Ivan zatím pracuje na svém stonku. A hledí na mě. Na světlo zapomněl. Úžasně rychle kmitá prstíky sem a tam, nohy natažené a navíc zkřížené. Ale to je rychlost. Vidím, že to s ním vždy cukne. Položím mu své klepeto na jeho ruku. Ocas mi stojí, že bych na něm mohl věšet prádlo. „Počkej na mě. “ a zastavuji jeho naivní kmitání.
Pustil ocásek. Taky mu v něm cuká. „Stáhni si víc ty kalhoty a rozepni košili. “ Dívá se na mě, ale udělá to. Popotáhne si je o kousek více dolů. Ukážou se vajíčka. „Takto“ – chytám se příležitosti a stahuji mu kalhoty až po lýtka. Nebrání se tomu.
Pak chytnu jeho stonek do dlaně a udělám několik tahů celou dlaní. Opět zkříží nohy. „To se tak rychleji uděláš a nic z toho nemáš. “ – začínám mu pomalu honit ocásek.
Sakra, kdyby já měl takového učitele. Beru beze slova jeho ruku a pokládám ji na svůj toporník. Začíná jej také honit. Je to fajn a slast. Zbytek je pocit, že Vám to dělá cizí ruka.
Včera bych se tomu vyprávění vysmál. Setrváváme tak chvíli. Nemohu se nabažit pohledem do jeho klína. Pěkná stehna, bez chloupku, jen ochlupení kolem podbříška.
Beru mu do ruky jeho vajíčka. Má je menší jak já. Je to jak rozebírat holku. “ Zkoušel jsi již někdy honitbu s olejem ? “ „Co – to – je, a – jak ?“ zřejmě mu to dělá dobře, protože se zajiká při mluvení.
Přestávám jeho lofík hladit a tápu pod stolek pro olej. Měl by tam být ještě zbytek z předvčerejška. Jeho ocásek trochu ohnu, a nanesu na něj olej, který ihned roztírám. Dávám si do dlaně ještě další dávku, levou rukou mu stáhnu předkožku až k bříšku a pravou začínám po něm rejdit.
Dělám to pomalu, přetahuji pokožku přes žalud a opět ji stáhnu, krouživými pohyby mu objíždím žalud a hlavně uzdičku. Tam je to na dráždění nejcitlivější. Objíždím mu i občas vajíčka. Pak ocas levou rukou chytnu a pravou mu shora dlaní masíruju žalud shora.
Vím, že tento pocit je již někdy nesnesitelný. „Mozek se z tolika vzruchy neumí poradit.“ tak to vysvětlil Luděk před třemi lety, když mi to dělal poprvé. Ivan se doslova již třese. Pumpuje nohama jako, ale já ustávám a opět mu honím oblast žaludu a uzdičky.
Můj toporník trhá rekordy. Snad tak tvrdý ještě nebyl. Ivan již toho asi moc nevydrží. Cuká to v něm a něco šeptá. Teď rukou chytne můj kůl a drží jej, občas jako ve snu popotáhne. Mám na to dost nevýhodnou polohu. Prevít by stříkal.
Natahuji nohy. Ivan se neuměle snaží pokračovat, ale nervy ho přestanou poslouchat. Jen drží mého krasavce ve své dlani. Já si z jeho kokotíkem pohrávám. A pěkně pomalu. Ať trpí. Znám to, rozkoš se neustále stupňuje, ale na výstřik to nestačí. Přidat se musí v pravý čas.
Zrychluji tempo, Ivan se napíná a vydává jakoby skřek. “ Už, už.“ napne se v pánvi a stříká, jeden šplíchanec, pěkně hustý, druhý šplíchanec, třetí , pak mi to začíná téct po ruce. Udělám ještě z povinnosti dva tři tahy a ustávám. Ivan je scákaný snad až za ušima. Taký malý rarach a tolik lepidla.
„Pojď, podávám mu z předvčerejška postříkaný kapesník. Utírá si cákance. Já osel si myslel, že vyvřeje troška lávy a zatím toho je na kýbl. Ocas mi stále stojí. :
“ Iviku, ……“ a hledím na něj, přímo do očí. On si neuměle natahuje kalhoty. “ Dokončíš to, ne ? “ Sedám si co nejblíže k němu. Bere mi ho do dlaně a já kapu olejíček na juniora. “ Druhou rukou mi stáhni kůžičku, tak dolů.“ zasvěcuji jej.
