Dobrý večer, dámy a pánové a samozřejmě televizní diváci. Jmenuji se Tereza a vítám Vás u nového televizního pořadu, jehož název Buchtičky je prozatím opředen tajemstvím. Co jste si doposud představovali pod tímto názvem si nechte pro sebe, každopádně se dnes dozvíte pravdu. Nebudeme zde vyrábět buchty na tisíc a jeden způsob, ani je pojídat. Budeme se zde zabývat tím nejkrásnějším co dokázala příroda stvořit. Jsou to ženy a jejich poklady, které nosí mezi nohama. Někteří se možná cítíte zaskočeni, někteří naopak příjemně překvapeni. Ano, budeme zde velmi detailně prozkoumávat ženské pohlaví, samozřejmě naživo. Čekají nás také nějaké reportáže z ulice, kde se budou naše dívky odvážně odhalovat.“
Terezka sedí v příjemně vyzdobeném televizním studiu na trojmístné pohovce téměř bílé barvy, nohu přes nohu. Na sobě má kostýmek v černé barvě, krátkou sukni lehce nad kolena a černé podvazky. Po její pravé ruce stoji vedle pohovky menší stolek, na kterém je postavená sklenička s vodou. Vedle skleniček ještě leží jeden černý mikrofon do ruky. Za pohovkou je velká projekční stěna, na které je momentálně záběr moderátorky. Ve studiu je menší publikum složené výhradně z mladých mužů a žen.
Publikum po úvodním projevu zatleská. Jakmile je klid, Terezka opět začne mluvit: „Hned na začátku přivítám svého prvního hosta. Je jím velmi odvážná dívka jménem Petra“, postaví se a ukáže pravačkou do zadní části studia jako signál pro přizvání hosta. Za potlesku publika k Terezce přijde mladá dívka s delšími kaštanovými vlasy. Na sobě má typické tmavě modré džiny a bíle tričko s nějakými nápisy, jinak na ní není nic zvláštního. Dívka přijde až před pohovku, řekne s milým úsměvem na ústech: „Dobrý večer“, a podá si ruku s moderátorkou. Poté se obě posadí zpět na pohovku.
Terezka začne opět mluvit: „Petra nám pomohla realizovat první pokus pro tento pořad. Podařilo se nám do jednoho vagónu pražského metra namontovat několik skrytých kamer, které se hlavně soustředily na okolí sedačky na které seděla právě Petra. V jejích džínách, přesně do míst kde se jinak skrývá buchtička, jsme opatrně vyrobili otvor veliký jen aby bylo něco vidět pokud roztáhne nohy. Samozřejmě jsme jí nedali kalhotky. Také jsme ji vybavili speciálně upravenými slunečními brýlemi, které mají integrovanou malou kamerku tak, aby jsme mohly pozorovat dění z jejího pohledu. Rovněž jsme do ucha dostala malý reproduktor pro případně instrukce z režie. A nyní se podíváme co se během pokusu stalo.“ Ve studiu zhasne světlo a na obrazovce se rozsvítí obraz.
Nejprve je na obrazovce vidět pohledy z různých kamer v prozatím prázdném vagónu metra. Je zde několik kamer přimontovaných na střeše, takže mají přehled o téměř celém prostoru. Poté do vagónu vstoupí Petra a usadí se na předem domluvené místo a roztáhne nohy. Vzápětí je ukázán záběr spod sedačky naproti mezi roztažené nohy Petry, kde můžeme vidět hladce vyholenou buchtičku s lesknoucím se piercingem v poštěváčku.
Petra si trochu kundičku roztáhne prsty a pohraje si s poštěváčkem. Náhle se pohled kamery změní a je vidět prázdná sedačka na protější straně, což je samozřejmě pohled z kamery v brýlích, které má Petra na hlavě.
Vlak dá do pohybu a následuje střih na jednu ze stropních kamer, tak aby byl přehled nad situací. Ovšem vagón je najednou prázdný, po Petře ani památky. Situace se ale vysvětlí v momentě kdy vlak zastaví, otevřou se dveře a začnou nastupovat lidi, Petra samozřejmě mezi prvními aby jí nikdo nezasedl potřebné místo.
Operace se naštěstí podaří a Petra se posadí normálně s nohama k sobě tak jak se sluší na dámu, ale zároveň nijak křečovitě aby to nepůsobilo podezřele. Nyní se díváme kamerou v Petřiných brýlích, který se nenápadně rozhlíží po vagóně, ale hlavně sleduje sedačku na protilehlé straně. Bohužel, nebo možná naštěstí, se nikdo neposadí v dohledu Petry. Dveře se za chvíli uzavřou a vlak se dá opět do pohybu.
