Rubrika: Fetish

Od mé poslední schůzky s Luckou už uplynul rok a půl. Dojížděl jsem na „učňák“, takže jsem ji už nevídal vůbec. Chodil jsem s partou kamarádů do restaurací a občas večer na diskotéky. Vzrušovalo mne pozorovat tančící dívky, které – hlavně v letních měsících – odkládaly střevíčky a tancovaly bosé. Dal bych všechno za to, vědět, která z těch krásek by nic nenamítala proti hrátkám s jejími nožkami.

Jednou jsme v partě slavili něčí svátek a dost jsme popíjeli. Celý ten večer se kolem mě točila lovkyně Katka. Říkalo se jí lovkyně, protože se sama – někdy dost vyzývavě – seznamovala s kluky, kteří se jí líbili. Kolovalo o ní spousta historek – většina pravdivých – a ona, nejenže se je nesnažila vyvracet, ale byla na ně dokonce hrdá. Prohlašovala, že se vyspí s kýmkoli se jí zachce, a nutno podotknout, že se jí to většinou dařilo. Já jsem o ní věděl, že nikdy nečeká, co o ní druhý den bude vyprávět její milenec, ale že vše – s barvitými detaily – ráda vypráví sama. Už z tohoto důvodu jsem se jí vyhýbal. Představa, že bych s ní měl něco mít – prozradit jí svou zálibu – a pak poslouchat, jak o tom vypráví všem na počkání, mě děsila.

A potom tady byla ještě další věc – tedy vlastně dvě. Za prvé, i když to o mě tehdy nikdo nevěděl byl jsem stále ještě panic. Bylo mi jasné, že Katka, pokud bych s ní něco měl, by to jistě poznala a bál jsem se, že by se mi vysmála. Druhým důvodem, byla Katka sama. Nebyla ošklivá, to ne, ale byla hodně vysoká – vyšší než já i většina kamarádů – a působila dost vulgárně. Vypadala jako „prostitutka“ a taky se tak většinou chovala. Byla taky starší o čtyři roky než já, ovšem vypadala skoro na třicet. Navíc, jsem se, při počtu jejích partnerů, obával, abych si hned při prvním zkušenosti neodnesl „něco“ na památku.

Ten večer se zdálo, že si vybrala jako další „oběť“ mě. Neustále se na mě tlačila, svými ňadry, otírala se o mne boky a neustále si se mnou chtěla povídat. Vzhledem k hladině hluku na diskotéce, musela mít hlavu u mého ucha, abych ji rozuměl. Přitom se, jakoby náhodou – ovšem jistě záměrně – dotýkala mého ucha občas rty a občas i jazykem. Snažil jsem se unikat – z výše zmíněných důvodů – ale to ji spíše pobízelo k vyšší aktivitě. Neustále mi dolévala pití, takže s postupujícím časem, jsem se dostával do stavu určité apatie.

Seděli jsme u stolu právě sami – kamarádi byli na baru – a Katka mě začala zpracovávat. „Hele, možná bysme měli vypadnout. Jseš jak dělo, takhle domů nemůžeš. Rodiče tě přerazej. Pojď ke mně domů, dáš si kafe nebo sprchu a půjdeš až pak. Přijdeš domů dýl, ale střízlivej.“ „Mmm.. já.. nevíím. Vííš.. já.. jsem.. eště.. tó..,“ blekotal jsem. Mozek jsem měl pitím zatemnělý a jazyk se mi motal. Věděl jsem, že ať už to myslí Katka jakkoli, má pravdu. V tomhle stavu jsem domů nemohl. Pořád jsem se, ale obával trapasu. V tu chvíli se, ale stalo něco, co uvedlo do činnosti můj „druhý mozek“, kterým muži občas přemýšlí a ten rozhodl.

Mých nohou se pod stolem dotkly jiné nohy. Katčiny nohy. Tedy přesněji, Katčiny bosé nohy! Ten dotek vůbec nebyl náhodný a Katka se tím, aniž by to tušila, dotkla mé nejcitlivější struny. „Možná by mohla být i zábava,“ říkaly její oči. „To by teda mohla,“ odpověděly jim ty moje.

Kamarádi se dobře bavili u baru a tudíž jsme nepovažovali za nutné, sdělovat jim, že odcházíme. Vyrazili jsme tedy – já jen s Katčinou pomocí a podporou – k jejímu domu. Šli jsem celou dobu pěšky a já jsem se na čerstvém vzduchu celkem probral. Dost na to, aby mi můj mozek začal přehrávat možné – a většinou velmi lákavé – alternativy zbytku noci.

Jak již jsem podotkl, Katka byla starší než já, ale hlavně znatelně zkušenější v oblasti sexu. Předpokládal jsem, že mezi námi k něčemu dojde a věděl jsem, že iniciativní bude ona, ale nemyslel jsem, že mě prakticky znásilní ještě ve dveřích bytu. Katka vstoupila do dveří jako první, ustoupila abych mohl projít i já a když jsem vešel, okamžitě se na mě vrhla. Povalila mě na zem, líbala mě, kousala a rvala ze mě i ze sebe oblečení. Snažil jsem se jí svými roztřesenými prsty pomáhat, ale bylo by smysluplnější snažit se zrychlit jízdu na motorce tím, že se budu odstrkovat nohama. Během okamžiku jsme byli oba nazí a v neskutečném propletenci jsme se kutáleli po podlaze.

Měl jsem jen hrubou představu o tom, jak bych měl postupovat, ale byl jsem si jist, že základem je to, že můj úd bude zcela ztopořený. To ovšem nebyl ani zdaleka. Katka si toho jistě všimla a snažila se zjednat okamžitou nápravu. Její ruka drsně mnula můj povadlý penis i varlata a zároveň její jazyk kroužil hluboko v mém uchu. Bylo to velmi příjemné – mnohem lepší než masturbace, ale kýženého efektu nebylo dosaženo. Možná byl na vině alkohol, možná fakt, že v naprosté tmě jsem na svoji partnerku vůbec neviděl. Má vášnivá milenka se ale nevzdávala. Sklouzla po mém těle a můj penis začaly zpracovávat její rty. Nechápal jsem jak to bylo možné, ale ani tenhle způsob nezabral. Začal jsem si zoufale představovat jak laskám její bosé nohy … a najednou …sláva, podařilo se.