On uchopuje můj kolík a začíná jízda. Přírodo, to je parááádada. Cizí rukou je to pořád lepší, než svoji. Natáhnu si klepeta, lehce je pokrčím a zvednu si pánev. Panické honění je stále fajnové.
Ivan se opičí po mě, ale já mám tvrdší a vypracované ruce. „Oldřichu, zkřižuj si nohy. Je to dobrá věc.“ Sám navrhuje. “ Na to jsi přišel sám ?“ dělám se hloupým. Chvíli ticho. „Viděl jsem tak brášku.“
Udělám to. Jo, vím to, má pravdu, kolík se mi více zvedne. Jde to na mě rychleji. No co. Ivan se dívá střídavě na můj úd a střídavě mi do tváře. Chytám jeho rameno. Cuká to se mnou, prsní svaly mi hrají, nechávám tvrdnout a pak zase povoluji stehna.
Ivan zrychluje jak u sebe na neumělém počátku našich hrátek. Teda ten jede. Zvedám pánev, a dýchám – vykřiknu. „Teď. “ Stisknu mu rameno. Mlíčí vyjede z mého ocasu. Nemusím se stydět. Šplíchlo to dobrých dvacet čísel nahoru. Jednou dvakrát, pak jen vyjede taková silná studánka a ještě …..
Ivan stále kmitá jak o život. Další stahy. On se mi dívá upřeně do obličeje. Rukou mu zastavuji masturbaci, už je to až nepříjemné a druhou jej pohladím po vlasech. „Ty to dovedeš dobře udělat.“
Usmívám se se na něj. “ Dík.“ Utírám si ruce a pak mé děti. Podávám mu bermundy až se do nich ještě jednou poutírá. “ Já bych Tě hodil do sprchy, ale naši by to slyšeli.“ „To je v pohodě, nechám to na domov.“
V rychlosti si natáhnu kraťasy, trencle zas nemůžu najít. Beru si košili a koukám, ten můj ocas je přes nich pěkně vidět. pokud se pořádně postaví, tak mi bude hlavička čouhat z kalhot.
„A to Vaši nahoru nechodí ? Já doma nemůžu skoro nic. Dělám si to pod peřinou, a rychle, mám ještě mladšího bráchu, který si to také honí. Ale co je mi po něm. Občas mě provokuje. Myslí si že spím, nebo to aspoň předstírá, odtáhne si peřinu a honí si jej.
Máme mezi sebou stůl, ale od brady je to vidět, takže mě nevidí, jak na něj koukám. Máme sice video i dývýdý, ale tam si nemohu nic pouštět. Pořád je někdo doma. Ani ve sprše se nesmíme zamknout, naši by se k nám nedostali, co kdyby se něco stalo ?“ kývl jsem rukou. A proto ten spěch. „A kdy sis to dělal naposledy ? Měl jsi toho dost.
Já ve středu večer, dnes je pátek. “ Přiznávám se. „Včera odpoledne ve škole na záchodě.“ „Chodíš na školu nebo učňák ?““ Na gympl, do prvého. “ Tak to jsem měl kolík větší, myslím si. „Holky mi nic neříkají, ale když jsem Tě viděl stříkat !
Máš nějakou ?“ „Občas.“ Proto se na mě tak upřeně díval. Pokrčil jsem rameny a prohrábl jeho čupřinu – jak mě Luděk. „Na to dojde. Uvidíš.“ „S tím olejem je to origoš. Škoda, že to nejde doma.“ A tady opět zavelel můj ocas ! „No, stav se někdy. Já nejsem stydlivý. S tebou jsem se udělal suprově. Házet červenou barvu nemusíme. “
A proč ne ?? Děláme jen to, co nám nastražila příroda. Přece se pěkné věci nebudu bránit. „Lepší je to, Ivane, cizí rukou. Můžeš to prožívat celé, hluboce a nerozptylovat se. Průběh i konec máš jiný, rozhodně lepší. “ opakuji mu slova Luďka před čtyřmi lety, když jsem mu ukradl z kalhot mužství a on ze mě odstranil panictví.
Chvíli jsme ještě kecali. Ivan odešel. Dával jsem do pořádku pokoj. A hle, našel jsem jeho slipy. Roztáhnu je a jdu k zrcadlu. Sházím kraťasy a natahuji si jeho slipy. Mám sice zadek větší. Dívám se na sebe, kolík se mi ve slipech začal probouzet. Natáhnu si kraťasy. Pouštím si music. Teď je mi šestnáct. Pípl mi mobilní blbec – bylo to od – „Já zapomněl. Dík. Ivan“
