Mám problémy se zády. Často chodím na rehabilitace či vyšetření. Když „můj“ doktor odešel do penze, hledal jsem náhradu. Jediným kritériem byla dostupnost z práce. Vzal jsem seznam, prolétl internet a našel jistou MUDr.
Zavolám, mladý hlas sestry mě objedná jako posledního v daný den, neb nechci prchat z práce a v příslušný den se dostavuji. Před čekárnou jsem sám. Otevřou se dveře ordinace, vyjde pacient a ozve se hlas: „Další“.
Nakráčím dovnitř. U PC sedí mladá žena, něco píše na PC. Pak na mě pohlédne: „V kabince se svlékněte“ a opět něco píše. Rozhlížím se kde je kabinka a vidím dvoje dveře. Zkusmo zkouším levé. Jaké překvapení, když za dveřmi není kabinka, ale jakési „zákulisí“ ordinace, kde se právě převléká sestra.
Vešel jsme přesně v okamžiku, kdy na sobě měla jen sněhobílé prádlo. Nevím čí překvapení bylo větší, zda mé nebo její, ale každopádně ona vyjekla, já zahuhlal: „Pardon“ a rychle couvl. Zrudlý, zmatený.
„Kam to lezete, člověče,“ slyším doktorku. „Omlouvám se,“ říkám nahlas aby to bylo slyšet i vedle: „Ale jsem tu prvně a nevím kam.“ Připadám si jako blbec, a tak rychle mizím ve druhých dveřích, v kabince.
Svlékám se, snažím se uklidnit. Docela se to daří, přeci jen to nebyla moje vina. Jak padá ze mě napětí, stále výrazněji se mi v představách objevuje silueta sestry. Její štíhlá postava, sněhobílé prádlo a překvapený, ne však vyděšený, výraz v tváři.
Za dveřmi slyším šepot a má nervozita opět stoupá. Jen v trenýrkách vycházím z kabinky a čelím pohledu dvou, jak teď zřetelně vidím, mladých žen. Klopím zrak a ještě jednou se omlouvám.
Kupodivu mi do řeči skáče doktorka a bere vinu na sebe: „Nedošlo mi, že tu jste prvně.“ Pak se otočí na sestru a přeje jí krásnou dovolenou. Ta odchází a já ji opět vidím jak stála téměř nahá, tak krásná. A to je chyba.
Mé tělo na to reaguje a když doktorka na mě opět pohlédne, všimne si i lehce napnutých trenýrek. „Vy jste pěkný ptáček, člověče,“ říká a já nemohu nezrudnout. „Nemohu za to,“ lehce se bráním. „Já vím,“ říká.
Otevírá moji kartu a studuje ji. Já nervózně přešlapuji a po očku si ji prohlížím. Tipuji ji na 30 let, asi jako sestru. Štíhlá, přiměřeně vysoká, hnědé vlasy stažené do culíku. Ve vzorně vyžehlené „uniformě“ s bezobroučkovými brýlemi a tím culíkem vypadá roztomile. Jen tak tak stihnu stočit zrak na kartu, když se ke mně otáčí.
„Tak se na vás podíváme, člověče.“ „Předvádím“ své tělo dle jejích pokynů, předkláním se, točím se. Pak si lehám a ona se mě snaží „protáhnout“. Dotýká se mě a já mám co dělat abych myslel na něco neutrálního a nedal tak příležitost svému tělu k provokacím.
Ale nejde odolat. Její, byť ryze lékařské, doteky cítím na své kůži, cítím i vůni jejího parfému, blízkost jejího těla. Cítím jak mě tělo zrazuje. Víc a víc až to nejde přehlédnout. Ležím, nevím co bych studem dělal a čekám co se bude dít.
Chytá mě za nohu a přejíždí po ní prstem, zkouší má nervová čidla. Znovu, ale tentokrát až od lemu mých trenýrek! Podívám se na ni. Naše pohledy se střetnou.
Ani jeden neuhne a zatím co její ruka mi pohladí stehno, má dosedne na její boky. Chci se posadit, ale jemným tlakem mi to nedovolí. Naklání se nade mnou a prstem mi přejede přes celé tělo. I přes klín.
Podvědomě se prohnu. Stále na mě hledí a usmívá se. „Dnes jsi poslední, člověče,“ skoro slabikuje a čeká co já. Pousměji se na ní, využiji chvilky kdy se narovnává, sedám si, chytám jí za boky a přitahuji mezi má stehna.
Nebrání se. Přitisknu ji na sebe, cítím jak zrychleně dýchá. Zakláním hlavu a líbám jí. Nečekaně vášnivě mě polibek vrací, její jazýček se dobývá do mých úst.
Rychle jí oplácím tímž. Naše ruce bloudí po našich tělech, zajíždím pod její sukni, hladím její zadeček. Když ucítím její dlaň v klínu jak laská můj penis, odstrkuji jí od sebe. Se zkraje zklopeným zrakem, pak již upřeným pohledem jí říkám, že dnes nemohu, mám ještě schůzku, ale pro ni, že udělám vše co bude chtít.
Odstupuje ode mne: „Cože?“ „Aha, hm,…“ váhá, je celá udivená. Přemýšlí o situaci, která je roztodivná. Pak dojde k rozhodnutí: „Vše co budu chtít?“ „Ano,“ hlesnu a čekám.