Moje první soulož proběhla takzvaně „na koníčka“. Katka se na mě posadila, a začala rychle přirážet. Stačilo několik rychlých pohybů a z mé strany bylo po všem. Musel jsem svojí partnerku dost zklamat, ale nedala nic najevo. Přesunuli jsme se do ložnice na postel. Lehli jsme si s hlavami každý na opačnou stranu. Teprve nyní jsem si mohl poprvé prohlédnout Katčino nahé tělo. Jak jsem již podotkl, nebyla vyloženě krásná, ale postavu měla fantastickou. Velká prsa, ploché břicho a dlouhé štíhlé nohy. Bohužel měla obuté lodičky (jedinou věc, kterou nesvlékla) a já se nemohl dívat na její chodidla.

„Jaký to bylo napoprvý,“ zeptala se mě a její ruka si opět začala hladit můj penis. „Mě se to líbilo…, ale ty jseš asi zklamaná, viď?“ zeptal jsem se. „Proč si to myslíš? Vypadám zklamaně?“ „To ne, ale moc mi nestál.. a byl jsem brzo, ne?“ „Možná je to moje chyba. Třeba tě prostě nerajcuju. Co se ti vlastně líbí?“ „No, mě se líbí nohy,“ řekl jsem a myslím, že jsem zčervenal.

„Já mám celkem hezký nohy, ne? V čem je teda problém? Můžeš mi je hladit, líbat, jak jen chceš.“ „Máš krásný nohy,“ řekl jsem a zlehka se dotkl jejího lýtka, „ale mě se líbí hlavně ta spodní část.. nárt.. a chodidla.“ Katka se na mě zamyšleně podívala. „Já jsem myslela, že většinu chlapů rajcuje, když má při tom holka obutý lodičky. Na tebe to, ale mělo spíš opačnej efekt. Hmm, takže kdybych si teď sundala botu, vzrušilo by tě to?“ „Nevím,“ řekl jsem potichu a díval se přitom upřeně na její černé lodičky. „Myslím, že bys to mohla zkusit.“

Katka se posadila a pomalým, ladným pohybem si sundala lodičku. Moje reakce – respektive reakce mého penisu – byla okamžitá. Katka si toho všimla a spokojeně se usmála. „No vida, myslím, že sme přišli na to jak řešit náš „malý“ problém.“ Dívala se mi upřeně do očí – jakoby chtěla zaznamenat každou moji reakci – a její bosá nožka se mezitím přibližoval k mému rozkroku. Jakmile se prsty její nohy dotkly mého penisu, zasténal jsem a cukl sebou.

„Ale, ale, ty seš nějak citlivej,“ vysmívala se mi Katka a rozkošnicky se položila na záda. Pak mi naznačila rukou, abych si lehl blíž. „Tak co, hochu, nezopakujeme si to, když víme jak na to,“ zeptala se a v očích jí zahořely plamínky, potom roztáhla široce nohy a zároveň přitáhla kolena k tělu.

Byla to nesmírně vzrušující poloha, protože když jsem do ní vnikl, měl jsem obě její chodidla přímo před obličejem. Zatímco jsem přirážel, líbal jsem vášnivě její chodidla a čichal k nim. Během chvilky se moje tělo otřáslo a Katka mě od sebe prudce odstrčila. Právě včas. Stačily dva pohyby její šikovné a zkušené ručky a stříkal jsem na prostěradlo.

„Budeš se muset trochu ovládat,“ ušklíbla se Katka. „Jsem ráda, že se ti moje nožky tak líbí, ale byla bych radši, kdybys to dával najevo jinak. Víš, že se mě to líbání chodidel docela líbilo? Co kdybys mi je ještě chvilku líbal? Možná bys mě přitom mohl i dodělat, já si ještě moc neužila.“

Nadšeně jsem souhlasil a v kleče jsem se začal mazlit s jejími nožkami. Ještě jsem si živě pamatoval Lucčiny malé, téměř dětské nožky s křehkými prstíky a jemnou kůžičkou na chodidlech a mohl jsem je tedy srovnat s Katčinými nožkami. Tyhle nožky (nohy) byly velké – skoro jako mé vlastní – s dlouhými prsty a kůže na chodidlech byla tvrdší. Nehty na prstech měla Katka nalakované a na jednom prstíku, byl dokonce malý prstýnek. Působilo to nesmírně vzrušivě a já jsem nechápal, jak může někdo chtít po ženě, aby měla při sexu obuté lodičky.

Nejdříve jsem jenom jemně líbal pokožku jejích chodidel a špičky prstů. Potom jsem její dlouhé prsty bral jednotlivě do úst a cucal je jako bonbóny. Přitom jsem cítil, jak mi opět tuhne penis. Katka si toho všimla také a nadšeně mě k sobě přitáhla. Tentokrát jsem vydržel mnohem déle a myslím, že i Katka byla spokojená. Alespoň mi to dávala najevo vášnivými výkřiky. Když jsem cítil, že budu stříkat, sám jsem se odtáhl a pokropil Katčino břicho.

„No vidíš, začínáš se lepšit,“ pochválila mě Katka. „Nakonec z Tebe bude skvělej milenec. Stačí, když tě nechám lízat mi nožky.“ Zamyšleně si prohrábla husté vlnité vlasy a pak se začala smát. „Ty seš vlastně takovej robertek na nožní pohon.“ Opět se zamyslela. „Stejně to moc nechápu… Třeba, jak’s přišel na to, že se ti líbí zrovna nohy. Já přece poznám, že’s doteďka žádnou holku neměl.“

„No to je na delší povídání…“ začal jsem, ale Katka mě přerušila. „Času máme dost, tak můžeš vyprávět. A jestli chceš, tak moje nožky jsou ti k dispozici. Třeba při tom zase dostaneš chutě. Já jsem sice celkem spokojená, ale nebráním se pokračování.“

Katka si pohodlně lehla na zválenou postel a já si klekl u jejích nohou. Začal jsem jí vyprávět o tom jak jsem poznal Irenu, jak mě vzrušilo její ponižování a o tom jaké hry jsem hráli z Luckou. Přitom jsem jí svými prsty jemně masíroval chodidla a občas je i líbal a olizoval. Moje vyprávění jsme několikrát přerušili. Její nožky mě totiž – jako dokonalé afrodiziakum – vybudily a byla by škoda toho nevyužít.

