Dnes jsem se Vám rozhodl vyprávět další ze skutečných příběhů. Nestal se ovšem mě, ale jednomu mému dobrému kamarádovi. Už je to dost dlouho, ale na takové zážitky se jen tak nezapomíná. Takže vyprávění může začít…
Bára byla moje kamarádka, vlastně ještě je a i trošku něco víc, ale to se všechno dozvíte v následujících řádcích tohoto příběhu…
Začíná to vlastně tak trochu jako pohádka – bylo krásné lednové ráno, do okna zasvítilo slunce a já vstal, abych šel do školy. Tam jsem také dorazil a den to byl opravdu zajímavý. Moje kamarádka Bára, nádherná brunetka s vyvinutým poprsím a krásným pevným zadečkem, která sedí napříč přes uličku se dnes celou dobu nějak zvláštně ošívala. To je jasné, že jsem si toho všiml, když na ní každý den, každou minutu musím myslet a koukat na ní, jak je krásná a svlékat jí očima. Bohužel jenom očima, protože říká, že zatím žádného kluka nechce, že jí je teprve sedmnáct a že je doma přísně vychovávána.
Po hodině jsem za ní zašel a zeptal se, proč je tak neklidná. Odvětila: “Vypadni do toho ti nic není!” což mě velice zarazilo, protože jinak jsme dobří přátelé a takhle se mnou normálně nemluví. Sledoval jsem jí ještě celý zbytek vyučování a chovala se pořád stejně. I když normálně výborná studentka, dneska byla úplně mimo, nereagovala na to, když se jí profesorka tázala a celá se pořád tak nějak divně chvěla.
Už jsem byl na cestě ze školy domů, když mě někdo ze zadu chytil za ruku. Byla to Bára s trošku vystrašeným pohledem. “Chtěla bych se ti moc omluvit za to, jak jsem na tebe dneska vyjela,” řekla potichu. “No zas nic tak hrozného se nestalo,” odvětil jsem. “Akorát by mě zajímalo, proč jsi dneska taková..” “..mimo?” vzala mi z úst dokončení věty.
“Víš, máma mě nechce pustit na ten lyžák, protože jsem včera dostala pětku z matiky.” “Vždyť jedna pětka není zase snad tak hrozná, aby tě nepustili na lyžák, zvlášť, když tam máš jinak samý jedničky,” řekl jsem překvapeně. “No oni by mě pustili, ale jen pod jednou podmínkou.”
“A co je to za podmínku?” zeptal jsem se nechápavě. “To ti nemůžu říct a vůbec to se stejně nedá splnit.” “No tak už povídej, snad to nebude zase nic tak hroznýho a splnit se snad dá skoro všechno, stačí jen chtít,” použil jsem svojí obvyklou frázi. Chvilku jsem to z Báry ještě tahal, ale nakonec se dala přemluvit a začala pomalu vyprávět.
“Včera, když jsem přišla domů a řekla, že jsem dostala pětku z matiky, tak mámu přepad úplně záchvat, hrozně mi začala nadávat, že jsem blbá, že takhle dopadnu jako ona a že mě seřeže až si to budu pamatovat.
Zamkla jsem se v koupelně a počkala, až se trošku uklidní a pak jsem začala, že se přece neučím špatně, že to je moje jediná špatná známka z matiky a že to půjde určitě opravit. A ona řekla, že když se to dá opravit, tak se tu látku můžu naučit, co budou ostatní na lyžáku, nebo…”
“Nebo co?” “Nebo, když si přeju jet na ten lyžák, tak můžu dostat výprask, ale od ní ne, protože právě odjíždí na služební cestu a mě že dá na rozmyšlenou. Vrátí se den před lyžákem, tak si to zkontroluje, jestli ten výprask stál za to…”
“A od koho bys měla jako ten výprask dostat?” zeptal jsem se trošku zmateně, protože jsem věděl, že žije jenom s maminkou, že je táta opustil, když byla ještě malá. “Od tebe,” řekla a sklopila hlavu. Ale i tak bylo vidět, že je červená až na zadečku.
“Cože???” vyhrkl jsem. “Tak vidíš, že se to nedá splnit” odvětila a začala se zvedat. Stáhl jsem jí za ruku zpátky. “Promiň, jen nechápu, proč bych to měl být zrovna já?” “Protože jsi můj jediný opravdový kamarád. Víš, chtěla bych moc na ten lyžák a tak, a tak, tak bych tě chtěla poprosit, jestli bys to pro mě neudělal,” řekla tónem, jako kdyby chtěla, abych jí půjčil sto tisíc.
