Během týdne bydlela Olga na kolejích, kde sdílela pokoj s dívkou jménem Ingrid. Ta mívala ve zvyku, zejména v obdobích, kdy se domnívala, že je vášnivě zamilovaná, vodit si na pokoj své milence. Tehdy většinou prosila Olgu o uvolnění pokoje, i když na druhou stranu byla Olga přesvědčená, že nestydatá Ingrid by si hlavu příliš nelámala, i kdyby na pokoji zůstala celá studentská rada. Její románky naštěstí většinou končily dřív než začaly, proto Ingrid Olgu příliš neomezovala.
V úterý jedenáctého, když se Olga vracela z přednášek, našla na dveřích lístek s nápisem: „Běž se, prosím, podívat do kina. Hrají tam výborný film.“ Místo podpisu zůstal na papíře jen otisk růžové rtěnky. Ten ani nebyl potřeba, protože až do chodbičky se rozléhalo hlasité sténání.
Olga si s povzdechem odložila věci do společné kuchyně a vydala se ven na delší procházku. Když vyšla ven, rozhodla se, že se podívá na nástěnku s inzercí. Napadlo ji, že by si koupila levný přehrávač z peněz, které jí zbyly po návštěvě pana Gara a pana Derycha. Zůstalo jich ovšem žalostně málo. I když šlo – na studentské poměry – o poměrně vysoké příjmy, dokázala je rozházet během dvou týdnů.
Bylo to víc než nepříjemné, Olga se hluboce styděla pokaždé, když pan Derych (Markétin otec) zazvonil u dveří a ptal se, zda její rodiče nejsou doma. Přesto, protože pan Gar se už dlouho neozval, zůstal jejím jediným zdrojem financí. A ty jí nyní, když trávila většinu času na kolejích, chyběly.
Olga se zastavila před nástěnkou. Byla to veřejná tabule, na kterou si mohl dát inzerát kdokoliv. Mezi lístky našla několik přehrávačů, které ji zaujaly, takže si je opisovala do sešitu, vytaženého z brašny. Podrobně je studovala, zatímco se vedle ní podobně věnoval nástěnce asi třicetiletý muž v kožené bundě. Nakonec vytáhl telefon, cosi si do něj uložil a odešel. Olga se přesunula na jeho místo, kde narazila na inzerát: „Je mi smutno. Zavolej zrzavé kočičce!“
Bylo celkem jasné, oč tady jde. Olze se najednou ulevilo, že není jediná studentka ekonomie, která si přivydělává jako děvka. Pátrala dál mezi lístky a bezděčně si opisovala telefonní čísla, která na nich byla uvedená, do sešitu.
„Dobrý den, slečno,“ ozvalo se za ní. „Vidím, že máme stejné zájmy… Pro kterou agenturu pracujete?“ Zaraženě se otočila a zjistila, že hledí do tváře muži v kožené bundě, který se zřejmě vrátil pro koženou tašku, zapomenutou na římse pod nástěnkou. Uvědomila si, co si zapisovala a krvavě zrudla.
„Od žá-žádné agentury…“ – „Dovolíte,“ zeptal se a vzal si od ní sešit dřív, než stačila protestovat. „Jste velmi pečlivá, to se mi líbí… Proč to děláte?“
„Já jen hledala přehrávač.“ – „A čirou náhodou jste si zapsala čísla všech studentek, co si přivydělávají jinak než brigádou v supermarketu?“
„Já…“ Olga nevěděla, co odpovědět. Neměla jediný rozumný důvod pro to, co dělala – a také jediný důvod mu cokoliv objasňovat. Proto naslepo vystřelila. „A proč jste si je zapisoval vy?“
„Ach, promiňte,“ muž jí podal jasně rudou vizitku, kde stálo: Anton Jas, fotograf a zprostředkovatel. „Já hledám subjekty, modely, jestli mi rozumíte…“ Změřil si ji dlouhým pohledem, pak udělal z prstů mřížku a pak ji tak chvíli sledoval, jako by byla zámecká zahrada, kterou hodlá poslat na výstavu fotek.
