Vánoce jsme prožili ve velké pohodě. Dárků bylo požehnaně. Otec se musel pořádně prásknout přes kapsu, protože musel odjet druhý den na dva týdny do Austrálie a musel si to u nás vyžehlit. Já jsem měl ještě schovaný dárek pro sestru a čekal jsem, až budeme doma sami.
Na Štěpána, kdy otec už byl pryč, se máma vydala na návštěvu k tetě. Několikrát měsíčně u ní zůstávala i na noc a i tentokrát se tam mínila zdržet až do rána. Celé odpoledne jsme byli se sestrou nedočkaví až odejde. Po jejím odchodu jsme si napustili lázeň a rochnili jsme se skoro hodinu. Neustále jsme se laskali a popichovali, a přitom zvyšovali svou erotickou touhu, kterou jsme chtěli vybít až později. Sestra mi sdělila, že nám máma dovolila spát opět v ložnici, a po koupeli jsme se tam přestěhovali.
Leželi jsme dlouho vedle sebe, líbali se, a neustálým hlazením jsme stupňovali svou touhu. Obdivně jsem se kochal jejími ňadry, které jsem hladil a líbal. Vzal jsem do úst ztvrdlou bradavku a volnou rukou sjel k vzrušenému klínu. Chvíli jsem ho hladil a prsty dráždil poštěváček. Natáhl jsem se k sestřinu uchu a zašeptal jí:“Mám pro tebe ještě dárek.“ A podal jsem ji krabičku schovanou pod polštářem.
Nedočkavě ho rozbalila a při pohledu na malé kuličky jí zajiskřily oči. „Hned je vyzkoušíme,“ vyhrkla vesele a roztažením mi dala k dispozici svou nadrženou lasturku. Opatrně jsem zastrkával jednu kuličku za druhou a pak je pomalu vytahoval. Po druhé jsem se sklonil k voňavému pokladu a ke kuličkám jsem přidal jazyk, kterým jsem neúnavně kroužil na rudém pahorku. Sestřino vzrušení se neustále stupňovalo a při třetím pokusu se s chvěním roztekla, jak nespoutaná řeka.
„Teď si lehni a zavři oči. Já mám pro tebe také dárek,“ řekla po chvilce odpočinku. Uposlechl jsem a ucítil jsem teplo jejich úst. Na okamžik přestala, vzala ho do ruky a najednou jsem cítil ještě větší teplo. „Můžeš je otevřít.“ Nemusela mi to ani říkat, protože to teplo a zvědavost mne přinutili koutkem oka ji pozorovat. Pomalu dosedala a můj úd do ní vstupoval. Mé vzrušení bylo tak obrovské, že jsem myslel, že nevydržím. Sestra jakoby mé rozpaky vycítila a zašeptala. „Neboj můžeš, vzala jsem si prášky.“ Spadla ze mne obava a stříkal jsem do ní jednu dávku za druhou. Zůstala na mě sedět, a mlčky jsme se na sebe usmívali.
