Rubrika: Bondage

Bondage

Prvý zážitok z prázdnin

Aneb, kterak mě domorodcův ocas málem natrhnul…

Minulé leto sme boli celá rodina na prázdninách kdesi v karibiku. Už si ani poriadne nepamätám v akom meste sme to vlastne boli. Ubytovali sme sa v nejakom lacnejšom hoteli, chceli sme trochu ušetriť lebo už letenky stáli celý majland. Môj brat Martin si o tom meste našiel kopu informácii na internete, takže poznal nejaké zaujímavé miesta v okolí.

Dorazili sme večer tak sme už nič nepodnikali, a šli sme radšej spať. Ja som bola v jednej izbe s bratom, a rodičia v izbe hneď vedľa. Skoro som už spala keď sa Martin postavil obliekol sa a odišiel. Chvíľu som ešte čakala, no zaspala som. Zobudil ma až jeho príchod. Vzala som si mobil a pozrela som sa koľko je hodín. Dve hodiny ráno. Kde mohol toľko byť? pýtala som sa sama seba.

Ráno sme sa s rodičmi dohodli že sa porozhliadneme po pláži. Prišla som do izby aby som to povedala Martinovi, ale on odmietol, vraj ho strašne bolela hlava. Ja s rodičmi sme ale šli, no pred hotelom ma napadlo že má niečo za lubom, tak som povedala, že ho tam nemôžem nechať samého, a tak som sa vrátila.

Bola som takmer pred izbou, keď som zbadala, že Martin vyšiel von, schovala som sa za roh. Sledovala som ho, ako sa zakrádal niekoľko ulíc, až vošiel do nejakej budovy vyzdobenej ozdobami domorodcov. Boli na nej aj rôzne nezrozumiteľné nápisy, no jeden v angličtine som pochopila, free sex.

Vošla som dnu a tu ma hneď zaradili do fronty k ružovým dverám. Fronta chlapcov smerovala k modrým dverám. Pri dverách bol stolík a za nim sedela mladé dievča v šatách domorodcov. Po anglicky sa ma pýtala na meno, vek a podobne. Dozvedela som sa od nej že tu môžeme zdarma sexovať, no bude nás pri tom natáčať kamera a nejaká americká firma z toho urobí pornofilm.

Dostala som na rameno pečiatku a vošla som dnu. Tam sa ma pýtali s kým chcem sexovať. Mohla som si vybrať podľa fotky, alebo dĺžky penisu. Všetko to boli samí domorodci. Ubezpečili ma, že žiaden nemá nijakú chorobu a je to úplne bezpečné.

Podľa fotky som si vybrala svalnatého sexi chlapca, ktorý by bol aspoň podľa výzoru úspešný pornoherec. Zaviedli ma do izby a tam už ležal nahý chlapec, ktorého som poznala z fotky. Niečo ma však naozaj prekvapilo. Ležal na chrbte priviazaný k posteli. Vedľa postele bol malý stolík a na ňom kondómy rôznej chute no len jednej veľkosti.

Domorodec priviazaný na posteli mal naozaj veľkú mužnosť. Jeho gule boli asi ako moje päste, a jeho penis, ktorý mal položený na bruchu siahal ešte ďalej ako k pupku. Chcela som mu navlieknuť kondóm, no pri každom dotyku sa jeho penis ešte viac zväčšil.

Čože, on ešte nieje stoporený? pýtala som sa. Jeho penis rástol a rástol až bol dlhší ako moje predlaktie. Nakoniec som navliekla prezervatív a postavila som sa nad neho.

Keď som vychádzala na posteľ, takmer som spadla, lebo tá posteľ bola dosť nestabilná. Keď som už bola hore, pohladila som mu ešte gule a rukou pár krát prešla po penise od žaluďa po koren. Penis sa mu stoporil natoľko že úplne priliahol ku kondómu. Trochu som sa bála že praskne.

Priložila som špičku žaluďa na svoju pošvu a zaviedla som si ho. Podarilo sa mi zaviesť trochu viac ako len žaluď, no viac som už nemohla, lebo to už začínalo bolieť. Už som zrýchľovala tempo, keď sa posteľ zatriasla a mne sa obe nohy skĺzli z postele, až som stála na zemi. Celý jeho penis mi však vnikol do pošvy a ja som bolesťou plakala.

Nemohla som sa ani pohnúť. Chcela som zdvihnúť nohu na posteľ a postaviť sa naspäť no nedokázala som to. Len som tam tak stála a úpenlivo som plakala. Trvalo to niekoľko minút. Volala som o pomoc no napriek tomu, že ma sledovala kamera, nikto neprišiel. Bolelo ma už celé brucho zrejme preto, že jeho penis vnikol tak hlboko. Aj pošva ma strašne bolela. Skutočne som mala zaslzené celé prsia.

Po chvíli ma napadlo, že si môžem ľahnúť na toho chlapca a nohy zdvihnúť zadom. A skutočne sa to podarilo. Keď už som ležala celým telom priliehajúc na jeho telo, začala som sa plaziť smerom nahor. Išlo to sťažka, lebo jeho penis bol naozaj dosť široký a to mi bránilo vytiahnuť ho. Keď som sa už vyslobodila, bola som taká vystrašená, že som sa okamžite obliekla a utekala som na hotel.

Cestou do hotela no aj niekoľko hodín potom som stále mala pošvu roztvorenú. Zo všetkým čo sa stalo, som sa zdôverila mame. Čakala som, že sa bude smiať alebo bude kričať, no ona mi povedala, že kým si zvykla na otcov penis tiež to trochu trvalo, ale s takým niečim sa ešte nestretla. Prehliadla si moju pošvu a dala mi na to nejakú masť.

Otca sme poslali spať k Martinovi a ja som bola pri mame. Asi dve hodiny pred tým ako sme zaspali, mi mama masírovala pysky a prstom občas zašla aj do pošvy a asi pol hodiny mi ešte lízala celú pošvu vraj preto, aby mi uvolnila pošvové svaly…

Subinka za peníze VII.

Aneb další příběhy jedné mladé čubičky z Čech u arabského šejka…

„Zvedni se, děvče, zasloužíš odměnu,“ vyzval jí. Sesunula se ze stolu a následovala ho opět do postýlky. On mezitím načnul lahev šampaňského a nalil do dvou skleniček. Pohladil jí její zápěstí, stále uzamknutá k sobě za zády a přiložil jí její skleničku k rtíkům. Napila se, usmála a poděkovala pánovi. „Smím dostat ještě, můj pane?“ poprosila.

Neviděl důvod své subince nevyhovět, znovu jí dal něžně a pomalu napít. Tentokrát vypila až do dna. Líbila se jí bezmoc otrokyně spojená s luxusem milenky bohatého a místy pozorného šejka.

„Pane, tlačí mě želízka… směla bych je mít trochu uvolněná?“ poprosila s kočičím pohledem v očích. Šejk rád nutil své otrokyně trpět mnohem více, než modřinami na zápěstí, ale protentokrát vzal klíček a pomalu oba obojky povolil tak, aby Petra byla stále na rukou znehybněná za zády, ale pouta ji nebolela. Toho otrokyně využila, zabořila hlavičku do polštářů a kroutila zápěstími tak, aby jim ulevila malým procvičením a zároveň si užila milovaného pocitu, jak po nich klouzají kovové náramečky, kterých se dnes v noci asi už nezbaví.

Ještě jednou si šejk Petru té noci něžně vzal. Byl už unavený a ráno měl absolvovat několik obchodních jednání, přesto trvalo hodinu, než ji po slastném a něžném milování otočil na břiško, olízal onáramkovaná zápěstí a zezadu ještě jednou uvedl do nebe. Pak ji otočil a naklonil se nad ní. „Moc ti děkuji, čubičko, uvedla ses nádherně. Zítra dostaneš volno, ale nástup tě nemine. Musíš být moje hodná holčička, takže si tě zítra v 6 hezky prohlédnu v uniformě. Rozumíš?“

„Ano, můj pane,“ pokývala hlavou. „Výborně. Jsi moc dobrá, ale pořád jsi moje otrokyně, takže nebudeš spát v mojí posteli. Dnes v noci patříš mě, takže nebudeš spát ani u sebe. Co ti vychází jako jediná možnost, čubičko?“ zeptal se s provokativně zdviženým obočím.

Petra pochopila, zvedla se z postele a sama odkráčela do otevřené cely v rohu ložnice. Poslušně si lehla na kavalec. Šejk chtěl, aby se na tvrdém kavalci v kleci jeho ložnice vyspala alespoň trochu pohodlně a tak k ní zamířil s klíčkem od pout, aby jí je odejmul. Ona sama ho však zdržela. „Ne, pane… chci být i ve spánku Vaší otrokyní, dovolte mi, prosím, snít o Vaší nadvládě.“

Usmál se, pohladil jí na vláskách, přikryl tenkou dekou a zamkl celu. Petra usnula jako malé dítě. Když se ráno vzbudila, šejk už byl pryč. Před klecí seděl na židli její osobní dohlížitel Hassan, kouřil doutník a čekal, až se jeho svěřenkyně vzbudí. Když viděl, že otevřela oči a začíná se vrtět, otevřel celu a sundal jí pouta. Petra byla chvíli dezorientovaná, ale když se rozhlédla a přes mříže si prohlédla ložnici, kde se toho večer a v noci tolik stalo, uvědomila si, že to není jen sen.