„Líbíte se mi po všech stránkách,“ poznamenal. „Dovolte mi hádat. Vy jste jedna z nich… Také hledáte zákazníka, co?“
Olga se chtěla ohradit, ale protože nerada lhala, nepověděla nic. Anton se podíval na hodinky a netrpělivě se otočil: „Už musím jít. Rád jsem vás poznal. Pokud byste chtěla solidního pána, vy víte na co, pošlete mi číslo… Peníze vyplácím já. Moje provize dělá čtyřicet procent a jsou v ní i mé náklady… Budu se těšit. Na shledanou, slečno.“
Olga ještě žmoulala vizitku v ruce, když on nasedal do stejně červeného sedanu a rychle odjížděl. Sama na sebe se zlobila, že mu neuměla odpovědět a v první chvíli chtěla vizitku vyhodit do koše. Pak si ji ale pečlivě uložila do peněženky a vrátila se na pokoj, kde se Ingrid už rozloučila se svou novou lásku a právě se sprchovala.
„Hej, Olo,“ zakřičela. „Neumyješ mi záda? Já ti to taky udělám. Pojď za mnou do sprchy.“
Olga se tedy vysvlékla a vešla dovnitř. V páře z teplé vody viděla Ingrid, jak se nastavuje prudkým pramenům z ústí sprchy. Ingrid byla vysoká hnědovláska s krásným silným copem, který jí sahal až kamsi k bedrům. Měla statnou postavu s růžovou pletí a široká pevná ňadra. Nejkrásnější na ní byl široký zadek, který byl výrazný a oblý, takže na něm muži dlouho ulpívali pohledem. Celým svým zjevem připomínala Ingrid zdravou selku.
Sotva začala s umýváním, Ingrid se rozkošnicky opřela o stěnu a nechala ji, ať ji houbičkou omývá od krku až k pasu. „Níž, prosím, ještě níž,“ požádala. Olga poslechla, přičemž klouzala po vlhkém pozadí. Všimla si, že Ingrid se mírně rozkročuje, tak přitlačila, až se houbička zabořila mezi půlky.
Ingrid se tohle zřejmě zamlouvalo, takže se ještě víc nahrbila a předklonila se, čímž zpřístupnila i mokré pohlaví. Olga s ostychem přejela černé chloupky a hned chtěla zamířit do bezpečnějších oblastí.
„Ještě, ještě,“ naléhala Ingrid. Prohýbala se jako kočka a když se houbička opět ocitla mezi úzkým konečníkem a kundičkou, nezaměnitelně zasténala: „Ještě! Přitlač! Nestyď se!“
Olga, která si pomyslela, že by to neměla být ona, kdo se má stydět, nerada poslechla. Jak přejížděla nahoru a dolů, Ingrid začala pomaličku odpovídat pohyby prdelky, jako by do ní vnikal dlouhý úd.
„To by ti mělo stačit?“ navrhla Olga trochu nervózně. „Ach ano, promiň,“ řekla Ingrid. „Jsem ale hrozná, co to vůbec dělám.“ A místo, aby přestala, vsunula si mezi nohy dlaň pravé ruky a začala masturbovat.
„Ty určitě nejsi ta, co by se se mnou pomazlila ve sprše, že?“ Olga se odtáhla: „To tedy nejsem.“ – „Ani kdybych ti zaplatila?“ – „Zaplatila? Kolik?“
Olga si uvědomila, že mluví dřív než myslí. Její otázka vyzněla naprosto vážně. Neměla sice strach, že by ji Ingrid vzala za slovo, ale… Přece jen nechtěla vypadat, že za peníze udělá cokoliv. Nicméně dříve, než stačila cokoliv dodat, Ingrid si omotala kolem pasu ručník a vyskočila ven z koupelny.
Během pár vteřin byla zpátky a ve zvlhlé dlani držela dvě užmoulané bankovky. „Bude to stačit?“ zeptala se – a Olga měla dojem, že slyší z jejího hlasu lehký nádech pohrdání a netrpělivosti.
„Neblázni…,“ vydechla Olga. „Co si…?“ Ale jako by jí v hlavě skákal malý čertík, od ucha uchu, jako neposedná a ošidná výčitka. Už ses prodala dvěma mužům, proč bys totéž nemohla udělat pro jednu holku? Co na tom, že tě nevzrušuje? Jako by ti dva byli o něco lepší.
Váhavě sáhla po penězích. „Opravdu to takhle chceš?“ „Opravdu ano,“ řekla Ingrid a přitiskla se k ní celým svým mokrým tělem, bankovky přitom odložila do košíku na mýdlo. Pokusila se Olgu políbit, a ta se v první chvíli odtáhla. Pak se ale podvolila a otevřela ústa, aby dovnitř mohl dlouhý dívčí jazyk…
