Následující období nebylo pro Olgu právě příjemné. Její přátelství s Ingrid pochopitelně ochablo, třebaže se oběma dívkám dařilo zachovávat jistou zdvořilost při styku mezi sebou. Kupodivu tou, která se styděla víc, byla samotná Olga. Po lekci, kterou dostala, se rozhodla, že už končí s pochybnými dobrodružství a bude se plně věnovat studiu. Jak ale mnozí vědí, na rozdíl od přírodních věd, studium ekonomie neposkytuje možnost se plně ponořit do světa exaktní vědy; zejména proto, že ekonomie není vědou, nýbrž moderním šarlatánstvím.
Proto Olze brzy otrnulo; a právě ve chvíli, kdy takřka zapomínala na pokuřující zážitek, se jí ozval Anton Jas, fotograf a jednatel. Jeho hlas byl pro ni překvapením. Sotva si vybavila, kdo to je, nemohla se nezeptat, jak ten člověk na ni získal kontakt.
„Dal mi jej náš společný přítel,“ odpověděl Jas. „Jakpak se vede, slečno? Stále máte zájem o to si přivydělat.“ „Skončila jsem,“ odpověděla Olga studeně. Přesto však nezavěsila, jak by bylo asi vhodnější. Snad proto, že ve skládačce jejích úvah chyběl ten „společný přítel“. Kdo by jím mohl být, přemýšlela.
„Se vším skoncovat není ve vašem věku nic neobvyklého,“ poznamenal Jas. „Jedna má modelka mi práskne dveřmi každý týden. Vy budete týž případ. Pobavme se proto vážně…“
Olga se pokoušela protestovat, ale Jas, zdálo se, slyšel jen, co chtěl slyšet. „Pokud souhlasíte, vyzvednu vás zítra v osm hodin u autobusové zastávky. Uvidíte, že jsem diskrétnost sama.“ Ještě než skončil, Jas jí udělil několik instrukcí, které se vyslechla – a protože měla pečlivost v povaze, udělala si několik poznámek. Nakonec Jasovi několikrát zopakovala, že s ní nesmí počítat.
Druhý den věnovala celý rozmýšlení nad svou situací. Bohužel, v její povaze bylo cosi, co jí nedovolilo se držet přijatých rozhodnutí. Jako většina žen, i ona byla váhavá a měla strach, že odmítnutím Jasovi návrhu přijde o cosi podstatného. Svářel se v ní smysl pro slušnost s chamtivou zvědavostí. V hlavě jí neustále znělo: „Co když se taková nabídka nebude opakovat?“ Navíc, pan Derych po ní poslední dobou zjevně netoužil a pan Gar se už neobjevil. Její zdroj příjmů zcela vyschnul. Proto, navzdory svým předsevzetím, se před osmou oblékla a v osm čekala na zastávce.
Jas se objevil přesně. Když nastoupila, zjistila, že s ním se ve voze vedou ještě dvě další dívky. „Seznamte se,“ řekl Jas. „Toto je Olga. Olgo, toto jsou Žaneta a Adriana. Obě dvě ti mohou potvrdit, že jednám s modelkami poctivě.“
Ukázalo se, že se jedná o dvě velmi příjemné společnice. Lichotivými slovy dokázaly hned rozptýlit Olžiny obavy a sotva uplynulo pár minut, měla Olga dojem, že obě zná celou věčnost.
Žaneta byla ohnivá černovláska a krátkým mikádem a velkýma černýma očima. Měla snad trochu ostrý nosík a tenčí rty, ale pod nimi nabízela svoji hlavní přednost, totiž na správných místech zakulacenou postavu. Olga opravdu nepoznala dívku tak štíhlou a přece dobře vyvinutou zároveň.
Druhá, Adriana, byla naopak vyšší štíhlá rusovláska. Měla nádherné přirozeně ryšavé vlasy, které jí splývaly podél ramen v dlouhých vlnách. Pleť měla čistou a nepoznamenanou pihami, jak bývá u tohoto typu běžné. Zelené oči a smyslně vykrojené rty patřily k jejím největším devizám. Neoplývala tolik poprsím a ani zaobleností boků jako Žaneta, ale její úsměv byl úsměvem Mony Lisy. Olga takřka zatoužila jí líbat na rty. Živočišná Žaneta v ní vzbuzovala představy méně ušlechtilé, ale o nic méně dráždivé.
„A jsme tady,“ poznamenal Jas po půlhodině cesty. „Děvčátka, vystupovat. Váš zákazník už čeká. Vyrovnám se s vámi, jakmile si vás přijedu vyzvednout. Hodně štěstí.“ S těmi slovy je opustil.