“Víš i když mi představa dělat ti bolest, vůbec nepřipadá dobrá, tak to pro tebe udělám,” řekl jsem samozřejmě s hodnou trochou nadsázky, protože koukat se na Bářino tělíčko, jak se zmítá při dopadu pásku na její zadeček mě nepřipadá vůbec špatné.
“To je dobře,” řekla dala mi pusu na čelo a odběhla směrem domů. Já jsem se za ní nemohl ani rozběhnout, byl jsem jako zkamenělý a na lavičce jsem seděl ještě asi půl hodiny. Pak mi pomalu začalo docházet, co se vlastně bude dít, zvednul jsem se a šel domů.
Celou noc jsem skoro nespal, pořád jsem musel v duchu svlékat Báru a představovat si, jak se jí na bílé kůži jejího kulaťoučkého zadečku dělají pruhy a ona křičí a křičí a křičí…
Konečně ráno. Vstal jsem a rychle pádil do školy. Bára dnes vypadala o mnoho klidněji, zato já jsem se ošíval a před očima jsem měl něco úplně jiného než školní tabuli.
Škola skončila a když jsem se zvedal z lavice, tak do mě Bára trošku strčila a pošeptala mi, že se sejdeme na té lavičce co včera. Nemohl jsem se dočkat. Těch deset minut se zdálo jako věčnost, ale nakonec už jsem uviděl její siluetu, jak se ke mně přibližuje.
Bylo to jak ve filmu, a i když byl leden, tak zas nebyla taková zima, aby se nedalo chodit jen v přiléhavé mikince, takže byly vidět nádherné boky a její prsa si vesele poskakovala, jak se ke mně blížila.
“Ahoj, tak pojď, půjdeme ke mně,” řekla docela bez rozpaků. Dorazili jsme k Báře domů. Nikdy před tím jsem tu nebyl, tak jsem si to tam chvilku prohlížel. Nežili si špatně a ani zase nijak moc dobře, všechno tak nějak normální.
Přivedla mě do svého pokojíčku. První na co se upnul můj zrak byla rákoska položená na postýlce. Nemohl jsem z ní spustit oči. Bára si sundala mikinu a pod ní měla krátké přiléhavé tričíčko, které jen zvýrazňovalo, co schovává pod ním.
“Tak půjdeme na to?” zeptala se trošku ustrašeně. Do teďka se mi zdála celkem sebevědomá, ale tahle věta už tak vůbec nezněla. Chvěl se jí hlas a možná trošku popotahovala.
“Opravdu to chceš?” zeptal jsem se ještě a v duchu se modlil, aby neřekla, že ne. “Ano, už jsem se rozhodla,” řekla potichu. “Tak a teď, jak to má podle mamky vypadat a jak si to zkontroluje.
Nejdřív mám dostat rukou deset na každou půlku. Pak pětadvacet svým páskem a nakonec pět rákoskou, abych si to prej pamatovala,” objala mě a začala potichoučku plakat. Lehce jsem jí hladil po vláscích a do ouška jí zašeptal, že všechno bude v pořádku. Za chviličku se uklidnila. “A prej to musí být na holou.” V duchu jsem zajásal…
Vytáhla z kalhot těžký kožený pásek a položila ho na postel vedle rákosky. Rozepnula si kalhoty a začala si je stahovat. V tu chvíli jsem byl už úplně vzrušený a jen tak tak se ovládal, abych po ní neskočil – byla opravdu nádherná. A pak přišlo to nejlepší – její kalhotky se začaly sunout dolů, až byly úplně dole a Bára je vzala a položila vedle rákosky a pásku na postel. “Tak a můžeme začít,” řekla a podívala se na mě – styděla se, to bylo vidět.
Sedl jsem si na kraj postele a ona se mi položila přes kolena. “Nesmíš mě šetřit, jinak to mamka pozná a z lyžáku nebude nic,” jen tak utrousila. “Dobře,” řekl jsem, pohladil její krásnou prdelku, tak hebkou, jako by snad ještě nikdy výprask nedostala. Napřáhnul jsem se a moje ruka prolétla vzduchem a přistála na tom krásném stvoření.