„Pán byl s tebou velmi spokojen, číslo 4,“ pochválil ji Hassan: „a posílá ti jako díky toto.“ Podal ji malý kousek papíru, který si Petra ještě trochu zalepenýma očima prohlédla. Byl to šek na 10 000 dolarů… Hned první noc si k základnímu platu mohla připočítat částku, na kterou by na brigádách nevydělala za celý rok. Vše jí začínalo opravdu hodně bavit.

Oblékla se a Hassan ji odvedl do jejího apartmá. Až do pravidelného večerního nástupu měla volno. Petra nečekala, že na ní první noc s novým pánem zanechá tak silný dojem. Chtěla si ještě zdřímnout, ale nemohla… pořád myslela na to, jak si ji tvrdě bral… ale i na něžné momenty. Vše, co se uplynulého večera a noci přihodilo, se jí opravdu moc líbilo. Těšila se také na večerní nástup. Být předvedena v „uniformě“ s rukama upoutanýma za zády, stát v řadě, předstupovat před šejka… a bát se, že na úpravě předpisového oděvu najde malou závadu a potrestá jí proto vězením… to jí vzrušovalo.

Odpočinula si, prošla se po zahradách paláce a za chvíli byl opět čas pro zmíněné potěšení, které neslo jasné známky vojenského rituálu. Čili: kontrola oblečení pod hrozbou vězení (líbila se jí představa okamžiku, kdy klečí před šejkem a je jí sdělováno, že je potrestána, ale sedět přikovaná ke zdi v base se jí nechtělo, takže kontrolovala pořádně), oblékání, rozhalení dekoltu, aby byla vidět patřičná škvírka, následně obutí, zapnutí saka, čekání na Hassana, spoutání a odvedení do atria.

Subinky se opět hezky seřadily. Špitaly si mezi sebou, že pán dnes není v dobré náladě, prý mu nevyšlo několik investic v Evropě. Zkušenější z nich věděly, co to znamená a… těšily se v očekávání, jak si šejk neúspěšný obchod vyvzteká na některé z nich.

Pán přišel, vskutku se velmi mračil – drby nelhaly. Nepromlouval ke každé subince. Posadil se před ně do křesla, což znamenalo… ano, pokleknutí. Řada dívek v černobílém business dress s rukama spoutanýma za zády si naráz klekla na kolena.

Šejk chvíli seděl a se zamračenou tváří si prohlížel své subinky. Některým začal očekáváním stékat pot po obličeji a nervózně začaly vrtět zápěstími v želízkách. Bály se, aby ve hněvu pán některou z nich neposlal do vězení. Občas to dělal velmi ukvapeně, ačkoliv většinou důvod byl. Nakonec promluvil. „Osobní dohlížitelé rozepnou každé čubce sako a halenku. Chci si pohrát s kozama.“

Sedmnáct mužů v uniformách přistoupilo k přiděleným dívkám a zcela jim rozhalilo poprsí. Subinky stály v řadě s rozepnutými saky i halenkami. Kalhoty byly na svém místě.

Jakoby dohlížitelé i nadále věděli, co si pán přeje, vodily jednu rozhalenou a spoutanou dívku po druhé na pohovku v atriu. Šejk si nad každou dívkou položenou na prostorné pohovce klekl a začal jí zběsile mačkat poprsí.

Nejprve každé z nich hodnou chvíli drtil kozičky v železné panně svých pěstí, potom si chvíli něžně hrál s bradavkami, aby těmi samými výstupečky začal za chvíli kroutit, tahat za ně a štípat do nich.

Následně pevně a bolestivě uchopil celá ňadra tak, aby je jeho pěsti téměř obepnuly a bradavky byly vytlačeny nahoru, a tedy také řádně prokrveny. Ještě více zrudlé bradavky začal později rychle laskat jazykem, kmitajíce s ním jako had před útokem.

Dívky, jejichž bradavky byly prokrvujícím stiskem ještě více zcitlivěny, vyjekávaly slastí. Tento pocit byl ale každé z nich přerván, když od pána dostaly zprava silnou facku. Tímto celé „cvičení“ skončilo a na pohovku byla přivedena další aktérka.

Subinky, které „to“ už měly za sebou, musely být znovu ustrojeny tak, aby vzhled jejich halenek a sak odpovídal předpisům. Protože však šejk nepovolil (příjemně) zdeptaným subinkám ani chvilkové odejmutí okovů, což by jim uvolnilo ruce držené vzadu, museli se o úpravu postarat osobní dohlížitelé. I Petře Hassan „naaranžoval“ oděv tak, aby nehrozilo, že ji šejk po skončení „zábavy“ s poslední otrokyní dá na týden odvést do okovů.

Když vše bylo odbyto a dívky stály opět upravené v řadě, předstoupil šejk, zle se usmál a pronesl větu, která slibovala všem subinkám zajímavý večer: „Čubky mám špatnou náladu. A vy jí budete mít taky…“

Subinka za peníze VI.

Jak jsem si konečně pořádně se šejkem zašukala… Další z pokračování úspěšné série!

Už dvacet minut trávila Petra v malé celé zabudované u zdi šejkovy ložnice. Šejk si mezitím nechal přinést lahev whisky a ležíce na posteli vypil několik panáků. Petru bolely ruce od želízek, následek pánova příkazu uspokojit se s rukama spoutanýma za zády. Přesto byl vzrušená, pánova krutost ji příjemně bolela… a noc byla ještě mladá.

Šejk vstal z postele, popošel ke kleci, kde čekala jeho spoutaná otrokyně. „Patříš do klece, čubko, tahle ložnice je moje. Takže budeš pracovat hezky zavřená,“ pronesl s úsměvem na rtech. Petru napadlo, že opět chce, aby masturbovala, už si poslušně sedala na bobek.

„Ne, čubičko, to až potom,“ zadržel ji pán. A prostrčil penis skrz mříže. Petra si klekla a začala jeho přirození podřízeně pusinkovat. Rty potom odhalila žalud a začala ho laskat jazýčkem. Šejk prostřčil mřížemi ruku a uchopil jí za vlasy. Bolestivě ji zatahal

„Jseš moje čubka. Opakuj to…,“ zavelel. „Jsem vaše čubka, pane…,“ opakovala Petra a oddaně mu pohlédla do očí. Šejk rukou sjel k její pravé tváři a začal ji hladit, dotýkal se přitom i jejích oušek. Petra byla překvapena tím momentem něhy a začala zlehounka vrnět.

Náhle dostala facku, až upadla na levý bok. „A podle toho se k tobě budu chovat,“ navázal šejk hlasitě na větu, kterou otrokyně dostala k opakování. „Neválej se a dělej, válet se můžeš v base,“ nespokojeně poznamenal šejk.

Petru napadlo, že si chce „po práci“ odpočinout jinde, než v okovech sklepního lochu a v kleče začala snaživě pracovat rty. Vzrušovalo jí dělat to šejkovi přes mříže – připadala si jako zvíře, které je určeno k držení v zajetí a jediným povoleným ropztýlením je mu těšit svého pána.

„Pomalu, nemysli si, že si to odbydeš rychle, děvče,“ zavelel šejk mezi vzdechy. Otrokyně poslechla a s šejkovým penisem začala nakládat něžně a pomalu. To na něj zapůsobilo… začal klečící, spoutanou, uvězněnou a poctivě pracující otrokyni pokrčenými prsty hladit na spánku, potom se jí pomalu probíral vlasy a nechal bříška prstů jemně tančit po její šíji.

Když se nabažil oboustranné něžnosti, uchopil Petřinu hlavičku a začal jí pomáhat s přirážením. Už se blížil jeho orgasmus, napadlo ho proto vydat jasný povel: „Čubičko, kapička ukápne jinam, než do tvého hrdla a stěhuješ se do basy.“

Petra všechno svědomitě spapala a pán jí s úsměvem pohladil na vláskách. Líbila se mu, zdála se mu moc šikovná a chtěl jí dopřát trochu pohodlí. Proto odemknul dvířka malé cely a pokynul jí, aby vyšla ven a lehla si na postel.

Postel byla velmi měkká, jako pro princeznu na hrášku, takže vůbec nevadilo, že ručičky otrokyně nyní ležící na zádech jsou vzadu pořád stráženy želízky. Nic jí nebolelo, ani když si na ni šejk lehl a začal ji vášnivě líbat. Po takovém množství ponížení, byť příjemného, to byla pro Petru zajímavá změna a ona si přála, aby to nikdy neskončilo.