Tři dívky zůstaly před velkou soukromou vilou. Ze dveří vyšla starší žena v šedivém kostýmu a beze slova je pustila dovnitř. Olgu zarazilo, jak počestně ta paní vypadá. Zastyděla se za důvod své návštěvy.
Jakmile vešly do předsíně, žena jim ukázala věšáky, kde si všechny měly odložit. Nakonec před paní domácí zůstaly jen ve spodním prádle. Žena si je dlouho měřila od hlavy až k patě, pak jim poručila, aby se otočily a nakonec je prsty, které připomínaly staré vyschlé drápy, prohmatala přes prsa a zadek.
„Ty ses opravdu báječně povedla,“ poznamenala suše k Žanetce, sotva jí stiskla poprsí. „Můj pán sice nemá moc rád buclaté typy, ale u tebe určitě udělá výjimku. Přes pas jsi velice štíhlá a i nohy máš akorát. Pokud si tě ale nebude všímat, tak ne aby ses urazila. Věnuj se svým kamarádkám. Totéž platí i pro tebe,“ obrátila se náhle na Adrianu. „Ne že bys nebyla krásná, ale pán dává přednost blondýnkám.“
Nakonec přešla k Olze a prohlédla si ji nejdůkladněji. „Vy budete asi dobrá. Snažte se být hlasitá. Pán nemá rád tyhle tiché upejpalky. Kdybych chtěla být nejapná, řekla bych, že musíte ječet, aby vás slyšeli i sousedi.“
Bez dalších okolků odsunula stranou látku kalhotek a zasunula prst do nepřipravené pochvy. Olga zaúpěla, ale po chvíli, když ji stará žena chvíli masírovala, zvlhla. „Tak je to lepší,“ poznamenala paní domu. „Ráda se lesbíte?“
Olga, která to považovala za návrh, ztuhla: „Já…“ „Ale ne se mnou, vy hovádko,“ ušklíbla se ta žena. „Máte tady přece kamarádky. Můj pán je starší muž a chvíli trvá, než se dostane do nálady. Dokud nebude připravený, vůbec si ho nevšímejte. Jen byste ho tak přivedly do rozpaků.“
„Ano, paní.“ Po ještě několika radách, které alespoň Olga pozorně poslouchala, je odvedla do obývacího pokoje. Pod nohama jim tlumil krok hustý rudý koberec. Jinak v místnosti panovalo lehké přítmí; bohatě zdobené závěsy byly zatažené. Na stole uprostřed pokoje stály tři skleničky bílého vína.
„To jsou ty kurvičky, Adélo?“ ozval se skřípavý udýchaný hlas. Přicházel z velkého křesla, které se skrývalo pod jediným svítícím lustrem v pokoji. Olga jen s námahou rozeznávala postavu, ponořenou do měkkých matrací.
„To jsou vskutku ony, pane,“ řekla žena a postrčila je dopředu. „Přeji dobrou chuť.“ Když se takhle podivně rozloučila, služka vycouvala ze dveří a zavřela je. Dívky osaměly.
„Servírovat tahle Adéla umí,“ zamumlal si pro sebe její pán a pak hlasitěji pokračoval. „Vítám vás, holčičky. Jsem pan Darměj a dnešní večer strávíme spolu. Doufám, že pijete víno?“
Dívky vytušily, že jim nabízí skleničky na stole a všechny se napily. Nejspíš hlavně proto, aby zahnaly ten pochmurný přízrak, který se vznášel nad každým v tomto domě.
„Vážené dámy,“ pokračoval pan Darměj: „prosím, nevšímejte si mne. Koberec je měkký a celý váš. Jistě se dokážete i beze mne pobavit. Já se k vám možná přidám a možná také ne… Chápejte, muž mého věku se na své tělo nemůže příliš spoléhat. Ale jak vás tak pozoruji,“ stařec se potěšeně zachechtal: „třeba dnes budu mít štěstí. No kurvičky moje, do práce!“ Ozvalo se ostré tlesknutí dlaní.
Olga se rozpačitě rozhlédla. Naštěstí pro ni byly její kolegyně zkušenější, takže ji obstoupily každá z jedné strany a jemně se s ní začaly objímat. Brzy se všechny tři ponořily do sladkých něžností, jaké ženě může nabídnout pouze žena. Podprsenky i kalhotky spadly na rudý koberec; a po nich i jejich majitelky.
„Aaaach,“ sténala hlasitě menší Žaneta, když doširoka rozevřela nohy tak, aby je nabízela přímo pro starcovy oči a zamilovaně se na poštěváčku hladila prstem. Adriana totéž prováděla Olze, takže brzy už místnost zaplnilo milostné sténání.
