Kostky pravidelného dláždění odrážely paprsky slunce, po krátké letní přeháňce, na chodníku hlavní nákupní ulice. Nalézaly se na ní všelijaké obchody. Naleštěné výklady lákaly procházející svým rozmanitým zbožím k návštěvě.
Mladého muže, který zde pomalu procházel, zaujala jedna výloha natolik, že se u ní zastavil. Prohlížel si v ní rukavice, boty, sedla, ohlávky, biče a jiné potřeby určené pro chovatele koní. Nejvíce pozornosti věnoval různě dlouhým bičíkům, které ho něčím podvědomě silně přitahovaly.
„Dobrý den, můžete nám prosím s něčím pomoci?“ zeptala se dáma, kterou doprovázela její služebná. Po chvilce z vytržení odpověděl: „Dobrý den, ano, s čím prosím?“ „Jsem komorná Vanda a máme pro naši paní hraběnku za úkol nakoupit nové vybavení pro koně a hlavně větší množství kvalitních bičíků,“ pronesla s tajuplným úsměvem. „Budeme proto rády, pokud nespěcháte, za Vaši radu.“
Vešli všichni dovnitř a začali s výběrem. Na závěr si nechali koupi bičíků, které byly urovnány ve zvlášť upravených policích v koutě obchodu. Kromě dlouhých vozatajských, vyzkoušel mladík mocným švihnutím všechny skokové a drezurní. Z nejpružnějších si Vanda nechala zabalit ty nejlépe vybarvené – černé a červeno-černé s luxusními rukojetěmi. Posléze zaplatili a společně odjeli kočárem do zámku, neboť komorná nabídla muži možnost dobrého výdělku, pokud uspěje ve zkoušce.
V nevelkém pokojíku na zadní straně sídla se tato trojice ocitla i s podlouhlým balíčkem, ve kterém se nacházelo deset bičíků. Vanda poručila: „Oba se svlékněte do naha!“ Služebná Beáta ochotně a poslušně sundala všechno oblečení a jala se pomáhat s obnažením partnera nadcházejících hrátek. Jeho penis trčel v plné síle.
Komorná si pohodlně sedla do křesla a začala si hladit pod vyhrnutou sukní kundičku. „Teď se Beáto přehni přes taburet a ty ji Zbyšku pevně přivaž provazy z komody.“
Když se tak stalo, pokračovala: „Nyní rozbal náš nákup a každý bičík pěti ranami na jejím zadku pořádně vyzkoušej! a jestli ji budeš šetřit, tak tebe bude čekat to samé, ale od nás obou!“
Krásná prdelka se trochu třásla, jednak strachem, a také vzrušením. Nápřah a po krátkém zasvištění první plesknutí, druhé, třetí. Po čtvrtém a pátém o větší razanci se ozvalo slastné a bolestné zasténání.
Zbyšek si vzal do ruky dlouhý drezurní bič a již měl rozmyšleno, jak je bude střídat, aby rozložil výprask na ostřejší a jemnější části. Zadeček zanedlouho ozdobilo pět rudých pruhů a místností se ozývalo naříkání Beáty a vzdychání stále více vzrušenější Vandy.
Když přišel na řadu osmý nový bičík s malou plácačkou na konci, tak se nahlas vzlykající služebná marně zmítala na taburetu, který spolu s pevnými provazy plnil svoji funkci. Ze Zbyškova penisu plandala „nudle“ ze šťáv rozkoše skoro ke kolenům a tak následoval další pokyn: „Oliž mu ten jeho slintající ocas, alespoň nebudeš chvíli fňukat!“
Beáta s povděkem jazykem slízla do své pusinky toto nadělení a z vděčnosti si vzala celý pyj do úst a počala ho sát a pohyby hlavou masírovat. Komorné se tato bezprostřední reakce líbila, ale vzápětí vykřikla: „Tak to by stačilo! Koukej jí vyplatit těch posledních patnáct ran a to nejsilněji, co dovedeš!“
Zbyšek, ač velmi nerad, opustil příjemnou vlhkou jeskyňku a při tom cítil okraje zoubků Beáty, která jakoby tímto chtěla prodloužit příjemné chvilky rozkoše, jež měly vystřídat okamžiky též vzrušující, ale z jiné stránky.
Po každé ráně se ozvalo zavřískání, které zvyšovalo napětí v pokojíku. Jakmile utichlo, švih – další ohromný úder a opět zavřeštění a mocné vzepětí služebné. Zbyšek prodlevy natahoval a tak si všimnul orgasmu a hlasitého vzdychání Vandy, k němuž se sama dovedla.
Když bylo dílo dokonáno, tak zmrskaná prdelka byla celá rudá a horká, navíc zkrášlená výraznými červenými čarami. „Tak ji můžeš odvázat“, pronesla komorná.
Vstala ze svého křesílka a ze zásuvky malé skříňky vyndala červený obojek i s koženým vodítkem, který připnula na krk udivenému Zbyškovi. „Teď vás oba, jak jste, odvedu k paní hraběnce, aby viděla co jsme pěkného pořídili, a ty Zbyšku poprosíš o to, aby tě laskavě přijala do služby a na nic se nebudeš vyptávat – další se časem dozvíš…“