„Takže Ty se nechceš milovat, ale jsi ochoten mě udělat?“ Její otevřenost mi trochu vyrazí dech, a tak jen kývu hlavou. Také kývne, usměje se a přitulí se opět do mé náruče. Vášnivě se líbáme, ale teď již oba víme co a jak. Hřiště bylo vymezeno, a tak již není třeba ostychu.
Rozepínám jí její lékařskou uniformu, svlékám bílé triko a odhaluji jednoduché, bílé košíčky podprsenky, ukrývající zjevně akurátní ňadra. Seskakuji z lehátka, objímám ji. Vychutnávám si doteky našich těl. Stehny mi obepíná nohu, její pánev se proti mně pohybuje v pomalém rytmu.
Odtrhnu se od ní: „Svlékni se, nemám moc času,“ říkám. Neurazí se. Obratně stáhne podprsenku, rychle stahuje nohavičkové kalhotky. Prohlížím si ji. Je krásná. Štíhlé, pevné tělo, plná, ale ne velká ňadra, ztuhlá bradavka jak rozinka na dortu, jen cudně upravený klín.
Pokládám ji na lehátko. „Lež“, šeptám a ona leží bez hnutí. Jen její oči mě sledují. Nakláním se nad ní a líbám ji na ústa. Mé ruce se rozběhly po jejím těle. Hladí krk, ňadra, boky i vnitřní stranu stehen.
„Říkal jsi, že spěcháš,“ připomene mi. Kývu hlavou, „Bohužel“. „Tak si prosím pospěš,“ špitne a začervená se: „Vzrušená jsem dost, neboj.“
Její přístup k věci, říkat vše na rovinu se mi líbil. Přisunula se na kraj lehátka, já jí dal pod zadeček její zmuchlanou uniformu a ona roztáhla pokrčené nohy. Rychle jsem se přemístil mezi její nohy a pohladil její lasturku.
Sotva jsem se jí dotkl, pysky se rozevřely a odhalily vzrušený a prokrvený poštěváček. Cítil jsem její vůni. Znovu ji pohladil. Byla opravdu vlhká a horká. Již jsem na nic nečekal, sklonil hlavu nad její klín, políbil ji a použil jazyk…
Ona cítila každičký pohyb mého jazyka, prohýbala se, pánví kroužila, vycházela vstříc mému lahodnému laskání… Nohy měla tak roztažené, že jsem se ani nemusel moc snažit, vše šlo skoro samo. Krásně u toho začala sténat, a já, i když jsem původně nechtěl, tak teď už jsem si do kalhot musel sáhnout. Bylo to tak intenzivní, vzrušující a dráždivé, že tomu všemu nešlo odolat…
Věnoval jsem se nepřetržitě jejímu klínu. Špičkou jazyka, což se jí evidentně líbilo, jsem dráždil její poštěváček, jezdil jsem po něm jak zběsilý. Rukou jsem jí hladil vnitřní stranu stehna a protože se jí to tak líbilo, vjel jsem svým prstem mezi krásně rozevřené dva lupínky.
Zajel tam sám, ona jenom něžně vzdychla, ale nechala mě, oddávala se těm pocitům slasti, rozkoše. Vzhlédl jsem k ní – byla hezky čilá, zatímco já jsem se pořád věnoval její upravené lasturce, ona si pohrávala se svými prsy…
Mačkala je, mnula mezi prsty bradavky, vytahovala si je… Nádherný pohled! …opět jsem jazykem pošimral poštěváček, špičkou ho podráždil a prstem jsem zajížděl a vyjížděl do její lasturky. Byla nádherně mokrá, šlo mi to hezky, mlaskalo to tady ze všech stran.
Nečekal jsem na nic a začal zrychlovat, její vzdechy byly intenzivnější, hlasitější, sténala a vzdychala víc a víc… já musel zrychlit. Ani jsem se neptal, jestli jí budou vadit dva prsty, ale když jsem do ní vjel i druhým prstem, tak neprotestovala, jenom krásně vzdychla, ale to já už hodně rychle prstoval, takže ani neměla čas něco říct.
Najednou jsem zjistil, že asi nebude dlouho trvat a vylije se na mě zevnitř všechno, co se vylít má… Sál jsem lupínky, laskal je, jazykem vjížděl dovnitř a najednou to tady bylo… šťávička, na kterou jsem čekal a ona to tak moc chtěla…
Slyšel jsem jak už křičela, ale protože jsme tady zůstali úplně sami, tak si to mohla dovolit… Všechnu tu šťávičku jsem slízal, setřel jsem z ní všechno, ona už jenom slastně ležela a nechala si slízávat všechno…
Byla krásná, tak bezmocná… Podívala se na mě a ještě nalomeným, ochraptělým hlasem mi řekla: „Děkuji, byl jsi vážně skvělej!“
Nechal jsem ji ležet, ale ona si pomalu sedla, pohladila mě po celém těle, neopomenula pohladit i můj penis, který byl ještě teď pořád naběhlý a byly ho plné trenýrky, a políbila mě, krásně, mazlivě, ale při tom smyslně a vášnivě… Letmo se rty dotkla mého ucha a ještě jednou pošeptala děkuji…
Protože já spěchal a ona to věděla, tak jsme se museli rozloučit a já musel utíkat. Věřím, že ale na toto „vyšetření“ nezapomenu ani já, ani moje mladá nová MUDr.
