„Tak papa, miláčku, měj se tu moc hezky. A opatruj se!“ Dostala na rozloučenou pusinku na obě tváře, poslední něžné objetí a Karel už sedal do auta a jel.
Zuzka ho vyprovázela smutným pohledem až na konec ulice. Pak si povzdechla a pomalu se vrátila do domu. To bude zas nuda, tři dny doma sama! A navíc zase nic.
Zuzka z toho byla trochu nesvá, protože na TO už zase myslela. Nemohla si pomoci. Čím víc jí rostlo bříško s jejich vytouženým miminkem, tím víc toužila po tom, aby se jí Karel hezky dotýkal, mazlil se s ní, líbal jí… všude.
Chtěla, aby uznale potěžkával její velká, nalévající se prsa, aby jazykem dychtivě přejížděl po citlivých bradavkách. Rukama si je přes tričko sevřela, prsty přejely po mohutných dvorcích. Nosila postupně odvážnější a vyzývavější šaty, doufala, že to Karla vyprovokuje k činu.
Jenže on ji sice hezky pohladil a políbil, uznale přejížděl láskyplným pohledem – ale dotknout se jí nechtěl, jakoby se bál, že sexem na počátku šestého měsíce může jejich děťátku nějak ublížit! Přitom se na to ptala doktora a ten jí říkal, že když nebudou hodně divočit, tak můžou dělat cokoliv, že dokonce bude malá spokojená, když maminka sem tam prožije nějaký ten orgasmus.
Zuzka byla z té rozmluvy celá červená ještě venku na ulici, ale spěchala domů, aby to Karlovi řekla. Parné léto bylo na vrcholu, bylo nádherné teplo, takže si vzala jen hodně volné, světlé kraťasy a bílou halenku s rozepnutým spodkem, aby se všem pochlubila svým rostoucím bříškem. Sklízela obdivné pohledy mužů celou cestu a dělalo jí to moc dobře.
Jenže Karel opět nic. Je pravda, že se nemilovali nijak zvlášť často ani předtím, jenže teď… teď prostě na TO měla chuť! Nechala už být napnuté bradavky, rukama sjela na klenuté bříško a pak zajela pod gumu volných kalhot. Prsty zlehka přejely přes ohanbí a pysky, přes tenkou látku kalhotek cítila, že už je zase vlhká.
Zastavila se v obýváku u gauče a mírně se rozkročila. Pak si začala hladit vnitřní stranu stehen, dráždivými, krouživými pohyby. Postupně dlaní jedné nebo druhé ruky zajížděla i do rozkroku a dráždila se přes kalhotky.
Když už ztěžka dýchala, trochu provinile se rozhlédla po prázdném, moderně zařízeném bytě. Vzápětí na to šly kalhoty dolů, černé kalhotky hned za nimi. Zuzka si sedla na kraj velké sedačky, roztáhla nohy a zaklonila se daleko dozadu, až se hlavou opřela o sedačku.
Pravou rukou sjela do rozpáleného klína, levou zajela pod tričko a sevřela si ňadro. Podprsenku měla už těhotenskou, s rozepínáním vpředu. Měla v tom už praxi, takže byla rozepnutá ihned a ruka jí mohla konečně volně k prsu.
Zatímco si ho dost silně mačkala a nemilosrdně dráždila dvorec a bradavku, prsty druhé ruky už zajely do škvíry mezi pysky. Byla tam mokrá až to trochu čvachtalo.
Každý dotek jí dělal nesmírně dobře, roztahovala si pysky do stran, zajížděla hluboko dovnitř sebe, přejížděla po celé délce štěrbiny odspodu až k poštěváčku.
Jakmile o něj jednou brnkla, neudržela se a tlumeně rozkoší zasténala. Za chviličku už se věnovala jenom jemu, zuřivě si ho třela a cvrnkala o něj, nahlas sténajíc. Netrvalo to dlouho a měla zase jednou moc krásný orgasmus. Nechala ho odeznít, vychutnávala si tyhle chvilky vlastního uspokojení.
Když se trochu vzpamatovala (opět se cítila poněkud provinile – Karel byl pryč sotva deset minut a ona už se stihla svléknout a… a udělat si dobře!), šla jen v tričku, s rozepnutou podprsenkou pod ním, do kuchyně.
Cestou se viděla ve skleněných dveřích skříně. Menší, celkem štíhlá opálená dívka s dlouhými, světle hnědými vlasy, vypouklým bříškem a velkými prsy. Od pasu dolů nahá, s vyholeným klínem, z něhož díky dráždění dole koukaly nejen větší stydké pysky, ale i červený koneček jejího klitorisu.
Dříve se za to, jak má kundičku velkou, styděla, ale poslední dobou se na sebe ráda dívala. Jenže teď byla mokrá a ulepená, od toho, jak se na gauči udělala. Takže se jen pohladila po bříšku a jedním prstem mezi nohama a pokračovala dál do kuchyně. Tam se utřela do ubrousků, pak se napila džusu z lednice.
Opírajíc se o linku, přemýšlela, co bude dělat. Vypadalo to, že bude zase krásný den, už teď venku pražilo slunce. Mohla by se vykoupat… nahá, blesklo jí hlavou.
Bazén měli krásný, velký. Jenže měli také sousedy, v nové vilové čtvrti. To nemůžu! Pomyslela si Zuzka s lítostí. Ale bylo by to hezké, jen tak si vyjít ven, vklouznout do chladivé vody, cítit, jak jí nadnáší a ulevuje bolavým zádům, jak se jí prsa odlepují od kůže na hrudi (měla je vážně velké, i její tradiční E už jí byla skoro malá) a jak jí proudy vody omývají v rozkroku. Zasnila se a znovu cítila, jak se přes ní přelévají vlny vzrušení.
