem nohou, prsa přimknutá v jeho obětí na jeho prsou, hroty bradavek vztyčené vzrušením a chladnou vodou. Cítila jsem jak mi tváře planou směsí studu a vzrušením, jak mi vře krev, zatím co on se uvnitř mne se škubáním probouzel.
Nemohla jsem se bránit, nemohla jsem ze sebe vypravit slova, když už mi společně s každým jeho záškubem, do těla proudila jedna spalující vlna jeho semene za druhou.
Celou tu dobu jsem na něm jen seděla, držela se ho nohama, i když jsme oba dobře věděli, že kdybych se začala zmítat, bránit, že by stačilo tak málo, ale já jen zavřela oči, protože prostě víc udělat nešlo.
Byli jsme tam jen já a on. Nikdo jiný. Jen mi dva, tma a déšť. Přivítala jsem ho společným sevřením a schoulila se mu v náruči jako by pro zahřátí, tvář položenou na jeho rameni, držíc ho v konejšivém obětí. Tak se to stalo. To mé pevné objetí a tiché mlčení vzal jako souhlas, jako jasnou výzvu, ohlušující podnět k milování, kterou mé mlčení také bylo. A tak, teprve po tom, když už jsem měla za to, že už je po všem mne začal hrozně pomalu milovat.
Ne nikdy na mě nikdo nebyl tak něžný jako on. Nemohla jsem odmítnout tak vábné pozvání, spočívaje v jeho náručí jako milenka svého milence, bez jakýchkoli výčitek. Ucítila jsem to, jak mne strašně pomalu, hrozně něžně začal milovat. Tentokrát ale doopravdy, zatímco jsem se mu rozbouřeným dechem chtěla pokusit vysvětlit, omluvit se, říci, že to co jsme udělali není
správné, ale nemohla jsem.
Obemkla jsem jeho tělo nohama a pevně, zcela samovolně si přitiskla svůj klín do jeho. Pozorovala jsem ho, to jak si dával záležet, aby byl něžný, ačkoli jeho milostná vášeň ho musela nutit k pravému opaku.
Začala jsem se zalykat, jako tonoucí po troše kyslíku a
hned jak to šlo, jsem mu pomalu stejně něžně začala odpovídat. Začala jsem pohybovat pánví ze strany na stranu a během chvilky jsem mu začala příst do ucha jako kočka.
Pokud vím, byl asi ještě třikrát, ale vůbec neuvadl. Věděla jsem, že u mladých, hodně vzrušených hřebečků to tak je, totiž, že vydrží a neuvadnou, ale nechtělo se tomu věřit.
Se zaškubáním se ve mně pokaždé probudil tak, že jsem cítila tu jeho ohromnou pulzující věc uvnitř sebe, nebo spíš lépe sebe nabodnutou na té jeho pulzující věci. Kolem nás se udělala mlha, takový ten opar nad vodou, když prší, snažila jsem se hlavně nevykřikovat do tmy, ale moc mi to nešlo. Jen jsem seděla a držela se ho nohama a omdlévala a omdlévala v jedné neskutečné závrati za druhou, protože víc jsem s tím dělat prostě nedokázala.
Hned potom jsem ještě v noci odjela zpátky domů, protože mi bylo jasné, že když se na nás ráno maminka podívá, bude ji jasné, že něco není v pořádku. Celou cestu do Prahy, celou cestu domů, jsem ho pořád bez svých kalhotek cítila, to jak ze mne vytékal. Bušilo mě hrozně srdce. Byla jsem jím doslova plná, tím množstvím, kterým mi zaplavoval chutě, smysly a mne
celou.
Vím, byla to všechno jen moje vina. Neměla jsem ho vůbec pokoušet. Nikdy jsem nebyla na sex, ne nijak zvlášť a nevím co jsem si tam vlastně chtěla dokazovat. Proč jsem ho chtěla dráždit.
