Ucítila jsem jeho ruce na stehnech, hladily a masírovaly zároveň. Vyhýbal se ještě pořád citlivému místu, které jsem měla celé rozpálené. Hladil nohy, stehna, bříško až k prsům a zpět. Nezapomínal na vroucí a tak horké polibky, po kterých mé tělo v tu chvíli tolik lačnilo. Pomalu si stoupal a nechal mě posadit se. Opět mi stál v klíně a tentokrát už jsem cítila tlak jeho ztopořeného mužství na svoji jeskyňku. Dívali jsme se na sebe. Upravil mi vlasy a smál se. „Chci Vás pane profesore, chci Vás jako prvního chlapa, kterému dám to nejcenější.“ úsměv přešel v dlouhý polibek. „Budu opatrný“ zašeptal do ucha a jazykem ho olízl.
Zapřela jsem se rukama o stůl a rozevřela nohy co nejvíce do široka tak aby do mě mohl krásně proniknout. Viděla jsem, jak se jeho žalud otírá o mé okvětní lístky a začíná mizet v mé lasturce. Byl to krásný pohled. Podepřel mi nohy a přisunul si mě blíž a nechal špičku penisu kroužit na okraji dírky. Přitáhla jsem se a cítila, jak se zasunul. Měl ho tuhý jako kámen. Dlouhý, pevný, připravený protrhnout moji blánu a udělat ze mě dospělou ženu. Přitlačil víc a já omdlela slastí. Nebolelo to, pronikl až na samé dno mé úzké jeskyňky a nešetřil mě. Nejdříve ve mne pomalinku jezdil tam a zpět, ale čím jsem byla uvolněnějsí a vzrušenější nabíral na rychlosti. Přirážel neuvěřitelnou rychlostí a dostával mě do extáze. Němohla jsem kříčet, tak jsem ho aspoň pevně držela za zápěstí a šla mu vztříct rozkoši. Vzdychal, tak sladce vzdychal a já se mohla koukat, jak si to užívá stejně jako já. :“ Už“ vysunul penis z útrob a já poprvé cítila po svém těle horké sperma. Stříkal po břichu a prsou, „Hmmm chutná zvláštně“. Pustila jsem mu ruce a roztírala po sobě tu nálož, která nebyla malá, po svém těle. Políbil mě a usmál se. V tom někdo zaklepal na dveře a oba jsme se lekli.
„Pane profesore jste tam?“ chvíli bylo ticho.“pane profesore?“ … ztuhl mu obličej… „ano jsem, pracuji na analýze“, „mohu vám pouklízet?“ Podíval se po mém ulepeném těle a odpověděl“dnes nemusíte, uděláte to zítra, děkuji“ byla to uklizečka :-), která snad naštěstí nic netušila. “ Tak naschledanou“ „Naschle“
Seskočila jsem ze stolu a začala sbírat svršky. Bolelo mě celé tělo, ale cítila jsem se hezky a uvolněně.
„Valerie, nechte mi tu svůj telefon, prosím“ pousmála jsem se, protože to byla věta, kterou jsem chtěla slyšet již od začátku našich hrátek. Nebylo TO naposled. Napsala jsem ho rychle rtěnkou na stůl. Pak jsem se oblékla, upravila a rozloučila už bez něžností. Odemkla jsem dveře, pak se otočila a usmála a odkráčela po dlouhé chodbě ke svému autu.
Tak jsem si řekla, to bylo rozloučení se střední školou….
