Petra právě předčasně ukončila studium na vysoké škole, vyhodili jí po třech semestrech. Bylo jí 21 a nevěděla, co má dělat. Rodiče a přibuzní se na ní sesypali jako vosy, že to nezvládla, kamarádi s ní soucítili a snažili se jí podpořit až tak, že to mělo přesně opačný efekt… no, cítila se prostě mizerně.
Chtěla vypadnout někam ven, vydělat si peníze, za rok se vrátit a jít na VŠ znovu. Věděla, že chce vystudovat ekonomku v oboru management podniků a uspět ve světě obchodu; měla pro to nejlepší předpoklady. Ráda se bavila s lidmi, ráda rozhodovala a její útlá postava vzorových rozměrů, podpořená krásným obličejem – ozdobeným dlouhými černými vlasy -jí také dávala šanci uspět ve světě, kde zatím ještě pořád převažovala mužská účast lidstva.
Ještě na VŠ měla brigády v cestovní kanceláři jako prodavačka letenek a krátce jako asistentka v poměrně velké firmě. Nic z toho jí ale moc nevydělávalo, proto se k tomu teď nechtěla vracet a rozhodla zkusit jít ven. Ale…
Nikdy nepracovala manuálně, nebavilo jí to. A se svou nedokončenou kvalifikací jí za hranicemi podle jejích předpokladů asi nic jiného čekat nemohlo. Proto jí potěšil inzerát, který našla na internetu, na serveru, jež náhodou navštívila poprvé v životě, ale co tam našla, jí opravdu zaujalo.
Z textu vyplývalo, že jistý zámožný šejk ve Spojených arabských emirátech hledá hostesky pro reprezentační účely svých obchodních aktivit na dobu půl roku, vyžaduje výbornou komunikativní angličtinu, příjemný vzhled a… naprostou oddanost. Poslední požadavek ji trochu zarazil, ale vše se jí vyjasnilo, když si přečetla výši platu: 10 000 dolarů za měsíc…
„Páni,“ řekla si, „tohle jako hosteska?? Bezva…“ Okamžitě odepsala na emailovou adresu, dle instrukcí přiložila několik svých fotografií (využila dva měsíce starou sadu focenou pro modelingovou agenturu), zaslala předem připravený životopis a další den dorazil email, ve kterém stálo, že je zvána na výběrové řizení.
Tři dny po tom, co obdržela potěšující email, se měla dostavit na adresu v centru Prahy, kde sídlila firma zprostředkující jí žádanou práci. Přišla do luxusního business parku, kde jí milá asistentka vyzvala, ať se posadí na pohovku, že pan Rashid si pro ni přijde za deset minut.
Pan Rashid byl Arab, nejen podle jména, ale i podle vzezření. Černovlasý, nakrátko ostřihaný, se strništěm na obličeji… Zkrátka „rich-guy“ Arab v drahém obleku, vonící příjemným decentním parfémem.
Usmál se na ni, přivítal ji a zavedl do malé, ale příjemné jednací místnosti, kde se usadil naproti ní. Vše probíhalo jako normální pohovor, ptal se jí na její praxi. Celý rozhovor probíhal v angličtině a ona začínala být sama spokojena s tím, jak dobře formuluje.
Po deseti minutách, co si Rashid ověřil, že má smysl se s ní bavit, jí předestřel, co je vlastně náplní té perfektně hodnocené práce. To, co slyšela, jí však velmi šokovalo.
„Petro, asi víte, že zaměstnaní a vytížení muži, jako je náš šejk, potřebují rozptýlení a zábavu. Všeho druhu. Od konverzace na zajímavá témata až po SEX. Nebudu Vám zastírat, že 80% Vaší práce bude spočívat právě v sexuálním uspokojování mého pána. To může být trochu kontroverzní a proto Vám nechám čas na rozmyšlenou.“
Petra valila oči… měla se stát… jak to říct slušně… společnicí nějakého arabského boháče? V hlavě jí problesklo… Sex máš ráda, nevadí ti to… a ty prachy stojí za to… ptej se na podmínky, radil jí její vnitřní hlas.
„Jak mi zaručíte, že se vrátím domů a že mě Váš pán nebude řezat?“ zeptala se. „Buďte klidná, budete neustále v kontaktu s kýmkoliv, s kým budete chtít. Vaše země v té naší má diplomatické zastoupení, je běžnou praxí společnice být v kontaktu s rodinou, přáteli, ale i s Vaším konzulátem, který Vás bude neustále monitorovat. Uvědomte si, Petro, že chceme hrát fair play. My nejsme žádní kuplíři a vy žádná prostitutka. Jste šejkova společnice. Podmínky naší spolupráce budou jasně dány a nemáme problém s tím, aby za Vámi pracovník ambasády chodil každý den a kontroloval, zda jste v pořádku. Smlouva, která právně zakotví naši spolupráci, Vám garantuje, že nepřijdete k žádné fyzické újmě. Budete mít právo kdykoliv smlouvu vypovědět a odjet. Kdykoliv. Víte, náš pán má rád Evropanky a tomu uzpůsobujeme i naši praxi. Opakuji, žádná z dívek, včetně Vás, nebude bita a kdykoliv budete moci na náklady šejka odjet. Odměna Vám bude vyplacena za každý započatý měsíc.“
Poslouchala a to, co slyšela, jí opravdu zajímalo. Právě proto, že začínala toužit po této dobře placené zkušenosti, se chtěla definitivně uklidnit. Proto se začala ptát. „Kolik budu mít… ehm… kolegyň?“ zněla její další otázka.
„Pakliže si budete přát nastoupit, budete sedmnáctá šejkova společnice.“ Odpověď ji trochu zarazila, představovala si arabský harém mnohem větší… toto bylo dobré. „Chci vidět fotografii Vašeho pána.“
„Óoo, pardon…,“ přehrábl napravo od své ruky připravené podklady a podal jí neoznačené DVD. „Náš rozhovor vyčerpal vše, co Vám mohu řici. Zde najdete přesný popis Vaší možné práce včetně videí prostředí králova paláce, rozhovorů se šejkem a přesným popisem Vaší… činnosti. Podívejte se a za dva dny mi dejte vědět. Bohatství na Vás čeká, Petro, nenechte si uniknout svou šanci.“
K Petřinu překvapení se Rashid zvedl, podal jí ruku a vyprovodil ji. Přidal jí svou vizitku, na které viděla telefonní číslo, kam za dva dny zavolá, zda se rozhodla od základů změnit svůj život.
