Jako zmáčený prase jsem doběhl autobus v děsivém lijáku v jedný vísce na Moravě, vraceje se z víkendu plného pečených prasat a hraní na kytary. Byl jsem utahaný, né zrovna málo, ale teplo ve voze mě příjemně naladilo a představa více jak hodinové cesty přes rozbité cesty mě zase tak nevadila. Přál jsem si zpoždění, abych nemusel více jak hodinu čekat na přípoj ve vzdáleném městě. Byl jsem sám.
Vpředu otráveně řidič kroutil volantem a nepříjemnou práci si zpestřoval porušováním předpisů tím, že kouřil jednu cigaretu za druhou. Působil unaveně, až opile. Kdo ví. Samota byla příjemná a já jsem byl rád, že kolem není ani živáčka a přál jsem si aby v jediné nadcházející zastávce nikdo nepřistoupil a nenarušil mi tak pocit neomaleného snobství vlastníka autobusu. Klížily se mi víčka.
Poněkud zbrklý pohyb autobusu naznačil, že se ubíral chvilkově jiným směrem, než měl šofér v plánu. Pohyb tak prudký, až jsem se v limbu lekl a uvolněné tělo nekontrolovatelně praštilo hlavou o opěrátko ruky. Chichot. Chichot tichý a drzý zároveň. Chichot tak jemný, že se do něho zamilujete, provokující, zkrátka dloubne do kalichu zvědavosti, až se převrhne.
Otočím se, ale ničeho nevidím, natož někoho. Možná je to jen halucinační výplodek mé unavenosti. Těžko říct. Lepší nezkoumat a neutvrzovat se v tom, že 32 let věku je již fáze stárnutí se všemi atributy postižení. Cítil jsem jak mi hlavou opět prostupuje lehké ochrnutí a já se pomalu ubírám k spánku.
Chichot. Chichot tichounký, jemný, dětský a vyzývavý. Vystřelil jsem ze sedáku a hlavu jsem natáhl abych viděl všechno a všude a hledal jsem zdroj mých „halucinací“. Na okně přilepená tvář, která stírala upocené okno a bílé korálky se cenily do světa tlumící smích. Takové malé nic s hajzlovským výrazem, ale s kukučem sladkým. Ani to nestojí za to se tím zabývat, ale abych zdůvodnil alespoň sám před sebou ten prudký pohyb, zeptal jsem se velmi nudným tónem. „Jsem ti hodně k smíchu?“ A neočekávaje odpověď spouštěl jsem pomalu pozadí na své místo, abych se ponořil do sladkého pospávání.
„Dost, ale chtěla jsem vás vidět.“ Pohyb se zarazil. „Proč?“ „Jen jsem chtěla vidět člověka, kterej nastupuje tam, kde nikdo nikdy nenastupuje. Říkala jsem si kde se tu tak někdo může vzít?“ Zaujala mne. Pomíjím vzhled, který jsem začal nepatrně vnímat, ale když už jsem čekal odpověď, tak stupidní s podtextem pubertálního projevu. A ejhle, ono se to ptalo celkem rozumně.
Cítil jsem povinnost rozumně odpovědět. Byl jsem s kámošema na chalupě a pekli jsme si prasátko, hráli na kytary, trochu pili a tak. „Tak to tam byly taky kámošky, ne?“ „Byly. A co?“ „Nic. Jen se ptám.“ „Nechceš si sednout ke mně, ať tu nemusím stát jako moula?“ „K vám ne, ale přes uličku jo.“
Zvedla se a já uviděl těleso sochané od solidního umělce. Těsný džíny toto, svým způsobem utrpení, zvyšovaly a já se nemohl zbavit dojmu, že na mne lezou né zcela korektní myšlenky. Černý vlasy v pážecím sestřihu a neuvěřitelně černý pohled, kredit jen zvyšovaly. Škoda, že nejsem prase. Sedla si, hodila pravou stranu vlasů dlouhými prsty za ucho, lehce sklopila hlavu a koutky očí se podívala na mne. Sakra to je peklo.
„Kam jedeš ptám se?“ „Tam co vy. Až na konec.“ „Trochu divná odpověď, nemyslíš?“ „Nechci to říkat.“ „V pořádku, o čem si chceš povídat?“ „Já myslela, že když chcete abych si přesedla, tak asi mluvit chcete vy, ne?“ Cítil jsem jak se mi začínají potit nohy. Zaplať pánbůh, že se nebudu v nejbližší chvíli zouvat. Měla pravdu. Ale o čem si s takovou žábou můžu povídat? Nemůže jí být víc jak čtrnáct. Koneckonců, proč né zrovna o tom.
„Kolik Ti je?“ „15, ale už mi bude skoro 16. A vám?“ „32 a budem si tykat, jo? Nemám rád jednostranný tykání a ty nevypadáš, že bys byla drzá.“ „To nemůžeš vědět.“ „To je sice pravda, ale já taky jen říkám, že na to nevypadáš a né že nejsi.“ „Bylo to tam dobrý?“ „Kde?“ „Na prasátku.“ „Celkem jo, ale byla mi zima.“ „A ty jsi ženatý?“ „Ne. Proč?“ „Jen tak.“ „Nikdo se neptá jen tak.“ „A co děláš?“
Kombinace otázek mě začala velmi zaměstnávat a nebyl jsem schopen plného soustředění. Chuť spát byla prostě větší udělal jsem si pohodlí a položil kolena na protější sedadlo a já cítil, že mi začíná být ukradená.
„Slyšíš, co děláš?“ Hee, šok z toku zvuků. Rychlé převíjení pásky v mozku má svá omezení a můj projev se omezil pouze na debilní výraz, který jsem v celé své plošné kráse natočil na ní.
„Ty fetuješ?“ Celkem logická reakce mne nepřekvapila, ale zabral jsem co jsem mohl. „Ne to ne, ale jsem příšerně utahanej.“ „A co děláš?“ Uvidíme co Ty na to. Sedím v autobuse zněla stupidní odpověď. „Tak to toho moc neumíš. A to se takhle divně tváříš pořád a i divně mluvíš?“
Usmál jsem se a podíval jsem se na ní. Nakloněná přes uličku a se svraštělým obočím mne pečlivě sledovala jak studijní materiál na pitevním stole, ale v duši byl vidět smích. Usmála se víc. Nebrala to vážně. Byla milá.
Sedím v kanceláři a maluju domy. A protože toho pohybu moc nemám rád si vyjedu do přírody. Tam ho sice taky moc nemám, ale psychicky to pomáhá.
Otočila se na sedadle a opřela si hlavu o sklo a nohy nechala viset přes opěradlo ruky a klackovitě klinkala nohama. Rysy jistých partií o něco vystouply a já jsem nevěděl co s očima. Její štíhlost byla zdrcující. Koukej z okna vole a pusť myšlenky k vodě. Otočil jsem hlavu a tupě čuměl ven.
„A pak se v nich bydlí?“ „Ne, já dělám jen továrny a takový podobný věci.“ „A proč se na mne nedíváš, když se s tebou bavím?“ Otočil jsem hlavu a díval jsem se do jejích očí. Dalo mi to práci se udržet, ale zvítězil jsem. Hovno, oči bleskly na ten pahorek, na kterém byly džíny vybledlý a já se zase otočil. Nešlo to vydržet. Bylo ticho. Řada byla na mne a já nevěděl co říct.
Neptala se na nic. Bublina ve vzduchu s trapnou náplní se začala nafukovat a já cítil, že musím něco říct, jinak bouchne. Srdce se mi zrychlilo. Sakra proč? Neblbni, říkal jsem si, je to jen mladá, byť hezká holka, a ty máš přece nějakou úroveň. Jsou věci, který se nedělaj a jestli jiný jo, tak ty mezi ně přeci nepatříš. Nekonečný ticho. Bál jsem se otočit hlavu, protože vím, že bych se styděl za svůj pohled.
„Proč se na mne nedíváš, když si s tebou povídám,“ ptala se znova s netrpělivostí v hlase. A já cítil a ona věděla, že má navrch. Nevím jestli se stalo někdy vám, že jste náhle upřímní, aniž byste chtěli, nejde to ovládnout a víte, že to nechcete. Mě se to tehdy stalo.
„Protože jseš hezká a díval bych se né do očí jak se při rozhovoru sluší a patří.“ „Tak se nedívej a koukej se tam, kam chceš. Já neuhnu, neboj.“ Otočil jsem se, vytřeštil na ní oči a chvíli jsem tak zůstal s otevřenou hubou. „Cože? To snad nemyslíš vážně?“ „Vidíš a teď jsi mi koukal celou dobu do očí. A neuhnul jsi.“ Dostala mě. Taková malá zmije, takovej hajzlík malej, ale pálí jí to. V pololehu setrvala dál. Díval jsem se na ní a nechápal jsem jí, ani sebe. Oči jezdily po jejím těle a hltaly každý strategický bod, kterých bylo nekonečně. Ani se nehla. Vychutnávala si moc nademnou a já cítil, že krev v mém těle dostává nekontrolovatelnou rychlost.
Položila si ruku na podbříško dlaní dolů a malíček jí nepatrně směřoval do rozkroku. „Neblbni a nech toho,“ říkám jí. Děj se co děj. Začal jsem vstávat. „Jestli se mne dotkneš budu křičet jak protržená.“ „Nechci ti vůbec ublížit, nechci vlastně nic.“
Sedl jsem si zpátky s myšlenkama o krávách ale i když její reakce byla možná překvapující, byla víc než pochopitelná. „Tak tu neprovokuj a jdi si zase sednout zpátky. Jsem taky jen člověk.“ „Tak se nezlob, já jen nechci abys na mě sáhnul. Vadí mi to. Ale klidně se dívej. To se mi líbí.“
Zoufale jsem se otočil, ale na poslední chvíli jsem zahlédl lehký pohyb ruky a malíček se dotkl zipu na příklopci. Probůh, že by byla v tomhle věku exhibicionistka? Možné je všechno. Cítil jsem, jak tento nepatrný pohyb vyburcoval v mém těle gejzír nesplněných tužeb a já si dal nohu přes nohu, abych vypadal jako že nic. Ve skutečnosti mi erekce nedovolovala sedět tak, aby to nebylo poznat.
Prstíky rozeply zip a patentek namísto knoflíku svým lupnutím hlásil zajímavé divadlo. Ypsilon z kalhot odkryl jednoduché bílé kalhotky a já jsem si v tu chvíli nepřál nic jiného, než ty kalhoty servat. Dal bych za to existenci, život a všechno co mám a ještě bych si půjčil. Palcema v bocích zajela pod džíny a prudkým pohybem si je stáhla na kotníky, které byly nahoře a já viděl ten nejkrásnější obrys ženského pohlaví ve svém životě. Není hezčího pohledu, než na ženský aparát v kalhotkách.
Kalhoty spadly na vedlejší sedadlo a všechno jako by se zvrtlo a začala shazovat prádlo ze sebe jak divá. Viděl jsem, že se začíná sama dostávat do transu. Všude leželo prádlo a na sobě jen kalhotky s modrým proužkem kolem gumičky. Její prsa byla malá, ale za to pevná a velmi vzrušená. Levá ruka jezdila po břiše sem a tam a občas si zmáčkla podbříšek až nepřirozeně mnoho. Pravice byla v kalhotkách a já se tak stal svědkem brutálního onanování.
Její ruka zajížděla dovnitř a ven a občas si přejížděla poštěváček, ale kalhotky bránily lepšímu pohledu. Můj orgán dosahoval i pro mne nezvyklých rozměrů a měl jsem sto chutí ho do ní vrazit, ale nedokázal bych si představit jak by začala řvát a řidič by vše zkazil.
I když její oči byly zavřené, občas koukla a hlídala mne. Viděl jsem jak mapa vlhkosti na kalhotkách dostává větších rozměrů a to už jsem si hladil přirození, protože to už nešlo vydržet. Pánví stále víc hýbala nahoru a dolu a její chodidla položená na opěradlech dostávala záškuby z vln sladkých pocitů. Neudržel jsem se.
„Chci ti sundat kalhotky, křikl jsem šeptem.“ Malinko kývla a já jsem vyskočil jak na trní a s ohromnou boulí na kalhotách, abych se ujal toho úkolu. Strhl jsem je z ní. A já uviděl nejhezčí narůžovělý medajlonek s krásným chmýříčkem kolem. Divoké prsty jezdily na poštěváčku, ale i dovnitř a já si všiml, jak prsty vždy zprudka srovná a zase je vyndá. Tento pohyb byl pro mne neznalý, ale respektoval jsem ho.
Sehnutý nad ní v polokleče jsem nevěděl co mám dělat a já cítil tu sladkokyselou vůni jejího ohanbí a mlaskání prstů mne dostávalo k šílenství. Její temperament neustával, ale taky nebylo vidět vzestupující se vzrušení.
Pozor změna. Náhle si začala lehce přejiždět i prdýlku. Bylo vidět, že tato činnost má na její stav velmi kladný vliv a začala lehce i hekat. Onanoval jsem taky. Nešlo to vydržet, cítil jsem, že náboj bude za chvíli zprudka vystřelen. Nešlo to dlouho regulovat a jen jsem rychle hledal cíl mého projektilu.
Začala hekat a já koukal jak u zjevení. Naslinila si mohutně prsty a potřela si zadeček. Zprudka zvedla nohy nahoru a své nářadí vystrčila na odiv. Levou rukou mi do ramene dala signál a já pochopil. Vložil se mezi její nohy. Chytil jsem své péro a skoro jsem už do ní začal vjíždět, když mě zprudka chytla za ocas a ruku mi odstrčila. Značnou silou mi ho zmáčkla a já viděl, jak mi bambulka snad tlakem bouchne.
Tvrdost materiálu byla značná. Udělala špičkou jakýsi pomyslný kroužek kolem svého zadečku a strčila si ho tam. S vykulenýma očima, ale bez odvahy jakkoli protestovat jsem jemně přitlačil. Bylo vidět, že je již zcela mimo a prožíval sérii sladkých vln. Rukou si honila poštěváčka a druhou si mě přirážela.
Cítil jsem, že toto dlouho nemůžu vydržet. Najednou na chvíli přestala a mě ta vteřina přišla nekonečná a stavidla orgasmu se protrhla. Zvedala hlavu a její ruka poštěváček dřela jako zběsilá a celým tělem se přirážela jako o život. A já jsem nezůstal o nic pozadu a přirážení jsem opětoval.
Vlhkost z její mušličky byla přímo grandiózní a já nasával slechy její vzdechy. Možná šest, sedm vteřin se kroutila a já jen tiše záviděl. Celá zarudlá a udýchaná mě nechala bez pomoci přirážet.
„Už to dlouho nevydržím. Povídám jí.“ „Nevadí dělej jak chceš.“ Rychle si začala honit poštěváček a já věděl, že si to chce dát ještě jednou než se udělám já. Nemůžu jí to zkazit a mé soustředění vyvrcholilo tím, že se udělala ještě jednou, neobyčejně přitom hekala.
Cítil jsem, že jsem na konci se sebeovládáním a mráz který signalizoval,že se blíží výstřik mě nutil, abych se poohlédl po místu kam s tím. Poznala to. Pevně mě chytla kolem stehen a já pochopil. Pumpoval jsem to do ní úplně všechno a možná ještě víc a já mám pocit, že se možná udělala ještě jednou.
Servaný jako koně, ale po krásném prožitku jsme seděli vedle sebe a ona mě držela za ruku. V hlavě se mi honilo, že je to přeci jenom divný, že má někde něco v sobě ze mě.
Příběh je to možná divný a nebudu ho dopisovat, neboť ještě není u konce. Neočekávám, že byste mi někdo věřil, ale je fakt, že toto se opravdu stalo a já jsem si počkal léta a letos v dubnu jsme se vzali.
Ovšem není to ještě ten správný konec, protože ta bomba přijde nakonec. Přes náš věkový rozdíl (36 + 18) nám to funguje skvěle a vždy nám to skvěle fungovalo. Ale všechno má svůj háček.
Můžu vás všechny ubezpečit, že jsem s ní ještě nezažil vaginální styk. Ještě nikdy. Tam může jen ona sama a já v zájmu zachování pohody nediskutuji, protože jsem si i zvykl. Jen nevím, jaké řešení se najde až přijdou mateřské touhy, neboť bezpečně vím, že přes náš otvor to zkrátka nejde. Ale to si nechávám jako překvapení. A to prase jsem…
