Úplně první erotický zážitek ve kterém figurovaly bosé nožky, se mi přihodil o prázdninách mezi druhou a třetí třídou základní školy. Většina mých kamarádů byla někde na prázdninách a tak jsem se bezcílně potuloval po našem sídlišti. Kousek za naším domem jsem zaslechl nějaký křik a protože jsem od přírody zvědavý člověk, šel jsem se podívat blíž, co se to děje.
Na travnatém plácku posedávalo několik kluků a holek, asi v mém věku a pozorně sledovali urputnou bitku mezi chlapcem a dívkou. Dívka byla o něco větší než její soupeř a také mnohem silnější. Když jsem přišel, tak již bylo o vítězi rozhodnuto a ona si víceméně vychutnávala vítězství. Všiml jsem si v hloučku jednoho spolužáka, který byť nebyl mým přítelem, se mnou občas prohodil slůvko.
„Čau Oldo,copak se to tady děje?“ zeptal jsem se. „No tady Irena,“ ukázal rukou na dívku, která právě vstávala a oprašovala se, „se vsadila, že přepere kohokoli z kluků, z našeho domu.“ Dodnes nevím, proč jsem řekl to, co jsem řekl. Možná se mi Irena líbila, ale možná jsem se chtěl jen vytáhnout a taky dost možná, se ozvala zhrzená mužská pýcha. „Mě by teda rozhodně nepřeprala!“ prohlásil jsem záměrně tak hlasitě, aby mě slyšela i Irena. „To si jen myslíš, chlapečku.“ neváhala s odpovědí. „Nemáš šanci!“
Otočil jsem se na ní s pohrdavým úšklebkem. Prý „chlapečku“. Ta si je nějak jistá. Stáli jsem teď přímo proti sobě a já si s hrůzou uvědomil, že převyšuje i mě. Nezdála se mi vyloženě hezká, spíš zajímavá. Nechovala se jako holky, které jsem znal a oblečená byla taky jinak. Červené triko, ze kterého vystupovaly dívčí ňadra a úzké modré tepláky do půli lýtek. A také byla bosá. Nevím proč, ale tenkrát mne to upoutalo. Na tvar jejích bosých nožek nikdy nezapomenu. Především proto, že na její nohy jsem se podíval poprvé „jinak“. Tehdy jsem ten pocit ještě neznal, bylo mi najednou nějak horko, ale přitom jsem neměl strach. Byla sice vyšší, ale já byl přece kluk a ty jsou vždy daleko lepší v praní… Nebo ne?
„Seš hluchej nebo jsi ztratil řeč?“ „Tak proč to nezkusíme?“ řekl jsem zlověstně. Tedy doufal jsem, že to tak znělo. Zároveň jsem vykročil dopředu a pokusil jsem se Irenu chytit za rameno. Nejspíš jsem situaci hodně podcenil, protože místo abych já držel ji a pořádně s ní zacloumal, vyhnula se bleskurychle mým rukám a prudce mě srazila k zemi. Chtěl jsem ihned vstát, protože jsem byl spíše překvapen, než otřesen, ale byla opět rychlejší. Skočila po mě, a než jsem se stačil odkulit stranou dopadla mi pokrčenými koleny přímo na hrudník. Měl jsem pocit, že musím mít všechny kosti v těle zpřerážené. Na odpor jsem neměl ani pomyšlení. Irena toho využila a sedla si na mě. Koleny přitlačila moje ruce k tělu a vítězoslavně se na mě usmála.