Pán jí líbal, líbal, líbal… jeho rty a jazyk nechtěly dopřát klid jejím. Obracel si ji, jak mu bylo libo, otáčeli se spolu po velké posteli se zavřenýma očima a plni slasti. Petra k pánovi začala cítit pocity tak libé, že by ho nejraději vzala kolem krku, ale vypadalo to, že od klepet na rukou asi jen tak osvobozena nebude, což ji nevadilo… Pán si s ní mohl dělat, co ho napadne.

Šejka zrovna napadlo, že jeho chlouba si už dostatečně odpočinula. Vzal Petru do náručí a přenesl si ji na kulatý stůl z těžkého dřeva na druhém konci ložnice. Položil jí na něj a přikázal, aby se opírala o spoutané ruce.

Petra s úsměvem na tváři zaujala pozici mořské panny, lákající kolemplovoucího námořníka. Nohy měla daleko od sebe, paty opřené o okraje stolu. Šejk jí byl okouzlen… Byla jako nádherný exponát, smyslná ná první pohled. V danou chvíli se mu zdála krásnější než všechny ostatní subinky dohromady. Dokonce už nahmatával klíček od želízek, která jeho kráska měla na rukou, ale jejich osvobození si nakonec rozmyslel.

Místo toho poklekl před stolem, na který ji položil, dvěma prsty roztáhl její lasturku, vnikl do ní jazykem, držíce otrokyni za boky. Jazykem do ní vnikal hloub a hloub, líbal se s Petřinou lasturkou stejně vášnivě, jako před chvílí s ní. Stejně pohyboval i svou hlavou, chtěl, aby se jeho jazyk dostával do útrob mušličky jeho otrokyňky co nejvíc krouživě a z co nejrůznějších stran.

Náhle se ovšem zvedl a v obličeji se mu objevil krvežíznivý výraz. „No, čubko, myslela sis, že od teď se s tebou bude zacházet v rukavičkách? No… myslet si to můžeš, buď si ale jistá, že dostaneš, co ti patří.“

Zvedl Petře gymnasticky nohy do vzduchu, tvrdě jí je tiskl za kotníky a… začal do ní vnikat. Nejprve krátce a rychle žaludem, potom zběsile celým penisem. Dostávala opravdu tvrdé dávky. Jednu za druhou. Až na konec. Efekt byl zvýrazněn tím, že roztažené nohy jí byly drženy ve vzduchu; lasturka se otevřela krutým útokům jejího pána, který neznal slitování.

Petra křičela slastí – každý náraz pánova žaludu na zeď její lasturky následovalo kvíknutí majitelky. Stále se opírala o lokty a zvyšovala efekt šejkových přírazů tak velkým zapíráním, jak to jen šlo. Zároveň si znovu sama dobrovolně přitáhla relativně volná pouta… Ne však až nadoraz, pán by nemusel být tak milosrdný, aby jí je uvedl zpět do nebolestivého stavu. Teď by ale nejraději trpěla tak, jak jen tvrdý kov umožňoval, takže si želízka utáhla poměrně dost.

Vnějšímu pozorovateli by Petřina pozice nepřipadala příjemná a pohodlná: zapřená o lokty, záda lehce nadzvednutá, aby se pod ně vešly ruce držené při sobě ocelovými náramky, zvednuté nohy… Petra si ale během toho, co pán zuřivě „vyplácel“ její lasturku, připadala, jako když poletuje ve vzduchu. Nepohodlí, které cítila, jí jen víc rajcovalo. Křičela, pištěla a stimulovala pánovo počínání výkřiky „Tvrdě, prosím, můj pane,“ „trestejte mě, pane,“ „jsem Vaše čubka, pane,“ nebo „chci trpět, pane“.

Po každém tomto prohlášení šejk ještě zrychlil… když už se ale jednou zdálo, že by mohl přijít jeho konec, opět přešel do pomalejšího, krouživého pohybu Petřinou lasturkou. Během toho Petra nekolikrát vyjekla, jakoby dostala bolestivou injekci. Pánův úd jí vymetal vaginu tak důkladně, že občas zavadil o místo, po jehož stimulaci znehybněná, podřízená a přitom dokonale uvolněná a uspokojená otrokyně pokaždé vyjekla.

Když si šejk uvědomil, kde ono místo leží, s ďábelským úsměvem se naklonil k Petřině obličeji a zašeptal… „čubko, teď budeš prosit, abych tě radši nechal na měsíc zavřít do basy o chlebu a vodě“… a začal penisem dráždit místo, na které šikovným zkoumáním přišel.

To Petru přinutilo vydávat zvuky jako při výslechu na mučidlech. Palčivý, štípavý podnět byl díky šejkově preciznosti nepřerušovaný, stálý, silný. Snad dvě minuty dráždil pánův penis její nejcitlivější bod. Svírala za zády pevně spoutané ruce v pevné pěsti, mlátila bezmocným tělem po stole. Šejk ji stále držel za nohy a se smíchem krutě pokračoval.

Když se nabažil jejího jekotu, následovala opět vlna důkladných, tvrdých přírazů, během míž uspokojil sebe i jí. Zůstal v ní, oba oddychovali… naklonil se k ní a dal jí několik něžných pusinek.

Subinka za peníze IV.

Příběh mladé subinky u arabského šejka pokračuje… Aneb můj první pořádný výprask…

Otevřely se dveře chodby, přišel Hassan. „Buď zdráva, číslo čtyři. Jak se ti líbí v paláci tvého pána?“ usmál se. „Představovala jsem si to trochu jinak,“ odpověděla sladce a ironicky Petra, hodíce přitom dvojitý pohled na přikovaná zápěstí.

„Číslo čtyři, tento týden se ukáže, zda ti skutečně činí rozkoš snášet ponížení, nesvobodu a i bolestivé týrání. To je vše, co ti řeknu. Vždy ale existuje cesta zpět… Jediná, neodvolatelná, definitivní…odcházím ze služeb svého pána, tak zní ta věta,“ zopakoval jí. „Vím… nevyslovím tu větu,“ rezolutně hlesla. „Uvidíme…,“ laskavě se usmál Hassan a odešel.

Opět zůstala sama. Po několika hodinách se jí začalo chtít spát… Klesla jí hlava a usnula. Vzbudilo ji lomcování za ramena. Budily ji stráže, přinesly jí jídlo. Nějakou ohavně šedou kaši, ale měla hlad.

Otevřeli jí jedno zápěstí, druhé dále viselo. Položili misku před ní, ona jednou rukou pracovala lžící a sama si myslela něco o psovi a psím žrádle. Po jídle bylo zápěstí opět zajištěno.

Následovaly dva dny nudy. Nedělo se vůbec nic, kromě návštěv stráží s „darem“ šedé kaše. Třetí den v cele se však objevil Hassan se zvláštní společností dvou stráží a muže oblečeného v černém, s obličejem zahaleným černou maskou, podobnou těm, které používají lupiči při přepadení.

„Milé číslo 4, odpočinula sis… zabydlela se,“ začal jízlivě: „nyní tvůj výcvik bude pokračovat.“ Petra byla vysvobozena od zdi, nicméně okamžitě po uvolnění zápěstí jí za ně stráže čaply a vedly k mřížím. Opět na ni byla aplikována policejní pouta, a to tak, že řetízek byl šikovně provlečen skrz mříže tak, aby stála čelem k mřížím a zády k prostoru své cely, kde stála „návštěva“. Čili… opět znehybněna. Na nohou byla stále volná… Avšak už slyšela: „Rozkročit“… „Víc…,“ bylo doplněno nespokojeně.

Rozkročila se více a stráže přivázaly pevnými provazy každou nohu k mříži. Visela na mřížových dveřích jako pavouk v síti. Netušila, proč zvláštní disputace čtyř věznitelů chce vidět její záda… Pochopila, když jí na zadek dopadla rána bičem.

Vykřikla spíše leknutím, než bolestí. „Číslo 4, jsi otrokyní, a otrokyně v naší zemi byly vždy bičovány. Ty máš to privilegium, že bič, kterým tě dnes ještě dvacetkrát pošimráme, tě nezraní a tvá pleť bude čistá.“

„Co jsem provedla?“ vykřikla Petra, hlas se jí chvěl překvapením i vzrušením. Nepraktikovala skupinový sex a nebyla zvyklá být vystavena pohledům osmi očí, zvláště když jí majitel dvou z nich bičuje.

„Číslo 4, ve smlouvě jsi podepsala souhlas s bičováním. Než ztropit blamáž na loži mého pána, který své otrokyně bičuje s velkou radostí a čeká od nich za to slastné díky, odhalíme tvou možnou lež teď. Budeš své rány počítat. Za každou nespočítanou obdržíš dvě další.“

Bič svištěl, Petra držela a počítala. Po pěti ranách se uvolnila a poddala, volně se zavěsila za mříže a uživala si. Nikdy nebyla bičována, jen měla doma mnoho GB videí bičovaných žen, kterým pokaždé záviděla. Líbilo se jí to. Ještě více se jí to začalo líbit poté, co sama před sebou předstírala odpor, vyjádřený zoufalými výkřiky a křečovitým cukáním v poutech, což způsobovalo jejich řinčivé dření o mříže. Když se vyburcovala k pláči, začala svému klamu téměř i věřit.

