Těch proč je trochu víc. Za prvé, žiji s Martínkem už desátý rok a žiju s nim nesmírně nádherný život a to je právě nebezpečné. Pokud žijete dlouho opravdu spokojeně, přestanete si uvědomovat, že je to zázrak a berete to jako samozřejmost. Ale on je to opravdu zázrak, žít s klukem, kterého milujete a on miluje vás. To je jeden z důvodů, proč jsem začal psát příběhy ze svého života, abych si zase připomněl, že to není samo sebou, mít svého miláčka, který miluje vás.
Druhý důvod mého psaní je ten, že jsem se dohodl na netu s jedním kamarádem z Budějovic, že se tady nudíme a budeme se bavit vyměňováním pravdivých příběhů ze svých životů.
A třetí důvod, na který jsem přišel až při realizaci je ten, že když vzpomínám a přehrávám si je ve své fantazii, tak na mě působí, jako tehdy, když jsem je prožíval ve skutečnosti, opravdu mě to vzrušuje i po těch strašných létech.
Mého Martínka už znáš, to on byl silnější než já a vysvětlil mi, že dělám vlastně blba Vladimírovi, který u mne pořád bydlel a prováděl věci, které si jako notorický alkoholik vůbec neuvědomoval.
Stávalo se mi, že když jsem přišel z práce domů, ležel pod schody úplně nemožný, vyjít do prvního patra a sousedky čekaly, až si ho odklidím. Někdy ležel rovnou mezi dveřmi, když upadl dřív, než domů došel. Z bytu se záhadně ztrácely věci, jako video, dvd, zlato, ale hlavně peníze a to nemluvím o nepořádku a o tom, že pochopitelně přestal chodit do práce a nechal se ode mne živit.
Sebral jsem tedy odvahu a Vladimíra z bytu vyhodil. Následovalo další nepříjemné období, kdy se Vladimír, do bytu, každý den v opilosti dobýval, pak začal přespávat ve sklepě, ostuda mezi sousedy opravdu pořádná.
Co jsem napsal ve zkratce trvalo asi půl roku, ale nakonec se to vyřešilo, Vladimíra jsem přestěhoval do ubytovny a konečně jsme se mohli s Martínkem trávit alespoň víkendy v mém bytě. Zatím odmítal se ke mně přestěhovat, ale i tak to byla nádherná změna.
Aby i v tomhle příběhu, bylo taky trochu erotiky, přidám historku z té doby, je taky dost smutná, takže se sem docela hodí.
Napsali nám majitelé penzionu, kde jsme se s Martínkem seznámili, že pořádají velký gay víkend a zvali nás abychom přijeli. Řekli jsme si proč né, alespoň si oživíme hezké vzpomínky na naše seznámení.
Když jsme tam přijeli, hned jsme začali zjišťovat změny, které byly ale k horšímu. Celý objekt byl hodně zpustlý, zahrada zarostlá, bazén samý žabinec a vevnitř taky nebylo po dřívější čistotě ani stopy.
Přivítáni jsme byli velice vřele majitelem, který se mezi tím rozešel se svým partnerem a žil nyní s mladým cigánkem. Pochopili jsme proč jsme tak vítáni, až když odpoledne přešlo ve večer a pořád jsme byli jenom jediní hosté, této avizované akce.
Opravdu tristní změna, když jsme se šli podívat do sauny, která tady dříve bývala, našli jsme v odpočívárně klece a ze sauny mučírna. To opravdu není naše gusto, tak jsme odtamtud hodně rychle vypadli, v baru jsme se rozhodovali, jestli pojedeme domů, ale pak jsme se nechali ukecat, že zůstaneme alespoň do soboty, že určitě někdo přijede.
Opravdu kolem deváté večerní přijelo auto s pěti kluky. Čtyři mladíčci docela hezcí a jeden takový obtloustlý třicátník, ze kterého slizkost přímo kapala. To byl jejich pasák. Přivezl je tam, protože věřil, že bude velký mejdan a že je tam udá.
S Martinem jsme se s prodejnejma klukama setkali poprvé v životě, tak jsme z toho byli zpočátku hodně nesví. Ten tlusťoch na ně hodně machroval a tím se mi zhnusil ještě víc.
Seděli jsme v baru, tak jsme se s těmi kluky dali do řeči a lezli z nich historky opravdu neuvěřitelné. Všichni vystupovali v nějakém studiu, odkud se to přenášelo přes webky na net. Ten kdo si to zaplatil, jim mohl nařizovat, co mají před kamerami dělat a oni byli povinni, plnit všechna přání.
Jak už jsem psal kluci to byli poměrně hezcí, z celé republiky, oni je totiž u toho studia i ubytovávali a každé dva měsíce je vyměňovali za jiné. Většina z nich byla heterosexuálního založení a tohle dělali jenom pro peníze. Když nám líčili jak polykají bobule, aby se jim postavili a jak jim píchají injekce do penisu, docela mně běhal mráz po zádech.
S přibývajícím alkoholem byli kluci čím dál tím otevřenější, ale tím to bylo ještě smutnější. Při improvizované diskotéce, začali předvádět na parketu erotiku, ale bylo to tak hrozně zahrané, že to fakt s erotikou nemělo nic společného.
Slizoun si je při tom pochopitelně fotil, slintal a div si u toho nehonil ocas. Seděli jsme s Martínkem, koukali na to a litovali, že jsme neodjeli domů dřív, než jsme požili alkohol.
K našemu stolu se přisedl jeden z nich, opravdu hezkej kluk, tak kolem dvaceti, možná míň, ale protože jeho obličej prozrazoval, že toho ten chlapec prožil dost, tak se neodvážím, jeho věk odhadnout přesněji. Popíjel s námi, povídali jsme si, ale fakt mi ho bylo spíš velice líto.
On ten svůj život považoval za normální a docela vážně nám líčil, své problémy v práci. Jak má těsnej zadek a musí si ho roztahovat, aby mohl předstírat vzrušení, když ho druhej kluk mrdá. Tak tím bych se opravdu nechtěl živit, to radši umřít hlady.
Nakonec se nás zeptal, jestli nemůže přespat s námi v pokoji, že se mu k nim nechce. Byl tak vděčný za každý pohlazení, že se nám v pokoji málem rozbrečel. K sexu nedošlo, drželi jsme s Martínkem kluka až do rána v náručí a on se k nám tulil jako malé dítě.
Samotného mne překvapilo, že držím v objetí celou noc hezkého kluka a můj ocas, kterej se staví do pozoru jenom když vidím chlapa přes ulici, ani neťuknul. Ale né jenom můj, ani jednomu z nás se erekce nepřihodila. A přes to ta noc, byla svým způsobem nádherná, poskytli jsme s Martínkem tomu klučinovi hezkou noc a i to byl moc hezký zážitek.
Ráno nás klučina přemluvil, abychom řekli jeho kolegům, že jsme promrdali celou noc, aby nebyl za pitomce. Odnesl si akorát moje sluneční brýle, aby mohl kamarádům ukázat, že se nedal zadarmo.
Tak můj příteli, tohle všechno píšu jenom pro to, abychom si opravdu stále uvědomovali, že štěstí není samozřejmost, ale obrovský dar, který jsme dostali a je potřeba si toho velice vážit. Od této chvíle budu psát, už jenom příběhy pozitivní, slibuji…
