Jmenuji se Eva a budu vám vyprávět svůj vlastní příběh té nejvíc stydlivé holky jaká kdy mohla existovat. Jistě si říkáte, že takových existuje celá hromada a já nejsem ničím zvláštní. Do jisté míry máte pravdu, pokud budeme brát mých prvních 16 let života. Stydlivost je však potřeba rozdělit na tělesnou a duševní. Já měla pouze strach odhalit i jen malou část svého těla komukoliv, jinak jsem myslím normální společenská holka.
Záměrně jsem se třeba vyhýbala tělocviku ve škole, jen proto, abych se nemusela převlékat s ostatními děvčaty v šatně, natož pak cvičit v tom úboru, který více odhaluje než skrývá. V podstatě jsem se styděla i sama před sebou a pokud to šlo, převlékala jsem se v nějaké temné místnosti, abych se neviděla. Při koupání jsem měla také zhasnuto nebo rozsvícenou třeba jen svíčku. Nechtěla jsme se sama sebe ani dotýkat, takže něco jako masturbace bylo pro mě neznámé slovo a ani jsem se nijak nezajímala o sexualitu obecně. No myslím, že už chápete jakých rozměrů moje stydlivost dosahovala.
V 16-ti letech jsem šla na střední školu, kde první rok probíhal relativně stejně jako na základce, jen zde byli jiní lidé. V polovině ročníku, když už se spolužáci navzájem znali, vznikala různá přátelství, a přidělovali se přezdívky, tak jak je to zvykem. A toto byl počátek mého životního zlomu, neboť jsem si vysloužila přezdívku „Stydlivka“.
Z nějakého důvodu jakoby tohle slovo na mě mělo určitý magický vliv. Zkrátka jsem najednou začala přemýšlet proč se vlastně stydím. Zřejmě se mnou není něco v pořádku, když mi vymysleli takovouhle přezdívku.
Jakmile jsem přišla ten den ze školy domů, došla jsem k rozhodnutí, že musím té mojí stydlivosti přijít na kloub. Prvním krokem samozřejmě bylo přestat se stydět sama před sebou.
Rodiče byly ještě v práci, tak jsem šla do jejich ložnice, kde mají velké zrcadlo a stoupla si před něj. Tehdy jsem měřila už úctyhodných 174 cm což bylo jen o 2 cm méně než moje současná a konečná výška. Mojí hlavu zakrývaly rovné kaštanové vlasy na ramena. Po mém otci jsem zdědila tmavě modré oči.
Prohlížela jsem si křivky svého těla doposud zakryté oblečením. Nosila jsem dost volné oblečení, což značně zkreslovalo celou představu o mých tělesných proporcích. Sundala jsem si tedy nejprve černý svetr pod kterým jsem měla tričko stejné barvy.
Otočila jsem se na stranu, abych se prohlédla z profilu. Přestože jsem nikdy necvičila, tak jsem měla štíhlé a pevné tělo. Nejvíce mě samozřejmě zaujaly takové zvláštní výstupky na mé hrudi nenápadně se skrývající pod volným tričkem. Zamyslela jsem se nad tím co právě dělám a chtěla jsem přestat, ale pak jsem si znovu vzpomněla na svojí novou přezdívku a odhodlala se pokračovat.
Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a pomalu přes hlavu přetáhla tričko. Odvážila jsem se opatrně otevřít oči. Poprvé jsem spatřila mojí hruď obdařenou zvláštními kopečky na jejichž vrcholcích byla světlá kolečka zhruba ve velikosti kovové dvacetikoruny, možná trošku větší. V jejich úplném prostředku jsem si všimla malých vystouplých špuntíků.
Opatrně jsem se jich dotkla, nejprve na okrajích a postupně jsem směrovala doprostřed. Na omak byly měkké, přesto však poměrné pevné. Jak jsem si je prohlížela, všimla jsem si, že se ty malé čudlíky začínají zvětšovat. Trochu mě to vyděsilo, ale hned jsem si uvědomila, že to není nijak nepříjemné a pokračovala v tom.
Vystačila jsem si s hlazením a prohlížením svých horních partií skoro 10 minut než jsem začala v mém rozkroku pociťovat zvláštní příjemné mravenčení. Uvažovala jsem co se asi skrývá za těmi modrými ošoupanými džínami.