Když jsem domluvil, Katka mě zpoza přivřených víček dlouze pozorovala. Bylo jasné, že jsem vzbudil její zájem. Už když jsem popisoval, jak mne Lucka ponižovala tím, že mě šlehala nahého kopřivami, či vyplácela proutkem, zasvítily Katce oči a bylo znát, že jí ta představa přitahuje.

„Tebe fakt vzrušuje, když tě žena ponižuje?“ ujišťovala se. „Myslím, že ano,“ pokrčil jsem rameny. „Máš pravdu, že moc zkušeností nemám, ale poprvé jsem se udělal, když mě holka ponižovala před partou kluků a podruhé, když jsem před jinou klečel na kolenou a líbal jí nohy.“ „Chtěl bys být můj otrok?“ „Ano, chtěl.. má paní,“ odpověděl jsem horlivě, překvapen rázným, velitelským tónem hlasu.

„Uděláš, všechno co ti řeknu? Bez odmlouvání? A je ti jasné, že tě potrestám, když se mi něco nebude líbit?“ Odpověděl jsem na všechny Katčiny otázky kladně a napjatě očekával, co bude následovat. Katka si mě, nahého, dlouze prohlížela a pak zamyšleně konstatovala. „Chci abys byl dole vyholený. To je tvůj úkol napříště. Zítra sem přijdeš přesně v šest večer. A teď už vypadni, mám zítra spoustu práce a chci se vyspat.“

Tón Katčina hlasu i její jednání se během chvilky docela změnilo. Místo trochu vulgární kokety se mnou mluvila a poroučela mi sebevědomá žena. Dávala mi najevo, že se mnou pohrdá – ať už to byla součást role, kterou se rozhodla hrát nebo skutečnost – mě to vůbec nevadilo. Byl jsem opět nesmírně vzrušený a litoval jsem, že mě posílá pryč. Byl to ale rozkaz, a já jsem ho musel vyplnit – jak jsem slíbil. Rychle jsem se oblékl, rozloučil se slovy „nashledanou, má paní“ a vyrazil. Když jsem ale vycházel ze dveří, Katka ke mně – již oblečená do elegantního průsvitného župánku – zezadu přistoupila.

„Jedno si zapamatuj, a vyhneš se trestu. Vždy když se se mnou budeš loučit, klekneš si – ať budeme kdekoli – a uctivě mě políbíš pravou nožku. Je ti to jasné?“ „Jistě, má paní, velmi se omlouvám.“ Rychle jsem poklekl a políbil nárt její pravé nožky.

Celou cestu domů jsem nedokázal myslet na nic jiného, než co mě čeká zítra. Katčino chování mě – vzhledem k tomu jak o ní ostatní mluvili a jak jsem jí já večer poznal – velice překvapilo. Zdálo se, že povýšené a arogantní chování je pro ní zcela přirozené – i když se předtím chovala úplně jinak. Teprve mnohem později, jsem se dozvěděl, že jeden z Katčiných předchozích milenců byl submisivní a ona, protože do něj byla zamilovaná, hrála tuto roli. Časem zjistila, že role „Paní“ ji velmi vzrušuje a proto moje zaměření uvítala. Jediné co ji překvapilo, byl má fixace na bosé nohy, kterou od svého předchozího „otroka“ neznala. To jsem se, ale – jak již jsem říkal – dozvěděl mnohem později a tudíž jsem se na zítřejší schůzku připravoval s rozporuplnými pocity.

Druhý den jsem ke Katce dorazil s předstihem – bylo sotva půl šesté. Postával jsem netrpělivě před jejím domem a čekal na šestou hodinu. Konečně jsem se dočkal. Vyběhl jsem do třetího patra a zazvonil na zvonek. Dlouhou dobu se nic nedělo – až jsem měl strach, že si to Katka rozmyslela a není doma. Pak se otevřely dveře a já, naprosto konsternován, strnul v úžasu.

Musím se přiznat, že ačkoli se Katka předchozí den chovala jako hrdá, arogantní žena, příliš tak nevypadala. Je pravda, že jsem ji naposled viděl nahou, nenalíčenou s vlnitými, neposlušnými vlasy. Ve své fantazii jsem se jí snažil vtisknout jinou – pro mě více přitažlivou – podobu, ale zdaleka jsem nevystihl její současný vzhled. Ta Katka, která mě odvedla před dvěma dny z diskotéky a připravila o panictví, byla pryč – tedy alespoň obrazně. Ve dveřích stála vysoká, štíhlá žena, s černými vlasy sčesanými z čela a velmi výrazným, ale zároveň vkusným, nalíčením.

Moje paní – familiární oslovení „Katka“, by již asi nebylo na místě – měla na sobě černou, koženou vestičku, pod kterou se rýsovala elegantní podprsenka stejné barvy, úzké kožené kalhoty a polovysoké kozačky. Měl jsem obrovskou chuť kleknout před ní na kolena a líbat její nožky, ale nevyzvala mne k tomu. Místo to se mě přísně zeptala: „Tak co otroku, poslechl jsi můj rozkaz.“ „Samozřejmě, má paní,“ odpověděl jsem a doufal, že má na mysli mé vyholení. „Předveď mi to! Svlékni se do naha!“

Chtěl jsem projít vedle ní do chodby jejího bytu, ale má paní mě rázně zastavila napřaženou rukou. „Kam si myslíš, že jdeš hlupáku. Neslyšel’s, co jsem ti poručila? „Promiňte… má paní,“ blekotal jsem. „Nechtěl jsem být neposlušný, ale tady.. na chodbě..“ „Neptala jsem se, kde by ses rád svlékal. Chci, abys mi předvedl, jak jsi splnil svůj úkol, a chci, abys mi to předvedl teď a tady.“

Nesměle a taky trochu nerozhodně jsem se rozhlédl po chodbě. Byla dobře osvětlená a bytů zde bylo nejméně pět. Stačilo, aby někdo pootevřel dveře.. Ale co, pasoval jsem se dobrovolně do této role, tak ji budu hrát. Svlékl jsem se, jak nejrychleji jsem dovedl a předvedl jsem své paní, jak jsem splnil její úkol. Oholil jsem si, pro jistotu, nejen oblast genitálií, ale i břicho a stehna.

Jak jsem doufal, má paní byla spokojena. Nedovolila mi, ale obléknout se ihned, nechala mne několik předlouhých okamžiků stát a pozorovala mě. Nakonec se slitovala a rukou naznačila, abych se oblékl. „Jdu dneska tancovat na diskotéku a ty mi budeš dělat doprovod,“ informovala mě. „Pak mě doprovodíš domů, když budu mít náladu, tak mě uspokojíš a potom odejdeš. Rozuměl’s?“ Byl jsem trochu zklamán, protože jsem očekával podobné vzrušující hrátky těm, které jsem prožil s Luckou a o kterých jsem své paní vyprávěl. Přesto jsem horlivě přikývl na znamení souhlasu.

