Mnohem horší časy přišly na komtesu do Bürchenu loni na podzim.. To jsme všichni mysleli, že chudinka umře.. To ještě nikdo nevěděl, co jí je, co potřebuje.. A ona stonala a stonala, ani má podzimní zahrada, kde vypěstoval jsem pro ni sedmilistou růži.. ani ta ji bohužel nelákala, vždyť ona snad celý měsíc nevylezla z postele..!
Až Marii se zželelo své paní.. Vlastně se mi nikdy tak docela nesvěřila, jak se k sobě mají/měly, toho listopadového rána, kdy jsme jí zavolali doktora.. On pak něco říkal šeptem Marii a ona zmizela na celé dopoledne potom, že ani oběd jsme neměli..
Chápu, že ženský si víc porozumějí.. Prostě, dá se říct, že na nějaký čas z těch dvou, staly se nejlepší družičky.. Marie se pak jen po zbytek dne tajemně usmívala, bůhví co spolu řešily..
Všiml se toho nejdřív komtesin komorník Matějko. Byl hluchý a skoro němý, takže ten dlouho nic neprozradil.. ale jeho nervozitu jsem zaznamenal zas já, když si pod kaštanem u fontány utíral své staré orosené čelo.. už asi potřetí.
I, využil jsem tehdy, jen tak trošku, jeho nepřítomnosti v zámku.. a do křídel pokojů paní komtesy jsem se odvážně, ale hlavně nenápadně vypravil.. Tušil jsem delikátnost situace..a, prostě, nerad, moc nerad bych vyrušil..
Matějko asi v roztržitosti nezavřel dveře a když jsem se mezi panty postavil, viděl jsem kousíček do postele, a, pochopitelně, slyšel jsem hlasy.
Marie říkala komtese zrovna něco jako „… a teď roztáhnout nožičky a ukázat kůžičky..“ no, neslyšel jsem možná dobře, ale viděl jsem, jak si Majda sedá rozkročená s vykasanou sukní na tu v posteli..
Jo, jezdila pak na ní, taky jak na koni.. a komtesa jen vzdychala a hladila ji po prsou a šeptala ´dej mi´.. No, radši jsem šel.. myslím, jen, že vím, že nebýt Marie, nevím, kdo by naši komtesu líp uzdravil. Ještě, že ty holky ví, co chtějí..
…tak tolik ze vzpomínek, opět z Bürchen, Láďa Zítek nejml.
