Byly doby, kdy jsem si užíval bezstarostného života skutečně na plno. Věčně jsem byl na mejdanech, balil kočky a šoustal jako o život. Teď už jsem o dost klidnější. Je mi koneckonců pětadvacet a tři roky chodím s nejlepší holkou na světě.
Jmenuje se Jeanetta. Je to moc pěkná blondýnka s prvotřídními ňadry, v posteli nenasytná, ovšem i mimo postel se dokáže parádně rozjet. Zkrátka, jak se říká, co se sexu týká, mám se jako prase v žitě. Přesto si občas rád zavzpomínám na staré zlaté časy a na jiná děvčata.
Naši mají chalupu asi tak dvacet kilometrů nad Orebro. Když jsme byli s Martinem – to je můj o devět let mladší brácha – malí, velmi rádi jsme tam jezdili. Jen jsem ale přišel do puberty, začal jsem to tam nesnášet. Teď už mě ten pubertální vzdor vůči všemu přešel, ovšem můj brácha do tohoto období vlítl rovnýma nohama (co byste taky čekali v šestnácti). Já si chatu naopak zase zamiloval a s Jeanettou tam trávíme nádherné víkendy. Většinou se kočkujeme v posteli, ale někdy si dopřejeme skvělé večery a samozřejmě, že tam užijeme i spoustu jiných legrácek.
Brácha si zrovna nedávno, ačkoliv není takový divoch jako já v jeho letech, nabrnknul prímovou holku. Báječně si rozumějí. Poznali se na škole, vodili se za ručičky do kina a tak, než to mezi nimi začalo být vážné. Měl jsem z toho přirozeně radost, proč bych to bráchovi nepřál.
Je fakt, že se s Martinem dost často hádáme, možná proto, že ještě pořád bydlím doma, tedy pokud zrovna nejsem u Jeanetty. Přesto si ale ani v nejmenším nepřekážíme. Určitě je to způsobené i tím, že Martin je o dobrých deset centimetrů menší než já, a tak si nemůže třeba půjčovat mé oblečení, ani kdyby chtěl. A já jeho už vůbec ne.
Zrovna v tom týdnu, kdy jsme se s Jeanettou chystali na chatu, se můj brácha hrozně pohádal s Lisou. Bylo to vlastně poprvé, ale stálo to za to. Zdálo se, že se budou hádat snad až do soudného dne. Nechtěl jsem, aby se rozešli, a tak jsem se do jejich sporu vložil zároveň s Jeanettou, která navrhla, aby s námi oba dva jeli na chatu. Později se mi svěřila, že jim to navrhla proto, aby se trošku odvázali a mohli si pořádat podobné romantické víkendy jako my. Chata že je koneckonců dost velká pro nás pro všechny.
Martin chvíli váhal, ale protože jsem sdílel stejný názor, nakonec souhlasil. Po určitém úsilí se mu povedlo přemluvit i Lisu. Nebylo to nijak těžké, protože byla do mého bráchy zoufale zamilovaná, i když to nerada přiznávala. A tak byla ruka v rukávu.
Rodiče náš nápad přímo nadchl. Naneštěstí si usmysleli, že by nebylo špatné, kdyby jeli s námi (v životě se na chatě neobjevili, když jsme tam byli s Jeanettou). Rozmluvil jsem jim to jen se značným úsilím. Šest lidí v jedné chatě by bylo moc a kromě toho by to nemělo ten správný romantický efekt podle mých představ.
Na chatu jsme dojeli Jeanettiným autem. Do vesnice, kde ji máme, je to přibližně dvě a půl hodiny jízdy. Po cestě jsem si tak trošku oťukával Lisu. Předtím jsem si jí ani pořádně nestačil všimnout. Rozhodně bylo zajímavé seznámit se trochu blíž s děvčetem mého mladšího bráchy, který ji tolik miloval.
Lisa byla o rok mladší než Martin. Měla kudrnaté havraní vlasy až na ramena. Její obličej byl sladký a neviňoučký. Tělo měla štíhlejší než Jeanetta a ani kůzlátka neměla tak velká. Což ovšem neznamená, že nevypadala rozkošně. V autě zavládla veselá nálada. Věděl jsem už dřív, že já, Jeanetta a Martin se dokážeme spolu dobře bavit, ale byl jsem příjemně překvapen, jak hladce do naší společnosti zapadla Lisa.
Když jsme dojeli na chatu, vybalili jsme věci a udělali si pohodlí. Uvnitř byly dvě ložnice, jeden obývák a jedna podkrovní světnička. My s Jeanettou jsme spali vždycky v podkroví a chtěli jsme se tam zabydlet i tentokrát. Aniž jsem si uvědomil, co povídám, řekl jsem Martinovi, aby si vzali s Lisou ložnici rodičů.
Když ti dva zrudli, došlo mi, co jsem vlastně řekl. Vždyť oni spolu ještě nic neměli! Aspoň tak se mi Martin svěřil. Zahrál jsem to do autu tím, že jsem jim řekl, že jsem samozřejmě myslel, aby si vzali každý jednu ložnici. Martin ale trochu předběhl sled událostí a zeptal se Lisy, jestli by jí nevadilo spát s ním v jedné místnosti. Lisa z toho byla sice ještě trošku paf, ale nakonec přikývla. – Tak jo, řekl jsem. Jednou přece spolu musí vyzkoušet sex, jak se tak krásně říká, tak proč ne? pomyslel jsem si.