Poslušně jsem tedy vyrazil s paní a snažil jsem se být, jak to jen šlo, galantní a uctivý. Dorazili jsme do jiného podniku, než ve kterém jsme byli naposledy. Tenhle jsem neznal, ale zdálo se, že má paní je zde dost známá. Zdravila se ze spoustou lidí, které jsem neznal a bavila se nimi o běžných věcech. Nikomu mě nepředstavila, ale nikdo o mne ani nejevil zájem.

Usadili jsme se ke stolu v zadní části podniku a já objednal pití. Jakmile začala hrát hudba, má paní se zvedla a oznámila mi, že jde tančit. Zvedl jsem se, abych jí doprovodil, ale ona mne s přísným výrazem ve tváři zarazila. „Ty nikam nejdeš. Hlídej mi moje věci. Na tanec mám jiné partnery.“ Zůstal jsem tedy sedět a sledoval jak odchází k parketu. Byl jsem zmatený; Katka se sice chovala podobně jako Lucka a mě její chování vzrušovalo, ale nešlo zde o sex. Nebyl jsem si jistý jestli mi takovéto chování vyhovuje i v běžné situaci.

Mezitím jsem sledoval svou paní, která se velmi dobře bavila tancem, hned s několika muži. Seděl jsem u stolu velmi dlouho a chvílemi jsem i přemýšlel, zda nemám odejít. Má paní si mě ani nevšimla a já si nebyl jistý, zda je to opravdu hra nebo zda ztratila zájem stejně, jako dříve Lucka. Z neradostných úvah mě náhle vyrušil její příchod. Sedla si ke stolu, ale ani se na mě nepodívala. Stále sledovala tancující páry na parketu. „Je tady horko,“ pronesla náhle aniž se otočila „a bolí mě nohy. Dala bych si líbit Tvoji masáž.“

Asi jsem nezareagoval dle jejích představ, protože se na mne prudce otočila. „Co je? Ty jsi mě snad neslyšel? Asi ještě stále nechápeš, že máš okamžitě bez otázek splnit to co si přeju. Vlez si pod stůl, zuj mi boty a pořádně mi namasíruj chodidla.“ Stále jsem se nehýbal. Sice jsem ihned po jejích slovech strnul ve vzrušeném očekávání – a zapomněl na předchozí úvahy – ale tahle situace mi přišla ještě víc riskantní, než můj striptýz na chodbě. Seděli jsme ve velkém sálu, odevšad bylo na náš stůl vidět a světla zde bylo na noční podnik celkem dost.

„Na co čekáš,“ zeptala se má paní trošku jízlivě, „já jsem myslela, že olizování chodidel – a zvlášť těch zpocených je tvůj fetiš.“ Měla pochopitelně pravdu. Pohledem jsem se ujistil, že k nám nemíří číšník a rychle jsem vklouzl pod stůl. Měl jsem celkem štěstí, že náš stůl měl veliký ubrus, který přesahoval okraje téměř až k zemi. Jakmile jsem již klečel na dole, nebylo mě – alespoň jsem doufal – vidět. Opatrně jsem své paní sundal obě boty a zkroucen do nepříliš pohodlné polohy jsem si její nohy položil do klína. Střídavě jsem si ji líbal na nárty, špičky prstů i na chodidla. Vůně jejího potu mě přitom dráždila k nepříčetnosti. Řekl jsem si, že když už risk, tak pořádný a lehl jsem si na záda, tak abych měl chodidla své paní nad obličejem. Zatímco jsem jazykem přejížděl po jejích patách a cucal její prsty, rozepl jsem si zip u kalhot a masturboval. Než se paní moje masáž omrzela, stihl jsem to dvakrát.

Později šla má paní opět tančit a také se bavit se známými k baru. To už jsem, ale čekal mnohem trpělivěji, protože jsem pochopil, že mé paní působí rozkoš ponižovat mě přehlížením a celkově arogantním chováním a že jestli chci prožít její dominanci při sexu, musím ji akceptovat neustále.

Po půlnoci mne má paní vyzvala k odchodu. Zaplatil jsem náš účet a vyzvedl z šatny Katčino kožené sako. Domů jsme jeli metrem, za což jsem byl mé paní vděčný, protože mě zaplacení účtu na diskotéce dost finančně vyčerpalo a na taxi bych již neměl dost peněz. Sedli jsme si na sedadla proti sobě v téměř prázdném voze. Kromě nás tam byl jen mladý zamilovaný pár a pohledná žena asi ve věku mé paní.

Katka si pozorně prohlédla ostatní cestující a potom se ke mně s vypočítavým úsměvem ve tváři naklonila.“ „Když jsi mi pod stolem olizoval nožky, tak jsis ho vyhonil, viď?“ zeptala se dost hlasitě. Párek milenců nás neslyšel, ale žena, která seděla o něco blíže k nám a viděla mi do obličeje, se na mne překvapeně podívala. „Ano, má paní,“ zašeptal jsem. „Omlouvám se, ale nemohl jsem to vydržet.“ „Neomlouvej se,“ zarazila mne opět velmi hlasitě. „Lichotí mi, že tě moje nožky rajcují tak, že ti tuhne ocas. Chápu to prostě tak, že když se zuju, tak si hned vytáhneš svůj nástroj a budeš si ho honit. Jako Pavlovovi psi – podmíněný reflex, je to tak?“

Nevěděl jsem kam tím má paní směřuje a tak jsem tupě přikyvoval. Zarazil jsem se, když jsem viděl jak si – opět s lišáckým úsměvem – zouvá botu a svou bosou nožkou se opírá o mé koleno. „Tak copak? Máš snad zpožděné reflexy? Nebo už si zase nerozumíme?“ Bylo mi jasné, že veřejné produkce svojí masturbace se nevyhnu. Nemělo smysl se rozhlížet, protože jsem cítil, že žena, která s námi seděla ve voze a která jistě slyšela náš rozhovor, ze mne nespouští oči. Rozepnul jsem si zip u kalhot, vyndal svůj – opět tuhý – nástroj a … Bosá nožka mé paní bolestivě zasáhla můj rozkrok.