“Ach,” potichu špitla. A druhá na druhou půlku zadečku a znovu “Ach” Byl jsem úplně vzrušený a ona to musela cítit, vždyť mi ležela přes kolena. Ale nic neříkala.. A další dopad a další a další, všechny odměněny krásným “Aaach”
Jak přibývalo ran, tak i výkřiky sílily, i když ne nijak zvlášť. Spíš mě překvapila jiná skutečnost – Bára začala dlouze dýchat a snad i trošku vzdychat, připadala mi, že jí to snad vzrušuje…
Další dopad, už patnáctý, přesně mezi stehna a zadeček – “Auuuu, tam to bolííí,” “promiň,” řekl jsem lakonicky. A další rána směřovala na to samé místo, jen na druhou půlku už červeného zadečku – “Auuuu, to vážně bolí,” a v Barunčiných očích (i když jsem to neviděl) se určitě objevily první slzičky. Já jsem si říkal, že když si to její mamka bude kontrolovat, tak ať je to pořádně… Zbylé rány jsem ale vysázel trošku opatrněji, aby toho snad nechtěla nechat..
“Tak vstávej, řekl jsem po dvacáté ráně.” Její zadeček byl krásně červený a sálalo z něj teplo, tak moc bych jí chtěl, byl jsem úplně k neudržení, ale nakonec jsem se ovládl. Ještě malou chviličku mi ležela přes kolena, než se pomalu zvedla a postavila zády ke mně, měla uplakané oči, tak asi nechtěla, abych viděl její rozmazanou tvářičku…
“Můžeme pokračovat,” řekla rozechvělým hláskem po chvilce a opřela se o stůl, který stál u stěny. “Vem si prosím ten pásek, ať už to mám za sebou,” řekla a opřela se o stůl tak, že bylo vidět úplně všechno. Měl jsem před sebou nádherný výhled – její vyšpulený červeňoučký zadeček a její krásná mušlička, kterou ještě asi žádný jiný kluk neviděl… Zdálo se mi, že je snad vlhká…
Vzal jsem tedy pásek z postele, přeložil ho a jal se vykonávat druhou třetinu trestu. Napřáhl jsem se a švihnul, tak poloviční silou. “Auuuuuu, to moooc bolí,” úplně nadskočila. Nemohl jsem ubrat, protože jsem se dostával do extáze.
“Aaaaaach, auuuu, dvě,” začala nahlas počítat rány. Já jsem byl úplně bez sebe, fascinovalo mě to a tak jsem spíš na síle přidával než ubíral, za to jsem byl řádně odměněn dívčím pláčem a projevy bolesti a stále stupňujícím se křikem.
“Auuuuu, Aaaaaach, nééééééééééé,” deset, Bára se celá zmítala, ale pevně se držela druhé hrany stolu, takže polohu neměnila, jen zadečkem škubala ze strany na stranu, a snažila se reflexivně vyhnout přicházejícím ranám, i když věděla, že se jim vyhnout nemá šanci…
V tu chvíli jsem si vybavil, jakou odezvu mělo při plácání rukou místo mezi zadečkem a stehny a usměrnil jsem další ránu tímto směrem. Efekt byl vynikající. Bára nahlas zakřičela: “Jauuuuuuu, to moooc bolí, prosím nebij mě na stehna, prosím, prosím,” dokonce se postavila a začala si mnout zadeček, ale to jí moc nepomohlo, protože jsem jí položil nazpátek – ani nevím, co mě to popadlo, že jsem se choval takhle. Ale byl jsem jako smyslů zbavený, cítil jsem se jako exekutor někdy ve středověku, když přede mnou leží nějaká hříšnice a já jí musím vymlátit zlé duchy z mysli…
Při dalších ranách jsem ještě zvětšil sílu a Bára začala plakat a od patnácté rány se už nebránila a jen vzdychala. “Auuuuu, osmnáct,” další rána na jednu a pak hned na druhou… “Jauuuuuuu, nééééééééé, přestávka, prosím, prosím, prosím.” “Tak dobře,” řekl jsem.
