Byl jsem v tom opravdu nevinně. Jednoho krásného dne mi manželka oznámila, že byla u lékaře a ten jí na její zhoršující se zdravotní stav pohybového aparátu a zad doporučil lázně. Aby si odpočinula, nabrala nové síly a chuť do podzimu života. Prý lázně potřebuje po dvaceti letech manželství víc než koza drbání. Jako kdybych jí kostrč zhuntoval já. Díky mé údržbě jen kvetla a vypadala mladší, než její vrstevnice. Musím konstatovat, že si toho vážila, a že nám to v postýlce výborně a často klapalo. Byl to náš koníček.
Jednoznačně nyní vím, že pokud oba dva jsou divoši a rozumí si v posteli, ostatní problémy jsou sranda. Moje žena byla zlato, protože byla jako já domácí typ. Byla pořád tím pádem při ruce a také při chuti. Když jsem byl z práce na zahradě utahaný, tak mě ženuška, moje sluníčko, nejdříve nakrmila něčím dobrým a pak většinou večer, nádherně dorazila. Spal jsem potom jako nemluvně. Sex byl pro mne lepší uspávací prostředek než tři piva. Jí naše milování naopak ještě víc rozproudilo krev a dala se ještě do domácí práce. Žehlila, prala a vařila na druhý den. Velmi často vytírala, myla okna a ,,gruntovala.“ Prostě po všech stránkách ideální žena. To já už jsem dávno sladce zmožen, spinkal. Vždy mě nechala, abych nabral nové síly a po probuzení mě čekalo překvapeníčko v podobě nějaké delikatesy. A ten můj čertík Bertík mně odjede do lázní. Na tak dlouhou dobu.
To je hezké, ale kdo nám bude vařit? To bylo první, co mě napadlo. ,,Mamka je v důchodu, tak se o vás postará, abyste mi náhodou nezhubli,“ pohotově dodala. ,,Ale co naše nádherné, téměř každodenní milování, ženo?“ I na to měla odpověď: ,,Vydržíš týdenní mences, tak si představ, že ho mám měsíc! Když mám tu možnost po letech, špásovala, tak si od sebe odpočineme a budeme se na sebe víc těšit. Představ si to uvítání, až se vrátím a tu divočinu!“ Dělala mi chutě před takovým půstem. ,,Na loučení máme měsíc,“ spiklenecky dodala. ,,Dám ti tak do těla, že tě další měsíc nenapadne se na nějakou jinou babu ani podívat a zbytek dní už hravě vydržíš! A ne abys zahejbal, když ti bude scházet můj dohled!“ spiklenecky nezapomněla říct.
,,Já jsem rád, že žiji, jak mi dáváš do těla ze strachu, abych nechytil slepičí nemoc a nezačal ti zanášet,“rejpnul jsem si na oko. ,,Jen se nedělej, vono je každého mužského dost.“ Pokračovali jsme v nezvyklé konverzaci: ,,Jo, kdyby mě nějaká šikovná požádala, abych ji provětral kočku, tak bych to jejímu hodnému manželovi nemohl udělat ani omylem,“podotkl jsem nesměle.
Žena kontrovala: ,,Já Ti věřím, že jemu ne, ale potvoře vedle hospody, té určitě jo! Všimla jsem si, jak si ji při polce na Sokolských šibřinkách držel oběma rukama v pase! A kolikrát si s ní byl u okénka na frťanech, to už si nepamatuješ?“ Zděsil jsem se, jaký má moje ženuška přehled.
Tak nevěru tu jsem si teda představit nedovedl, ani po dvaceti letech spokojeného manželství. No, ale za úvahu to stojí, když mě ženuška podezřívá. Ale na vesnici, kde každý každého zná, to jen tak nejde. Byl by z toho brzy průšvih.
Irenka by fakt stála za hřích. Opravdu byla přítulná a bylo i vzrušující ji držet za její nádherný štíhlý pas. Bylo mi jasné, že toho má doma méně než potřebuje. To chlap, když není blbej vycítí a i mu to lichotí. I že hledá nějakého samce. Doma mně vše vyhovovalo a nemohl bych to ženě udělat. Ne že bych nechtěl, ale nešlo to. Z jednoho prostého důvodu. Když jsem byl u našeho pokladníka Sokola, pana Starého, vyúčtovat cesťáky za Běchovice, tak mě u něj vyštěkala naše bílá fenka Kikina, která si našla díru někde v plotě a našla si i svého páníčka. Kolikrát, když jsme s ženou měli chuť si zašpásovat, tak to nešlo. Ne že by jeden z nás nechtěl, ale vadil nám vždy nějaký ,,kazišuk“! Jednou to byla babička, pak nečekaná návštěva a často naši dva synové! A teď přibyl další kazišuk! Kikina! Byla nejen našim hlídacím, ale i svým štěkotem psem vítacím. Panička by z ní měla radost, kdyby věděla co jsem zjistil. A nyní jsem dostal od ženy radu, že když to nebudu moci už bez ní vydržet, ať mu dám za uši, než abych něco chytil.
Myslela ,,Anču, dlaňču!“ A myslela to vážně. To jediné by mi prý odpustila.Tak já si na stará kolena budu honit péro jako za mlada. ,,Nebo si k tomu pusť porno! Ať to máš dřív odbytý a ještě mně ho neodřeš,“ dodala. Jedna rada lepší než druhá. Chápal jsem ji. Co mi bude asi jiného zbývat. Jak jsem tak dumal, tak se mi ten ženuškou nalajnovaný staromládenecký půst ani trošku nelíbil. Co s tím nadělám. Musím to nějak přežít. Měl jsem na to celý měsíc, aby mně něco napadlo. Pomohla mi náhoda a podobný problém kamaráda.