Potkal jsem dva kamarády, s nimiž jsem se už dlouho neviděl. Slovo dalo slovo, zamířili jsme k nejbližší restauraci. Až vzadu jsme zahlédli několik volných židlí u stolu pro šest.
Seděla tam pouze pěkná černovlasá žena. Za mladou a štíhlou se vydávat nemohla, ale nepostrádala jistý půvab. Měla jemně modelovaný obličej, plné rty, jaké bývají označovány za smyslné, a oči jako dvě uhelné sloje: Zdrženlivě souhlasila, abych si přisedl, moc milé jí to asi nebylo.
Padla mi do oka, upovídané mladičké ochotky mě už nudily, třebaže jsem nepopíral, že jejich těla mají nepopiratelné přednosti. Dával jsem však přednost zralosti.
Řeč se brzy stočila na podnikání, kamarádi se bavili o výhodných investicích a to mi nic neříkalo, obchodní duch mi vždycky chyběl. Ze zdvořilosti jsem naslouchal a přikyvoval, ale pošilhával jsem po černovlásce, kterou zatáhli do rozhovoru: Ukázalo se, že má přehled.
„Ahoj,“ ozvalo se nad námi. Gábina! Shodou okolností jsme ji znali všichni tři, já dokonce velice intimně, záhy jsem však nabyl dojmu, že se vyspala i s mými kamarády.
Bylo jí něco kolem dvaceti, pod halenkou nosila balóny, jimiž se náležitě pyšnila, oči jako pomněnky, nos pršáček a rozum jako kráter po bombě. S jejím příchodem se změnil námět hovoru, padaly zakuklené i zcela dvojsmyslné narážky a Gábina jim nasadila korunu.
„Kluci, já bych dneska šukala jako divá Bára!“ Božena Němcová sice své hrdince žádné sexuální choutky nepřipisovala, aspoň ne tak otevřeně, ale nechal jsem to tak. Černovlasá paní předstírala, že poznámku přeslechla, ale kolem úst jí naskočily pobavené vrásky.
„Tohle je nuda podnik,“ pokračovala Gábina. „Zvedneme kotvy a rozjedeme dlouhý večer. Potom můžeme zarazit u mne. Je nás sice lichý počet, ale třetí holku do party někde splašíme.“
„Nepatřím do party,“ upozornila černovláska klidně. „Co není, může být,“ odvětila Gábina. Taktně, ale rozhodně odmítla. Vymluvil jsem se, že časně ráno odjíždím. Gábina dotírala, kamarádi pochopili a uvolnili mi pole.
Černovláska na mne upřela uhelné sloje. „Proč jste s nimi nešel? Třeba by vám poradili, do čeho investovat.“ „Do Gábiny už investovalo příliš mnoho pánů,“ řekl jsem. „Nemyslela jsem tu dívku.“
Jako otřískaná ženská, shánějící náhodné partnery, nevypadala. Měla však rozhodně spoustu zkušeností, na takové uzavřené ženské jejího věku platí přímočarost. Snad jim lichotí, když se s nimi jedná jako s mladičkými.
Rozhodl jsem se, že to zkusím. Když nezabere, nestane se nic horšího, než že mě odpálkuje jako tenisák. Odhadoval jsem, že je o osm deset roků starší, vypadala však zachovale a dokonce se mi zdálo, že i potřebně.
„Budu investovat do tebe,“ řekl jsem. Významně nakrčila obočí, ale neprotestovala, že jí tykám. Kuse se otázala: „Co?“ „Čas?“ „Děláš chybu. Nejsem výhodná investice.“ „Jako většina ostatních,“ řekl jsem. „Vždy hrozí nezdar. Něco mi napovídá, že se shodneme. Jsi moc pěkná.“
Opřela se o vysoké opěradlo židle a možná bezděčně vypnula plnou hruď. „Nejsem rybka, která skočí na každý háček.“ „To jsem se dovtípil. Kam půjdeme? K tobě, nebo ke mně?“ „Kde bydlíš? „Na Hoříně.“ „Trochu z ruky,“ poznamenala.