Dostala už dvacet, tak má právo na přestávku. Bára jenom ležela a vzdychala, tiše plakala. Podíval jsem se pořádně na její rudý zadeček, byl to krásný pohled, její červeňoučká prdelka úplně svítila. Doufám, že to na ni není moc, řekl jsem si a tak jsem se k ní naklonil a tiše řekl: “Promiň, bolelo to moc?” “Dá se to vydržet, ale bolí to strašně,” řekla celkem sebevědomě. To mě zaskočilo, abych pravdu řekl. “Nemám už přestat?” “Ne, to ať tě ani nenapadne, pak by to třeba mamka poznala a nejela bych nikam a myslím, že už jsem si užila dost, tak ještě zbytek nějak vydržím, tak běž pokračovat.”
Rozhodl jsem se, že už nebudu tak hrubý a posledních pět páskem dostane lehčích než ty předešlé. Zase na mě vyšpulila tu svojí krásnou prdelku, ale taky se na mě otočila a usmála se. Také jsem se na ní usmál, vzal jsem do ruky ten pásek a začal vyplácet poslední rány.
“Dvacet jedna.” Rána dopadla s o mnoho menší razancí než ty předešlé a to, co jsem uslyšel, mě trošku vyrazilo dech, hned po dopadu pásku se ozvalo dlouhé “Aaanoo,” Bára skutečně začala vzdychat, já jsem nepřestával a protože tohle se mi líbilo možná ještě víc, než když křičela, tak jsem další ránu udělil stejnou silou.
A další “Anoo, prosím,” Bára dlouze dýchala. A další a další rána a další a další vzdychání, jenže to už jsme byli u pětadvaceti a já měl skončit. Dal jsem jí ještě dalších pět, aby se to zarovnalo. Zůstala ležet na stole a hlasitě oddychovala, hladila si zadeček a já tam stál a koukal na to, jak si hladí svojí prdelku a při tom krásně vzdychá – byla to nádhera.
Po chvilce se otočila a řekla: “Tak teď tou rákoskou, prosím.” To prosím znělo božsky. Vzal jsem tedy do ruky rákosku a přistoupil k Barunce. Měla zadeček vyšpulený a její mušlička se leskla od toho, jak moc byla vzrušená. Řekl jsem si, že takhle to nemůžu nechat.
Koncem rákosky jsem jí začal hladit po vnitřní straně stehen a zajížděl jsem čím dál víš. Nádherně vzdychala a oddychovala. Nakonec jsem jí zajel až k mušličce a začal jí hladit na ní. Vrtěla zadečkem a svírala pevně svoje ruce, ale pořád se držela stolu. Nechtěl jsem, aby se udělala… …ještě ne.
“Ted začne poslední část výprasku,” řekl jsem. Napřáhl rákosku a švihnul. Rána dopadla přes obě půlky Barunčina zadečku. ”Aaaaaaaaach,” vyhrkla ze sebe Bára. Bylo to něco mezi výkřikem bolesti a slasti. Mě se to moc líbilo, tak jsem nenechal dlouho čekat další ránu.
“Auuuuuuuu,” na Bářině prdelce se začala objevovat slabá jelítka. “Anooooooo, tři” – už se zase dostávala do stavu vzrušení. “Aaaaach,” vzdychala nahlas. “Auuuuuu, anoooo, prosím, prosím skonči.” Poslední rána byla trošku razantnější a odměnou byl krásný proužek přes celý zadeček. Ale Bára už dostala, co měla, tak jsem musel přestat.
Ležela tam, červený zadeček, pět proužků přes něj, nožky lehce od sebe – byl to krásný pohled. Nevydržel jsem to. Rákoskou, kterou jsem měl ještě v ruce jsem začal zase hladit její vnitřní strany stehen. Začala krásně vzdychat a já už to nemohl vydržet.
Odložil jsem rákosku a začal ji hladit po rozpáleném zadečku. Trošku jí to bolelo, ale vzrušení bylo silnější, a tak hluboce dýchala. Pak jsem zajel jednou rukou mezi její nožky a začal ji vzrušovat ještě víc, sténala a vrtěla svým krásným zadečkem.
Rukou jsem se dotknul její štěrbinky a okamžitě ucítil vlhkost. Měla nádherné závojíčky, takové krásně malé a stažené. Panenské kundičce se prostě nic nevyrovná. Byl jsem vzrušený k zbláznění, nejradši bych jí umiloval k smrti, ale musel jsem se ještě malou chvilku ovládnout.