„Tak co přeprala jsem tě, nebo ne?“ „Pusť mě..a uvidíš…ty..,“ chrčel jsem bezmocně. Nebyl jsem v bitkách zrovna zvyklý prohrávat a cítil jsem se dost trapně. Ovšem Irena vůbec neuvažovala o tom, že by mě pustila. „No jen to dořekni,“ dráždila mě. „Copak jsem, no..“ „Pusť, ty… krávo,“ vyhrkl jsem. „Cos to řek? Ty zmetku jeden, tohle odvoláš!“ „Nic neodvolám. Pusť, nebo…“
Tlak na mých rukou najednou povolil. Než jsem však stačil využít toho, že mám ruce opět volné, Irena si na mě opět sedla a ruce mi sevřela svýma rukama. Její nohy teď byly u mé hlavy. Nevěděl jsem co zamýšlí, ale nehodlal jsem čekat. Napnul jsem svaly, prudce trhl oběma rukama zároveň a… A nic. Ireniny ruce byly jako svěrák.
„Odvolej tu krávu,“ řekla přísně. „Nikdy!“ Už to ale neznělo tak přesvědčivě. Ukázka její síly mě docela uzemnila. Přímo nad obličejem se objevila Irenina bosá nožka, a než jsem si uvědomil co chce udělat, šlápla mi na nos. Asi jsem měl bolestivě vykřiknout – což jsem neudělal – a proto jsem si vysloužil další dupnutí, doprovázené posměšným hlasem. „Tak co, už odvoláš?“ Když jsem stále neodpovídal, začala do mě a především do mého nosu spíše kopat – to už celkem bolelo – a nakonec mi obě chodidla silou přitlačila na obličej. Začal jsem se trochu dusit a také jsem prožíval pocit naprosté bezmocnosti. Mohl jsem dýchat jenom nosem a to znamenalo naplno vdechovat i „vůni“ jejích zpocených nožek. Slyšel jsem Ireniny posměšky a taky smích všech ostatních a v té chvíli jsem si s překvapením uvědomil, že mi ten pocit ponížení vlastně nijak nevadí.
Irena na okamžik uvolnila stisk, aby mi dala příležitost se omluvit, ale já to prozatím neměl v úmyslu. Dostalo se mi tedy opět několika kopanců (se vzrůstající silou). Bylo to zvláštní, být takto veřejně ponižován a přitom se cítit, tak… V té době se mi pro můj stav hledali těžko slova… dnes bych ho nazval vzrušením. Cítil jsem silný tlak v rozkroku a poté jsem poprvé v životě ejakuloval.
Tušil jsem co se mi přihodilo, protože jsem často poslouchal své starší kamarády, ale přesto jsem se hanbou div nezavrtal do země. Představa, že by si toho Irena všimla a myslela si, že… To by byla ještě větší ostuda než doteď. „Oukej,“ řekl jsem a hlas se mi dost třásl, „vzdávám se. Odvolávám to.“ „Odvoláváš co?“ vyjela bojovně. „Nejsi kráva.“ Ona se, ale rozhodla, že mě jen tak nenechá. „To nestačí,“ řekla a vstala. „Řekni, že nejsem kráva, zato ty seš srab a polib mi nohu.“
To co jsem vzápětí udělal bych od sebe ještě před hodinou nečekal ani v nejmenším. Řekl bych, že to nečekala ani Irena. Já jsem se totiž namáhavě zvedl na kolena, uchopil její bosou nožku a jemně jí políbil na nárt. Nejsem si už úplně jistý, ale myslím, že to nebyl zrovna krátký polibek. Pamatuji si jemnou pokožku chodidla, kterou jsem držel a taky její vítězný, ale i trochu překvapený úšklebek, když jsem jí v kleče řekl: „Nejsi žádná kráva, zato já jsem srab!“
Irena se potom dlouho objevovala v mých „vlhkých“ snech. Hlavní roli v nich hráli její bosé nožky. Nutila mě ve snu, abych je líbal, čichal k nim a olizoval je a já odporoval jen proto aby mne jimi poté mohla trestat. Po prázdninách jsem zjistil, že Irena je moje nová spolužačka! Jestli jsem se, ale těšil a zároveň bál, že prázdninová příhoda, bude mít nějaké pokračování, pak jsem se zklamal. Irena se tvářila, jako bychom se neznali a nikdy se ve třídě o ničem nezmínila. Až dva roky po základní škole… ale to už je jiný příběh.
