Let probíhal klidně a kromě vzdáleného hukotu motorů nic nepřipomínalo, že jsme deset kilometrů nad zemí. Lítám celkem rád a díky služebním cestám i dost často.
Pročítal jsem si materiály na zítřejší konferenci a okolí jsem moc nevnímal. Vlastně jsem se trochu lekl, když se mně melodický ženský hlas zeptal jestli si dám něco k pití. Zvedl jsem oči a uviděl příjemnou oválnou tvář letušky. Zelené oči ladily s blonďatými vlasy a modří uniformy.
Usmál jsem se a objednal si čaj. Letuška prošla kolem mě do předních řad a mně se naskytl výhled na její, jemně se pohupující, boky. Nádhera. Zřejmě na sobě ucítila můj pohled, protože se otočila a svůdně se na mně usmála. No páni, to je fakt kost.
Když jela nazpátek zastavila se u mě a vtiskla mi něco do dlaně. Papírek – dopis. „Jestli mně chceš přijď za mnou do kuchyňky.“
Příštích dvacet minut jsem přemýšlel, jestli mám a nebo nemám. Bylo to silnější než já. Vstal jsem a vydal se směrem ke kuchyňce. Cestou jsem minul dvě jiné letušky, které se potutelně usmívaly.
Nakoukl jsem do kuchyňky. Byla tam. Otočila se a pokývala hlavou. Jemný usměv prozářil její tvář. Zavřel jsem za sebou dveře a přistoupil blíž.
Voněla po jasmínu. Beze slova jsme se k sobě přitiskli a začali se líbat. Vyhrnul jsem jí sukni a zjistil, že její vyholenou jeskyňku neskrývají žádné kalhotky.
Můj utěšitel mi bolestivě napínal kalhoty. Opřel jsem vzdychající letušku o zeď a rozepnul si kalhoty. Zvedl jsem jí jednu nohu a vnikl jsem do ní až vyjekla.
Tvrdě jsem přirážel. Zarývala mi nehty do zad a sténala rozkoší. Cítil jsem jak se napjala. Ještě jsem zrychlil.
Udělali jsme se současně. Myslel jsem, že má dost, ale najednou se otočila a v předklonu se opřela o stůl. Neváhal jsem ani vteřinu. Můj stožár ještě stál a tak jsem začal přirážet.
Ze stolu padalo nádobí a ona křičela docela nahlas. Nevnímal jsem nic kromě toho nádherného zadečku před sebou. Prohnula se v křeči dalšího orgasmu.
Nenechal jsem ji vydechnout a vrazil svůj kolík do druhé dírky. Asi jí to trochu překvapilo, ale zdálo se že je jí to příjemné. Mně to bylo příjemné taky. Párkrát jsem přirazil a stříkal jsem jak požární hydrant.
Někdo klepal na dveře. Rychle jsme se upravili a ona šla otevřít. Jedna z jejích kolegyň jí něco šeptala a obě se smály.
Protáhl jsem se kolem nich a směřoval zpátky ke svému místu. Když jsem míjel její druhou kolegyni, zašeptala mi do ucha otázku: „Je dobrá co?“
Trošku mě to zarazilo a asi jsem i zčervenal. Zasmála se a pokračovala do kuchyňky. No, asi spolu neletí poprvé a já nejsem první, kdo jí podlehl…