„Kde bydlíš ty?“ „Za rohem.“ „Tak půjdeme k tobě. Dopij!“ „Nemám ráda spěch,“ odpověděla, ale v uhelných slojích zajiskřilo. „V tom si budeme rozumět, ale teď dopij,“ řekl jsem důrazně a přivolal vrchního.
Rázně odmítla, abych za ni vyrovnal účet. Když se vrchní vzdálil, usekla: „Nekupuješ si mě!“ „Ani to nemám v úmyslu.“ „Co máš v úmyslu?“ „Vyspat se s tebou.“
„Nemarníš čas,“ podotkla a zvedla se. K domu, ve kterém bydlela, jsme došli vlahým, bezvětrným večerem. Ve výtahu jsem se pokusil o objetí, ale šikovně se mi vysmekla. Nenaléhal jsem.
Pustila mě do předsíně, zamkla za námi a zasunula bezpečnostní řetízek. „Bojíš se,“ „Tebe ne.“ Znělo to skoro provokativně. „Možná se bojím, abys mi neutekl.“ „Na to zapomeň.“ „Nevíš, co tě čeká!“ „Nechám se překvapit,“ řekl jsem.
„Žiješ sama?“ „Jsem rozvedená. Už tři roky.“ Chytil jsem ji za pozadí a přitáhl k sobě. Nebránila se. Vysoukal jsem jí šaty k pasu a položil dlaně na kalhotky, v nichž vězel pevný zadek.
Nastavila ústa k polibku a jen jsem se dotkl jejích rtů, rejdila mi jazykem za zuby, pokrčil nohu a vtiskla mi koleno do rozkroku. Potom se pokusila o únik.
„Počkej přece, nevlezeš na mne hned v předsíni!“ Mohlo by to být rozkošné,“ řekl jsem. Ruku v ruce jsme prošli obývákem a vstoupili do ložnice. Uprostřed stála kruhová postel. Už jsem v takové ležel. Jistým účelům plně vyhovovala, na spaní však zrovna pohodlná nebyla.
Rozsvítila lampičku nad velkým zrcadlem, upevněným na zdi. Sevřel jsem jí prs, ale lehce mě pleskla přes ruku. „Dívej se a mlč!“
Začala s představením pro jednoho diváka. Už jsem viděl striptýz mnohokrát, ten její postrádal okázalou rafinovanost, byl ovšem nesmírně působivý naprostou bezprostředností.
Trvalo snad pět minut, než proti mně stanula nahá, se vztyčeným poprsím, zřetelným pasem, oblými boky a překrásnýma nohama. Stehna měla jako z alabastru a lýtka přímo vzorová. Pod plochým břichem jsem viděl černými chloupky obrostlou, slibně vyhlížející kundu.
Otočila se ke mně zády, abych si ji mohl pořádně prohlédnout, a zase obličejem, ve kterém se zračilo napětí. „Zůstaneš oblečený?“ „Svlékni si mě!“
Začala kalhotami a šla rovnou na věc, pevně mi ho sevřela a slastně mlaskla. „Ten mé parádně obslouží.“ Ostatní proběhlo kvapem.
Nešetrně jsem ji povalil, abych udržel otěže ve vlastních rukou. Posunula se, rozpažila, roztáhla nohy. Zaklekl jsem mezi stehny a obhlížel ji jako hospodář lán zralý k pokosení.
