Jana seděla unavená vedle mě. Přijel jsem pro ní na nádraží. Její vlak měl tři hodiny zpoždění, ale nic, oba jsme měli radost, že už je tady. Před několika měsíci při narozeninách naší babičky jsme se poprvé viděli. Protože jsme si hned od začátku rozuměli, navrhnul jsem jí, aby teď, o prázdninách k nám přijela. Byla ráda, protože neměla chuť trávit nejhezčí měsíce v roce doma.
„Je mi líto, že moc nemluvím, ale jsem hrozně utahaná,“ omlouvala se. „Tomu rozumím. Postel už máš připravenou, nepotřebuješ tedy nic, než do ní skočit,“ uklidňoval jsem jí. „Já musím ráno odejet na pár dní, ale pak se uvidíme. A ráno si klidně polež.“ Zabočil jsem na vjezd k domu a do garáže. Pomohl jsem jí s věcmi na pokoj a ona šla hned spát.
Jana
Byla jsem strašně unavená. Když jsem se umyla, šla jsem do postele. Ale jako vždycky jsem nemohla usnout, když mám spát v cizí posteli. Proto jsem se rozhodla jít trochu na vzduch. Protože můj pokoj byl v přízemí a měl dveře na terasu, mohla jsem vyjít, aniž bych někoho rušila. Mezitím byly už 3 hodiny a myslela jsem si, že ostatní už spí.
Když jsem přišla do zahrady, rozhlídla jsem se. Viděla jsem, že z jednoho pokoje ještě svítí světlo. Byla to ložnice Jirky a Lídy. Měli pootevřené dveře, asi protože bylo teplo. Slyšela jsem nějaké hlasy a rychle jsem se schovala za nějakým křovím. Nějak jsem byla zvědavá, co si ti dva povídají. Mluvili tak nahlas, že jsem je slyšela a přes větve keře jsem je mohla i vidět.
„Škoda, že musíš odejet a budeš pryč tak dlouho. Myslíš, že to bez tebe vydržím?“ „Máš tady přece na návštěvě Janu, budete se dobře bavit, k tomu mě nepotřebujete,“ odpovídal Jirka.
„A vezmeš si tu svoji mladou sekretářku sebou? Třeba jí tentokrát dostaneš,“ ptala se Lída a smála se při tom. „Nevím, ona je celá taková pořád zaražená. Ale líbí se mi.“ „To mi můžeš vyprávět, až se vrátíš. Doufejme, že mě do té doby nezapomeneš.“ Znovu se zasmála.
„Jak bych mohl, ty jsi ta nejfantastičtější žena na světě.“ Přešel k ní a políbil jí. Cítila jsem, že něco visí ve vzduchu. „Musíš si na mě uchovat hezké vzpomínky,“ řekla Lída a začala se svlékat. Jirka také.
Celou dobu, co odkládali svoje oblečení se líbali. Viděla jsem, jak se jejich jazyky setkaly. Jirka byl už dost vzrušený. Když jsem se na něho pořádně podívala, viděla jsem, že jeho pohlaví stojí. Chtěla jsem vlastně jít, ale Lída si před ním klekla, vzala ho do ruky a začala ho dráždit. Olizovala jeho žalud.
Byla jsem tak zvědavá, že jsem zůstala. Tenhle pohled mě moc dráždil, protože jsem přesně věděla, jak nádherná to je hra. „Ano, Liduško, cumlej mi ho. Kruci, to se mi líbí.“
Lída ho teď měla v ústech a cucala ho. Bylo vidět, že se jí to líbí. Jirka položil ruce na její hlavu a přitlačoval jí do svého klína. „Ano, ano, ty jsi ta nejlepší, ano už mi to přijde. Přestaň, přestaň, půjdeme do postele.“
Zvedl jí ze země a vedl za ruku k posteli. „Klekni si,“ poručil. Lída si klekla a on pohladil její zadeček. Kleknul si za ní a zezadu jí sáhnul mezi nohy. Viděla jsem, jak jí začal prsty přejíždět po přirození.
„Jirko, prosím.“ „Co chceš, řekni, co chceš.“ „Pojď už, dělej, chci to do zadečku, do zadečku,“ sténala Lída. Bylo mi horko, když jsem viděla, jak udělal, co ona chtěla. „Ó bože, to potřebuji, tak to chci. Můžeš víc, silněji, hloubš,“ sténala.
Netrvalo to dlouho, když jim to přišlo. Já jsem se vykradla rychle zpátky do svého pokoje. Když jsem pak ležela v posteli, musela jsem si sama ulehčit, tak moc mě ta scéna vydráždila. Nepotřebovala jsem dlouho, abych dosáhla orgasmu…