Bejt bohatej je fajn I.

Bejt bohatej je fajn. Sice mi spousta lidí namítne, že peníze nejsou všechno a že jsou mnohem cennější věci. Je to pravda a souhlasím s tím, ale stejně mě nikdo nepřesvědčí, že bejt bohatej není fajn. Už proto, že kdybych nebyl bohatej, tak by se mě zřejmě nestalo to, co vám teď povím. Schválně si přečtěte můj příběh.

Když přišla revoluce, jen málo lidí ji vítalo víc jak můj otec. Byl to člověk, který měl hlavu plnou nápadů, jak vydělávat peníze a trpěl tím jak jej komunisti sráželi ze zlatých výšin zpátky do davu proudícího do továrny na ranní směnu. Proto hned jak mohl, začal točit peníze kde se dalo. A protože měl po dědovi obchodnickej čuch a talent, brzo jsme měli tolik, že jsme s našima panelákovejma rozhledama nevěděli co s nimi. Pořídili jsme si lepší bydlení, auto a chatu. Ale na dovolenou jsme se chtěli zásadně jet válet moři a rozhodně ne do Jugošky. Když tak vzpomínám jaký to bylo, až je mě to líto. Teď už máme jenom moře dluhů, tak to v životě chodí – jednou jsi dole a jednou nahoře.

Abych se dostal k jádru věci. Jednoho dne otec přišel domů, že nám zařídil perfektní dovolenou. Pronajal jachtu a uděláme si okruh po Středozemním moři. Na jachtu se vejde dvanáct lidí a tak jsem si mohl vzít, koho jsem chtěl. Když jsme připočítali známý našich a matčinu svobodnou sestru, zbyly tři místa, který jsem si měl osadit já.

Holku jsem neměl a tak mě napadli kámoši. Ale jak se ukázalo, nijak o dovolenou s našima na jachtě nestáli a vymlouvali se na to, kam zrovna musí jet. Tak ani nevím jak, vzal jsem sebou tři holky. Byly to všechno dobrý kamarádky z naší party ze starý školy (až na jednu, tu jsem znal jen tak trochu – ale brzo jsme se skamarádili) a mě trochu imponovalo, že budu mít jako doprovod tři kočky. Ony byly taky nadšený, že pojedou na moře, takže vcelku spokojenost.

No opravdu to vyšlo a fakt jsme objížděli Středozemní moře, takovou krásnou, luxusní jachtou. Měli jsme i svýho kapitána a za jachtou uvázanej člun, takže jsme občas zakotvili a šli procházet města na pobřeží. Bylo to perfektních čtrnáct dnů – jen tak na ně nezapomenu. Rybařili jsme, koupali se v moři a dokonce jsme zažili i slušnou bouři. Naši se známejma furt pařili a jezdili s mou tetou na pobřeží lovit ženicha.

Z holkama jsme byli dobrá parta už z dřívějška a teď jsme si rozuměli o to víc. Užili jsme si nepředstavitelnej kopec srandy. Určitě už teď přemýšlíte, jak jsem je balil a jak jsme si užívali, ale nic takovýho. Sice jsem se jednou tajně díval, když se nahý sprchovaly, ale jinak jsme byli fakt kámoši. Koneckonců, byly tři a ani k jedný jsem necítil výraznější sympatie, než k ostatním. Holky si mě náležitě vážily a oplácely mi tak tu mou „dobrou vůli“, že jsem je vzal sem sebou, a nemůžu říct, že by mi to neimponovalo. Bylo příjemný, když se ke mně tulily při té bouři, když se všechno houpalo a hromy duněly. Připadal jsem si, jako pán tvorstva a nezapřu, že když jsem je celej den vídával v plavkách, že jsem si nepředstavoval, jaký by byly bez nich.

Předposledního dne jsme zakotvili v takový krásný zátoce. Vypadala jako z nějakýho filmu. Koupali jsme se a slunili celej den. Večer naši chtěli naposledy řádně zapařit a kapitán jim doporučil jednu svou oblíbenou hospůdku, co byla nedaleko. Naši nedali jinak a pozvali ho sebou. Už proto, že byl docela mladej a jeho svalnatý ruce zaimponovali mé tetě. Pořád se kolem něj motala a zdálo se, že se nějak podezřele „ščuchli“. Mně se s něma jet nechtělo. Měl jsem v plánu udělat si osobní pitku večer na lodi, ale našim jsem to neříkal. Holky byly při mě. Řekl jsem jenom, že dneska na břeh nechci a jim se to hodilo. Chtěli odvézt kapitána a někdo musel zůstat na lodi. Dostal jsem instrukce jak na vysílačku a krátce po poledni jsem jim zamával v mizícímu člunu.