„Zbláznil jses? To si myslíš, že si jen tak budeš sedět proti mně a honit si ho? Chceš mě ušpinit, ty čuně? Jestli jsi tak nadržený a musíš to dělat, tak si klekneš, jasný?“ Poslušně jsem si tedy klekl před svou paní a přitom jsem nechtěně pohlédl směrem k naší spolucestující. Dívala se přímo na mě s podivnou směsicí pohoršení a opovržení, ale i vzrušení. Začal jsem masturbovat a přitom jsem střídavě pozoroval nožku své paní i ženu naproti. Po celou dobu se dívala přímo na mě a neuhnula pohledem ani na okamžik. Když jsem vystříkl na podlahu vozu, zdálo se mi, že žena slabě vzdychla.

Mezitím jsme bohužel minuli naší stanici a museli jsme se kus cesty vracet. Moje paní se na mě zlobila. „Kvůli tobě musíme pěšky, ty čuně. Proč ti to tak trvalo?“ Neříkal jsem nic, protože jsem jednak nevěděl co říct a také jsem myslel na ženu z Metra. Bylo by fantastické kdyby se k nám třeba chtěla přidat a pozorovat naše hrátky. Vůbec bych nečekal, že se mi to bude tak líbit. Má paní mezitím stále zuřila.

„Za tu procházku mi zaplatíš! Dostaneš pořádný výprask aby sis to propříště pamatoval.“ Procházeli jsme právě kolem malého parčíku, když paní náhle zastavila. „Okamžitě mi z nějakého stromu utrhneš nějaký pružný proutek a přineseš mi ho,“ poručila mi. Ve tmě mi trvalo celkem dlouho, než jsem našel požadovaný prut, dostatečně pevný a pružný a než se mi ho bez nože podařilo ukroutit a utrhnout. „Za každou minutu, kterou mne necháš čekat dostaneš pět ran navíc,“ popoháněla mě mezitím má paní. Když jsem konečně stál před svou paní s metr dlouhým, pružným prutem v natažených rukou, oznámila mi, že dostanu dvacet ran za promeškanou zastávku a dalších pětadvacet za čekání.

„Sundej si boty, svlékni kalhoty a slipy a postav se ke stromu,“ poroučela má paní přísně. Udělal jsem, jak mi poručila a za chvilku se již parčíkem rozléhalo svištění proutku a mlaskavé údery na mojí zadnici. Musím říct, že mě ten pocit odevzdaného přijímání bolesti pořádně rozpálil. Když výprask skončil, byl můj penis – pokolikáté už dnes? – opět tvrdý jako kámen. Když jsem se obrátil a moje paní spatřila mou erekci, švihla mě přes úd zlobně improvizovaným bičíkem. „Ty ignorante! Já tě trestám a tobě se to snad ještě líbí, co? Možná bys ještě chtěl pořádně potěšit moje nožky u mě doma ne?“

Horlivě jsem kýval na znamení souhlasu. Má paní se vítězně ušklíbla. „Tak to máš hochu smůlu. Já jdu spát a ty jdeš domů. A ne abys mě hned zítra obtěžoval! Až budu mít zájem o tvoje služby, zavolám tě.“ Potom mě prudce chytila za vlasy a přitáhla si k sobě můj obličej. „A pamatuj si. Patříš mě, takže si začneš s jinou, bez mého rozkazu – je konec! Je to jasné?“ Přikývl jsem, protože už jsem pochopil, že mé paní vyhovuje pocit nadvlády a nechtěl jsem jí rozlobit. Koneckonců mě Katka připadala nyní tak nesmírně vzrušující a její nožky tak úchvatné, že mě ani nenapadlo, hledat štěstí jinde.

Úplně první erotický zážitek ve kterém figurovaly bosé nožky, se mi přihodil o prázdninách mezi druhou a třetí třídou základní školy. Většina mých kamarádů byla někde na prázdninách a tak jsem se bezcílně potuloval po našem sídlišti. Kousek za naším domem jsem zaslechl nějaký křik a protože jsem od přírody zvědavý člověk, šel jsem se podívat blíž, co se to děje.

Na travnatém plácku posedávalo několik kluků a holek, asi v mém věku a pozorně sledovali urputnou bitku mezi chlapcem a dívkou. Dívka byla o něco větší než její soupeř a také mnohem silnější. Když jsem přišel, tak již bylo o vítězi rozhodnuto a ona si víceméně vychutnávala vítězství. Všiml jsem si v hloučku jednoho spolužáka, který byť nebyl mým přítelem, se mnou občas prohodil slůvko.

„Čau Oldo,copak se to tady děje?“ zeptal jsem se. „No tady Irena,“ ukázal rukou na dívku, která právě vstávala a oprašovala se, „se vsadila, že přepere kohokoli z kluků, z našeho domu.“ Dodnes nevím, proč jsem řekl to, co jsem řekl. Možná se mi Irena líbila, ale možná jsem se chtěl jen vytáhnout a taky dost možná, se ozvala zhrzená mužská pýcha. „Mě by teda rozhodně nepřeprala!“ prohlásil jsem záměrně tak hlasitě, aby mě slyšela i Irena. „To si jen myslíš, chlapečku.“ neváhala s odpovědí. „Nemáš šanci!“

Otočil jsem se na ní s pohrdavým úšklebkem. Prý „chlapečku“. Ta si je nějak jistá. Stáli jsem teď přímo proti sobě a já si s hrůzou uvědomil, že převyšuje i mě. Nezdála se mi vyloženě hezká, spíš zajímavá. Nechovala se jako holky, které jsem znal a oblečená byla taky jinak. Červené triko, ze kterého vystupovaly dívčí ňadra a úzké modré tepláky do půli lýtek. A také byla bosá. Nevím proč, ale tenkrát mne to upoutalo. Na tvar jejích bosých nožek nikdy nezapomenu. Především proto, že na její nohy jsem se podíval poprvé „jinak“. Tehdy jsem ten pocit ještě neznal, bylo mi najednou nějak horko, ale přitom jsem neměl strach. Byla sice vyšší, ale já byl přece kluk a ty jsou vždy daleko lepší v praní… Nebo ne?