Po desáté ráně přistoupil k Petře jeden ze strážců a utáhl pouta, jež svírala její ruce. Želízka bolestivě doléhala na její zápěstí a Petra zesílila svůj nářek. Snoubily se v ní v tu chvíli dvě osobnosti – subinka, bezmocně upoutaná a trestaná, a masturbující divačka spankingových fantazií. Ta první chtěla křičet radostí, ta druhá si přála těšit se z vlastního nářku. Zvítězila druhá.

Trestní komado odvedlo svou práci a až na Hassana opustilo Petřinu celu. Petra byla sejmuta z mříží jako Kristus z kříže a opět putovala na své místo ke zdi. Když byla opět za ruce upevněna v masivních řetězech, promluvil k ní Hassan.

„Číslo 4, neodpovídej, ale jen kývni hlavou. Zažívala jsi slast?“ Petra kývla a šelmovsky se usmála. „Přeješ si podstoupit výprask i zítra?“ Petra opět kývla. „Výborně. Touto zkouškou jsi prošla. Nyní zkus zadržet dech a dýchat jen nosem.“

Petra nechápala, ale poslechla. Měla za sebou kurzy v potápění a byla nekuřačka, omezené dýchání jí nedělalo problém. „V pořádku. Bude ti totiž na 24 hodin nasazen roubík,“ oznámil Hassan a vytáhl červenou velikou kuličku, optřenou dvěmi koženými řemínky.

Přistoupil k Petře a odhrnul její dlouhé černé vlasy. Následně si své milosrdenství však rozmyslel – uvědomil si, že šejk při trýznění svých otrokyň roubíkem nebere ohledy na délku vlasů…

„Otevřít ústa,“ zavelel. Petra uposlechla a rázem měla ústa plná červené koule. „Skousnout,“ zavelel Hassan a Petra uvolnila své čelisti. Aby měl Hassan jistotu, že se vězeňkyně nezbaví trýznící pomůcky vyplivnutím, zapnul – jak zmíněno, přes její vlasy… velmi to tahá – řemínek. Velmi těsně.

„Číslo 4, abys i nyní měla možnost kdykoliv odstoupit z výcviku a odejít tak ze služeb svého pána, deklarační věta je pro případ použití náhubku změněna na tři údery oběma rukama na zeď cely. Rozumíš?“ pedantsky vysvětloval Hassan.

Petra zvedla oči v sloup a přikývla. Nechápala, proč se jí ten člověk pořád ptá, zda nechce utéct. Už teď měla jistých 30 000 dolarů a chtěla samozřejmě další. A navíc… Teď teprve to začínalo být zajímavé…

Subinka za peníze III.

Aneb uvítání u šejka…

Nebyla už žádné malé tele, takže věděla, že o náplni příštího půlroku svého života nebude nikde nikomu říkat. Upustila i od úmyslu vše sdělit kamarádce. Pozvala ji na kafe, kde jí oznámila, že odlétá na půl roku do Londýna jako barmanka. Vzhledem k Petřiným vnadám to bylo uvěřitelné vysvětlení, takže kámoška odešla domů dokonale obalamucená.

Druhý den se Petra dle domluvy opět setkala s Rashidem. Ve tři hodiny ji o poznání uctivěji, než minule dovedl do té samé jednací místnosti v luxusním business parku, kde proběhl včera úvodní pohovor a po úvodní konverzaci přešel k věci.

„Slečno Petro, vaše nová životní zkušenost začne za dva týdny. Možná je to příliš brzo… Nebo není?“ optal se starostlivě. „Opravdu není, nejraději bych vypadla hned,“ hlesla Petra rezolutně. „To nepůjde, vaše apartmá bude připraveno až za dva týdny.“

Petra byla potěšena, tato informace zapadala do Rashidova dnešního velmi laskavého chování, už teď si připadala jako obletovaná princezna. Rashid Petře podal dvě obálky. V jedné byla letenka linky Praha – Dubaj. Petra se spokojeně usmála, že letí nejlepší třídou. Zvědavě se podívala do druhé obálky. Tam byla kupodivu zpáteční letenka s nevyplněným datem odletu. Tázavě se na Rashida podívala. Ten pochopil a jal se s vážnou tváří vysvětlovat.

„Petro, jak už víte, kdykoliv můžete odjet. Kdykoliv. Můj pán své subinky navzdory své zálibě v dominanci velmi uctívá a nepovažuje je za vězeňkyně. Neslevuje však ze svých požadavků a nebere ohledy na psychický stav společnice. Jsou dívky, které neustojí pánovy postelové praktiky, nevydrží plnit jeho příkazy s nasazením, které on vyžaduje. Takové odjedou před vypršením půlročního kontraktu. Nikdo jim nebrání.“

Petra se zamyslela. Osvědčila svou zálibu ve statistice: „Kolik procent dívek odjede předčasně?“ zeptala se. Rashid na ni pronikavě pohlédl. „Šedesát procent. A většinou velmi brzy. Polovina společnic odpadne po prvním týdnu. Některé dokonce po první noci se šejkem… Často po pěti minutách… Pod vidinou výdělku se totiž za subinky jen vydávají a doufají, že to nějak vydrží. Ale to nelze vydržet a přetrpět, to si lze jen užít. Jak asi víte…,“ zasmál se Rashid a pokračoval. „Šejk jim potom zaplatí běžnou týdenní dovolenou v Dubaji a pošle je domů. Nezlobí se na ně. Jen mně nastane nová práce, protože musím sehnat náhradu.“

Petra rozhodně nehodlala připustit, aby za ni byla hledána náhrada. Věděla, že bude patřit mezi vyvolených čtyřicet procent. Její láska k tvrdému sexu a submisivitě byla hluboká. Nikdy nevěděla, jak k tomu přišla, ale už jako malé se jí podivným způsobem líbily pohádky, kdy je princezna uvržena do vězení a neskutečně strádá, nejlépe v řetězech. Nenáviděla všechny prince, kteří princeznu pokaždé vysvobodili. Vždycky si říkala, že pokud by princ měl princeznu rád, nechal by se ve vězení přikovat hned vedle ní. Je to přeci krásné.

Když jí bylo deset, listovala si ve společenském časopise, který měla na stole její matka a na zadní straně viděla článek s obrázkem, ve kterém stojí muž v černé kukle nad nahou spoutanou ženu. Vedle jí dokonce šlehá bičem. Na dalším obrázku na ní pak leží, když je připevněná k podlaze. Nejenže věděla, proč na ní leží, byla poučená, informačních zdrojů bylo dost, ale také věděla, že přesně tohle chce. A bylo rozhodnuto.

V patnácti poprvé našla partnera, který jí dal to, o čem zatím jen snila. Stále ale toužila po tom mít to každý den a neprožívat nic jiného. I proto se teď na Rashida usmála a pravila, že když jí jeho pán nezmrzačí, což, jak zachytila, bude ve smlouvě vyloučeno, tak ráda vydrží.

Rashid se zeširoka usmál. Pán bude spokojen. Takhle dokonalou subinku mu ještě nesehnal. A to za účelem hledání křižoval celou Evropu. Pokaždé se, podobně jako v Praze, usadil v pobočce šejkovy obchodní společnosti, kde byly spravovány šejkovy zcela čisté investiční a obchodní aktivity v dané zemi a rozhazoval své sítě něžného utrpení. Ve východní Evropě neměl nouzi o kvalitní zásoby, ženy od Aše po Ural byly podivně tolerantní vůči choutkám jeho pána. Nechápal proč. Proč asi?

Následoval podpis kontraktu. Petra zkontrolovala, zda platí částka třicet tisíc dolarů za měsíc a zjistila, že může dostat až dvojnásobek. Podle toho, jak s ní bude šejk spokojen. „On bude spokojen!“ zaculila se sama pro sebe. Přílohou smlouvy byl souhlas s prováděním „sexuálních úkonů“, které byly jmenovitě sepsané a popsané na šesti stranách. Při tomto čtení Petra začala vlhnout. Bože, jestli tohle bude šejk umět, tak se zblázní. Dočetla a okamžitě parafovala jak smlouvu, tak přílohu.

Společně s Rashidem vyrazila Petra jednoho pátečního rána do Dubaje. Když v Emirátech vystoupila z letadla, neměla chuť obdivovat ropný luxus, který ji všude obklopoval. Nejraději by se spustila se svým novým pánem hned na letišti. Protože šejk na ni zatím neměl důvod čekat, nasedla do přistaveného terénního vozu. Vzrušením si ani nevšimla, že Rashid s ní do vozu nenastoupil a na zadním sedadle auta, které se ihned rozjelo, vedle ní sedí úplně cizí muž v obleku.

„Dobrý den, Petro, jsem šejkův osobní asistent. Mým úkolem je dovézt vás do paláce a předat do zodpovědných rukou pana Hassana. Hassan bude vaším osobním supervizorem. Bude vám pomáhat, sloužit, bude na vás dohlížet a bude vás v případě potřeby i trestat.“ „Už aby to bylo!“ pomyslila si v duchu Petra.

Cesta trvala přibližně dvě hodiny. Během této doby Petra ani bezejmenný asistent nepromluvili ani slovo. Po příjezdu do šejkova sídla čekala Petra, že bude uvítána, ubytována, osprchována atd. V luxusním paláci byla však zavedena přímo ke zmíněnému Hasanovi.

Byl to přibližně padesátník, vyhlížel přísně, věcně, ale přitom přístupně a laskavě. Čekal na ni ve své kanceláři v administrativním křídle paláce, které svým prostředím připomínalo pražský office block, v němž Petra podepsala výhodnou smlouvu o svém dobrodružství.

„Vítej, číslo čtyři.“ Číslo čtyři? Petra se nestačila ani vyjeveně podívat a už jí tato nenormálnost byla osvětlena. „Nikdy tě nebudu oslovovat tvým jménem, neboť pro mě ani pro nikoho z dalších pánových služebníků jméno nemáš. Jméno máš jen pro mého pána. Já jsem tvůj osobní supervizor, který, jak ti asi bylo vysvětleno, tě připraví na úděl, jež sis zvolila. Tvá cesta bude mnohem těžší, než jsi čekala. Líbí se ti být podřízena? Činí ti rozkoš být ponižována?“

„Ano, proto jsem tady,“ udivila se Petra. „Dobře, čeká tě zkouška, zda je tomu tak. Zda tu nejsi jen pro peníze a svou libost v podřízenosti jen nepředstíráš. Víš o zkoušce? Víš, že tvůj první týden zde bude možná nejtěžší? A možná poslední?“ otázal se Hassan překvapené Petry.

„No, to tedy nevím!“ ztrácela Petra svou sebejistotu. „Je toho víc, co nevíš. Je ale i několik věcí, kterými si můžeš být jistá. Zaprvé, nebude ti ublíženo na zdraví. Zadruhé, nesesmilníš zde s nikým než se svým pánem. To je základní zásada. Zatřetí, kdykoliv můžeš odejít, stačí jen vyslovit přede mnou větu – odcházím ze služeb svého pána! A začtvrté…“

Už nebylo. Jeden příslušník stráží zamával Petře před očima želízky a naznačil jí, aby dala ruce za záda. Petra pocítila na zápěstí chladnou ocel a než jí tento vjem pronikl do hlavy, uchopili ji dva muži každý za jednu paži a odváděli neznámo kam. Petra se snažila vytrhnout, otočit se na Hassana a emancipovaně se zeptat, jaké překvápko jí je uchystáno. Ale stráže ji těsně přimáčkly hrudí ke zdi a jeden z důstojníků následně Petře poručil, aby si klekla na kolena. Zkouška začala ostře.

Petra nechápala, co se děje. Čekala, že s ní bude zacházeno jako s princeznou a nyní je odváděna strážemi bůhvíkam a má klečet uprostřed rušné chodby, po které procházeli lidé a každý se na ni zvědavě díval.

Klekla si čelem ke zdi a zkusila ignorovat pohledy služebnictva, personálu, stráží a bůhvíkoho, kdo šel kolem. Po minutě ji ten pocit začínal zajímat. Veřejná potupa, s pouty na rukou v rukou bezohledných mužů v uniformě… Bože, tohle přeci chtěla… Kolena krásně tlačila… A začínalo jí docházet, co to znamená „zkouška“. Těšila se.

Po pěti minutách byla nekompromisně vytažena do stoje a cesta pokračovala dál. Eskorta přivolala výtah. Na stupnici byla podlaží -8 až 15 a Petra s doprovodem nabrala směr dolů. Do -5.

V podzemí byl všechen přepych pryč. Prostředí připomínalo továrnu, vše šedé, zaprášené, tmavé. Dovedli Petru k velkým kovovým dveřím, které se hřmotně otevřely a za nimi se objevily dvě řady vězeňských cel, oddělených zdmi a uzavřených mřížemi. Petra ani nedýchala. Všechny cely byly prázdné.

Stráže ji vedly až na konec chodby velmi pomalu, aby si mohla cestou detailně prozkoumat, jak vypadají cely, v jedné z nichž podle všeho skončí. Nikde nebyla postel. Jen šedé zdi a z nich spuštěné silné řetězy. Ne klasické řetízky jako na poutech, ale masivní lesklá chromovaná železa s obojky na ruce. V každé z tmavých cel zářily jako předzvěst toho, že pro Petru není cesty zpátky. Je z ní subinka. Otrokyně. Nesvobodná.

Cela na konci chodby byla skřípavě otevřena a Petra na chvíli vysvobozena z klepet. Hned ale přišel jasný povel: „Svléknout!“ Už se ničemu nedivila. Poslechla a za půl minuty stála před strážemi svlečená.

„Sednout na zem ke zdi, zvednout ruce!“ Učinila tak a cítila, jak jí těžkne první zápěstí, ozdobené silnou ocelí. Druhé vzápětí. Řetězy byly dlouhé akorát tak, aby Petřiny ruce visely v úrovni jejích ramen. Seděla na studené, špinavé zemi tvořené tmavomodrým betonem, opírala se o zeď a i záda ji studila. Stráže beze slova zaklaply mříže a odešly. Petra si všimla, že jí společnost dělá průmyslová kamera. Dívá se na ni její nový pán? Vidí ji nahou a přikovanou?

Nedělo se nic. Petra seděla, seděla, seděla a nechávala ruce volně viset a rozhlížela se po okolí. V ostatních celách se houpaly řetězy a čekaly na útlá zápěstí dalších subinek… Že by toto zařízení bylo za trest? Asi těžko… Petře se tu líbilo. Občas se doma připoutávala k topení, ale vždy měla klíč od pout u sebe, aby mohla po půl hodině odejít. Teď to bylo jinak. Nemohli ji přivítat lépe…

Subinka za peníze II.

Aneb, kterak jsem se rozhodla stát se subinkou šejka…

Když odcházela s instruktážně-informačním DVD v kabelce, nevěděla, co si má myslet. 200 000 Kč měsíčně… hmm… zajímavé. Nikdo nemusí vědět, kde byla půl roku. Řekne to jen nejlepší kámošce, s rodiči se nebaví a pokud o ní nebudou půl roku slyšet, asi jim to ani nebude vadit.

„Uvidíme, co bude na DVD,“ řekla si a cestou do svého pronajatého bytu si zakázala myslet na výhodnou nabídku, která jí byla učiněna. Přesto jí ale před očima poletovala čísla, počítala, co by s penězi, o kterých se jí zatím ani nesnilo, mohla dělat… Byla by poměrně bohatá…

S takovými myšlenkami po příchodu domů vložila předané DVD do svého notebooku. Dvě minuty se před ní odehrávaly scény luxusu, o kterém vždy snila. Velké haly s fontánami, nábytkem třpytícím se zlatem, všude spousta barev… Bazény s osobními bary (jak vidno, zákaz alkoholu pro tyto muslimy neplatil…).

Bylo jí také představeno její budoucí apartmá. Jako pokoj z moderního pětihvězdičkového hotelu: čtyři místnosti, ve kterých ji zaujala obrovská postel, nádherný bílý nábytek, elektronika všude, kde je jen možno, domácí kino skoro přes půl stěny… Žila by si jako princezna, v podstatě by byla jednou ze sedmnácti šejkových princezen…

V dalším dílu DVD spatřila svého budoucího pána. Mladý, zhruba třicetiletý, s ještě pronikavějšíma arabskýma očima, než jeho sluha Rashid, se kterým se před dvěma hodinami rozloučila. Líbil se jí a neviděla problém v žádné části svého „angažmá“. Byla spokojena.

Po půl hodině DVD prezentace přišla na řadu část nazvaná denní režim šejkovy společnice. Tato část byla beze slov. Zachycovala denní režim jedné z aktivních společnic. Viděla vše, co čekala a líbilo se jí to.

Ráno vstávání, několik destítek minut strávených ve vířivé vaně velké tak, že v ní lze uplavat tři tempa. Potom oblékání… byla překvapena, z jak široké garderoby si děvče vybírá, skříň připomínala sklad špičkového západního butiku. Během dne si stihla modelová společnice zaplavat, opalovat se, navštívit vizážistku, objednávat si jeden drink za druhým, poobědvat v dalšími kolegyněmi dle svého přání… Též si během dne ženskému personálu, který ji obsluhoval, poručila přinést několik kosmetických doplňků, zašla si vybrat tunu nových šatů, objednala si kvanta knih, filmů a CD s hudbou… Celý den obsluhována, hýčkána, bezstrostná.

Čekala, co dívka ve filmu bude absolvovat večer. V přehledu denního režimu se ještě ani jednou neobjevil šejk a Petře bylo jasné, že vše bude vynahrazeno právě večer. Přesně tak.

To, co viděla, ji lehce vyvedlo z míry. V 6 hodin večer totiž přišel do apartmá jeden z šejkových sluhů a pokynul dívce, aby se připravila na „shromáždění“. Dívka si oblékla… zajímavé… černé plátěné kalhoty s kapsičkami vzadu, bílou halenku zapínanou na háčky a černé sportovně-společenské sako.

„Jako recepční,“ uchychtla se při sledování dívčina výběru Petra. Smích jí přešel, když na dveře dívčina apartmá zaklepal šejkův sluha v policejní uniformě, který v ruce nesl… policejní kovová pouta!!! 3

Petra zírala, kterak dívka beze slova dává ruce za záda, je spoutána a téměř jako trestankyně odvedena do jednoho z atrií paláce, kde je postavena do řady s dalšími dívkami… Také spoutanými za zády a oblečeny stejně společensky jako dívka, kterou už hodnou chvíli mohla sledovat!

Za každou šejkovou společnicí stál jeden z příslušníků jakési stráže, oblečený do policejní uniformy. Všichni čekali asi deset minut, než přišel šejk, oblečen v županu a s turbanem na hlavě, každé z dívek stojících v pozoru s rukama upoutanýma za zády se s úsměvem zeptal, jak trávila svůj den, vyslechl odpověď… a šel k další. Následně se usadil v křesle a řekl tři jména: „Kristin, Sandra a Marina první sled, ostatní druhý sled.“

Tři z dívek předstoupily, šejk každou z nich pohladil po vlasech a chvilku se s nimi předevšemi líbal… Potom s úsměvem zavelel: „Jděte, kůzlátka.“

Zde film skončil… Ve chvíli, kdy Petra chtěla nejvíc vědět, co bude… Co je to první sled a druhý sled? Proč jsou dívky při předvedení k šejkovi oblečeny do jakési uniformy a spoutány na rukou? Jak moc se šejkova dominance projevuje v posteli? Jaké „služby“ vítá??

Nevadilo by jí, kdyby zjistila, že šejk vyžduje tvrdší podobu sexu. Sama od partnerů vždy vždy chtěla, aby jí milovali spoutanou, byli na ni tvrdí, tahali jí za vlasy a lehce ji škrtili. Ve skříni v ložnici měla nahromaděnou slušnou sbírku SM pomůcek, od malého muzea kovových pout až po roubíky, malé bičíky a svorky na bradavky prsou.

Ačkoliv vůči svému okolí se chovala velmi ambiciozně a dominantně, v posteli byla totálně submisivní, to vše chtěla používat jen na sebe. Ve chvíli, kdy by se partner chtěl podvolovat jí, ztratil by pro ni všechnu svou sexualitu.

Když si uvědomila, že z nevinného inzerátu hledající hostesku nakonec vyplývá, že by byla špičkově placenou subinkou hezkého arabského šejka, popadla rychle telefon a podle čísla na vizitce vymačkala Rashidovo číslo. Chtěla na něj okamžitě vykřiknout, jedno slovo: „BERU“.

Rashid se ozval po šestém zavolání. „Ano, Petro?“ překvapilo ji, že měl její číslo uloženo. Zněl unaveně, vystresovaně, to ji rovněž zarazilo…

„Rashide, Váš pán ze mě chce mít subinu?“ zeptala se bez okolků. „Ano, Petro, pochopila jste správně. Pokud mi chcete říct, že do toho nejdete, tak vezměte na vědomí, že můj pán ve Vašem případě přistupuje ke zvýšení honoráře na 20 000 dolarů měsíčně…“

Hrklo v ní… Jedna dobrá zpráva za druhou. Měla bych začít dělat drahoty – napadlo ji. „Rashide,“ začala s vážným tónem v hlase: „Pokud pojmenuji věci správnými jmény, přes den bych si žila jako princezna, v noci bych byla šejkova otrokyně. Váš pán by měl přitlačit. Chci 30 000 dolarů.“

Krev se v ní vařila, když vyslovila částku, uvědomila si, že možná přestřelila. To by nerada, to, co jí bylo nabízeno, by dělala i zadarmo. Ale neměla se čeho bát.

„30 000 dolarů měsíčně, Petro. Očekává se však od Vás bezchybná práce a perfektní kvalita,“ hlesl na druhém konci linky Rashid. „Souhlasím,“ řekla pevným hlasem Petra, připadající si jako velká obchodnice.

„Přijďte zítra ve 14:00 do mé kanceláře, dojednáme detaily a sepíšeme kontrakt.“ „Ve dvě nemůžu, Rashide, až ve tři,“ užívala si Petra pocit, že zástupce svého nového pána drží v hrsti, neboť je, jak se zdá, velmi, velmi žádaná. „V pořádku, 15:00. Mějte se, Petro,“ řekl Rashid a ukončil hovor.

Petra si připadala jako ve snu. V životě byla subinkou dvou ženatých podnikatelů, kteří si na ní kompenzovali svou podvědomou zášť vůči své manželce a jí to vůbec nevadilo. Měla ráda tvrdý sex. Kromě toho byla neskutečně „na prachy“ a benefity, které jí poskytovali ti dva „bambulové“, jak jim v duchu říkala, byly proti sumám, které jí čekají teď, jako drobky pod stolem…

Příběhy z hraběnčina zámku V. – Pobrečení za dojení

Aneb jak děvenky ztrestány byly za rozkoš ze chléva… Další pokračování starší série…

Celá událost ze chléva paní hraběnku Jane pobavila i rozzlobila. Část té příhody s mlékem se zařadila mezi libůstky erotických hrátek, ale pro udržení poslušnosti se to nemohlo obejít bez potrestání.

Rozhodla takto: „Tak ty dvě děvenky za to dostanou každá po padesáti ranách na ty své zadečky, ono je to přivede na několik dní při jejich práci na jiné myšlenky.“ A dodala: „Uskuteční se to dnes odpoledne na místě, kde se provinily a výplatu provede Zbyšek.“ Podívala se na Vandu a dala pokyn: „Ty na to osobně dohlédneš, aby vše proběhlo jak má! Já si je poslechnu u kávy na čerstvém vzduchu v altánku na zahradě, tak ať to není moc rychle odbyté!“

Oběma dívkám bylo nařízeno, kam se mají dostavit a sděleno, co je bude čekat. Musely se předtím ještě omluvit a slíbit, že už se to nebude opakovat. Prostředí, ve kterém se nacházely, dlouho důvěrně znaly. Též vyplácení na holou je nečekalo prvně v životě. Přesto u nich zavládl neklid a zvláštní strach, který ještě více narostl, když se ocitly před bytelnými stoličkami, na kterých denně sedávaly.

„Svlékněte se obě do naha!“ zavelela komorná. Zbyšek v duchu vzpomínal na nedávné krásné zážitky, jenž si zde s děvečkami užili a bylo mu jich líto, že právě on je musí za tu rozkoš, kterou mu dopřály, seřezat. Bylo tak ale záměrně rozhodnuto.

Úhledně smotaným provazem pevně spoutal přehnuté dívce ruce i nohy, zvlášť ke každému rohu stoličky a ještě navíc, aby při výprasku „necestovala“, jí jej utáhl několikrát kolem pasu. Vzal si lískový prut, kterým měl trest vykonat (bičíky byly určeny pro služebné a ne pro pomocné síly, stejně jako kožená pouta, aby neměly sedřená zápěstí a kotníky) a chtěl poprvé udeřit.

Čekala s napětím na dopadnutí rány, zavřela oči – a nic! V půli cesty ho zarazila Vanda slovy: „Zadrž! Společně si užívaly, tak tomu bude i nyní.“ Rukou pokynula druhé: „Ohni se a nech se svázat!“ Když se tak stalo, čekaly společně vyšpulené prdelky, posunuté kousek od sebe, na započetí švihání. Bylo jasné, že bití bude probíhat naráz, vždy jedna po druhé na přeskáčku.

Hraběnka se pohodlně vyhřívala na slunci a vychutnávala si kávu s moučníkem, když ji vyrušilo zaječení a vzápětí druhé, ovšem podle hlasu jiné osoby. Otevřenými dveřmi se ze chléva rozléhal vřískot a pištění švihaných provinilých děvčat. K altánu to však byl notný kus cesty, tak to neznělo až tak děsivě a nekazilo to idylku Jane, spíše ji mírně vzrušila představa toho, co se nyní odehrává ve chlévě. Nicméně i na tuto vzdálenost bylo patrné s postupem času zesílení jejich hlasových projevů, které neunikly sluchu snad nikomu v blízkém okolí.