Táák a bylo to jako v dobrodružným filmu. Sám jako nějakej miliardář na perfektní lodi, v překrásný zátoce – až se mě to nechtělo věřit. Ještě před třema rokama jsme jezdili v embéčku za babičkou na Moravu. Krásnej život zbohatlíka. Plácli jsme sebou dopředu a nechávali se slunit. Občas jsme skočili do moře a pak se zase slunili. Bylo to super.

Sakra, teď koukám, že jsem vám nepopsal ty moje holky. Takže to vezmu pěkně podle abecedy. První byla Jituš. Nakrátko ostříhaná blondýnka z ďolíčkama ve tváři, když se usmála. Měla krásnou vysokou postavičku a moc krásnou prdýlku, Měla sice malinký prsa, jen takový dvě třešničky pod plavkami, ale každopádně to byla kočka.

Pak Martička. Ta měla krásný delší černý vlasy. Nosívala je v ohonu a nebo jen tak. Když vylezla v vody a zatřásla hlavou, vypadla jako nějakej vamp. Měla cvoček v nose a krásnej úsměv. Postavičku tak akorát. Nebyla to taková modelka jako Jitka, ale zase měla pořádný prsa a pořád vystouplý bradavky.

Nakonec Zdenička. S tou jsem se pořádně poznal až tady, byla to nejlepší kamarádka Marty a teď i moje. Ta měla takový nevýrazný mikádko a trošku menší postavičku a baculatý boky, ale jinak to byla pořádná kočka. Na své plavečky měla neposedný velký prsa a tak jsem párkrát zahlídnul i její bradavku a musím říct, že ze všech mě nejvíc vzrušovala ona. Mít ty její vnady v rukou….. hmmm. Škoda, že ty moje holky nemůžete vidět.

No slunili jsme se a najednou holky zmizely. Říkal jsem si, že jsou asi na záchodě, ale když mě zavolaly do kajuty, začal jsem čuchat čertovinu. Seděly na veliký rohový pohovce a koukaly jak hejno andělů. „Copak holky.“ Posadil jsem se vedle nich. Najednou odkudsi Jitka podala tác se čtyřma skleničkama. Podle lahve jsem poznal, že tam mají Jeníka chodce. Nabídly mi sklenku a samy si vzaly každá po jedný. Povstaly a já udiveně stoupnul taky.

„Co slavíme?“ Ptal jsem se, nechápajíc o co jim jde. „Uvidíš“ řekla tajemně Marta a začaly si podávat nějaké platíčko. Každá si vyloupla jeden prášek a pak jsme si připili. Holky tím alkoholem zapily svý prášky. Nešetřily a skleničky byly skoro plný, jako by to byl nějakej čaj. Opravdu jsem nechápal a kopl do sebe Jonnýho na jeden mocný záklon. Holky mě posadily zpět na sedačku a postavily se přede mně jako koledníci.

„Tak zítra nám to tady skončí a s holkama jsme se shodly, že tohle byla super dovolená.“ Začala rudá Jituška. „Pořád jsme přemýšlely, jak ti za to poděkovat, že jsi nás vzal sebou a nemohly jsme se dohodnout. No ale teď je příležitost a my si myslíme, že by to mohlo být pěkný..“

Slovo převzala Zdena. „Přemluvila jsem holky a tak teď tady před tebou stojíme a slibujeme, že ti splníme jakýkoliv tvoje přání. Takže si přej.“ Nervózně se chichotaly a já byl celej vedle. Co je to popadlo, takový hry jsem hrával ve školce a ne teď. Přání bych měl, chtěl bych, aby si sundaly vrchní díly plavek a já jim mohl hladit a líbat ty jejich houpavý kozičky, dokud bych z toho neumřel a tak podobně, ale to nešlo. Připadal bych si jako vyděrač a nebo úchyla. Navíc to byly kámošky a postelový věci kamarádství většinou odrovnají.

„Já nevím co vás to napadlo. Já nevím co bych si měl přát.“ Až mě přitom lhaní vysychalo v krku. Z té záplavy alkoholu se mi i solidně motala hlava. Zdena mi podala platíčko od prášků. Nejdřív mě napadlo, že je to nějakej šmejd a že si mám vzít taky, ale pak jsem si pozorněji prohlídl. Bylo sice prázdné, ale dobře šlo přečíst název prášku. POSTINOR.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *