„Pojď mi ho prosím ještě vykouřit,“ žadonil.
Simča nemeškala a strčila si ho až po kořen do pusy. „Honza jen slastně vzdychl a prstama si pohrával s jejími vlasy. S dlaněmi na její hlavě, kopuloval v rytmu Samby. Simča už ho nějaký ten měsíc znala, takže moc dobře věděla, co mu dělá dobře.
„Vysaj mě pořádně!“ hlesl v momentě, když jeho nová dávka semene ji rozrážela dutinu ústní. To zase pro změnu milovala, netradičně na svůj věk Simča. Semeno jejího přítele, který by mohl být jejím otcem, zbožňovala. Scházeli se každý den, neboť jeho potřebou bylo dotýkat se mladých dívek a její zase chuť spermatu. Tak jako někdo miloval slazené mléko, ona milovala sperma.
Když bylo hezké počasí, scházeli se zde pod širým nebem. Jinak si vystačili s jeho sochařskou dílnou, kde sochal své výtvory. Od doby, kdy se stali jeden na druhém závislí, si vzájemně vycházeli vstříc. Simča se stala finančně zajištěnou a za tuto službu mu sháněla nové, mladé maso.
A skutečně si na nedostatek zájmu nemohli stěžovat. Dívek, které byly ochotné pro peníze udělat cokoliv bylo hodně. A tento způsob shánění děvčat byl bezpečnější než ten, který provozoval předtím.
To se procházel parkem, odhaloval se samotným dívkám nebo masturboval na lavičkách. Nejedenkrát také utíkal před rozváčněným otcem, který třeba opodál venčil psa.
„To byla nádhera, Simonko“ Ulevil si. Simča se usmála a utřela si koutky úst kapesníkem. Oba se postavili, Honza sbalil deku do batohu a již známou cestou se vraceli zpět do parku.
„Crrr, crrr,“ zazvonil mu v kapse telefón. „Ahoj Terezko, co potřebuješ?“ zeptal se do telefónu jedné ze svých stálých dívek, které ho tak jednou do týdne navštěvovaly. „Potřebuji si popovídat,“ zavzlykala Terka. „Jestli máš teď čas, tak za dvacet minut budu doma. Tak se za mnou stav, řekneš mi, co se stalo.“ Uklidňoval ji. „Tak jo,“ souhlasila.
V tomhle směru jej děvčata měla opravdu ráda, protože je vždy vyslechl a poradil. „Tak ahoj?“ rozloučila se Simonka a přeběhla přes cestu. „Ahoj,“ odpověděl Honza a vydal se cestou k domovu. Nijak zvlášť se neloučili, protože se scházeli často. A taky nechtěli zbytečně vzbuzovat pohoršení na ulici.
