Bylo čtvrteční odpoledne a já se stále vzrůstajícím napětím očekávala večer. Neměl to být „obyčejný“ večer strávený po boku kamarádky, čtením knihy nebo v blízkosti svého drahého a věrného kamaráda počítače. Čekala jsem návštěvu, pánskou návštěvu.
Už odpoledne jsem si dala horkou koupel plnou pěny a dlouho jsem si v ní hověla než voda vychladla. Dokonale jsem se vyblbla při foukání pěny z ruky do vzduchu a nabíráním pěnících kopečků do rukou a jejich přendáváním z jednoho místa na druhé. Vyhrála jsem si jako malá holka. Po koupeli jsem se zbavila chloupků na většině svého těla. Po horké koupeli to šlo velmi lehce. Potom jsem se ještě opláchla a konečně vylezla z vany.
Osuškou jsem důkladně osušila celý povrch svého těla a pak se zabalila do druhé připravené suché osušky. Z vlasů jsem ještě vymačkala přebytečnou vodu a zabalila je ručníkem do turbanu.
Na řadě teď byla činnost jedna z mých nejoblíbenějších – výběr tělového mléka a namazání se s ním. Vybrala jsem pro tentokrát broskvovo-papájové tělové máslo. Je sice těžší ho rozetřít, ale o to lépe se vstřebá, déle voní a krásně se prokrví pokožka.
Sundala jsem si z hlavy ručník a rozcuchala své krátké vlasy aby mi lépe usychaly a „vybalila“ jsem své tělo z osušky. Odšroubovala jsem uzávěr z tělového másla a trochu si nabrala prstem do dlaně, trochu jsem ho rozehřála v dlaních a začala si ho roztírat po lýtku, začala jsem u kotníku a pokračovala nahoru až ke koleni a znovu jsem zopakovala stejný proces s nabráním másla a pokračovala v nanášení přes koleno na stehno. To samé jsem potom zopakovala u druhé nohy a potom jsem nanesla máslo na bříško, krouživými pohyby jsem ho vmasírovávala do pokožky a dál pokračovala přes prsa, dekolt k ramenům. Nakonec přišly na řadu ruce, začala jsem u zápěstí a skončila u ramene.
Když už jsem byla s roztíráním u konce, zašroubovala jsem uzávěr a máslo uklidila zpět do poličky. Co teď? Došla jsem ke skříni, otevřela ji a začala jsem si vybírat co si vezmu na sebe. I když jsem vlastně šaty na dnešní večer měla vybrané dávno předtím, přemýšlela jsem, jestli uposlechnu přání svého hosta a šaty budou to jediné co budu mít na sobě, nebo jestli si pod ně obléknu ještě nějaké prádélko.
Nakonec jsem se „podvolila“ přání hosta a oblékla si samotné šaty. Jejich podšívka mě příjemně chladila na nahém a voňavém těle.
Došla jsem znovu do koupelny, stoupla si před velké zrcadlo a podívala se na sebe. Vlasy mi již téměř uschly, zbývalo je už jen upravit a nalíčit obličej. Se zbytkem jsem byla celkem spokojená. Ze zrcadla se na mě dívala mladá dívka ve slušivých černých upnutých „koktejlkách“ do půlky stehen.
Usmála jsem se na sebe a vyndala si svůj necesér s líčidly. Nejprve jsem použila make-up, korektorem jsem zakryla kruhy pod očima a to celé jsem lehce poklepala štětcem s pudrem. Světle zelenou třpytkatou tužkou jsem lehce namalovala vrchní víčka, abych podtrhla své modrozelené oči a nakonec jsem mascarou přetřela řasy. Celé dílo jsem korunovala nanesením zdravíčka na lícní kosti a zbývalo mi už jen leskem přetřít rty.