Rozepnula jsem opatrně knoflík, rozevřela zip, pomalu jsem stáhla kalhoty přes boky a nechala je spadnout na zem. Nyní jsem stála před zrcadlem v ložnici rodičů jen v bílých obyčejných kalhotkách, které byly pokryté různě barevnými květinami, prostě takové ty dětské. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, ale teď mi najednou připadaly směšné.
Na chvíli jsem se zarazila a uvažovala jestli mám pokračovat v tom co dělám, ale zvědavost ve mně nakonec zvítězila. Znovu jsem se zhluboka nadechla, ale oči jsem nechala tentokrát otevřené.
Chytla jsem kalhotky za okraj a pomalu je stahovala směrem dolů. Brzy již na mě vykoukly první černé vlnité chloupky. Docela mě to překvapilo proč jsem tam takhle chlupatá když na zbytku těla jsou jen takové jemné skoro neviditelné chloupky.
Konečně jsem svlékla kalhotky úplně a odhodila na zem. Skoro 5 minut jsem tam stála jako v transu a prohlížela si své krásné nahé mladé tělo. Nedokázala jsem pochopit proč jsem se tak styděla, když v podstatě o nic nejde.
Tím však nebyl všemu konec, náhle jsem si uvědomila, že když na záchodě čůrám, tak to vytéká z míst mezi mýma nohama. Řekla jsem si, že to musím prozkoumat.
Přinesla jsem si před zrcadlo malou židličku, kterou má matka u nočního stolku a sedla jsem si na ní. Roztáhla jsem trochu nohy a zadívala se mezi ně v zrcadle. Pod chloupky se rýsovala zvláštní štěrbinka, jakoby mne tam někdo rozřízl. Byla jsem ještě více zvědavá a zlehka si na ní sáhla.
Byla velmi jemná na dotek, ne jako normální kůže na těle. Zkusila jsem tedy opatrně tuto štěrbinku rozevřít prsty a v zrcadle jsem spatřila velice zvláštně tvarovaný, o dost víc růžový, kousek kůže.
Chtěla jsem vidět více, tak jsem se zvedla, židličku posunula ji co nejblíže zrcadlu, znovu si sedla, roztáhla zeširoka nohy a trochu se zaklonila dozadu.
Teď jsem byla rozkrokem téměř přitisknutá až na sklo zrcadla. Opět jsem rozevřela štěrbinku, tentokrát oběma rukama abych lépe viděla. Volným prstem na jedné ruce jsem se začala hladit po té růžové kůžičce, zvláště mě zaujal takový malý výstupek v horní části.
Brzy jsem zjistila, že ten výstupek pod sebou skrývá takovou malou růžovou kuličku. Když jsem se toho lehce dotkla tak mým tělem projel velmi zvláštní, doposud neznámý pocit. Ze strachu jsem ihned ucukla.
Přemýšlela jsem jestli nedělám něco špatného a jestli si nemůžu nějak ublížit, ale jelikož ten pocit nebyl vyloženě špatný, rozhodla jsem se to zopakovat.
Znovu jsem se té kuličky dotkla a pocit se opakoval, ale jelikož už jsem to čekala, neucukla jsem. Teď už bych spíš řekla, že to bylo i příjemné.
Začala jsem tedy po kuličce kroužit prstem. Příjemné pocity narůstaly na intenzitě stejně jako moje rychlost dráždění. Velmi se mi také zrychlil dech a zavřela jsem oči aniž bych si to uvědomovala. Svět kolem mě přestával pomalu existovat a já měla pocit, že se vznáším.
Kulička se také pomalu a nepatrně zvětšovala. Brzy směs těchto pocitů vyvrcholila v jeden velmi intenzivní, který projel celým mým tělem jako blesk. V tu chvíli jsem se neudržela a velmi hlasitě zakřičela jakoby mne někdo vraždil.
Zhluboka jsem oddechovala jako bych právě uběhla několik kilometrů. Pomalu jsem se vracela do reality a pokoušela si uvědomit co se právě stalo. První co mě napadlo, jestli ten hrozný křik někdo neslyšel. Rychle jsem otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Naštěstí jsem byla v pokoji stále sama, tak jsem se uklidnila.