Bříškem ukazováčku jsem jí zajel na kraj kundičky a projížděl tou tekoucí brázdičkou nahoru a dolů. Barunka pohybovala zadečkem a stále více vzdychala. Nahmátnul jsem její poštěváček a počal ho jemně masírovat, přejížděl jsem přes něj stále rychleji a intenzivněji, až jsem opravdu myslel, že se udělá, jak byla rozpálená.
“Chci tě!” vyhrkla. Na nic jsem nečekal a sundal kalhoty, byl jsem naprosto vzrušený. Vzal jsem svůj tvrdý penis do ruky a přiložil ho zezadu na její kundičku. „Aach…,“ jen vydechla a znělo to skoro až překvapeně, jako by nečekala, že se to skutečně v tuto chvíli stane, že do ní poprvé vstoupí muž, i když to zatím ještě určitě neplánovala.
Malinko jsem přitlačil, můj žalud zmizel mezi jejími mokrými chlopničkami. Cítil jsem, jak mě obepíná žalud, byla opravdu nádherně těsná a uzounká. Uvědomoval jsem si moc dobře, že je ještě panna a že první vsunutí bude bolestné, až jí protrhnu její panenskou blanku, ale na druhou stranu, když už měla za sebou takovýhle výprask, tak to pro ní nic nebude.
Jak jsem se na malou chvilku zastavil, tak se na mě otočila, přestala pohybovat zadečkem a v jejím zastřeném výrazu byla směsice strachu a chtíče. Přísně jsem se na ní podíval, přesně tak, jako když jsem jí před chvílí vyplácel, chytil jsem jí za obě půlky a kývnul jsem na ní hlavou. V tu chvíli poznala, že za okamžik už nebude panna a že budu v ní… pootevřela ústa a já jsem do ní bez přípravy a na plno přirazil.
“Auuuuu!” …zavyla Barunka, ale jak jsem předpokládal, nebylo to pro ní jistě nic hrozného. Zato já jsem myslel, že exploduju. Když jsem napoprvé dorazil až na dno její kundičky, chtěl jsem jí v tu chvíli roztrhat a umrdat k smrti. Myslel jsem, že jí budu šukat nejdřív pěkně pomalu a pak postupně zrychlovat, ale to jsem se přepočítal.
Jeden příraz stačil, abych se dostal do extáze naprosto stejné, jako po třiceti ranách páskem a pěti rákoskou… okamžitě jsem začal naplno přirážet.
Nečekala to a začala nahlas vzdychat. Její kundička mlaskala a já jsem měl zezadu nádherný výhled na její sametovou prdelku a můj penis, který rychle zajížděl až na dno její rozkošně úzké kundičky a zase ven. Dokonale mě ždímala a já věděl, že to dlouho nemůžu vydržet. Naštěstí mi bylo jasné, že ona je na tom se vzrušením podobně.
Rychle jsem přirážel a Bára křičela. V jejím křiku se mísila bolest a rozkoš. Netrvalo dlouho a na mě to začalo přicházet. Snažil jsem se myslet na něco jiného a co nejvíce to oddálit. Už jsem byl opravdu těsně před výstřikem když se Barunka najednou začala vzpínat a křičet… „Ano, anoo… anooooooo….,“ řvala na celé kolo a začala se třást a kdybych se o ní neopřel celou vahou tak by mě snad ze sebe shodila.
To byl pro mě poslední impuls a dále jsem se nehodlal držet na uzdě. Přesně ve chvíli, kdy mě její kundička ždímala orgastickými stahy jsem se parádně udělal a cítil jsem jak moje semeno stříká do její čerstvě odpaněné lasturky.
Bylo to jako ve snu. Ovšem ani ve snu jsem si nepředstavoval, že by to mohlo proběhnout takhle a nakonec že bychom se společně krásně udělali.
Oba jsme křičeli. Ještě malou chvilku jsem jí projížděl pomalu uvadajícím penisem, ale ona už se skoro nehýbala. Pohled na rudý zadeček a mokrou kundičku, ze které pomalu vytékaly šťávičky byl dokonalý… měl jsem pocit, že jsem zahlédl i trošku červené barvy, která svědčila o jejím bolestném odpanění. Vytáhl jsem se z ní jen to mlasklo.
Moje krásná Barunka zůstala ležet na stole a dlouze dýchala. Bylo to něco nepopsatelně dokonalého – na svůj první sexuální zážitek určitě nikdy nezapomene. A od té doby jsme víc než kamarádi…
