Byla nebyla, jedna obyčejná americká univerzita s naprosto obyčejnými studenty a studentkami, obyčejnými učiteli a ještě obyčejnějším děkanem. Všichni byli štastní až do momentu, kdy se náš milý Děkan jednoho rána podíval z okna na pozemek univerzity a byl zaskočen.
Absence povinných školních uniforem, které na této univerzitě byly zamítnuty, umožnila studentkám prakticky libovolný styl oblékání. Přestože ve školním řádu bylo několik základních pravidel týkající se délky sukní, velikosti výstřihu a dalších, dívky si z toho nedělaly přiliš hlavu a chodily velmi vyzývavě oblékané. To se Děkanovi hrubě nelíbilo neboť byl toho názoru, že nevhodný oděv dívek narušuje soustřední chlapců k řádnému studiu. A tak se rozhodl, že s tím musí něco udělat.
Děkan věděl, že dívky současná pravidla zcela ignorují neboť neexistuje nikdo, kdo by dodržování těchto pravidel kontroloval a navíc ani nejsou určené žádné tresty za jejich nedodržení. Zavádět povinné školní uniformy také nechtěl, protože by to mělo stejný účinek a navíc by to univerzitu stálo peníze. Tak tedy začal uvažovat zcela jinak. Jak donutit dívky aby se více styděly a oblékaly se více decentně? Sebrat jim jedinou jistotu, kterou mají, spodní prádlo!
Byl to odvážný krok, ale zoufalý Děkan už nevěděl jak jinak docílit svého záměru. Okamžitě vydal prohlášení, které zakazovalo zakryti libovolné části těla dvěma vrstvami oblečení.
Druhý den ráno Děkan opět stanul před oknem a pozoroval vývoj situace. Bohužel však byl opět zklamaný. Studentky místo toho aby začaly nosit delší sukně nebo dokonce kalhoty, tak se oblékly do krátkých šortek, které byly snad ještě horší. Navíc nebylo poznat, zda pod nimi dívky mají kalhotky a neporušují nové pravidlo.
Děkan byl sice naštvaný, ale rozhodně se nechtěl vzdát. Po chvíli uvažování se jako jediné východisko jevilo zavedeni kontroly dodržování kodexu. Oficiálně dal tedy rozhlásit, že na pozemku univerzity se pohybuje několik inspektorů, kteří mají oprávnění svléknout dívce šortky při podezření na porušení pravidel.
Další den se však prakticky nic nezměnilo. Studentky byly na porušování pravidel zvyklé a hrozba inspektorů nebyla dostatečnou motivací. Určitá část se hrozby zalekla a oblékly si delší minisukně, ale bylo to natolik malé množství, že Děkan byl nucen proměnit hrozbu ve skutečnost a jmenoval několik inspektorů z řad učitelů a dalšího personálu univerzity.
Velmi brzo došlo na situaci, kdy byla jedna ze studentek zastavena při vstupu do bufetu inspektorem. Ten požadoval aby dívka svlékla své šortky a dokázala tak, že neporušuje pravidla. Studentka se s ním začala horlivě dohadovat, že odmítá něco takového udělat.
Brzy se kolem shromáždil dav ostatních studentů a sledoval vývoj situace. Dívka nakonec byla ubita autoritou inspektora a šortky si skutečně svlékla čímž všem odhalila svůj vyholený klín. Inspektor po chvíli vrátil dívce šortky a beze slova odešel. Skupinka přihlížejících studentů se pomalu rozcházela bez většího projevu emocí.
Co se stalo při další inspekci však bylo zlomové. Jedna ze studentek při inspekci svlékla šortky a pod nimi měla tanga kalhotky. Přestože Děkan nestanovil trest za porušení pravidla, inspektor improvizoval a oznámil dívce, že za porušení pravidel ji budou zabaveny šortky včetně kalhotek a musí takto zůstat po zbytek dne.
Dívka silně protestovala čímž opět přivolala pozornost řady studentů. Nakonec inspektor zvítězil a dívka stanula předevšemi bez oblečení, které by zakrývalo její spodní část. Zpočátku se snažila své veřejné ponížení zakrýt, ale nakonec vzdala zbytečný boj a přestala svojí častečnou nahotu vnímat.
Ten den bylo takto poníženo ještě několik studentek. Děkan z toho sice nebyl příliš nadšený, ale doufal, že to poslouží jako dostatečné varování pro ostatní…
