Bylo mi zrovna třicet, když se to stalo. Dodnes z toho mám divný pocit. Je to něco, co se asi nikdy nemělo stát, samozřejmě, ale zároveň… Vlastně toho nelituju. Mohl z toho být samozřejmě velký průšvih, hlavně pro Lucku… Na druhé straně jsem díky ní pochopil spoustu věcí. Občas ji vidím… A občas s ní spím.
Bylo to v létě, bylo tehdy strašné vedro. Dodělávali jsme jeden projekt a já zůstal v práci dost dlouho, skoro do večera. Mohlo být asi šest, když jsem vyšel z kanceláře. Myslím, že jsem chtěl jít na záchod. Prostě jsem vstal ze židle, udělal tři kroky a otevřel dveře. A náhle jsem myslel, že jsem se z toho vedra pomátl. Na chodbě stála Lucka, pár kroků ode mně. Měla bílé kalhotky spuštěné ke kolenům a šaty vykasané až k ramenům. Stála tam jako zjevení.
Byla hodně štíhlá. Jak měla zvednuté ruce, rýsovala se jí žebra pod napnutou kůží. Měla drobné, jemné prsy, ale hrozně hezké. A dlouhé bosé nohy. Zní to asi legračně, když to teď vyprávím, ale ona se tam na té chodbě vlastně chladila. Ve všech kancelářích bylo hrozné vedro, ale od schodiště pofukoval chladný vzduch. Chudák si myslela, že v celém baráku už je jenom sama s mámou.
Jak jsem vyrazil ze dveří, lekla se, ztratila rovnováhu a upadla. Díky těm spuštěným kalhotkám měla svázané nohy a nemohla hned vstát. Ležela na té špinavé chodbě a byla hrozně vyděšená. Naklonil jsem se nad ní, položil jí ruku na stehno a řekl: „Neboj se.“ Jako když chlácholíte vystrašené kotě. Ležela na zádech, jednou rukou si zakrývala kundičku a druhou měla na prsou. Chtěl jsem jí pomoci vstát a pak rychle odejít, ale jak jsem ucítil její teplou kůži… Prostě jsem ji zvedl do náruče a odnesl do kanceláře.
Neřekla ani slovo, jenom se vyděšeně dívala. Položil jsem ji na stůl, stáhl jí z nohou kalhotky, klekl jsem si na zem a začal líbat její kundičku. Měla ji porostlou jemnými světlými chloupky. Pak jsem definitivně ztratil rozum. Roztáhl jsem jí nohy a začal ji lízat.
Zpočátku se bránila. Snažila se mi vytrhnout nohy, za které jsem ji držel, říkala: „Prosím vás, ne,“ držela mě za hlavu a snažila se mi jí odtlačit od…, od její pochvy. Ale chovala se velmi tiše, asi se bála, aby tam někdo nepřišel.
Lízal jsem ji tím vzrušeněji, čím víc se bránila. Po chvíli se přestala bránit a já si najednou uvědomil, že vzrušeně dýchá a že se jí to vlastně líbí. Přestal jsem a ona tam ležela na stole, šaty měla pořád vyhrnuté až k ramenům a oči jí vzrušením plály. Chvíli jsme se takhle na sebe dívali a pak jsem se svlékl… Podebral jsem ji pod stehny a uchopil za hýždě, přitáhl jsem si její zadek k sobě, trochu se předklonil, abych dostal penis do správné polohy, a opatrně jsem do ní vnikl.
Jak jsem ji předtím lízal, měla ji pěkně mokrou, tak to šlo celkem hladce. Ponořil jsem ho asi do poloviny a trochu povolil. Pak jsem zase přitlačil, jenom lehce, a zase povolil. Náhle se opřela o lokty, objala mě nohama kolem zadku a prudce se na mě napíchla. Hlasitě vydechla a dál už jsem skoro nevěděl, co dělám.
Začal jsem přirážet, pevně jsem ji držel kolem stehen, ona se držela hran stolu a oplácela mi, jak jen stačila. Trvalo to chvilku a já ucítil její orgasmus. Oči se jí jakoby zakalily, mírně je otočila v sloup, začala prudce otáčet hlavou ze strany na stranu a kňučela jako pes.
Když byla na vrcholu, začal jsem stříkat. Vystříkal jsem se do ní a vůbec mi nedošlo, co dělám. Sotva jsem stál na nohou, ale přitom jsem nějak nemohl zastavit. Přirážel jsem pořád stejně rychle. Lucka se otočila na břicho, oběma rukama se držela stolu, hlavu měla mezi papíry a prsy si třela o desku. Byla zkroucená jak vánočka, hlasitě naříkala a nevěděla o světě.
