Orgasmy ve vlaku

Stalo se to před mnoha lety. Byla to moje první láska, bylo jí sedmnáct, mně také, studovali jsme, a kromě ideálů a snů jsme nevlastnili žádné materiální hodnoty. V tomto věku nám ostatně ani nic nechybělo. Já si kromě studia a povinných rodičovských školení o životě plně vystačil s tajně prohlíženými pornografickými časopisy, nad kterými jsem se často ukájel a honil si svého tenkrát ještě nezkušeného ptáka, který netušil, co to je pohybovat se v té dosud zapovězené mokré jeskyňce, a znal jen moje dvě ruce. Obrázky v časopisech mne nikdy nenechaly klidným, hned se můj penis hlásil k akci a ruce (nebo aspoň jedna) hned musely vyhonit všechnu tu přebytečnou energii ven.

Pak se ale jednoho dne stalo, že jsem potkal JI. Ve vlaku, kterým jsem pravidelně den co den jezdil do školy. Moje masturbační představy najednou dostaly naprosto jiný rozměr. Pohledy na bujná ňadra a zarostlé i vyholené kundičky, které se skvěly na lesklém papíře mezi spoustou roztažených nohou ztratily anonymní, byť hezké tvářičky modelek, a dostávaly naprosto konkrétní představu mojí prozatím platonické lásky. Vše se však zdárně blížilo k lepším časům, s dívkou jsem se seznámil, jmenovala se Adriana, a jezdili jsme spolu téměř každý den. Vlastně se dá říci, že jsme spolu začali chodit.

Byl jsem nesmírně zvědavý, jaká bude skutečná Adriana v Evině rouše, ne ta, jakou jsem si ji vysnil na obrázcích. To, že jí nádherně trčely bradavky na velkých prsou, to jsem pochopitelně nemohl přehlédnout, dokonce jsem si je někdy mohl i pohladit, ale to víte, s jídlem roste chuť, můj penis byl při tom vždycky ztopořený a napjatý jak luk, ale nakonec stejně nikdy nic nebylo a já to musel takříkajíc rozchodit. Jak se to dá dlouho vydržet? Neúnavně jsem s Adrianou bojoval byť o kratičké chvilky intimností, které se postupem času stávaly čím dál tím častější a čím dál tím delší. Většinou všechno probíhalo právě v tom vlaku, protože byla zrovna zima, a žádnou jinou možnost jsme neměli, snad jen v kině, ale tam jsme se cítili mnohem víc svázáni než jinde.

Vlak se tedy stal naší imaginární postelí, i když připomínám, že stále jsme spolu ještě nikdy nesouložili, a já vlastně ještě vůbec nikdy a s nikým nesouložil. Ovšem chtíč mne provokoval na každém kroku, a když jsem měl Adrianu vedle sebe, tak to bylo naprosto k nevydržení.

Jednoho dne jsme se sešli ve vlaku a v náručí nám bylo tak strašně slastně a krásně, že jsem jí mohl nejenom potajmu hladit pod tričkem její nádherná prsa, kde bradavky trčely jak dva špuntíky, ale dovolila mi dokonce i druhou rukou zajet pod kalhotky. Moje očekávání bylo naplněno: hustý porost chloupků, přes které jsem po chvilce našmátral veliký poštěváček, kolem kterého bylo nádherné vlhoučko… Měli jsme přes sebe hozenou moji velkou bundu, aby náš spolucestující neměl žádné podezření, i když úplně jist si tím nejsem. Pořád se tak jaksi usmíval, a nakonec odešel i bez toho, že by se právě blížila nějaká stanice. Už se to nedalo zadržet. Byli jsme oba dva tak vzrušení, oba jsme toužili po orgasmu, že aniž bychom se domlouvali, skočil jsem ke dveřím kupé, abych zatáhl závěsy a odradil tak eventuelní další cestující, a Adriana si mezitím rozepnula kalhoty a stáhla je i se svými krajkovými kalhotkami natolik, aby mohla alespoň částečně rozevřít svá nádherná stehna a umožnit mi tak přístup k zapovězenému ráji.

Její kundička byla obrostlá nádherně černými, zkudrnatělými chloupky, které když jsem jemně prsty rozhrábnul, uviděl jsem toho strážce jeskyňky, poštěváček, jenž byl natolik tvrdý, že by s mým penisem mohl klidně soutěžit. Bylo na něm vidět, že se dožaduje laskání, proto jsem ho vzal něžně mezi prsty a lehce ho třel. Adriana zasténala rozkoší.

Naklonil jsem se blíž. Vůně jejího lůna byla pohádková. Strčil jsem jí tam svůj jazyk. Chutnala trošku sladce a zároveň i trošku kysele. Začala pohybovat pánví, jak moc to chtěla. Rejdil jsem jazykem kolem jejího poštěváčku i po něm, a pak jsem zaútočil hlouběji. Nebránila se. Její vzdechy naznačovaly, že to, co dělám, dělám dobře. Když jsem se nabažil její voňavé a mokré jeskyňky, začal jsem prostředníkem pravé ruky kroužit kolem jejího poštěváčku. Nejdřív pomalu, pak jsem přidával na rychlosti, a pak zase hezky pomaloučku. Sténala čím dál tím víc a já měl pocit, že vystříknu, aniž by se mne sama dotkla.

Pak jsem dva prsty zabořil do té její propasti. Bylo to něco úplně jiného než v časopise! Nádhera! Najednou si sama začala honit poštěváček a její výkřiky rozkoše se smísily s cukáním uvnitř její pochvy. Měl jsem tam pořád prsty, a tak jsem si mohl její orgasmus vychutnat úplně takříkajíc „naživo“. Bylo to vzrušující, pro mne, coby panice, dvojnásob.

Když se Adriana uklidnila, natáhla si kalhotky i kalhoty, upravila se, políbila mě a vzápětí jsem měl rozepnuté kalhoty já. Najít můj penis a vyprostit ho ze slipů nebyl pro Adrianu ani nejmenší problém. Však taky trčel do světa a dožadoval se ukojení! Zálibně se na něj podívala, přejela ho rukou, stáhla předkožku, sklonila se a už byl v její puse… Byl jsem tak nadržený, že mi bylo jasné, že to nemůžu dlouho vydržet a co nevidět že budu stříkat semeno.

Začala si volnou rukou pohrávat s mými koulemi. Rozkoš, kterou jsem při tom prožíval, se nedá srovnat s rozkoší, kterou zažijete při pohledu do žádného pornografického časopisu. Její jazyk byl hbitý a rychle přejížděl po celé délce mého penisu tam a sem a pak se najednou zastavil na žaludu a objížděl ho stále dokola a jakoby poklepával jeho špičku… No prostě nádhera. A náhle – vážně jsem ji chtěl varovat, ale v té rychlosti a snad i díky mojí nezkušenosti jsem to zkrátka nestihl – jsem jí začal stříkat semeno do pusy. Myslím, že ji to tenkrát ani nepřekvapilo, prostě ho jen spolkla, otřela si rty a bylo to.

Když jsem se vzpamatoval z toho všeho a oblékl se, museli jsem vystupovat. I tak jsme už totiž přejeli naši zastávku. Ten den jsme sice oba dva přišli pozdě do školy, navíc řádně unavení nejen orgasmem, ale i cestou zpět, kterou jsem museli částečně i běžet, ale stálo to za to. Já vím, měli jsme tenkrát obrovské štěstí, že nikdo nepřišel – ať už z cestujících nebo třeba průvodčí – ale já si vždycky říkám: „Co se má stát, stane se.“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *