Rubrika: Dvojice

Katka nad výzvou její kamarádky, aby si sundala kalhotky, ani nepřemýšlela a instinktivně odpověděla: „To si uhodla, nechci.“ „No jak myslíš, já ti chci jenom pomoct co nejrychleji to překonat. Za týden už to nebudeš mít tak snadný bez toho zelenýho náramku co teď nosíš,“ pokračovala v přesvědčování Lucka.

„Já vím, že to se mnou myslíš dobře, ale mě z té představy běhá mráz po zádech,“ řekla smutně Katka. „Vždyť o nic nejde. Sukni máš dlouhou dost. Když si jen sundáš kalhotky, tak to nikdo nezjistí a ty si můžeš na ten pocit pomalu zvykat,“ nevzdala se Lucka.

„Jo to máš pravdu, ale to je se mám svlíkat tady? A kam je pak dám?“ vykrucovala se dál Katka. „Kam bys je dávala, na týhle škole kalhotky stejně nepotřebuješ, tak je zahoď. A jestli se svlíkneš tady nebo někde jinde je úplně jedno. Možná si tě pár lidí všimne, ale nic ti na to neřeknou. Čím větší humbuk kolem toho budeš dělat, tím spíš budeš středem pozornosti než když to uděláš bez řečí. Tohle tady platí obecně v každý situaci, hlavně při inspekcích,“ poučovala dál Lucka.

Vyděšená Katka se nezmohla na slovo. Jen tam tak seděla a usilovně přemýšlela kudy z toho ven. Věděla, že je to první krok, který dřív nebo později udělat musí pokud chce na této škole zůstat. Oproti prvnímu šoku, který zažila při Děkanově přednášce, nyní už byla smířená s tím, že tu zůstane. Tedy rozhodnutí nebylo jestli se přizpůsobit, ale spíš kdy to udělat. Jelikož jí poměrně tlačil čas, muselo to být co nejdříve.

Rozhlédla se kolem sebe. Většina studentů se věnovala svému jídlu nebo jiným činnostem. Podívala se na Lucku a pak sáhla oběma rukama pod sukni a snažila se nenápadně ten malý bílý hadřík vytáhnout ven. To se jí však vůbec nedařilo a tak přes veškerý strach a stud se musela na chvíli postavit. Stažení kalhotek pak už bylo dílem okamžiku. Rychle se zase posadila, kalhotky stále u kolen. Okamžitě si tento zbytečný kousek oblečení sundala z nohou a zmuchlala v ruce.

„No vidíš, že si to zvládla,“ pochválila ji hned Lucka. Katka se dívala na kalhotky v její ruce a stále nemohla uvěřit, že to skutečně udělala. Cítila však i určitou úlevu, že to má za sebou. „Nebylo to tak hrozný ne? Cítíš se nějak odlišně? Řekla bych, že ne. Když to takhle půjde dál, tak nebudeš ani potřebovat celý týden a to je moc dobře,“ komentovala dál její výkon Lucka. „Za chvíli nám začnou přednášky, tak pomalu půjdeme, ne?“ navrhla Katka aniž by se nějak chtěla vyjadřovat k tomu co právě udělala. „Jo to bysme asi měly,“ odpověděla Lucka.

Dojedly poslední zbytky snídaně a vyrazily. Vyšly ven před kantýnu a pomalu směřovaly k přednáškovým sálům. Katka stále žmoulala v ruce její kalhotky. Lucka si toho všimla a řekla jí: „Doufám, že si je zase nechceš vzít na sebe. Měla bys mi kalhotky pro jistotu dát, já ti je do večera schovám.“ Katce se moc nechtělo vzdát se její jediné záchrany, ale usoudila, že má Lucka pravdu a kalhotky jí podala. Lucka si omotala kalhotky kolem zápěstí, koukla na hodinky a řekla: „Večer ti je vrátím, ale teď už musím běžet na přednášku“ a než se s ní Katka stihla rozloučit, už byla daleko od ní.

Bez kalhotek si Katka připadala poměrně zranitelná i když nechápala proč. Věděla, že je vše bezpečně skryté pod sukní. Musela sama sobě přiznat, že to byl příjemnější pocit, než být uvězněná v kalhotkách a tak se raději soustředila na učení. Postupně si přestala absenci kalhotek uvědomovat a na konci dne už jí to tak zvláštní nepřipadalo.

Během dne potkala spoustu jiných studentek, které chodily oblékané všelijak, jen ne decentně. Zcela nahé dívky nebyly při výuce výjímkou. Co jí však potěšilo, že všechny co měly zelený proužek na zápěstí, nebyly vůbec odhalené. Pochopila, že v tomto boji není sama a docela jí i zajímalo jestli ostatní holky mají pod sukněmi kalhotky, ale netroufla si to zjišťovat jakýmkoliv způsobem. Uvědomila si svoje štěstí, že se Lucka stala její kamarádkou a pomáhá jí to překonat. Rozhodla se, že ji bude ve věci kodexů poslouchat jak jen to bude možné.

Konečně se vracela zpátky na ubytovnu a doufala, že už tam Lucka bude. Otevřela dveře a měla radost když zahlédla Lucku na posteli. Byla pochopitelně celá nahá a něco si četla.

„Ahoj, tak už jsem tady,“ volala ode dveří. Lucka odložila knížku a opětovala pozdrav: „Ahoj, to je bezva, tak povídej, jak jsi přežila celý den bez kalhotek.“ „No nebylo to tak strašný jak jsem myslela. Chci ti poděkovat, že jsi mě k tomu donutila. Bez tebe bych to asi nikdy nezvládla,“ odpověděla Katka. „Nemáš vůbec zač, ale je to jen začátek, čeká tě toho daleko víc. Ty to ale určitě zvládneš,“ podpořila jí Lucka. „Snad jo,“ řekla Katka.