„Zkuste mne lízat,“ zašeptala Žaneta. Obě poslechly a zatímco rusovláska se věnovala tmavé kundičce, Olga pracovala jazykem na širokých hnědých bradavkách. Všimla si přitom, že Adriana vyzývavě vrtí zadkem, tak se ji pokusila napodobit. „Výborně, vy dvě, výborně,“ zaslechla vzápětí. „Ale vystřídejte se. Ať kroutí prdelkou ta malá. Má ji tak pěkně kulatou!“
Přemístily se, jak požadoval. Olga se ocitla vespod; Žaneta se jí věnovala zezadu a Adriana jí nabídla škebličku k lízání. Brzy měla ústa plné šťávy. Oproti drsnému zážitku s Ingrid toto bylo skutečně milé a jemné; a to dokonce ve chvíli, kdy Žaneta vytáhla z kabelky růžové dildo a připjala si ho mezi stehna.
„Pojďte mne kouřit, zlatíčka,“ poručila hlasitě. Přitom se otočila bokem ke křeslu, ve kterém se nacházel stařec. Ten nadšeně supěl, když viděl, že Adriana jazykem zpracovává umělý nástroj tak, až se leskne slinami. Několikrát na dildo zkušeně plivla. Pak uvolnila místo Olze, která s nechutí následovala její příklad. Želatinový kolík jí po jazyku sklouzl až k mandlím. Ohromeně vytřeštila oči.
„To je moc dobré,“ hýkal stařík: „strč jí ho až do krku! A ty, zrzko, jí drž hlavu, ať se necuká… Ukažte mi, kolik spolyká!“ Tohle nucení naštěstí netrvalo dlouho. Ale i tak měla Olga dojem, že se udusí. Adriana, která si všimla, že se dáví, se rozložila na koberec a vyzvala přítelkyni: „Udělej mi to do pičky!“
Vzápětí už obě zdatně souložily, zatímco Olga hladila kulatou prdelku černovlásky. Pak přišla řada i na ni. Dildo bylo zdaleka největší kus nářadí, jaké v sobě kdy měla a proto měla chvílemi dojem, že nesténá, ale přímo křičí. Stařec tomu hlasitě tleskal. „Takové kurvičky jsem tady ještě neměl,“ chraptěl spokojeně: „u pekelné díry, mně se snad opravdu postaví. Ošoustejte teď některá tu černovlasou děvku. Ať mi taky zazpívá. Roztrhněte jí píču!“
Úkolu se ujala Adriana, která s dildem zacházela stejně zkušeně. Položila si kolegyně na zem a střídavě je šoustala tak, že napřed vrazila růžový roh do Žanetčiny buchtičky a vzápětí ho nechala olízat Olze.
Ta cítila na jazyku ženské šťávy svoje i cizí a s předstíranou dychtivostí je slízávala. Pak si klekla nad Žanetu. „Opíchej mne,“ poručila chraptivě – a s trochou studu. „Opíchej mi kundu!“
Vytušila, že se takové pobídky budou starci zamlouvat – a nemýlila se. „Ještě, ještě,“ naléhal. „Buď na ně sprostá, ty čubko. Pověz jim to!“ Olze ovšem už nápady došly; naštěstí pro ni se slov ujala Adriana. Ta až dosud spíše mlčenlivá propukla náhle v tak odpornou záplavu nechutností, až se Olga otřásla.
„Ty svině, ty kurvo,“ vřískala, „Přirážej pořádně, hýbej prdelí, hýbej tou línou prdelí. Hlaď si kozy, ať vidím, že ti dělám dobře. Rozpíchám tě jako tlustou svini. Ty jsi ale hnusná děvka, že se ti to tak líbí. Úplně se mi protivíš.“
Olga s úžasem hleděla na rozvášněnou tvář Mony Lisy a divila se, čeho všeho je rusovláska schopná. Brzy ale neměla čas se divit; prudce mrdaná Žaneta se náhle otřásla a s příšerným řevem se vzepjala boky proti umělému klacku. „Ach bože, já už jsem,“ ječela: „už jsem se celá udělala. Podívejte, jak stříkám! Ty jsi mne celou rozmrdala. Už nedám nohy k sobě. Moje ubohá píča! Moje píča!“
A opravdu, z rozjebané kundy jí vystříkl hotový vodopád za těžkého oddechování. Její kulaté kozy se přitom rozčileně chvěly a pot po nich jen tekl. Na rudém koberci se objevila obrovská tmavá skvrna.
„To je den,“ zasípal stařec a poprvé dneska vstal. Pomalu se blížil k dívkám a mezi nohami se mu chvěl na kost ztvrdlý pták. Olga pochopila, že začíná druhé kolo…