„Seš hluchej nebo jsi ztratil řeč?“ „Tak proč to nezkusíme?“ řekl jsem zlověstně. Tedy doufal jsem, že to tak znělo. Zároveň jsem vykročil dopředu a pokusil jsem se Irenu chytit za rameno. Nejspíš jsem situaci hodně podcenil, protože místo abych já držel ji a pořádně s ní zacloumal, vyhnula se bleskurychle mým rukám a prudce mě srazila k zemi. Chtěl jsem ihned vstát, protože jsem byl spíše překvapen, než otřesen, ale byla opět rychlejší. Skočila po mě, a než jsem se stačil odkulit stranou dopadla mi pokrčenými koleny přímo na hrudník. Měl jsem pocit, že musím mít všechny kosti v těle zpřerážené. Na odpor jsem neměl ani pomyšlení. Irena toho využila a sedla si na mě. Koleny přitlačila moje ruce k tělu a vítězoslavně se na mě usmála.

„Tak co přeprala jsem tě, nebo ne?“ „Pusť mě..a uvidíš…ty..,“ chrčel jsem bezmocně. Nebyl jsem v bitkách zrovna zvyklý prohrávat a cítil jsem se dost trapně. Ovšem Irena vůbec neuvažovala o tom, že by mě pustila. „No jen to dořekni,“ dráždila mě. „Copak jsem, no..“ „Pusť, ty… krávo,“ vyhrkl jsem. „Cos to řek? Ty zmetku jeden, tohle odvoláš!“ „Nic neodvolám. Pusť, nebo…“

Tlak na mých rukou najednou povolil. Než jsem však stačil využít toho, že mám ruce opět volné, Irena si na mě opět sedla a ruce mi sevřela svýma rukama. Její nohy teď byly u mé hlavy. Nevěděl jsem co zamýšlí, ale nehodlal jsem čekat. Napnul jsem svaly, prudce trhl oběma rukama zároveň a… A nic. Ireniny ruce byly jako svěrák.

„Odvolej tu krávu,“ řekla přísně. „Nikdy!“ Už to ale neznělo tak přesvědčivě. Ukázka její síly mě docela uzemnila. Přímo nad obličejem se objevila Irenina bosá nožka, a než jsem si uvědomil co chce udělat, šlápla mi na nos. Asi jsem měl bolestivě vykřiknout – což jsem neudělal – a proto jsem si vysloužil další dupnutí, doprovázené posměšným hlasem. „Tak co, už odvoláš?“ Když jsem stále neodpovídal, začala do mě a především do mého nosu spíše kopat – to už celkem bolelo – a nakonec mi obě chodidla silou přitlačila na obličej. Začal jsem se trochu dusit a také jsem prožíval pocit naprosté bezmocnosti. Mohl jsem dýchat jenom nosem a to znamenalo naplno vdechovat i „vůni“ jejích zpocených nožek. Slyšel jsem Ireniny posměšky a taky smích všech ostatních a v té chvíli jsem si s překvapením uvědomil, že mi ten pocit ponížení vlastně nijak nevadí.

Irena na okamžik uvolnila stisk, aby mi dala příležitost se omluvit, ale já to prozatím neměl v úmyslu. Dostalo se mi tedy opět několika kopanců (se vzrůstající silou). Bylo to zvláštní, být takto veřejně ponižován a přitom se cítit, tak… V té době se mi pro můj stav hledali těžko slova… dnes bych ho nazval vzrušením. Cítil jsem silný tlak v rozkroku a poté jsem poprvé v životě ejakuloval.

Tušil jsem co se mi přihodilo, protože jsem často poslouchal své starší kamarády, ale přesto jsem se hanbou div nezavrtal do země. Představa, že by si toho Irena všimla a myslela si, že… To by byla ještě větší ostuda než doteď. „Oukej,“ řekl jsem a hlas se mi dost třásl, „vzdávám se. Odvolávám to.“ „Odvoláváš co?“ vyjela bojovně. „Nejsi kráva.“ Ona se, ale rozhodla, že mě jen tak nenechá. „To nestačí,“ řekla a vstala. „Řekni, že nejsem kráva, zato ty seš srab a polib mi nohu.“

To co jsem vzápětí udělal bych od sebe ještě před hodinou nečekal ani v nejmenším. Řekl bych, že to nečekala ani Irena. Já jsem se totiž namáhavě zvedl na kolena, uchopil její bosou nožku a jemně jí políbil na nárt. Nejsem si už úplně jistý, ale myslím, že to nebyl zrovna krátký polibek. Pamatuji si jemnou pokožku chodidla, kterou jsem držel a taky její vítězný, ale i trochu překvapený úšklebek, když jsem jí v kleče řekl: „Nejsi žádná kráva, zato já jsem srab!“

Irena se potom dlouho objevovala v mých „vlhkých“ snech. Hlavní roli v nich hráli její bosé nožky. Nutila mě ve snu, abych je líbal, čichal k nim a olizoval je a já odporoval jen proto aby mne jimi poté mohla trestat. Po prázdninách jsem zjistil, že Irena je moje nová spolužačka! Jestli jsem se, ale těšil a zároveň bál, že prázdninová příhoda, bude mít nějaké pokračování, pak jsem se zklamal. Irena se tvářila, jako bychom se neznali a nikdy se ve třídě o ničem nezmínila. Až dva roky po základní škole… ale to už je jiný příběh.

Během dalších let na základní škole jsem si postupně uvědomoval a zařazoval svou úchylku, či libůstku. Postupně jsem zjišťoval, že mým ostatním kamarádům se na holkách líbí jejich prsa nebo zadečky, ale nohy a bosá chodidla ne. Pokud jsem tedy chtěl „zapadnout“ a najít s nimi společnou řeč, musel jsem se přetvařovat. Ovšem ať již jsem jim říkal cokoli, ve skutečnosti se mi líbily a nesmírně mě vzrušovaly nožky mých spolužaček a vše co s nimi souviselo. Pozoroval jsem je při přezouvání, dotýkal jsem se v šatně jejich botiček nebo k nim čichal a také jsem je „nutil“ chodit bosky…

Přišel jsem na to náhodou. Jedna z mých spolužaček v létě kdesi ztratila své přezůvky. Venkovní obuv byla ve třídě přísně zakázaná a proto jí nezbylo nic než být celý den v ponožkách. Příští opomenutí nebo „dočasná ztráta“ už nebyla náhodná. Spolužačce, jejíž nožky jsem chtěl pozorovat jsem schoval přezůvky a po vyučování nenápadně umístil tak, aby je opět nalezla. Některé spolužačky si nechtěly ušpinit bílé ponožky a proto si je sundaly a chodily bosé. Já se pak snažil celý den sedat za onu dívku tak, abych mohl pozorovat její chodidla. Většinou jsem si představoval, že jsem donucen dívce očistit umazané chodidla jazykem a mnohdy jsem při této představě v lavici i masturboval.