Své krátké vlasy jsem upravila u mě již obvyklým způsobem – v dlaních jsem rozetřela trochu vosku a vjela jsem si s nimi do vlasů a trochu je rozcuchala. Ještě jednou jsem se podívala do zrcadla, usoudila jsem, že vše je tak, jak má být a šla do kuchyně za svou spolubydlící.
Bydlím totiž v bytě 1+1 a nebydlím již sama. Má spolubydlící, aneb kolegyně, jak ji jednou nazval můj host (tato „přezdívka“ se docela ujela a používám ji dost často), totiž přebývá nejvíce v kuchyni. Má tu i postel, kde spí, čte, jí a kdoví co ještě.
Potřebovala jsem se s ní domluvit na dnešku, že nebude rušit a že hlavně do mého pokoje nepřijde či nevpadne. Naštěstí neměla námitek, jen přání, že potřebuje vyprat nějaké oblečení. Na otázku, jestli by ho potom měla jít do pokoje pověsit, jsem ji rázně odpověděla, že to opravdu není nutné, že to zvládnu sama.
S postupem času napětí v mém těle narůstalo, nebylo to nervozitou, ale spíše očekáváním a určitou nedočkavostí a netrpělivostí. Vzpomněla jsem si, co se dělo naposledy, když byl tu byl na návštěvě můj host a tělem mi projela mrazivá vlna.
Asi bych měla svého hosta představit. Jmenuje se Petr, oproti mě je to starší chlap, ale hrozně sexy. Měří o něco více než já, má štíhlou sportovní postavu, krátké blond vlasy a nádherné modré oči.
Probírala bych se ve vzpomínkách dál, ale ještě jsem se šla pro jistotu podívat do pokoje, jestli někde nezůstal nějaký bordel nebo zapomenutý kus oblečení či čehosi jiného. Všechno bylo na svém místě.
Najednou mi začal zvonit mobil. Šla jsem se podívat kdo mi volá a zaradovala jsem se, když jsem zjistila, že je to Petr. „Ahooj,“ zahlásila jsem do mobilu vesele. „Jaké je číslo baráku, kde bydlíš?“ zeptal se Petr a já se musela zasmát, že to od minulé návštěvy zapomněl. „39,“ odpověděla jsem s potlačovaným hlasitým smíchem. „Dobře, tak já jsem u čísla 40, za chvíli jsem u Tebe, pojď mi, prosím, otevřít.“ „Oki, už jdu, páčko,“ a típla jsem hovor.
Došla jsem si pro pantofle a šla Petrovi dolů otevřít. Jen co jsem ale vykročila ze dveří svého bytu, zjistila jsem, že někdo vchodové dveře opět nezavřel a Petr už šel po schodech nahoru. Došla jsem mu naproti a dostala jsem hned pusu na přivítanou.
„Ahoj,“ pozdravil mě Petr první. „Ahoj, pojď dál ať nezmrzáme na chodbě“ a otevírala jsem dveře a zvala ho dál. Petr se vyzul a šli jsme rovnou ke mně do pokoje.
„Jé, máš tady krásně teplo,“ říkal zatímco si sundával batoh a bundu a položil si ji na židli u stolu. Díval se co jakou mám puštěnou muziku na compu a já se zeptala: „Co si dáš k pití?“ „Asi čaj, ten jako minule, byl dobrý“ a objal mě okolo pasu a políbil. „Ty jsi studenej,“ zkonstatovala jsem, naoko se otřásla zimou a vymanila jsem se z obětí, abych mohla dojít udělat čaj.
V kuchyni jsem se nalila do konvice vodu a poté zapnula. Do hrníčků jsem připravila sáčky s čajem a čekala než se začne vařit voda. Má kolegyně si opět četla, co jiného…
Po uvaření vody jsem zalila sáčky s voňavým čajem, počkala než se vyluhují, čaje jsem osladila a donesla do pokoje. Ještě jsem se vrátila, abych za sebou zavřela dveře, zamknout jsem je ale bohužel nemohla, protože nemám klíč. Jediné, co mi zbylo, bylo doufat, že se má kolegyně dovtípí a za námi do pokoje nepoleze.
