Je to čtrnáct dní, co jsem se seznámil s Nicol. Vyšší plnoštíhlá postava, sladké slibné rty, uhrančivé tajemné oči, černé vlnité vlasy k ramenům, prsa abnormální velikosti, macatý zadek – prostě přesně můj typ. Když jsem ji prvně spatřil, dostal jsem obrovskou chuť zašukat si s ní. Na druhou stranu musím přiznat, že až do dneška jsem si k ní nic intimního nedovolil.
Teď však seděla na pohovce u mě doma a odstrkovala mne. Já se k ní všemozně tiskl, snažil se ji líbat a rukou omakával její kozy. Také jsem se pokoušel sáhnout jí mezi křečovitě sevřená stehna.
„Prosím tě, ne!!! Nesahej mi tam!“
„Proč? Tobě se to nelíbí? Nebo máš měsíčky?“
„Ne, to ne,“ špitla.
„Tak v čem je problém? Jsi snad na holky?“
Cudně sklopila svá krásná kukadla. „Víš, to je tak, já ještě žádného kluka neměla.“
„Opravdu? Ty jsi ve dvaceti letech ještě panna?“
„Ano,“ stydlivě připustila.
„To chceš říct, že nemáš vůbec žádné zkušenosti se sexem? Ani s masturbací? Dívka v tvém věku – já bych řekl, že masturbuješ pravidelně.“
„To jo…,“ podřekla se a tváře jí zahořely náhlým vzrušením. „Když si třu… no víš co…“
„Nevím,“ skočil jsem jí pobaveně do řeči. „Povídej, to mě docela zajímá…“
„Ty opravdu nevíš, kde si to ženy dělají? “
„Ne, ale mohlo by to být na poštěváčku?“ zasmál jsem se. „Často tam máš prstík?“
„Nesměj se. Skoro každý večer. Já si vždycky představuju, jak mne nějaký muž – třeba kterého potkám na ulici – líbá, hladí moje velká prsa a potom do mne vnikne svým obrovským ztopořeným údem. Někdy si přitom mnu naběhlé bradavky. Většinou mám potom bouřlivý orgasmus a křičím do polštáře, abych neprobudila rodiče.“
Její mladé neukojené tělo požadovalo skoro jistě chlapa s pořádným penisem, a ne jenom sny a autoerotiku.
„A se mnou by jsi to vyzkoušet nechtěla?“ prohodil jsem nenuceně. Nicol zjihla. „Ano, to bych ráda. Moc se mi líbíš, Martine. Musel by jsi být na mne ale hodný, nespěchat a všechno mě naučit.“ Chápavě jsem přikývl. „Jistě, na mne se můžeš spolehnout. Pro začátek navrhuji, abychom se přemístili do ložnice, tam bude větší pohodlí, co říkáš?“
Nicol šla přede mnou. Neodolal jsem náhlému pokušení a zezadu se pokusil obejmout její melouny, ale nevešly se mi do dlaní. Pohoršeně se otočila: „No tak, Martine, ještě vydrž než si svléknu tričko.“
Přetáhla ho přes hlavu a já měl před sebou osmý div světa. Zíral jsem. Tohle byly opravdu, jak se říká, kozy jako vozy. Ramínka podprsenky byla napjatá jako lana, vypadala, že každým okamžikem musí prasknout. Asi by potřebovala na svá koziska o dvě čísla větší košíky.
„Ty máš teda prsiska! Taková se hned nevidí,“ zkonstatoval jsem spokojeně a civěl upřeně na její oblé houpající se polokoule, ze kterých jsem nemohl odtrhnout svůj pohled.
Bez vybízení si stáhla krátkou sukni. Pod průhlednými kalhotkami zřetelně prosvítal slibný stín venušina pahorku. Měla bohatě ochlupené přirození, což dokazovaly černé kudrlinky, které se už nevešly pod látku a vykukovaly na četných místech kolem. Musel jsem se silou vůle ovládat. Dávno jsem byl ve slipech a můj pták podvědomě cítil, že se blíží jeho šťastná chvíle.
Nicol se otočila, aby si vlezla do postele. Proužek látky měla hluboko zařízlý do rýhy svého pevně stavěného zadku. Fascinovaně jsem na to zíral a málem zapomněl, proč tu jsme…