Někdy na začátku léta, v sedmé třídě, v rámci pionýrské schůzky, vyrazila celá naše třída k vodě. Utábořili jsme se u jedné z místních říček, svlékli do plavek a naskákali do vody. V té době se mi v naší třídě líbila dívka jménem Lucka. Byla to sebevědomá, chytrá blondýnka se sportovní postavou. Nejméně třikrát, díky mě, ztratila a opět nalezla své přezůvky a musela celý den chodit bosa. (Byla z těch dívek, které si raději umazaly chodidla než ponožky). Lucka se svými kamarádkami a s dalšími spolužáky dováděla ve vodě, ale mě už to nebavilo a tak jsem vylezl na břeh a opaloval se.

Jak jsem tak ležel na trávě a pozoroval děvčata ve vodě všiml jsem si, opodál složených Lucčiných svršků. Leželo tam její tričko, džíny a samozřejmě také tenisky a v nich bílé ponožky. Již dříve jsem si s hrůzou uvědomil, že pro svou „vášeň“, jsem občas schopen dělat dost riskantní věci, které by mohly v nejlepším případě skončit pěkným trapasem. Řekl bych, že v těch okamžicích za mě přemýšlel spíše můj… Stejně tomu tak bylo i tenkrát u řeky. I když ve vodě bylo dvacet mých spolužáků a pionýrská vedoucí, přesunul jsem se nenápadně k Lucčiným svrškům, z jejích tenisek vzal jednu z jejích ponožek a dychtivě si ji přitiskl na obličej.

Již jsem předtím několikrát k dívčím ponožkám a botičkám čichal a stejně jako jindy, tak i teď mi to způsobilo pořádnou erekci. Ujistil jsem se, že z vody na mě není vidět – pokud někdo nevyleze na břeh – a začal jsem masturbovat. Nevím co mne to napadlo, ale když sem byl v nejlepším, nasadil jsem si Lucčinu ponožku na ztopořený penis a celou dávku semene nastříkal dovnitř. Uvolněně jsem vydechl, povolil napjaté svaly a… někdo šel… Zastrčil jsem ochabující úd tak rychle, že jsem sykl bolestí a chtěl jsem ponožku vrátit na místo, když…

„A mám tě, zloději hanebný, “ křikla smějící se Lucka. Panebože, je to tady, řekl jsem si. Rychle vymyslet nějakou výmluvu… Naštěstí dokážu být v těchto okamžicích velice duchapřítomný. „Dostala“s mě,“ řekl jsem, rychle vrátil ponožku do její boty a zvedl ruce nad hlavu. „Jsem proradný lupič a chtěl jsem nebohou okrást o jediné šaty. Jedinou omluvou pro mne by byl pohled na tvou téměř nahou krásu, kterou by se mohli těšit všichni kolemjdoucí.“ Dokončil jsem svůj proslov, při kterém – ač jsem se snažil vypadat klidně – mi ruce vibrovaly nervozitou.

V hlavě mi kmitaly myšlenky na Lucčinu reakci, kdyby zjistila, co jsem dělal s její ponožkou. Lucka se, ale docela přirozeně rozesmála. „To jsi mě překvapil. Nevěděla jsem, že se ti moje tělo líbí tak, že by ses dopustil i krádeže.“ „Jsem tvým tajným obdivovatelem a ctitelem, má paní,“ pronesl jsem záměrně s hlubokým úklonem, který zakryl mou, stále se vzdouvající, chloubu. Moje poslední věta téměř zanikla v křiku ostatních spolužáků, kteří také vylezli na břeh a začali se oblékat. Zhluboka jsem si oddechl a ze srdce mi spadl příslovečný kámen.

Zhruba za týden jsem jel na kole od kamaráda a na autobusové zastávce mou pozornost upoutala kráska v bílém triku a šortkách. Zpomalil jsem, abych si ji prohlédl… a najednou se otočila a usmála se na mě. Byla to Lucka. Zastavil jsem, dali jsme se do řeči a já se dozvěděl, že byla hrát tenis a teď čeká na autobus domů. „Nechceš mi dělat taxík?“ navrhla. „Samozřejmě, pokud se smíříš s jistým nepohodlím.“ Lucka si tedy sedla na rám a já jsem vyrazil k našemu domu. Byli jsme asi v polovině cesty, když Lucka navrhla přestávku, aby si mohlo odpočinout její „pozadí“, mučené tvrdým rámem, mého kola.

Sedli jsem si na lavičku a zapředli nevinný hovor o počasí. Najednou se mi Lucka podívala přímo do očí a zeptala se: „Jak to bylo tenkrát u vody s tou ponožkou?“ „Myslíš to, jak jsem ti chtěl schovat šaty, abys musela jít domů v plavkách?“ zasmál jsem se, ale pořádně ve mně hrklo. „Ne, chci vědět co jsi chtěl udělat doopravdy.“ „Ale já opravdu.. chtěl.. abys..,“koktal jsem a hledal nějakou vhodnou výmluvu. „Hele, buď mi řekneš o co šlo, nebo rozhlásím, kdo holkám ve třídě schovává boty.“ „Jak to víš,“ vyhrkl jsem, naprosto vyvedený z míry. Vítězně se ušklíbla. Prakticky jsem se přiznal. „Domyslela jsem si to. Jednou jsem tě viděla v šatně a zdálo se, že držíš v ruce boty a někam je strkáš. Moc jsem nad tím nepřemýšlela, ale když jsem u řeky lezla z vody a tys držel v ruce mojí ponožku, docvaklo mi to.“

Chvilku jsem seděl, přemýšlel o tom jak si ze mě celá třída bude dělat legraci, a pak jsem se rozhodl. Vyklopil jsem jí všechno. Řekl jsem jí o tom proč schovávám boty, proč jsem držel v ruce její ponožku (detaily jsem nerozebíral) a taky vše o svých snech a představách. „No, myslím, že to je docela lichotivé, že ti tak líbí moje nohy. Myslím, že by se mi docela líbilo, kdyby mi kluk líbal nohy.. Ovšem nic jiného.,“ řekla klidně Lucka. „Jasně,“ ušklíbl jsem se hořce. „Bylo mi jasné, že si ze mě budeš… Co jsi to říkala?!?!“ „Že jestli se ti moje nohy líbí tak jak říkáš, můžeš mi je líbat.“ „To je skvělý. Fakt.. já.. Ale kde bysme.. to..“ „Tady,“ řekla Lucka důrazně. „Nebo se bojíš? Tak to s tou vášní pro moje nožky nebude, tak…“ „Počkej, zadrž, já se jen ptal. Překvapila“s mě. A taky potěšila. Já.. jasně, že mi to tady nevadí.“

