Po tom včerejším představení jsem nemohl na Blanku zapomenout a že byla sobota, hned jsem se za ní dneska ráno vypravil.
Potkal jsem jí ve dveřích, navlečená do starý zástěry a holínek vypadala jak nefalšovaná hospodyně ze statku. Koukla na mě, zčervenala a skoro nepozdravila. Pak se tak stydlivě zakoukala do země a polohlasně pronesla: „Musim jít nakrmit ten dobytek,“ a už si to metelila přes velký dvůr přímo do stájí.
Šel jsem za ní, kochal se pohledem na její pohupující se boky a cestou vymejšlel, co tam s ní podniknout. Stačilo ale, aby se Blanka sehnula pro kýbl na šrot a bylo jasno.
„Mám pro tebe prima úkol,“ řekl jsem jí s pohledem upřeným na mohutné poprsí, nadouvající triko a zejména přední díl její seprané, klasické babičkovské zástěry.
Zarazila se a s dychtivým očekáváním, maskovaným za nevěřícným vrtěním hlavou, se ke mně otočila: „Teda, ty si fakt nezmar. Furt to bude zkoušet…“
Přistoupil jsem k ní a s úsměvem jsem přikývl: „Furt!“ Zajel jsem přitom neomaleně pod zástěru a potěžkal jsem si jedno nalité ňadro. „Kydat budeš jenom v zástěře!“
Vykulila oči, dostal jsem jí. Poodstoupil jsem, znova jí přejel pohledem a dodal jsem: „Teda, v zástěře a v holínkách.“
Když se hned k ničemu neměla, netrpělivě jsem jí popohnal: „No tak, krávy bučej hlady, nenech je čekat, dolů s těma hadrama!“
Rozhlédla se, jakoby se chtěla ujistit, že nás nikdo nešpehuje, pak se tak pochybovačně podívala na tupé výrazy krav a zvědavý pohled sousedovic Alíka, který nás sledoval ze dveří. „Ale to přece… tady…“ Začala nejistě.
Byl čas na přísnější tón. „Co přece? Řekl jsem, že si zástěru můžeš nechat, ne? Tak dělej, ukaž kravám svou nahou prdel!“
Zabralo to, hned hrála uraženou a šla ode mě dál k prázdnému chlívku pro prase, naplněnému slámou. Kýbl položila ke stěně a otočila se tváří ke mě. Chvíli se na mě dívala, jak tam stojím rozkročenej, s rukama založenýma.
Začínala trochu zrychleně dýchat, pak si pomalu zajela rukama pod triko. Zástěru si ponechala, takže musela ruce provlékat rukávy, pak tričko protáhnout pruhy horního dílu zástěry, který měla uvázaný kolem krku.
To už jsem viděl, jak se jí prsiska tísněná zástěrou rozjíždí pěkně do stran, vykoukly na mě tmavé dvorce a tuhnoucí bradavky. Když zvedla ruce, aby přetáhla triko přes hlavu, ten nestoudný obrázek dokreslilo tmavé ochlupení jejího podpaždí.
Triko hodila za sebe do sena. Pohybovala se pomalu, nesnažila se ale o nějaký striptýz nebo koketnost. Krávy vedle funěly a přešlapovaly, Alík přiběhl, aby si mě očuchal a Blanka tam stála ve špinavých holinách, starých teplákách a zástěře a prsa jí koukala ven, paže měla holé. Měl jsem pocit, že se mi to celé zdá…
Potom zvedla ruce a položila si dlaně na prsa. Nenápadně si je promnula a pak se je pokusila schovat pod zástěru.
Ta se vydula ještě víc, na chvilku se podařilo. Jakmile ale zaklesla palce za gumu tepláků a stáhla je přes boky dolů, prsa jí zase spokojeně vyklouzly ven a vyzývavě po mně pokukovaly.
