Následující den proběhl v naprosté pohodě. Vzbudili jsme se pozdě, Jeanetta odjela do vsi něco nakoupit, a když se vrátila, šli jsme se všichni čtyři projít do lesa. Mezitím jsme chvilkami pospávali, protože jsme toho měli po včerejšku přece jen dost. Jenže večer jsme ožili a tátův gin nám zase začal stoupat do hlavy. Přikusovali jsme k němu lahůdkový sýr a sušenky. Jasně, že se k tomu spíš hodí víno, jenže v obchodě ho neměli, a tak jsme se museli spokojit s ginem.
Přemýšlel jsem, jestli je správné nechávat Martina s Lisou spolu v jedné ložnici i druhou noc. Ale co, alespoň se něčemu přiučí, koneckonců kvůli tomu tu přece taky jsou. Jak jsem přemýšlel o sexu, ucítil jsem, jak to mé proklaté tělo reaguje jen při pouhém pomyšlení. Ve chvíli, kdy Martin zase vyhrál v Burze, jsem dostal skvělý nápad. – To je ale na houby, když o nic nehrajeme, brácho. Hele, mám fantastickej nápad, uděláme to jinak.
Ostatní se na mě podívali se zájmem. – Jakej? zeptal se Martin. – Dáme si ještě gin! vykřikl jsem. Všichni zajásali. Přece jen jsme už zase byli líznutí. – A pak si zahrajeme poker! vybalil jsem na ně. Zaváhali. Rozhodl jsem se, že je vezmu, jak se říká, hákem.
– No jasně, že poker! Dones karty, Martine, poručil jsem bráchovi. Brácha odběhl a za chvíli se vrátil s kartami v ruce. Já jsem mezitím nalil gin. Jeanetta mně poklepala na rameno a zeptala se: – Když budeme hrát karty, nemohli bychom si sednout na pohovku? Předešla mě a potěšila zároveň, protože přesně tohle jsem jim chtěl navrhnout. Rozzářeně jsem přikývl, a tak jsme si přesedli. Já a Martin jsme si sedli do křesla a holky se usadily v lenošce.
Konferenční stolek měl skleněnou desku, a tak nikdo nemohl nic schovat nebo zafixlovat. Martin začal míchat. – Tak co si dáme? zeptal se. – Tvůj brácha přece říkal, že poker, odpověděla mu Lisa. – O co budeme hrát? vyzvídala Jeanetta. – No, přátelé, co byste takhle řekli na svlíkací poker. To není špatný nápad, co myslíš, Liso? zachechtal jsem se a zálibně se na ni podíval.
Buď jsem to řekl tak radostně nebo už jsme všichni měli v hlavě, každopádně můj nápad všechny nadchl, Lisa se smála jako zblázněná a ochotně souhlasila. Jeanetta se mi podívala dlouze do očí. Tušil jsem, že mě prokoukla jak čerstvě umyté okno. O něčem podobném jsme mluvili několikrát předtím ale zatím se nám to nikdy nepovedlo uskutečnit. Ovšem ani ve snu by nás nenapadlo, že to nakonec vyzkoušíme právě s Martinem a Lisou. Koneckonců, proč vlastně ne?
Martin nijak neskrýval své nadšení. Zcela jsem ho chápal. Všiml jsem si, že často pošilhával po Jeanetě a očima přímo hltal její ňadra a báječnou postavičku A teď se na tu nádheru bude konečně moct vynadívat dosytosti.
Začali jsme hrát. První kus oblečení, který musel na zem, byla moje košile. Nijak mi to nevadilo, jsem docela udělaný a opálený. Taky že se na mě Lisa s Jeanettou mlsně podívaly. Pak někoho napadlo, že boty a ponožky jsou taky oblečení. Trvalo to dobrou čtvrthodinu, než jsme se o ně vzájemně obehráli.
Pak Jeanetta přišla o blůzku a Lisa o kalhoty. Jeanetta měla černou podprsenku, Lisa červené kalhotky, já a brácha ztopořené ocasy. Největší smůlu měla Jeanetta. Nebo to snad byla klika? Vzápětí totiž na podlahu spadla její sukně.