Petra si do rukou vezme nějaký časopis pro ženy a zahledí se do něj. Následuje přepnutí pohledu z druhé strany, kde můžeme sledovat jak Petra pomalu roztahuje nohy. Za malou chvíli se již naskýtá pohled na celý její poklad. Z pohledu kamery, která vidí Petře do obličeje není vidět žádná změna ve výrazu. V klidu pročítá časopisem jakoby se nic zvláštního nedělo. Za chvíli vlak dorazí do první zastávky a do vagónu začnou přistupovat další lidi. Z pohledu stojící osoby není díky časopisu vidět nic neobvyklého, takže si Petry nikdo moc nevšímá.
Brzy se však na protější sedačce usadí mladá dívka s mobilem v ruce, na kterém rychle mačká tlačítka, takže vůbec nevnímá okolí. Ovšem za chvíli to vypadá, že skončila a vkládá mobil do kapsy. Vlak se mezitím opět dal do pohybu. Dívka se konečně opře a v tom okamžiku se podívá na Petru a samozřejmě ihned zajede pohledem mezi její nohy kde se leskne piercing v poštěváčku. O pár sekund později se vzpamatuje z toho co vidí a zareaguje neuvěřitelným způsobem.
Vytáhne z kapsy opět mobil, zmáčkne pár tlačítek a už zaměřuje jeho zadní stranu na Petru. Ihned je slyšet neklamné cvakání napovídající, že fotografuje. Z reproduktoru v Petřině uchu se ozve: „Roztáhni si ji, ať má ta dívenka zajímavější fotky“.
Petra jakoby nic, ohne časopis na půl, aby se dal držet v jedné ruce. Volnou rukou sjede mezi nohy a lehce si roztáhne pysky buchtičky. Dívka se nevěřícně podívá do obličeje Petry, ale ta má stále stejný kamenný výraz zaujaté čtenářky.
Dívka začne s ještě vetší frekvencí fotografovat, aby jí nic neuniklo. Za chvíli mobil podivně zapípá, zřejmě oznamuje nedostatek místa pro ukládání fotografií. Dívka tedy přestane a zadívá se na displej mobilu. Můžeme se jen domnívat, jestli získané snímky posílá svým přátelům nebo si snad prohlíží detaily Petřiny buchtičky. Kamera bohužel nevidí v tom správném úhlu. Petra přemístí používanou ruku pryč ze svého klína a položí na stehno, aby byla připravena pro případné další pózování. Dívce samozřejmě několikrát ujede pohled z mobilu na protilehlou sedačku, ale většinu času má oči přilepené na displeji a cvaká tlačítkama.
Než se nadějeme, vlak zastavuje v další zastávce. Začnou nastupovat další lidi a nyní je situace vážnější neboť k protilehlé sedačce se blíží starší paní. Petra dostane z režie pokyn: „Nohy k sobě, blíží se starší osoba“, ač nerada, vrátí nohy zpět k sobě. Paní se usadí vedle dívky s mobilem, která je očividně zklamaná ale zároveň asi Petru chápe.
Následuje střih kamery, který očividně představuje skok v čase, neboť je zrovna vidět jak se starší paní zvedá a opouští metro. Situace se za tu dobu příliš nezměnila. Na druhé straně zůstala dívka s mobilem a kousek od ní sedí dva mladíci, kteří se něčem velmi zaujatě baví a příliš nevnímají okolí. Jinak není nikdo další natolik blízko aby mohl něco vidět.
Petra počká až se situace po nastupování a vystupování uklidní a vlak se znovu rozjede. Bez meškání začne znovu roztahovat nohy, tentokrát velmi opatrně, prudký pohyb by mohl příliš brzy upozornit mladíky. Dívka s mobilem má očividně radost, ale místo toho aby začala znovu fotografovat, šťouchne do jednoho z mladíku, kteří si doposud ničeho nevšimli.
Ten se na ní otočí s výrazem jasně říkajícím „Co chceš?“, dívka ihned kývne směrem k Petře. Mladík se tím směrem pohotově otočí a zůstane civět s pusou dokořán. Za chvíli zareaguje jako správný kamarád a strčí do svého souseda, který neustále o něčem mluví. Stejně jako dívka, kývne směrem k Petře a mladík se také otočí. Nyní všichni tři sedí a tiše se dívají směrem k Petře hltající každou sekundu toho pohledu.
V Petřině uchu se opět ozve hlas z režie a říká: „Opatrně si ji zase roztáhni, uvidíme jak moc jsou chlapci nadržení.“