Očima jsem zadívala opět na zrcadlo kde jsem viděla sebe z roztaženýma nohama mezi kterýma byla moje růžová štěrbinka obrostlá černými chloupky. Podívala jsem se pořádně a všimla si, že ve spodní části se to nějak leskne. Sjela jsem prsty tedy níž a ucítila, že je to celé mokré. V tu chvíli mi přejel mráz po zádech, protože mne napadlo, že jsem počůrala v ložnici rodičů. Rychle jsem vstala a chystala se zkontrolovat škody.
Na koberci před židličkou jsem si všimla malých kapiček, ale naštěstí ne tolik aby to bylo moc viditelné. Sáhla jsem si tedy znovu do rozkroku a otřela trochu té vlhkosti do prstu. Poté jsem si ruku přiblížila ke svému nosu a čichla si. Hned jsem se uklidnila, když jsem zjistila, že to nijak nesmrdí. Naopak vůně měla nějaký omamný účinek, který mě donutil strčit prst do pusy a olíznout.
Nedokázala jsem tuto specifickou příchuť přirovnat k ničemu známému, ale bylo to lehce kořeněné a malinko hustší než voda. Znovu jsem si sedla na židli a roztáhla nohy abych se ještě podívala na svojí vlhkou štěrbinku. Lehla jsem si skoro až na záda abych viděla i na spodní část, odkud ta šťáva vytekla.
Brzy jsem objevila malý otvor. Opatrně jsem do něj zkusila zastrčit prst. Šlo to poměrně hladce díky tomu jak jsem byla vlhká, ale nic zvláštního jsem necítila. Pomyslela jsem si, že je to asi jen otvor pro tu šťávu a nemá cenu se tím zabývat.
Sebrala jsem ze země moje dětské kalhotky a otřela si do nich veškeré šťávy ze štěrbinky. V tom jsem si uvědomila, že vlastně ještě stále nevím odkud vlastně tedy vytéká moč při čůrání. Znova jsem podrobně začala zkoumat vnitřek štěrbinky, ale už jsem neobjevila nic zvláštního.
Pomyslela jsem si, že to zřejmě vytéká také z toho otvoru jako ta šťáva. Uvědomila jsem si, že vlastně zrovna potřebuju čůrat, tak bych tuhle teorii mohla ověřit.
Vstala jsem, odnesla židličku zpět na místo k nočnímu stolku. Na něm jsem zahlédla malé zrcátko a napadlo mě, že se bude hodit, tak jsem si ho vzala. Posbírala jsem svoje oblečení ze země a zamířila si to do koupelny.
Cestou jsem přemýšlela jestli nezacházím příliš daleko ve svém experimentu, který už byl nad rámec mého zbavování se studu. Přesto jsem se však nakonec rozhodla to zkusit, zvědavost byla větší.
Odhodila jsem oblečení v koupelně na zem a vlezla si se zrcátkem do vany. Dřepnula jsem si na bobek s roztaženýma nohama a zespodu si jednou rukou přidržela zrcátko tak abych viděla na svojí štěrbinku. Druhou rukou jsem si jí rozevřela a zaměřila se na ten malý otvor. Začala jsem se soustředit s cílem se vyčůrat.
Přestože nutkání bylo již poměrně silné, nemohla jsem se prostě vyčůrat. Měla jsem obavu jestli jsem si předtím něco nepoškodila a nemůžu se teď vyčůrat. Při této myšlence jsem se přestala trochu soustředit a v té chvíli vytryskl z mé štěrbinky poměrně silný nažloutlý pramen.
Ulevilo se mi, že je vše v pořádku. Bohužel se to stalo tak nenadále, že jsem si nestihla všimnout odkud to teče a zrcátko teď bylo celé mokré a přes stříkající průzračnou tekutinu nebylo nic vidět. Až ke konci když se pramínek zmenšil a tlak nebyl takový, všimla jsem si dalšího mnohem menšího otvůrku skoro uprostřed štěrbinky. Tím bylo mé zvědavosti učiněno za dost.
Spokojená z dnešních prožitků jsem zapnula vodu a rychle jsem se osprchovala. Tentokrát jsem se však už nebála svého těla dotknout a dala si na mytí záležet. Brzy jsem uslyšela klíče v zámku, rodiče byli doma, takže tím jsem musela svoje experimentování ukončit. Již jsem se ale těšila na druhý den až se zase vrátím ze školy…