Páteční večer jsme strávili nad herním plánem Burzy a přitom jsme upíjeli z tátovy zásoby ginu. Ve sklepě měl spoustu flašek, a tak se ani nepoznalo, že jsme mu jednu nebo dvě vzali. Gin je vůbec báječné pití a dokáže navodit pěkně odvázanou atmosféru.
Když se trošku líznu a mám Jeanettu po ruce, stává se mi většinou, že se jako chlap neovládnu. Znám se a Jeanetta mi už párkrát vyčetla, že na ni, startuji i před cizími lidmi. Snažil jsem se držet na uzdě, ale po každém loku jsem byl nadrženější a nadrženější.
Jeanetta seděla vedle mě a brácha s Lisou naproti nám. Přejel jsem jí rukou přes sukni po stehně a ona dělala jakoby nic. Osmělil jsem se a zasunul jí ruku pod sukni. Když jsem ale dorazil k jejímu klínu, užasle jsem se zastavil, protože jsem ucítil, že je celá mokrá. Chvíli jsem jí hladil rukou po buchtičce, když Jeanetta náhle vstala.
– No jo, už je přece jen trochu pozdě. Co byste říkali tomu, kdybychom se šli natáhnout? řekla. Zdálo se, že Martin s Lisou tenhle názor nesdílejí. Navíc se bůhví proč tvářili dost vyděšeně. Nicméně ani jeden z nás se neodvážil Jeanettě odporovat (já jsem ostatně s ní samozřejmě souhlasil), a tak jsme řekli, že to není špatný nápad.
V okamžiku, kdy jsme došli do podkroví, hodil jsem Jeanettu na širokou postel. Na dráždivou předehru nebyl čas. Strhl jsem z ní kalhotky a ona si vyhrnula sukni až do pasu. Kalhoty ze mě spadly jako utržená plachta a nalehl jsem na ni. Na jedno přiražení jsem se dostal do jejího pelíšku.
Křičela jako pomatená a svlékala ze mě košili. Jednu chvíli jsem se až bál, že nás Martin s Lisou dole uslyší, ale Jeanettě to zřejmě bylo úplně fuk. Přestal jsem si toho taky všímat, popadl jsem ji za půlky a přirážel jako smyslů zbavený.
Jeanettin křik se rychle střídal s tichým kvílením. Zanedlouho se udělala a křičela při tom jak na lesy. Já jsem byl taky blízko vyvrcholení, ale chtěl jsem si tu slast ještě prodloužit. Zatímco se Jeanetta chvěla v orgasmických křečích, přesunul jsem se k jejímu obličeji a doširoka jsem se rozkročil. – Vem si ho do pusy!
Bez zdráhání poslechla. Jednou mě nechtěla kouřit, protože jsem ji předtím šoustal, ale přesvědčil jsem ji tím, že já ji přece taky lížu potom, co se udělá. Ale od té doby, co si to poprvé zkusila, se jí to líbí čím dál víc. Nakonec se z toho stal takový malý rituál. Ovšem rituál, který zatím nikdy neproběhl tak docela podle mých představ.
Chtěl jsem se jí konečně jednou vystříkat do pusy. Chtěl jsem ji vidět, jak polyká moje semeno. Jeanetta mi to ale nikdy nedovolila. Jednou to prý dovolila jednomu klukovi, to jí bylo šestnáct. Ne že by se jí to nelíbilo, ale prostě odmítala něco podobného opakovat se mnou. Nechápal jsem proč a nepřestával jsem na ni dotírat, jenže ona pořád opakovala, že ne.
I tentokrát to dopadlo jako obvykle. Ve finále jsem se musel vyhonit a nastříkal jsem jí to alespoň na kozy. Vlastně jsem si nemohl na nic naříkat, ale přesto mě trošku štvalo, že Jeanneta nechce, abych se jí udělal do pusy. Opravdu jsem po tom moc toužil.
Když jsme byli hotoví, otřel jsem jí zběžně skvrny od semene z prsů a šel dolů, abych se na noc opláchl. Ze dveří ložnice rodičů jsem náhle zaslechl zvuky, které jsou prostě nezaměnitelné s jinými. Jak jsem byl trošku v náladě, myslel jsem si v první chvíli, že to jsou naši. Pak jsem si ale uvědomil, že s námi nejeli. No jasně, to nemůže být nikdo jiný než brácha s Lisou! blesklo mi hlavou.
Zvuky mě přitahovaly čím dál víc. Přikradl jsem se ke dveřím a nakoukl klíčovou dírkou dovnitř. Moc jsem toho neviděl. Jediné, co jsem zahlédl, byly bráchovy nohy, zaklíněné mezi Lisinými. Bral ji tvrdě zezadu.
Představa mladičké, nevinné Lisy, jak klečí na všech čtyřech a můj brácha to do ní pere zezadu, mě samozřejmě vzrušila na nejvyšší možnou úroveň. Automaticky jsem si sáhl mezi nohy. Popadl jsem klacek a začal si ho horlivě honit.
Postříkal jsem dveře ložnice svou šťávou, přesně ve chvíli, kdy Martin postříkal Lisu. Hned na to mi došlo, co tu vlastně vyvádím. Přišlo mi trapné šmírovat skrz dveře a k tomu se honit jako puberťák. Naštěstí jsem při tom byl zticha, takže snad nikdo nic neví. Vrátil jsem se nahoru, ale Jeanetta už spala…