Nechala je být, pomalu se předkláněla a shrnovala tepláky pořád níž. Pak se natočila bokem, jednou rukou se opřela o stěnu chlívku a zvedla levou nohu. Vyzula si holínku, přetáhla nohavici tepláků a vklouzla zas zpátky do holínky. Totéž udělala s pravou nohou, tepláky putovaly za tričkem. Jak byla bokem, pěkně jsem viděl její macatou figuru, zadek čnící ze spodního dílu zástěry, která jí po obvodu sahala do půli stehen.
Znova si promnula prsa a schovala je do zástěry; tentokrát jí to rovnání trvalo dýl, pootevřela přitom pusu a začala nahlas oddechovat.
Bylo vidět, jak se pod zástěrou tahá za bradavky a silně je mne prstama. I mě to představení začínalo pořádně brát, nehýbal jsem se ale, abych jí nevyrušil.
Dost neochotně vytáhla ruce ven a vyčkávavě se na mě podívala. Oči se jí leskly, čekala na další pobídku.
„Noo, takhle se mi líbíš! A teď ještě pryč s těma kalhotkama, jen se mi předveď, jak sem zapadneš. Ty krávy mají taky holý zadky, přidej se k nim!“
Přimhouřila vztekle oči, ale poslušně zajela prstama pod kalhotky. Pěkně zepředu a rozkročila na to nohy. Otočila se ke mě zas čelem, takže jsem viděl jen bouli na zástěře, jak se probíjela těma svejma chlupama až do rozkroku. Prsa měla dosud schovaný za předním dílem, takže jsem toho vlastně moc neviděl. Nevadilo mi to. Přivřela totiž oči a zhoupla se v kolenou níž, ještě víc se rozkročila. Začala si jí tam normálně honit!
„Hej! Řekl jsem, že si máš ty kalhoty sundat, ne? A pak máš poklízet, ne si tu honit frndu!“ Zrudla a trhla s sebou, kalhotky sjely bleskem dolů a když zas prostřídala nohy v holinách, putovaly taky na slámu. Na to Blanka vztekle popadla kýbl a vidle a vydala se někam pryč.
„Nono, ne tak rychle,“ řekl jsem jí škodolibě. Zastavila se, zády ke mě. Nahý záda a zadek lákaly, zrak mi padl na léty používání ohlazený, masivní kolík od dvířek chlívka, omotaný silonovým provázkem. „Radši si tě pojistím, abys mi nikam neutekla…“ řekl jsem a vytáhl ten kus dřeva ven.
Potěžkal jsem ho v dlani, bylo to dobrý, nebyl tak velký, mohl jsem si hrát. Jednou rukou jsem jí přejel po zadnici a neodolal jsem a na chvilku se k ní přitiskl celým tělem. Pomalu jsem jí předkláněl, rukou jí naznačil, ať se rozkročí. Pak jsem se odlepil a rukou jí hrábl do rozkroku.
Bylo to v pohodě, mokřila už ostošest. Nasadil jsem ten kolík, ucítil jsem jak ztuhla. „Jen se neboj, prostě se tě takle uvážu.“
S tím jsem jí ho začal šroubovat dovnitř. Nepodívala se, co jí tam dávám, jen začala sténat a ještě víc se rozkročila. Ten kolík se trochu rozšiřoval, takže i když mazala dost, moc v ní neklouzal. Dával jsem pozor, aby jí to nebolelo; když zasykla na znamení, že už to asi dál nepůjde, měla ho v sobě jistě dvacet centimetrů a šel dost ztuha na to, aby v ní chvíli vydržel.
Pustil jsem ho a odmotal z konce trčícího jí mezi nohama ten provázek. Byl dlouhej tak čtyři metry. Stála pořád zády ke mě, v lehkým předklonu, pěkně vystavená mýmu pohledu na rozkročený nohy a konec kolíku omotaný bílým provazem, který probleskoval v tom jejím tmavým houští…