„Na co čekáš?“ vyhrkla s mírným zmatkem v očích, předpokládala, že na ni padnu jako podťatý strom. „Nelíbím se ti?“ „Jsi skvělá,“ řekl jsem a pohladil jí stehna. „Tak už se mnou něco podnikni!“ „Až poprosíš,“ řekl jsem. O co?“ „To záleží na tobě.“ „Polib mi kundičku.“
Dotkl jsem se jí rty jen velice letmo, ačkoli jsem se musel hodně přemáhat, abych ji nevzal šturmem jako mušketýr nepřátelskou tvrz. „Prosím,“ sykla popuzeně. „Nahlas!“ „Prosím!“
„O co prosíš?“ „Abys se mnou něco udělal. Pojď ke mně!“ „Jsem u tebe.“ „Pojď do mne! Začni!“ „Popros jinak!“ „Udělej mi to!“ „Co ti mám udělat?“ „Pomiluj mě.“ „Pověz to jinak!“ „Ošukej mě!“ „Jak tě mám šukat?“ „Důkladně! Dlouho a na všechny způsoby“
„Kdy jsi měla naposled chlapa?“ „To už je dávno, odpověděla. Skoro měsíc.“ „Jaký byl?“ „Vyděšený. A pospíchal k manželce.“ „Dobře,“ řekl jsem. „Potěším tě.“ „Tak na co ještě čekáš, sakra!“
„Prohlížím si tě.“ „Zamlouvá se ti moje tělo?“ „Ujde.“ „Prevíte, “ zasmála se. „Netrap mě a začni mě šukat! Stojí ti jako rozhledna.“
„Polib ho!“ Zaváhala, ale posunula se níž, začala špičkou jazyka, počínala si něžně a citlivě, hádal jsem, že se také přemáhá, přistoupila na moji hru. Pojednou však ztratila sebekontrolu, polkla ho celého a divoce sála.
Abych jí také poskytl rozkoš, hnětl jsem do stran rozvalené prsy. Začalo mi však hrozit nebezpečí kolapsu, odtáhl jsem jí hlavu.
„Ještě,“ vydechla. „Prosím, dovol mi…“ „Později,“ řekl jsem a přitlačil ji k lůžku. „Tak už mě načni“ zasténala, zahryzla se do rtů a vyšla mi vstříc pánví jako mořská vlna dotírající na skálu. Slitoval jsem se, stejně už jsem byl zralý zmocnit se jejího slibného těla, zaklínil jsem se, dolehl na ohromná ňadra, třel se břichem o břicho.
Znovu se proti mně vzepjala a rázem jsem zajel až na dno. Zvedla nohy, přitiskla mě k sobě stehny a s táhlým úpěním naordinovala strhující rytmus. Zmítala hlavou, drápala mě do zad, s každým dostavivším se orgasmem hlasitě vykřikla.
Ležel jsem na ní celou vahou, vůbec jsem ji nešetřil, nezdálo se však, že by jí to vadilo, asi opravdu potřebovala důkladné obdělání. Člověk není stroj, dopřáli jsme si oddechovou pasáž.
„Je ti hezky?“ otázala se. Bylo mi jako málokdy, ale nepřiznal jsem to, jenom jsem maličko přikývl, tvrdě dorazil a políbil ji do podpažní jamky. „Prosím, řekni něco,“ naléhala.
„Dobře šoustáš.“ „Ještě něco!“ „Mlč a přirážej!“ Poslechla a činila se ze všech sil. Závratně. „Už, miláčku! Už! Potřebuji cítit detonaci!“ Vyhověl jsem jí i sobě.
Zařvala jako postřelená lvice a několikrát prudce, křečovitě přirazila, načež se zklidnila jako hladina po bouři, ležela bez pohybu, se zavřenýma očima a kapičkami potu na skráních. „Konec?“ zeptala se po chvíli. „Konec prvního dějství.“
„Tak nepřestávej!“ „Ty jsi přestala.“ „Žena vydrží víc.“ „Víc partnerů?“ „To také.“ „Už tě někdy šoustali dva najednou?“ „Najednou ne, ale těsně po sobě.“ „Dva?“ „Tři.“ „Jaké to bylo?“ „Únavné.“ „Kdy se ti to poštěstilo?“ „Ještě mi nebylo osmnáct.“
Zkousl jsem jednu bradavku a zahájil druhé kolo. Okamžitě se přizpůsobila a vzápětí jsme dosáhli absolutního souladu. Nepočínal jsem si už tak bezhlavě, o to víc jsem prožíval každý pohyb našich propletených těl a ona na tom byla stejně.
„Šukáš jako bůh sexu,“ vyrazila a hryzla mě do brady. „Šukáš jako bohyně sexu,“ oplatil jsem. „Někdo sliboval, že mi to udělá na všechny způsoby.“ „Kdo?“ „Nemůžu se upamatovat,“ zašeptala mi do ucha. „Nebyl jsi to náhodou ty?“
Opustil jsem dokořán rozevřenou kundu. „Otoč se!“ Sotva nastavil malebné pozadí, nasadil jsem na tvrdou zteč. Postupně jsme zkusili řadu variací. Nejpůvabnější bylo, když na mne padla a v zrcadle jsem pozoroval pozvedávající se a klesající zadek.
Za svítání se sama napíchla vkleče, kolena daleko od sebe, prsy pleskaly jeden o druhý. „Jak ti to dělám? Jak tě šukám?“ „Skvěle,“ řekl jsem. A ovoce znovu dozrálo.
„Hotový zázrak,“ vyjekla. „Udělal jsi mi to pošesté! Cítím se jako znovuzrozená, ale opotřebovaná a celá zmuchlaná.“ Padla na záda, rozvalila se a usnula.
Jsou lidé, kteří milují hory, další roviny a jiní moře. Není však nádhernějšího pohledu, než podívaná na rozprostřené ženské tělo, disponující náležitými parametry. Snoubí se v něm všechny krásy světa.
Okouzleně jsem si ji prohlížel. Na břichu se rýsoval faldík, ochlupení v rozkroku měla slehlé a slepené, v obličeji se zračila únava a zároveň nesmírné uspokojení a uvolnění, výraz, jaký ženy dostávají po vyčerpávajícím, ale naplňujícím pomilování.
Hladil jsem ji, líbal, laskal. Zavrtěla se a úkosem na mne pohlédla mezi zcuchanými vlasy. „Jak se jmenuješ?“ „Záleží na tom?“ „Nezáleží,“ připustila. „Na čem záleží?“ „Na naprostém souladu. Vraz mi ho tam,“ vyhrkla roztouženě, pokrčila nohy a rozevřela stehna. „Jsem prázdná. Naplň mě! Udělej mi to ještě jednou!“ „Popros!“ „Prosím, prosím, prosím…“
Vydrželi jsme téměř hodinu. Zmáhala mě malátnost, chyběl už potřebný důraz. Poznala to, využila příhodného okamžiku, překulila mě a zaklekla nade mnou.
„Dělej mi to,“ požádal jsem. Nepatrně pohnula pánví, pozvedla si prsy, olízla bradavky a nechala je klesnout. Lehce se pozvedávala, pokaždé se ozval zvuk, jako když padne kámen do bažiny.
„Rychleji,“ řekl jsem. „Popros,“ řekla a uvelebila se na mně pohodlněji. „Prosím.“ Byl jsem si vědom, že jsem ztratil nadvládu, žena skutečně vydrží víc a déle. Přičiňovala se celým tělem a znovu mě vyvedla na vrcholek.
Odešli jsme do koupelny. Pod sprchou jsme se navzájem myli, popravdě jsme se spíše osahávali, oba nás to vzrušovalo. „Jaká jsem,“ zapředla laškovně a třela se zadkem o můj klín, zatímco jsem pozvedával její prsy, pouštěl, mačkal k sobě a roztahoval. „Stoprocentní,“ řekl jsem.
„Vždycky jsem byla mrdavá. Už jako holka. Nemůžu za to. Ale ještě nikdy jsem si neužívala tak perfektně. Necháš si mě?“ V životě jsem nevyslovil „ano“ nadšeněji.