Podívala se na zápěstí Lucky a zjistila, že její kalhotky už tam nejsou. Tak se teda zeptala: „Ty moje kalhotky máš kde?“ „No víš, bylo mi blbý je na tý ruce takhle nosit, musela jsem je schovat jinam,“ řekla provinile Lucka. „A kam prosímtě?“ vyzvídala Katka a přemýšlela, kde asi skončily její kalhotky. Lucka se podívala na svůj rozkrok a s klidem řekla: „Do mojí broskvičky. Málem jsem na ně zapomněla.“

„To si ze mě děláš srandu!“ vytřeštila oči Katka a chvíli na Lucku nechápavě koukala. „No fakt!“ potvrdila historku Lucka. „A to si je tam jako chceš nechat?“ projevila obavy Katka. „To asi ne, ale tak trochu jsem doufala, že mi je pomůžeš vytáhnout,“ pronesla Lucka a udělala na Katku žadonivý obličej.

„V žádným případě, nevím proč by sis to nemohla vytáhnout sama když sis to tam dala,“ odmítla rozhodně Katka. „Jistě, že si to můžu vyndat sama, ale to nebude taková zábava. Tohle tu totiž holky na ubytovně dělají běžně. Vůbec to neznamená, že jsme lesbičky nebo tak něco, ale je to dobrý způsob jak trávit volný čas a uvolnit se. Věř mi, vůbec o nic nejde,“ vysvětlila situaci Lucka. Katka už si myslela, že jí na téhle škole nemůže nic překvapit, ale pochopila, že se opět spletla.

„Vytáhneš prosím ty kalhotky?“ zeptala se znovu Lucka. Katka váhala, tušila v tom nějaký podraz, ale nechtěla aby Lucka měla nějaké zdravotní problémy kvůli jejím kalhotkám. Poraženecky tedy prohlásila: „No tak dobře, ale nic víc.“

Lucka hned s radostí rozhodila nohy od sebe a čekala na Katčiny doteky. „Nevidím je,“ oznámila Katka aniž by se jí dotkla. „Dala jsem je docela hluboko, to asi jen očima nevytáhneš,“ usmála se Lucka. Katka se tedy zhluboka nadechla, naslinila si prst a pomalu začala strkat prst do vagíny svojí kamarádky.

Když tam byl téměř celý, zkusila nahmatat kalhotky, ale nikde nic necítila. „Nemůžu je najít. Neztratila si je?“ zeptala se Katka. Lucka se hlasitě rozesmála a řekla: „Promiň, malinko jsem tě podvedla. Nikdy tam nebyly, bylo by to asi docela nepohodlný.“ Když Katka pochopila význam těch slov, okamžitě vytáhla prst z intimních míst Lucky a rozlobeně se na ní podívala.

„Je to jen sranda, neber to nijak vážně,“ snažila se trochu uklidnit situaci Lucka. „A co mělo jako bejt smyslem celý týhle šaškárny?“ zeptala se stále trochu naštvaná Katka. „Jediným smyslem je zábava. Prostě jsem chtěla abys mi do broskvičky strčila prst. Zkus to ještě, uvidíš, že se ti to zalíbí,“ pobídla jí zcela bez zábran Lucka.

Katce se do toho vůbec nechtělo, ale tušila, že se tomu stejně časem nevyhne pokud chce s holkama dobře vycházet. Navíc se chtěla nějak Lucii odvděčit, za to že jí tak pomáhá na začátku. „Tak fajn, ale nikomu o tom neříkej, jo?“ souhlasila konečně Katka a začala se znovu věnovat rozkroku její kamarádky, nyní už s větším citem.

Lucka si rozevřela závojíčky aby to Kačka měla jednoduší. Sama si pak hladila poštěváček, zatímco jí Katka dráždila prsty uvnitř její mokré dírky. Brzy začala poměrně hlasitě dávat najevo blížící se orgasmus. Katka vytrvale pokračovala v dráždění kamarádčiny buchtičky dokud se Lucka nesvíjela v příjemné křeči, která k orgasmu patří.

„Děkuju,“ řekla usměvavá a spokojená Lucka. Pak vzala ruku Katky, přiblížila jí ke svým ústům a pečlivě očistila jazykem zbytky šťáviček. „To bylo báječný. Že se ti to taky trochu líbilo?“ zeptala se Lucka. „No trošku možná jo, ale chtěla jsem se ti hlavně odvděčit za tvojí pomoc,“ odpověděla Katka. „No a nechceš abych ti udělala to samé?“ nabídla se Lucka. „To snad zatím raději ne, ještě se pořád stydím, pamatuješ?“ řekla tiše Katka. „Tak dobrá, ale jednou ti to snad budu moct oplatit,“ řekla Lucka.

Holky si ještě chvíli povídaly, než se rozhodly jít spát. Katka byla opět postavena před problém převlékání. Když už se ráno převlékala v pokoji, tak jí teď bylo hloupý jít do ložnice.

Lucka seděla na posteli a se zaujetím jí pozorovala. Katka se nejprve nasoukala do spodní části pyžama, takže její rozkrok zůstal stále pro Lucku zahalen tajemstvím. Horní část vyřešila šalamounsky tak, že se v kritickém momentu otočila k Lucii zády. Ta byla očividně zklamaná, ale už jí nechtěla pro dnešek trápit. Bylo jí však trnem v oku, to její pyžamo a doufala, že zítra už si ho na sebe nevezme…