A dost! Okřikla se rázně. To přece nejde. Vždyť je to nestoudné, jak by řekla její maminka. No, maminka by se asi zbláznila, kdyby mě takle viděla, pomyslela si pobaveně. Jak se skoro nahá opírám v kuchyni o pult, s posledním ubrouskem ještě nalepeným mezi nohama.
Vyndala si ho a zahodila do koše. Pak se neochotně vrátila do obýváku, cestou si zase zapnula podprsenku. Oblékla se a vydala se na tradiční obchůzku po domě. Byl poměrně velký a už úplně zařízený, všude přesně podle jejího přání. Karel tvrdě pracoval, aby jí dopřál jen to nejlepší. Jenže to bohužel znamenalo, že byl doma jen dva nebo tři dny v týdnu.
V budoucím dětském pokoji utkvěl její zrak na prázdném místě pro postýlku. Ne, tu ještě ne, ujistila se v duchu. Zklamaně. Bývalo by bylo zas co dělat… V jejich ložnici hned vedle jí ale došlo, že vlastně plánovala koupi něčeho jiného. Přebalovací pultík! To je ono. Spokojeně se usmála. Hned se šla převléknout, dlouho vybírala, v čem pojede.
Nakonec opět vyhrála bílá halenka, k tomu vzdušné, volné modré kalhoty. U halenky zapnula jen dva horní knoflíky, aby jí nekoukala podprsenka, cípy rozhodila kolem břicha do stran. Vzala kabelku, klíče a doklady a zamířila do garáže. Opatrně vyjela, vrata se za ní zavřela sama.
Nákup si užívala, nikam nepospíchala. Když byla spokojená, objednala si dovoz až do domu a jela napřed. Mladý prodavač byl moc milý, žertoval s ní a ujišťoval jí, že „chlapci to mladé paní dají kamkoli si jenom bude přát!“
Měli přijet do hodiny, to se nestihne ani najíst, říkala si. Nechala si na sobě to, co měla ve městě, napila se, odskočila si a nervózně čekala, kdo s pultem přijede. Představovala si ušmudlané, zarostlé staré chlapy, se silnýma mozolnatýma rukama a pivním mozolem. A chlípným pohledem. Aniž to chtěla, cítila, jak se jí vzrušení rozlévá po celém těle.
Takovýhle chlapiska je možná lepší nepouštět ani do domu! Kdoví, co by s ní mohli provádět, když už tu budou. Je tu sama, těhotná, bezbranná… neudržela se a rukou si přikryla rozpálený klín. Druhá ruka plíživě zamířila pod halenku na prsa.
Vzápětí zazněl jejich melodický zvonek. Trhla s sebou a opět se zapomněla a pokusila se rychle vstát. Sykla bolestí – jak ho chudáčka zmáčkla, hned jí děťátko na oplátku koplo do podbřišku.
S rukou na břichu, aby ho uklidnila, šla co nejrychleji k hlavním dveřím. Otevřela, hlavu plnou dítěte. A zůstala civět na krásného mladíka v ustřižených montérkách a triku bez rukávů. Soused odnaproti!
Znala ho jen podle vidění, kývali na sebe, když se míjeli. Usmál se na ní a hned to vysvětlil: „Tak už se vám to veze, paní Světlíková.“ Konečně odtrhla oči od jeho vypracované hrudi a svalnatých, opálených paží a podívala se přes plot. Opravdu, u brány stála dodávka s logem obchodu, kde koupila pultík.
Usmála se na něj, pozdravila ho, poděkovala a zmáčkla spínač na vrata. Pak mu řekla, aby zajeli dovnitř a poprosila ho, jestli by jí ten pultík odnesli zadními dveřmi až do ložnice, že by ho sama nezmohla a manžel je zase pryč…
Celou dobu z ní nespustil oči, dělalo jí to moc dobře. Byla tak blízko, že lehce cítila jeho pot a velmi příjemnou kořeněnou vůni. Smísilo se to ve velmi vzrušující směs.
Nakonec se otočil jako první, mávl na řidiče a vyrazil po trávníku napřed. Zuzka zavřela dveře a šla jim otevřít ty zadní.
Hlavu měla tentokrát plnou oslnivé postavy mladíka. Z občasných rozhovorů se sousedkami při procházce po ulici usoudila, že je předmětem obdivu a touhy snad všech ženských ve zdejších vilách. Ani oni tu nebydleli příliš dlouho. Vzpomněla si, že mu říkali Milan. O víkendech byl často venku před domem, pořád si hrál se svým autem, měl ho krásně nablýskané a plné antén a doplňků, které Zuzce moc neříkaly.
Stěhování proběhlo bleskově a bez problémů, až to bylo Zuzce líto. Řidič dodávky byl velký, postarší chlap v montérkách, příjemný a nemluvný. Štěbetala nejvíc ona, Milan se spíš jen usmíval.
Když se chystali k odchodu, vylétlo z ní samovolně, že má hlad, že se ještě nestihla najíst. A co oni, jak jsou na tom, jestli je nemůže za odměnu pozvat? Podívali se na sebe, Milanův kolega se významně usmál: „No já bych moc rád zůstal, madam, ale to nejde. Čekají mě dneska s obědem doma. Ale Milana vám tu nechám! Stavím se pro něj tak za hodinku… bude to stačit?“
Podíval se z jednoho na druhého. Zuzka ten významný pohled nepochopila, tak jen kývla, že určitě. Milan vypadal překvapeně, ale než se stihl nějak vyjádřit, kolega už byl pryč…
