Motto: Haeresis maxima est opera maleficarum non credere – Nevěřit v činnost čarodějnic je velké kacířství.
Pravda je jen vzdáleně podobná všemu, co jsem za celý život prožil a když dnes v temnotě staré cely pročítám zápisky z dávných dob jen bláhově věřím, že mi Bůh odpustí.
Píše se rok 1520 a je to dnes na den přesně třicet tři let, délka života našeho spasitele Ježíše Krista, kdy v Kolíně nad Rýnem vyšla na podkladě buly papeže Inocence VIII. kniha dvou dominikánů „Malleus Maleficarum“, kterou drtivá většina lidí zná spíše jako Kladivo na Čarodějnice. Kniha, která změnila život mě i spoustě žen a mužů, po kterých dnes zůstala jen jména na pomnících a vybledlý inkoust vzpomínek na listech mého zápisníku, tak vybledlý jako jejich tváře v okamžiku smrti. Kniha, jejímž posláním bylo šířit nenávist a bolest, kniha, jejímž výkladem jsem si já a moji pohůnci koupili věčné zatracení.
Dnes jsem starý a bezmocný muž žijící na odpočinku podobně vyděděný jako kati za kamennými zdmi kláštera v Aberdsee – jméno jsem pochopitelně změnil – či spíše přežívám, ale byly doby, kdy se při vyslovení mého jména třásla i šlechta – Thobias Holbein, to bylo jméno, při kterém se šeptalo a jehož každé písmeno bylo nasáklé krví jako podlahy mučíren ve kterých jsem očišťoval tento svět od špatností čarodějnic, čarodějů a jiných heretiků.
Byl jsem mladý a ochotný ke všemu co si církev svatá a mé tělo žádaly, přiznávám, že mi pláč žen i mužů působil radost a rozkoš, stejnou, ne-li větší pak jako podíl na jejich movitých statcích, které propadly panstvu a mě.
Zvolna obracím listy v zápisníku a bolavýma očima se přesouvám o léta zpět ve svém životě. Cítím jak sílím a mé vrásčité tělo se plní energií, roste a mládne. Je mi třicet let a to děvče se jmenuje Inge, šestnáctiletá dcera sedláka z Norimberka.
Pomalu jsem se dotknul jejích bradavek. Trhla s sebou a zazmítala se, ale pouta držela pevně. Vzal jsem její prsa zespoda a prohmatával je, dotýkal se jich a mazlil se s jejich bílou kůží.
Pravou rukou jsem zvolna sjel k jejímu klínu a projel prstem mezi zduřelými pysky jejího pohlaví. Ucítil jsem vlhkost. Jemně jsem se zastavil na naběhlém poštěváčku a něžně ho promnul mezi dvěma prsty. Zavzdychala a nechala mě, abych si dělal co chci.
Vniknul jsem prstem do jejího těla a uvolňoval si cestu pro svůj ztopořený penis, který s naběhlým žaludem cítil její vůni a vzpínal se mezi mýma nohama.
Projížděl jsem prstem její roztažené a vlhké pohlaví až k jejímu zadečku a když jsem se ho dotknul zvolna jsem navlhčeným prstem zajel kousek dovnitř.
Pomalinku a jistě jsem zesiloval tlak na její poštěváček. Vzpínala se a sténala, zatímco jsem jemně zpracovával svými prsty její přirození a malou hnědou dírku.
Přitiskl jsem svoje rty na její a proniknul jazykem do jejích úst tak divoce, že jsem chvílemi cítil, jak lape po dechu, ale nepřestával jsem.
Můj prst zajel až po poslední článek do její kundičky a ona se roztouženě na mě nalepila. Osvobodil jsem penis z kožených kalhot a nasadil špičku žaludu na růžové ústí jejího pohlaví mezi rudě zduřelé pysky a pomalinku zatlačil pánví proti ní.
Cítil jsem, jak zvolna vnikám do jejího těla a milimetr za milimetrem se můj úd noří do hladové a lačné kundičky, která ho obepíná zatímco mu svojí vlastní vlhkostí připravuje cestu až do hloubky dívčina těla. Jemně jsem přirazil, ale vzdychla a odtáhla se ode mě.
Chytil jsem jí za vlasy a podržel si jí tak aby se nemohla moc vzpírat, ale abych jí přitom neublížil. Cítil jsem její pohlaví na mém a každá další vteřina ve které jsem do ní vnikal ve mně probouzela větší a větší žádost. Věděl jsem, že je panna a nechtěl jsem jí ublížit, ale zase jsem se nechtěl vzdát tak laciné kořisti a odejít s nepořízenou do svého pokoje a trapně se ukájet sám na sobě.
Chytil jsem jí a položil si její kolena na svoje ramena, takže v této chvíli již nebyl žádný problém překonat její odpor.
Chvilku jsem si četl v jejích očích – měla tam zvláštní směs strachu a zvířecí lačnosti, něco ve smyslu pojď do mě na jedné straně a já jsem hodná holčička co tyhle věci nedělá a navíc jsem na ně hrozně mladá – na druhé.
Koukala se na mě jako laň – její oči byly hnědé a hluboké, skoro bylo možné se do nich ponořit. Něžným, skoro koketním pohybem jsem odhodil z jejího čela pramínek černých vlasů. Usmála se. Lehce jsem přejel bříškem ukazováčku špičku jejího nosu. Zavrněla jako kočka a uvolnila se.
Prudce jsem svým penisem vniknul do jejího těla. Ucítil jsem tlak, ale příraz byl tak silný, že jsem jej žaludem bez problémů překonal a zanořil se svým údem hluboko do ní. Zařvala a já ucítil na přirození lepkavou tekutinu a trocha rudé krve se pohyby dostala až na moje varlata a stehna.
Pokračoval jsem v přirážení, zatímco jsem si vychutnával nesmělé odpovědi její pánve. Milovali jsme se spolu jako zvířata a když jsem cítil stahy ve svých varlatech zrychlil jsem tempo.
Varlata se hluboce zanořila zpět do mého těla a netrvalo dlouho a já začal do jejího těla stříkat proudy bílého semene. Několik dlouhých dávek husté bílé tekutiny prudce vniklo do jejího břicha a já dopadnul vyčerpáním na její tělo, které se třáslo napůl orgasmem a napůl vysílením.
Odešel jsem a ve dveřích potkal svého pacholka Johana, který připravoval ve vedlejší místnosti u zapáleného ohně mučící nástroje. Rudé plameny tančily po železných hranách a bodcích a já věděl, že za několik hodin bude z té krásné dívky jen ubrečený uzlíček který by vyměnil cokoli na světě za možnost bezbolestně umřít. Pacholek se na mě usmál bezzubými ústy a pokračoval v práci…