Umíral, cítil to ve svých prašivých kostech, syfilis, alkohol prokletého básníka bohužel konečně dostaly. Bolest, křeče…….ze začátku nemíval….nohy mu začaly ochabovat bezbolestně, při čím dál tím víc vzácných zablescích rozumu vzpomínal…..ano ochabovaly bez bolesti, ještě si pamatuje jak se o berlích plazil
po ulici a „slušní“ lidé přecházeli na druhý chodník.
Teď však prožíval pekelná muka….dožíval v pokojích pochybného penzionu který mu platili milosrdní
přátelé. UTRPENÍ…..jeho nynější život. Přitom život divoký, nespoutaný a krásný……..
Vzpomínal na Ní. V jeho halucinácích získavala dokonce hmotnou podobu. Viděl Její usměv, její vlasy ozářené sluncem jako svatozář, měl bezpočet žen ale jen jedna ho dokázala dostat na vrchol slasti nebo ho uvrhnout do hlubin. Znovu seděl na rozvrzané posteli byl výbojný, zhýralý, ona byla pod ním a on jí drtil koleny, zmítala se vzrušením, tou těžko popsatelnou intimitou, krutostí a nadvládou.
Korzet vydal štíhlé křehké tělo zhýralé víly. Olizoval jí bradavky, kousal…..křičel slastí. Miloval jí tak moc že stéle musel trestat sebe i jí…….. švvvvvviiiiiiiiiih rákoska rozsekla její lůno lásky, vrazil si ostré pérko pod nehet, krev se drala z rozskousaného krku…..kdo nepoznal tu trýznivou
a krutou věc, nepoznal lásku……..
Nadechla se opia….pak se na sebe hodiny dívali a on musel plakat…….předčasně dospělé dítě miloval. Byla to skutečná LÁSKA. V patnácti zemřela……nakazil jí………2.8 1897 taky umřel na lásku. Těžko říct jestli se tak hříšné duše mohou setkat, takovou lásku by neunesli ani po smrti.
Temnota ho zcela pohltila, byl plný takové lásky že by mohl spasit celý svět a takového utrpení, že by ho zcela jistě zničilo….objal, ovinul její tělo jako pavouk hubenýma nohama. Dostával absťák jeho zhýralé křehké tělo zcela ničil heroin a opium, odvržený slušnou společností, potil se smrděl, strašně smrděl…..klepal se po celé těle, neodtáhla se od něj………
Vlastně nebylo tak těžké mu podlehnout, překrásnému, zhýralému, syfilisem prolézlému básníkovi…Když ho poprvé spatřila, jiné dětské tělo by se při tom
pohledu zardělo a tajně vzrušilo……ona se otřásla silným výbuchem strachu a vzrušení.
Díval se na ní lesklýma očima umírajícího a už tehdy jí prosil za odpuštění. Černé oblečni viselo na vyhublém těle a bílé krajky mezi třesoucími dívčími kolínky se promočily vzrušením…..
Nikdy se nepřestal trestat za svůj život, i když na něj byl velmi pyšný….tísíce prochlastaných, profetovaných, prošukaných nocí a dní si vybrali daň……zničen zmořen nemocí a chlastem byl snad ještě krásnější a dítě s tvaří anděla mu lkalo v náručí, cítil blízkost smrti, pomiloval jí s netajenou hrůzou……
Cítil blízkost smrti,už ani nepoznával přátelé a milenky co za ním přicházeli, myli mu posraný zadek, utírali sliny. Záchvaty agresivního chovaní už
ho dávno přešly.
Chtěl vidět její hrob, jak by mu to mohli nesplnit….. Jeho nejlepší přítel ho vzal do náručí a nesli ho k hřbitovu. Podivný průvod kurev,zhýraců a v naručí se houpe umírající syfilitik, měli radost protože se
cestou ani jednou neposral…..
Nikdo ho nemohl opoustit…….viděl jste ho: museli jste plakat, zvracet, milovat ho. Viděl jí poprvé v secesním bordelu a neopustil jí až do její brzké
smrti, předal jí zvrhlou štafetu smrti. Syfilitída jí požírala pomalu, viděl jak se z andílka stává slintající kripl. Na její pohřeb ještě došel.
Dívali se na něj, svíjel se v koutě a pozoroval je vyhaslýma očima. Bál se jich, nepoznával je. Přechod mezi životem a smrtí už byl nepatrný. Paní majitelka
otevřela jeho pokoj, kvuli strašnému smradu co z něj vycházel. Zakopávla o flašky, a v koutě našla jeho schoulené tělo…….