Uvnitř to vypadalo skutečně dramatičtěji. Nahá těla na sobě nesla stopy drsných provazů a zadečky spousty rudých pruhů, ve kterých se objevily i kapičky krve. Je jasné, že během zhruba půlhodinové exekuce nemohl jeden prut vystačit, a tak se roztřepené a naštípnuté musely třikrát vyměnit.

Zbyšek se zhostil svého úkolu nerad, leč plnil ho velmi svědomitě. Vanda měla potěšení z toho, že je mohla vidět trpět, ale již měla vymyšlený plán, jak jí budou moci „dojičky“ předvést svoji náklonnost mezi sebou.

Nikdo jiný než čtyři zúčastnění, neslyšel prosbu o zastavení výprasku jedné uslzené dívky, přestože by se zřejmě nepoznalo, zda bylo poctivě uděleno dvakrát padesát ran, nebo o nějakou tu méně. O dozor a důkladnou kontrolu se zde postarala komorná. Na její žádost s posměchem odvětila: „No, holubičko, jak by k tomu přišla tvá kamarádka, když o prominutí neprosí? Jen si to společně užijte celé až do konce!“

Za pár okamžiků se již neozýval venku žádný křik, jen ve chlévě doznívalo brečení obou, již uvolněných děvčat. „Nechte to tady zatím takhle být, zítra ráno si tu řádně poklidíte!“ rázně pronesla Vanda. „Ty, Zbyšku, vyhoď vedle hnoje pruty a provazy zase smotej a pověs na skoby, jak byly. Potom odejdi do svých komnat, umyj se a čekej na večer, kdy budou zase žádány tvé služby!“

Jen udělila komorná všechny tyto pokyny, dostala nápad, jak ještě poníží téměř zklidněné děvečky. „Vy se zatím, princezny, neoblékejte, dovedu vás takhle ukázat k paní hraběnce, aby se na vlastní oči přesvědčila, jak bylo vykonáno její nařízení.“ Musely proto nahé a bosé dojít až k altánku a nechat se tam důkladně prohlédnout nejen na svých sešvihaných zadečkách a ke všemu splnit ještě jiné úkoly, které si na ně Vanda vymyslela…

Naya II.

Aneb, kterak mě ta perverzní natěšená kurvička týrala dál a dál 😛

PRÁSK, PRÁSK, PRÁSK, za chvíli jsem měl záda, jako v ohni a do očí se mi nahrnuly slzy. Naya odhodila důtky za sebe a nohou, kterou neměla v mojí puse mě začala fackovat.

Chvíli si takhle hrála, několikrát si vyměnila nohy v mojí puse a začal jsem mít pocit, že se nejen baví, ale že začíná být vzrušená.

Jakmile přestala, zvedla se z křesla, sedla si na jeho okraj, takže jsem měl její stehna na ramenou a obličej zabořený do jejího břicha. „Musíš se polepšit, později tě ztrestám,“ řekla a bylo na jejím hlase poznat, že jsem se s jejím vzrušením nemýlil. Zároveň mi to ale nahnalo strach, protože jsem věděl, že rafinovanost a někdy i krutost téhle bohyně roste úměrně s jejím sexuálním chtíčem.

Naya se zvedla, odepnula mi obojek od křesla, připnula na něj vodítko a přikázala postavit se na kolenou těsně u křesla. Otočila se zády ke mně, protáhla vodítko mezi stehny a rukama se pohodlně opřela o opěradlo křesla. Přitáhla za vodítko a tím mi přitiskla obličej přímo do svojí zadnice. „Chtěl jsi mě přeci lízat, ne? Tolik jsi mě prosil, tak teď můžeš začít.“

Malou sekundu jsem váhal a ona okamžitě silně zatáhla za vodítko, takže se mi s prohnutím krku obličej pevně přitiskl do jejího zadečku. „Otevři pusu dokořán, hezky jí přitiskni na mojí prdel a lízej.“

Klečel jsem za ní s hlavou přitisknutou pevně mezi její půlky a jazykem jí lízal, jak jsem nejlíp uměl. Po krátké chvilce Naya vzrušením malinko vzdychla. „Strč mi jazyk hluboko dovnitř a hezky mě s ním šoustej, dělej!“

Tentokrát jsem nezaváhal a silou jsem jí zastrčil jazyk do její zadní dírky, jak jen to hluboko šlo. Šoustal jsem jí prdelku jazykem a začal cítit, jak zlehka přiráží. Cucal jsem její zadní dírku a lízal, dokud se Naya na malou sekundu neklesla na můj obličej s takovou silou, že jsem měl strach, aby mi vodítko nezlomilo vaz. To ale přitáhlo obojek víc dolů a já se ocitl tam, kde jsem celou dobu chtěl být.

„Lízej,“ přikázala s těžkým hlasem a nasedla kundičkou na můj nos. Chutnala neskutečně skvěle a byla mokrá tak, že jí tekla jedna kapka po stehně za druhou. Točila se mi hlava a byl jsem naprosto její.

Až donedávna jsem si nedovedl představit, co se mnou udělá několika měsíční sexuální půst. Můj svět se v několika sekundách zmenšil na tohle krásné černé tělo, vlastně jen na rozkrok, který jsem měl pevně přitisknutý na obličej a na myšlenku uspokojit jí, jak nejlíp jsem uměl.

Trvalo to dlouho. Při orgasmu Naya ještě víc přitáhla za obojek. Když se přestala chvět a už jen těžce oddychovala, pořád pevně držela vodítko a překulila se na křesle tak, že mi zatlačila hlavu pod sebe a líně žuchla dolů.

S hlavou přidušenou pod jejím odpočívajícím tělem jsem nemohl dýchat a začal se dusit. To probralo Nayu z polospánku a kousek se posunula spíš proto, aby si udělala pohodlí než proto, aby mě nechala nadechnout. To mi stačilo k tomu najít pod ní malou škvírku a neudusit se.

Asi po půlhodinovém spánku se Naya posadila, čímž mi opět zamezila přívod vzduchu a začala mi chodidlem jezdit po mém pořád naběhlém penisu. Neviděl jsem a skoro ani neslyšel, přesto ke mně dolehl jemný pobavený smích.

Moje vzrušení už nemohlo dál narůstat a nechybělo moc, aby neskončilo orgasmem. Začal jsem se ale dusit. Svíjel jsem se pod ní, jako had a to jí ještě víc pobavilo. Smála se mi. Seděla celou svou vahou na mém obličeji, s mým nosem zabořeným do zadku a stále ještě mokrou kundou přitisknutou na mou otevřenou pusu, která tolik toužila po troše vzduchu. Záměrně se vrtěla na mojí hlavě a nohou mi bolestivě šlapala po mých genitáliích.

Ve chvíli, kdy se mi začalo všechno zpomalovat a už jsem viděl jenom krátké mžitky se nadzdvihla a poposedla si dopředu na můj krk a hrudník. Svět se mi pomalu vracel do vědomí a Naya si ještě chvíli pobaveně hrála s mým naběhlým pohlavím. Pak vzala ze stolu tenký bičík, chodidlem mi přitiskla ptáka k břichu a silně mě dvakrát práskla přes koule.

Musel jsem v tu chvíli bolestí zezelenat. Projela mi celým tělem až do mozku, tam se desetkrát otočila a mohutným výkřikem jako by marně chtěla opustit tělo.

Aby to nebylo málo, Naya začala zlehka poplácávat moje bolavé a k prasknutí natlakované koule a s každou ranou počítala. „Jedna – MLASK, dvě – MLASK, tři – MLASK,…“

Při desáté ráně si poposedla zpět dozadu na můj obličej a přidusila moje výkřiky. Přestal jsem počítat a cítil jenom bolest a vrtění jejího těla na mé hlavě. Pak se náhle zvedla a nechala mě tam jako mrtvolu. Nemohl jsem se ani hnout a jen zdálky ke mně dolehl její rozkaz: „Na kolena!“

Jak nejrychleji to šlo jsem poslušně poklekl před ní a chvěl se bolestí. Usmála se. „Mám žízeň. Přines mi šťávu a meloun támhle ke stolku.“ S těmito slovy mi uštědřila pár ne moc silných ran bičíkem a já se zvedl a spěchal pro ovoce a pití.

Naya I.

Aneb nová série o jedné rozverné sadistické mrše a jejím otrokovi… Pěkné 🙂

Mantui mě odvedla po schodech do horního patra paláce. Odepnula mi pouta, na obojek mi připnula vodítko a vstrčila mě do veliké světlé místnosti, kde seděla Naya. Majetnicky se dívala ze svého křesla a stačila chvilka nepozornosti – malý moment, kdy jsem se nechal unést její krásou a přistála mi na zádech rána bičem, který mi rázně připomněla kleknout a sklonit hlavu.

Naya byla pubertální dítě. Vypadala tak na 20, ale podle toho, jak byla rozverná, nemohlo jí být víc, než 17. Byla ale princeznou, následnicí trůnu a protože její matka jí až příliš často nechávala samotnou, role vládkyně v ní rostla podle jejích vlastních představ.