Každý z nás si vzal hrníček čaje a sedli jsme si vedle sebe na kobereček a zády jsme se opírali o pohovku. Petr mě začal „zpovídat“ jak jsem se měla od té doby, co jsme se neviděli, jaká byla zkouška apod. Sám mi povídal o práci, tento týden byl opět na služební cestě ve Francii.
Jednání, která vedl byla dost nepříjemná a měl zaděláno na vidinu další služební cesty. Petr má pusu něco jako samopal, je hrozně ukecanej. Zpočátku mi jeho upovídanost přišla fajn, ale teď už mi to tak roztomilé nepřišlo. Ale jak jsme povídali, postupem času jsme vypili obsahy našich hrníčků a Petr je odnesl na stůl.
Sedl si zpátky vedle mě, jednou rukou mě objal okolo ramen, přitáhl k sobě a políbil. Nejdříve jsme se líbali jemně, něžně, neuspěchaně, ale postupem času nabíraly naše polibky na intenzitě a i ruce už neležely nečinně v klíně, ale bloudily po těle toho druhého.
Hladila jsem Petra po zádech, přejížděla jsem rukama po páteři od krku až úplně dolů a zase nahoru. Věděla jsem, že se mu to líbí a líbilo se mi pozorovat ho, jak se přitom prohýbá. A když jsem potom rukama vklouzla pod tričko a nehty přejížděla podél páteře, užívala jsem si nejen jeho vzrušení, ale i jeho teplé kůže.
Petr mě hladil ve vlasech, poté sjel na záda a na stehna a nakonec mi vyhrnul šaty až do pasu. Pomalu jsme navzájem vysvlékali jeden druhého a přitom se nepřestávali líbat ani hladit.
Zcela nazí jsme se přemístili na postel a pokračovali v mazlení. Hladili jsme jeden druhého, navzájem jsme se dráždili a vzrušovali až si Petr nakonec nasadil kondom a jemně do mě pronikl.
Milovali jsme se nejdříve jemně a procítěně, nikam jsme nespěchali. Časem jsme vyměnili misionářskou polohu, vlezla jsem si na Petra a sama určovala našemu milování rytmus. Navíc jsem věděla, že ho velmi vzrušuje mě při této poloze pozorovat.
Užívala jsem si každičký okamžik než přišla jeho věta, na kterou do smrti nezapomenu: „Pane Bože, my už se milujeme hodinu!“ řekl a tvářil se přitom dost nevěřícně a pro jistotu se ještě jednou zadíval na hodinky.
V tu chvíli mě přešla chuť na další milování s ním, ale nakonec jsem se přinutila se znovu oddat slastnému pocitu prožívané rozkoši. Naše milování jsme zakončili polohou 69, kterou jsme si oba dost oblíbili.
Po sexu jsme se došli každý osprchovat a zalezli jsme znovu do postele, tentokrát už oblečení do pyžam. Ještě jsme si chvíli povídali, mnu povídali, navzájem jsme se pochválili, že se nám to líbilo a že se těšíme až si to zopakujeme. Pak jsme si ještě chvíli povídali, vesměs o ničem nebo mi Petr vyprávěl, že se netěší do práce, protože ho tam čeká mnoho zařizování a nepříjemností.
Ráda jsem ho vyslechla, ale sama jsem se ke slovu moc nedostala. Abych pravdu řekla, ani mi to nevadilo, protože jsem necítila potřebu se mu svěřovat se svým životem a starostmi. Necítila jsem u něj podporu a pochopení. Jediné, co jsem cítila a věděla, bylo to, že vedle mě leží krásný a dost přitažlivý chlap. Jednoduše řečeno, vyhovovalo mi to s ním v posteli. V ostatních věcech jsme si nerozuměli, on si zřejmě myslel opak, ale já jsem to tak necítila. „Dobrou noc,“ popřáli jsme si navzájem a usnuli…