Se svou dlouhou světlou hřívou a černým spodním prádlem byla hrozně sexy. Po ní pak brácha prohrál tričko. Však už taky bylo načase, protože až do téhle chvíle vlastně moc neprohrával, prohrál zatím jenom boty. Usmála a zeptala se ho: – Co je, Martine? Snad ti není zima? Brácha se mazaně ušklíbl. – Počkám, až přijdeš o další hadřík, pak uvidíme, komu bude víc zima, Jeanetto! Jeanetta se tvářila, že je naštvaná, a pofňukávala.
První se ale nakonec musela ukázat Lisa, protože pod tričkem neměla na rozdíl od Jeanetty ani podprsenku, ani košilku. Měla malé, báječně tvarované pevné kozičky a bradavky jí zimomřivě (nebo snad vzrušením?) trčely do vzduchu jako dva malé rampouchy. Horší bylo, že pak jsem prohrál kalhoty. Pak už jsem ovšem nemohl ničím zakrýt svého ztuhlého klacka. Marně jsem se ho snažil vecpat zpátky do slipů, ale už mi prostě byly příliš malé. A tím pádem bylo po hře.
Jeanetta vstala, šla k mému bráchovi a bůhví proč se tvářila, jako by mu chtěla dát facku. Martin prudce odsunul křeslo a předstíral, jak hrozně se jí bojí. Ona ale poklekla a sklonila se nad jeho penis. Já se bleskově přesunul k Lise na lenošku a začal jsem jí lehce hladit po šíji.
Pozorovat mého bráchu bylo dost zajímavé. Po ty tři roky, co jsem chodil s Jeanettou, si ji určitě častokrát představoval, když si honil péro. Tohle mi bylo jasné, protože já jsem v jeho letech nedělal nic jiného. Vždycky jsem snil o holkách mých kámošů. Snadno jsem si tedy domyslel, která je ta, o níž při onanii fantazíroval. Tak právě ta teď klečela před jeho křeslem, nastrkovala mu k puse své rozinky a Martin z toho byl parádně tuhej. Jeanetta se ho prostě snažila vyprovokovat.
– Tak co je, Martine? Vezmi si! Nebo snad nemáš chuť? I když brácha nebyl zdaleka takovej děvkař jako já, věděl jsem, že před Lisou už jednu holku měl, takže úplný zelenáč zase nebyl. Ten si určitě vezme, když mu Jeanetta nabízí takové sladkosti. A taky že jo. Po chvíli vklouzlo její levé kůzlátko do Martinovy pusy. Sál ji jako vyhladovělý kojenec. Jeanetta sténala chtíčem a jeho ruce si dala na půlky. Poslušně jí je začal masírovat.
Podíval jsem se na Lisu. Teď to totiž bylo kritický. Jestli se namíchne, je jasný, že jsem bráchovi zkazil svým pitomým pubertálním nápadem jeho poměr, a to by bylo hodně blbý. Když jsem ale viděl Lisinu otevřenou pusu a rozzářené oči, byl jsem bez sebe radostí. Ta holčička byla prostě skvělá!
Pořád jsem ji hladil po zátylku. Celá se chvěla. Přisunul jsem se blíž, naklonil jsem se k ní a zašeptal jsem jí do ucha: – Hezky se uvolni a nejdřív se jen dívej.
Nemusel jsem jí to říkat dvakrát. Položila mi ruku na stehno a ten můj tvrdolín už zase lezl ze slipů ven. Volnou rukou jsem jí laskal kozičku. V té chvíli se Jeanetta přestala kontrolovat. Vtlačila Martina do křesla, prudce mu rozevřela zip na kalhotech a rezolutně nasedla na jeho kolík.
Martin vypadal zprvu vyděšeně, nicméně po chvíli ji popadl pevně za půlky a snažil se ji trochu krotit, jenže ona na něm jezdila jako šílená a pořád zrychlovala…
