Stál jsem na peróně hlavního nádraží s Marcelou v objetí a zvažoval, zda ji mám doprovodit až k nim do Orlických hor, kam jela za rodiči. Měl jsem sice čtrnáct dní dovolené před sebou, ale mým původním plánem byla sólo jízda se spacákem po republice, potkávání nových lidí a objevování nových míst.
„Jsem asi v tom,“ přerušila mě Marcela z úvah. „Cože?“ vyvalil jsem oči. Marcelina slova mě tvrdě vrátila do reálného světa. Hlavou jsem uhnul z jejího ramene, kde mi až do této chvíle bylo fajn při společném objímání, a podíval se jí do očí. Hlavou mi proběhlo několik scén posledních dní…
„Tomíku, dělej…,“ sténala pode mnou Marcela a přirážela mi kundou na ptáka, co jí jen váha mého těla dovolovala. Ta holka pode mnou sténala blahem a vůbec jí nevadilo, že vážím dvakrát víc než ona. Naopak to vypadalo, že si moji váhu pěkně užívá. Misionáře milovala. S každým mým přírazem málem vypustila duši a s ní sten rozkoše.
„Prosím, pusť to do mě,“ blýskla po mně očima plnými rozkoše, „nešetři mě! Jsem jen tvoje. No tak, dělej… Ach… Miluju tvýho ptáka v sobě… Tome, prosím, už to pusť,“ sténala jako o život Marcela a já jí s radostí rajbloval tělo, které se zmítalo maximální rozkoší pode mnou.
Přirážel jsem klínem do jejího klína a litoval, že nemám ptáka půlmetráka. I když, ani ten by mi možná nestačil. Marcelina kunda se hladově stahovala kolem těla mého přirození a prosila o každou kapičku semene, přestože jsem do ní pouštěl při společných večerech vždy dávku ne moc vzdálenou půllitrovému napájení.
„Ukaž, co umíš!“ zjevila se mi společná scéna z koupelny, kdy jsme s Marcelkou vylezli z vany. Opíral jsem Marcelu o zeď koupelny, držel jí dlaní ruce nad hlavou a ona se vzdávala se slovy: „Tomíku, ukaž, co umíš!“ A přestože měla ruce nad hlavou, rozkrokem si naběhla přesně nad můj vztyčený pyj a snažila se dosednout.
Nakonec její hladová dírka mého čuráka dostihla, a aniž bych se nadál, rajtovala Marcela na mém ptáku. Nohama mě svírala kolem zad, rukama mi hladila zadek a doslova mě ošukávala. Pěkně si to užívala. Nemohu říct, že bych byl s rozkošnými prožitky pozadu. Tyhle společné chvíle byly k nezaplacení.
„Nech mě být, ty kanče!“ proběhla mi hlavou vzpomínka z obýváku, kdy jsem Marcelku povalil krátce potom, co se mi přišla ukázat a pochlubit s novými kalhotkami. Aniž by tušila předem, povalil jsem ji, kalhotky shrnul stranou a slastně se přisál k její rozkošné čárce, která vůbec neotálela s puštěním šťávičky. Nejdřív se Marcela trošičku cukala, ale nakonec s hodně hlasitými vzdechy přirážela na můj jazyk a nechala se vylízat až do konce.
Hned, jak se probrala z orgasmického opojení, sedla si a hrábla mi dlaní do rozkroku. Ze slipů vylovila moji chloubu a bez nejmenších rozpaků ji strčila mezi svoje rty. Bohužel nás vyrušil klíč rachotící v zámku. To se spolubydlící vraceli z nákupu.
„Tak z tohohle těhotní nebudeme,“ uvědomil jsem si. „Ale to dovádění před tím, no nevím. To by možná i miminko být mohlo.“ A i kdyby – sice jsem Marcelku nemiloval tak šíleně jako své dřívější lásky, přesto jsem ji měl hodně rád a za posledních několik let byla tím nejhezčím, co mě v soukromém životě potkalo. Takže mé poslední vyjádření znělo: „Mimino? My čekáme mimino?“
Nechal jsem jí čas na rozmyšlenou. „Záleží na tobě, je to část tvého těla,“ začal jsem opatrně. „Jestli si chceš mrňouse nechat, tátu určitě mít bude…“
Tím jsem si Marcelku získal asi navěky. „Neboj, jen jsem tě zkoušela,“ pošeptala mi do ucha. „Až se vrátím z dovolené, máš u mě pořádný sexík, protože vím, že ti můžu věřit. Sám si řekni, jak to budeš chtít…“