Mantui zaklapla dveře a Naya mi pokynula blíž. Kamenná podlaha v horku příjemně chladila do spocených dlaní. Klečet před ženou a dívat se na ní zdola už mi po těch nekolika měsících tvrdého výcviku nepřipadalo zvláštnější, než pít vodu. Klečet ale před Nayou mi burcovalo každou buňku v těle.

Byla krásná, mladá, svěží a její černé oči připomínaly horkou noc. Naya byla černoška – inteligentní, sadistické a hravé zvíře v těle krásné mladé ženy. Pleť měla skoro stejně černou jako její dlouhé vlasy. Široká dívčí ramena dodávala její majestátnosti a krásná prsa, bříško se třemi gramy podkožního tuku, pevná stehna a kulatý, mírně vystouplý zadek – tohle všechno z ní dělalo neodolatelnou bytost.

„Sedni si na paty a zakloň hlavu,“ řekla sladkým a pobaveným hlasem. Když jsem udělal, co mi řekla, stoupla si za mně a obkročmo nasunula svůj rozkrok na mou hlavu. Pod krátkou sukní samozřejmě žádné spodní prádlo.

Její zpocený rozkrok se mi nalepil na tváře a její mladá krásná vůně mi zatočila všemi smysly. „Otevři,“ pokynula bez váhání a usadila svojí horkou kundu na moje do široka rozevřené čekající rty. Netrvalo ani sekundu a vyčůrala se mi do pusy.

Po důkladném očištění jazykem sesedla z mého obličeje, chytla vodítko a dovedla mě ke křeslu, na které se líně s žuchnutím posadila. Vodítkem si přitáhla mou hlavu mezi stehna, odepnula mi ho z krku a přitáhla mě ještě blíž tak, že mi zasadila krk do účelné prohlubně v křesle a bradu posadila dva centimetry před její černý rozkrok. Oko na obojku připnula za karabinku visící na křesle, takže jsem s hlavou nemohl ani couvnout a díky prohlubni v křesle ani uhnout. Nadzvedla se a pohodlně se mi napůl položila, napůl posadila na obličej.

S pusou ponořenou hluboko v jejím rozkroku jsem jí koukal do očí a začal jí lízat. PRÁSK, odtáhla se a vrazila mi facku. „Nikdo ti nepřikázal, abys lízal. Máš dělat přesně to, co ti řeknu, nic víc, nic míň!“

PRÁSK, další facka. „Tahle je preventivní,“ řekla se sadistickým úsměvem. Prsty mi otevřela pusu a hluboko mi dva vsunula dovnitř, až se mi skoro zvedl žaludek. Začala mi s nima pomalu zajíždět dovnitř a ven a spokojeně se usmívala.

PRÁSK, další facka, tentokrát mnohem silnější. „Dívej se mi do očí,“ řekla slastně. Chytla mě za vlasy, opřela se jednou rukou o křeslo, druhou rukou o temeno mojí hlavy a zase se přitiskla rozkrokem na mojí pusu.

„Chceš mě lízat blbečku?“ zeptala se se smíchem. Tohle zabolelo. Miloval jsem Nayu víc, než kohokoli jiného na světě. Dokonce jsem se často cítil hrdě, že si vybrala právě mě na svoje zvhrlé hrátky. Já pro ní ale nebyl víc než věc, kterou jednou odkopne.

„Ano prosím,“ zamumlal jsem v jejím rozkroku. „Popros. A popros hezky!“ „Plinzenno Nayo, mod pvosím, dovoute mi Váf lívat,“ zahuhňal jsem a ucítil, jak se mi do tváří nalila krev. Smála se. Nezřízeně se smála. Klečel jsem mezi nohama černý krásný holky přivázaný pevně ke křeslu, hlavu přitisknutou do jejího rozkroku a dívajíce se jí do očí mumlal, prosil, aby mi dovolila jí lízat.

„Opravdu to chceš? Řekni mi, jak hodně mě chceš lízat.“ Odsunula se o kousek zpět tak, aby měla svůj rozkrok nejvíc jeden centimetr od mého nosu. Netoužil jsem po ničem jiném, než po tom, aby se zase posunula zpátky dopředu a už mi to konečně dovolila. Jenže ona zvedla ze stolu dlouhé důtky, zasadila se do křesla dál ode mně a položila mi nohy přímo před nos.

„Otevři pusu,“ přikázala a se škodolibým úsměvem mi zasunula palec jedné nohy do pusy. „Otevři dokořán,“ vyjekla podrážděně a surově mi zarazila skoro polovinu nohy dovnitř do pusy. Když viděla, jak mě to zabolelo, spokojeně se usmála a začala mě mrskat důtkama po zádech. „Můžeš lízat,“ řekla tiše a začala mi prstama u nohy jezdit po jazyku…

Příběhy z hraběnčina zámku II. – Slyšení u hraběnky

Další pokračování nové perverzní série – aneb jak jsem byl přijat do služby…

Dlouhou chodbou kráčela Vanda vedoucí na obojku nahého Zbyška v doprovodu ubrečené Beáty. Potkali cestou dvě služebné, které se zastavily, a po pozdravu a úkloně zamířily pohledem na neoblečeného muže. Během několika okamžiků se tato zpráva roznesla po celém zámku.

Paní hraběnka Jane byla v nejlepších letech a zatoužila proto po někom, s kým by si mohla splnit bez nějakých zábran a předsudků své rozmanité sexuální fantazie a touhy. V mládí byla nedobrovolně provdána za starého zámožného hraběte, který ji svými nechutnými a sobeckými praktikami nedopřál rozkoš a uspokojení, jež si částečně dopřávala sama se služkami.

Po smrti manžela pověřila komornou, aby se snažila nalézt vhodného sloužícího – společníka – poslušného, dobře placeného a hlavně dost potentního a chlípného. Jaké proto bylo její rozechvění a ta žádostivost a nedočkavost, když jí ohlásily novinu, že se vrátila Vanda z nákupu s mladíkem a skončili v jejích komnatách na zkoušku.

Jakmile po ohlášení vstoupili do sálu, tak to jen šeptem zašumělo. Přítomny byly pouze samé ženy, neboť o muže hraběnka nestála, vzhledem ke špatným zkušenostem z minulosti. Rovněž mezi poddanými zastupovali jen ty služby a práce, na které by se ženy nehodily, nebo které by nesvedly.

„Přeji Vám pěkný den paní hraběnko!“ s úklonou popřála Vanda. „Přivádím na ukázku výsledek snažení tohoto vážného zájemce Zbyška o přijetí do Vašich služeb.“ Rukou pokynula Beátě, aby šla blíže a nechala si prohlédnout svoji potrestanou prdelku. „Vskutku nádherně odvedená ruční práce, mnohem důkladněji, nežli od kterékoliv z nás,“ pronesla se zaujetím Jane.

„Nuže poslouchám tvoji žádost,“ obrátila se pohledem na nahého mladíka. Komorná cuknutím vodítka a prstem směřujícím k podlaze donutila Zbyška pokleknout. Ten po chvilce polknul a spustil: „Vážená paní hraběnko, prosím Vás o laskavé přijetí do Vašich služeb, ať budou jakékoliv, a v případě nespokojenosti mě můžete dle Vaší libosti přísně potrestat, aby jste dosáhla nápravy.“

Právě pronesená žádost se Jane očividně líbila a též i osoba, která ji přednesla. „Dobrá, přijímám tě.“ „Budeš bez odmlouvání plnit všechny příkazy mé a komorné Vandy, ty zase můžeš při jejich uskutečňování poroučet i trestat všechny ostatní.“

„Mezi tvé nejdůležitější úkoly bude patřit uspokojování mých sexuálních choutek, ke kterým patří svazování, mrskání, společná i soukromá soulož s tebou a jiná potěšení, které mi budeš připravovat.“

„Na důkaz, že jsi toho hoden, si teď před námi všemi na kolenou vyhoň svůj ocas a dopřej nám první podívané.“ Po těchto slovech hraběnka poručila zhluboka dýchajícím přítomným ženám, aby utvořily půlkruh blíže u Zbyška. Ten se začal sám uspokojovat před vzrušenými zraky.

Nechtěl úkol uspěchat, ale po několika minutách se přece jen v obavách zeptal: „Nebude to dlouho trvat a já budu stříkat, kam si budete přát?“ Když nenásledovala žádná odpověď, tak sám poručil: „Podejte mi prázdnou misku!“ Položil ji na zem před sebe a se slastným škubáním do ní vystříkal v šesti dávkách svoje semeno.

Jedné služce poručil, aby mu ústy očistila penis, ta tak učinila s potěšením. V závisti, kterou vyvolalo, že si vybral zrovna ji, Vanda poručila: „No vidíš, jak se ti to líbí, tak teď vylízej dočista všechno!“ Ze strachu před trestem to udělala, ovšem už s menším nadšením. Zato při pohledu na ni se některé přihlížející mlsně olízly.

Po této „společenské události“ se rozešli všichni za svými zájmy a povinnostmi…