Pan Gar seděl u baru a cítil splín, který na něho těžce doléhal. Jeho zasmušilost přicházela, jak se jí zlíbilo a on ji léčil pokaždé stejně – vydatným zapíjením. Pil tedy skleničku za skleničkou a přitom sledoval dvě dívky u protějšího stolu.
Když hudba nehrála příliš hlasitě, mohl slyšet jejich rozhovor, a proto věděl, že to jsou obyčejné studentky s obyčejnými starostmi. Byly ovšem velmi atraktivní, jedna černovlasá a druhá světlovlasá, obě s pěkným nalíčením a s příjemným výrazem. Protože sedávaly tam, kde občas sedávaly hotelové šlapky, občas k nim někdo přistoupil a nabízel jim, že zaplatí jejich pití. Obě dvě vždy zdvořile odmítly, zřejmě aniž by si uvědomovaly, co muži po nich ve skutečnosti chtějí.
Pan Gar, posilněný alkoholem, se rozhodl, že také zkusí štěstí. Přistoupil k nim (ale poučený z předchozích setkání) nemluvil zaobaleně, ale přímo. Hodil před ně zálohu, která se rovnala trojnásobku běžné sazby spolu se svou vizitkou. Jak předpokládal, obě dívky ho rozhořčeně odmrštily.
Pan Gar důstojně sebral své peníze a poznamenal, že kdyby se rozmyslely, může ho kterákoliv navštívit na pokoji číslo 156, přivitá klidně i obě.
Pan Gar si nedělal příliš velké naděje na úspěch, proto také dál pokračoval ve svém popíjení. O hodinu později kdosi zaklepal na dveře. Šel otevřít. Za dveřmi stála tmavovlasá dívka, ta veselejší z obou studentek.
Pan Gar ji zavedl dovnitř, kde ji bez okolků svlékl a přinutil si kleknout na postel. Když se chystal do ní zasunout, ozvalo se nové zaklepání. Pan Gar se omluvil a šel v županu otevřít. Za dveřmi tentokrát stála blondýnka, zasmušilejší z obou studentek.
Pan Gar ji bez rozpaků pozval dál, přímo do ložnice, kde s nachystaným zadkem čekala její přítelkyně. Bylo zřejmé, že obě dívky se velice lekly a styděly se samy před sebou, protože si navzájem zatajily, že za panem Garem zajdou. Blondýnka chtěla dokonce utéct, ale pan Gar ji chytil, dal jí nějaké peníze a více méně ji donutil, aby se také svlékla a zaujala stejnou polohu jako černovláska.
Protože ta byla vlhčí než její nesmělá kamarádka, pan Gar začal u ní. Děvče mu pomáhalo přirážet a sténalo do zdi. Pak se pan Gar přesunul k blondýnce a aniž by se otřel, zasunul ocas do její skulinky. Blondýnka zkoušela chvíli sténat jako její kolegyně, ale pak se rozplakala: „Už dost! Už dost!“
Pan Gar skutečně přestal, ale jen proto, aby se přesunul zpět k černovlásce. Ta už přirážela docela ochotně; pan Gar pak zasunul blondýnce do kundičky dva prsty a honil ji alespoň takhle. Když je vytáhl, přiložil je k ústům černovlásky, která je ochotně olízala.
V druhém kole totéž provedl blondýnce, ale když ta odmítla otevřít ústa, alespoň jí otřel prsty o rty. Místo toho zakroutila zadečkem, jako by chtěla naznačit, že tentokrát nebude plakat, když ji bude šoustat… Pan Gar se k ní přesunul a vystříkal se do ní… Černovláska se pak dodělala rukou.
Jejich první zákazník si v té chvíli pomyslel, že konečně zahnal splín…