Náhle jsem začal stříkat podruhé. Lucka se prudce pohnula, vykřikla a prohnula se jako luk. Potom sebou smýkla a oba nás shodila na za stolu. Spadli jsme na podlahu, už rozpojeni, a leželi na sobě a prudce oddechovali. Myslel jsem, že se nezvednu. Pak jsem si všiml, že můj penis je trochu od krve, a došlo mi, že jsem právě defloroval pannu.
Vzal jsem ji do náruče a přivinul k sobě. Měla zavřené oči. Poslepu mě objala kolem krku a na chvilku se ke mně přitulila jak malé kotě. Potom ale ty své velké oči otevřela, odsedla si a tvářila se už zase vystrašeně a rozpačitě. Šaty jí spadly k bokům, přitáhla si je pevněji k sobě.
„Počkej,“ řekl jsem, namočil jsem kapesník v minerálce, šaty jí vyhrnul a pečlivě jí otřel růžovou pěnu z kundičky. „Děkuju.“ Řekla to tak, jako by říkala: „Děkuju, pane učiteli.“ Vážně a uctivě. Sedl jsem si k ní na zem, já nahý jako prst a ona v šatech, které si znovu stáhla ke kolenům, a objal jsem ji kolem pasu. Chtěl jsem ji políbit, ale najednou vstala a řekla: „Musím už jít.“ Shrábla se země kalhotky a než jsem zareagoval, došla ke dveřím, rychle vykoukla, jestli není někdo venku a byla pryč.
Seděl jsem tam nahý na zemi s pocitem, že jsem se zbláznil. Probrala mě naštěstí uklízečka vedle v kanceláři. Rychle jsem se oblékl a odešel domů. Stejně bych už nic rozumného na tom projektu neudělal. Za rohem v hospodě jsem si dal pivo, abych se zchladil, ale stejně jsem si připadal napůl šílený. Teprve mi začalo docházet, co se vlastně stalo.
Víte, tohle bylo poprvé, kdy jsem udělal něco podobného. Takovýhle sex z první ruky. Tu „holčičku“ jsem trochu znal, občas přišla za mámou do podniku, jednou nebo dvakrát jsem ji viděl na podnikové rekreaci. Ale nikdy jsem si jí moc nevšímal. Jednak byla moc mladá, jednak vlastně ani nebyla můj typ. Mě se máma vždycky smála, že jsem na dlouhovlasé princezny, jak postupně poznávala moje lásky. Jednu takovou jsem si i vzal. Štíhlou, dlouhovlasou, světlou, s obličejem jako anděl. A nakonec ji podvedu s mladou holkou, která je tmavá a vypadá jako kluk.
Bloumal jsem po městě a čím dál jsem na to myslel, tím víc bych se nejradši neviděl. Měl jsem hrozný strach. Jednak že to na mě Marie pozná, většinu mých průšvihů na mě poznala na první pohled. V tom byla jako moje matka. Měl jsem strach taky o tu holku. Hlavně že jsem jí udělal dítě. To by byl konec…
V takovémhle rozpoložení jsem nakonec přišel domů. Bydleli jsme tenkrát ve vilce Mariiných rodičů. Marie nebyla doma, byla u nějaké kamarádky. Řekla mi to tchyně, která mi taky dala večeři. A samozřejmě si hned všimla, že se něco stalo. Ale víte, tchyně byla zvláštní člověk. Tehdy jí zrovna táhlo na padesátku, ale byla myšlením modernější pomalu než já. Postavila přede mně večeři a sklenici s pivem, sedla si naproti a jen se tak dívala.
Nakonec jsem jí všechno řekl. Věděl jsem už z dřívějška, že umí brát věci nesmírně realisticky, můj táta o ní vždycky říkal, že uvažuje jako chlap. Všechno jsem jí vyložil… Chvíli na mě koukala, pak se najednou nadzdvihla, naklonila se přes stůl a dala mi facku. Málem jsem spadl ze židle. Odešla, ale za chvilku se vrátila a položila na stůl krabičku s nějakými léky. „To je postinor,“ řekla. Zítra ráno zajdeš za tou holkou a dáš jí to, ať si to hned vezme. Je to dost účinné na to, abys ji nedostal do maléru. Pak se na mě tak divně podívala a zeptala se: „Kdy jste to naposledy s Marií dělali?“
„Než přišla do jiného stavu, teď už to nechce, odpověděl jsem.“ Marie byla v pátém měsíci. Vzdychla si a řekla: „Ta je taky blbá, jak daleko vidí.“ Chtěla říci ještě něco, ale spolkla to. Pak se ale rozmyslela a řekla: „Jseš pitomej, skoro jak ta moje nána. Přece když to pár měsíců nemáš, nemůžeš skočit na první holku, kterou uvidíš. Stačilo…“ Zase se zarazila, chvilku se tak nějak divně dívala, ale potom mávla rukou a odešla.
Když jsem dojedl, vyšel jsem na zahradu a spatřil jsem ji, jak stojí nahá pod zahradní sprchou a myje se. Zarazila se, když mě spatřila, ale jen se otočila zády a myla se dál. Tohle byla celá moje tchyně. Sportovkyně, nudistka, lékařka… Nikdy nedělala z ničeho vědu. Když jsem s Marií chodil pár týdnů, to bylo v zimě, pozvali mě do Jizerek na chalupu. Lyžovali jsme a večer tchán zatopil v sauně. Považovali za naprostou samozřejmost, že celá rodina jde do sauny a já s nimi. Z nahoty si tedy rozhodně nedělali vrásky…
Ráno jsem šel do práce dřív, podíval jsem se, kde Lucka bydlí, a pospíchal jsem tam. Na něco jsem se v kanceláři vymluvil… Chvíli jsem hlídkoval u nich v ulici, než jsem se odvážil jí z budky zatelefonovat. Seběhla domů, vzala si ty prášky, poděkovala a zase zmizela v domě. Chtěl jsem ji pohladit, políbit… Nebo se omluvit. Sám nevím.
Zavolal jsem jí asi za tři týdny. Zeptal jsem se, jestli je všechno v pořádku. Zase se mnou mluvila jako s panem učitelem. Všechno bylo v pořádku. Měla mezitím menstruaci, nic jí nebolí, nic jí není. Vyšel jsem z budky a najednou jsem si uvědomil, jak moc po ní toužím. Po ženské vůbec, protože Marie je bezva, ale v těhotenství a pak ještě dlouho po tom se mnou do postele nechtěla, to už jsem znal, když se narodil Honzík. Ale taky po Lucce samotné. Nevím proč… Prostě mi najednou chyběla.
Když jsem přišel domů, ještě jsem toho měl plnou hlavu. Tchyně si toho samozřejmě všimla. „No?“ řekla, když jsme na chviličku spolu osaměli. „Holka je v pořádku. Malér se nekoná.“ „Dobře,“ přikývla. Pak si mě důkladně změřila a trochu se ušklíbla. Ale dál nic neříkala, normálně jsme se všichni bavili a pak šli spát.
Druhý den byla sobota. Tchán jel k svému otci posekat zahradu, protože starý pán už byl špatný na nohy a tohle těžko zvládal. Tchyně s ním poslala i Marii s Honzíkem. My dva zůstali doma, já měl plno práce s tím projektem a tchyně měla snad taky něco, alespoň to říkala.
Seděl jsem nad prknem a lámal si hlavu se střešní konstrukcí, když mě tchyně zavolala do zahrady na kafe. Venku byl hic, kafe stálo na stolku, tchyně hned vedle věšela prádlo a byla jen v kalhotkách. I v devětačtyřiceti měla docela pěknou, sportovní postavu. Tuhý zadek, který se jí rýsoval v bavlněných šortkách, silná, cyklistikou a tenisem vypěstovaná stehna, a hlavně prsy. Velké, ale pevné. Jak se střídavě shýbala ke koši s prádlem a natahovala ke šňůrám, prsy se jí pohupovaly a občas tichounce mlaskly, když narazily do sebe. Najednou jsem si uvědomil, že na ně stále zírám… A že se mi postavil.
Tchyně dověšela prádlo a přišla ke stolu. Naklonila se nade mně a přerovnala pár věcí na stole. Přitom se ty její dudy kývaly pár centimetrů od mé hlavy. Nakonec do mně nechtíc vrazila. Řekl jsem si, ať má, o co si koleduje, a chytil jsem ji kolem pasu. Podívali jsme se na sebe. Pojď dovnitř, řekla a hlas měla trochu drsnej. Zvedl jsem se a šel za ní. Jako ovce na porážku…
Prošli jsme francouzským oknem do obýváku a tchyně se postavila proti mě. Byla trochu menší, dosahovala mi hlavou pod bradu… „Ty už jsi zase měsíc neměl ženskou, viď?“ zeptala se. Měl jsem v puse obrovskej knedlík, tak jsem jenom přikývl. Vzdychla a řekla: „Já jsem se snažila přesvědčit Mařku, že je v pořádku a tak celé těhotenství klidně může… Ale s ní není řeč. Prostě nechce. Jarda jí říkal, jak to máš takovou dobu vydržet… Včera večer v posteli jsme se o tom bavili. Řekl, že jsem ještě pěkná ženská…. A když jsem její máma…“