Začal jsem mít hrozný strach, že si to Lucka najednou rozmyslí a že to po čem jsem tak toužil uteče pod rukama. Rychle jsem si před ní klekl a jemně jí položil ruce na kolena. Chtěl jsem se jí podívat do očí, ale uhnula pohledem. Vzal jsem to jako výzvu. Roztřesenými prsty jsem začal rozvazovat tkaničky na jejích teniskách. Po nekonečné době se mi jednu podařilo rozvázat a také zout. Neodolal jsem a hladově jsem políbil její nožku v bílé ponožce. Lucka slabě vzdychla a zavrtěla se.

Přitiskl jsem si její nožku chodidlem k obličeji a cítil jemnou a pro mne velice příjemnou vůni jejího potu. Cítil jsem jak mi ve spáncích buší krev. V kalhotách mi začal pulzovat můj nástroj. Hrozně se mi chtělo ho vyndat a pořádně si jej vyhonit, ale ovládl jsem se. Pomalu jsem Lucce stáhl ponožku a pokryl jsem její nárt a jemné prstíky polibky. Se zavřenýma očima jsem svými rty a špičkou jazyka zkoumal tvar jejího chodidla. Bál jsem se, že mne Lucka přeruší, ale nijak mi nebránila, ani když jsem její drobné prstíky začal cucat. Bylo to nesmírně vzrušující. Mít v ústech prstíky, které jsem obdivoval a tajně okukoval ve škole. Můj penis konečně neudržel přetlak. Tiše jsem zaúpěl a začal dlouze a prudce stříkat do kalhot.

Lucka si všimla, že se něco děje. Snažil jsem se skrýt mokrou skvrnu v rozkroku, ale všimla si ji. „Ty dobytku! Kruci.. pusť, ty čuně,“ spustila na mne a snažila se vyškubnout. „Počkej Lucko, nezlob se. To je tím, že se mi tak líbíš. Já za to nemůžu,“ snažil jsem se jí uklidnit. „Nech mě. Seš dobytek a úchylák.“ Lucka se mi vytrhla, bleskově se obula a vyrazila pryč. Chtěl jsem běžet za ní, ale uvědomil jsem si, že vypadám, jak kdybych se.. Musím počkat, až to uschne. Zatraceně, tak dobře to začalo…

Druhý den jsem šel do školy s jasným cílem. Vůbec mě nenapadlo, že by tu příhodu Lucka mohla někomu říct. Myslel jsem jen na to, jak si Lucku udobřit, abych mohl znovu laskat její rozkošné nožky. Lucka se na mě ve škole ani nepodívala. Bylo mi jasné, že se na mě zlobí, ale nevěděl jsem jak se s ní udobřit. Nakonec jsem se rozhodl, že jí napíšu dopis.

Zplodil jsem úplné literární dílo, ve kterém jsem se omlouval, vysvětloval, sliboval a prosil. Dopis jsem jí vložil o přestávce do učebnice a pak jsem netrpělivě čekal na její reakci, či odpověď. Lucka, ale celý zbytek dne nedala nic najevo a vyhýbala se mi pohledem. Byl jsem zklamaný a zoufalý. Následující den, jsem ale našel v učebnici odpověď na můj dopis: „Ahoj, asi jsem se k Tobě chovala hloupě. Překvapilo mě to, co se ti stalo, i když vím, že je to celkem běžné. Jestli chceš, můžeš se u mě v sobotu stavit. Naši jsou celý den na chalupě. Lucka. B.“

Nemusím asi vysvětlovat, že soboty jsem se nemohl dočkat. Zbývaly tři dny, a ty se vlekly jako celý měsíc. Každou noc jsem si představoval jak znovu líbám, hladím a olizuju Lucčiny nožky. Konečně sobota! Měl jsem strach, aby se mi nepřihodila stejná „nehoda“, jako minule a tak jsem půl hodinky před schůzkou v koupelně dvakrát masturboval. Zazvonil jsem u Lucčiných dveří a musím přiznat, že jsem byl docela nervózní. Docela dlouho mě nechala čekat, než konečně otevřela. Vypadala nádherně. Ve škole jsem ji vídal vždy v sportovním a její nožky, pokud nebyly bosé, halily vždy bílé ponožky. Teď měl na těsné džíny, halenku, ze které vykukovalo bříško a také měla – snad poprvé – silonky. Vypadala velmi dospěle a nesmírně přitažlivě…

Pak se, ale vedle ní objevil její sedmiletý bráška Honzík. Kruci! „Promiň,“ usmála se, „asi jsem ti to měla říct předem. Naši ho na chalupu nikdy neberou.“ „To nevadí,“ řekl jsem a snažil se, aby to neznělo moc zklamaně. „Bude zábava.“ „To bude,“ řekla trochu tajemně. „Uvidíš.“ Pozvala mě dál do obývacího pokoje. Její bráška nám byl – spratek jeden – stále v patách. Zřejmě se nudil a čekal ode mne nějakou zábavu. „Budeš si s náma hrát?“ dorážel a culil se na mě. „To víš, že bude,“ řekla Lucka. „Tenhle pán,“ ukázala na mě, „si hraje moc rád.“ No tím bych si nebyl tak jistý, myslel jsem si, ale nechtěl jsem být protivný.

„Na co si teda budeme hrát,“ zeptal jsem se Lucky. „Na královnu a žadonící služebníky.“ To znělo docela zajímavě. „Jakpak se to hraje?“ vyzvídal jsem. „No, já budu královna a tohle,“ ukázal na Honzíka, „bude můj rádce. Ty budeš můj služebník a musíš mne prosit o snížení daní. Když budeš dostatečně výmluvný, zeptám se svého rádce, zda ti mám vyhovět.“ „Ale jak tě mám přesvědčit? A co je vlastně účel hry?“ nechápal jsem. „No já myslím, že ty už přijdeš na to jak přesvědčit královnu,“ mrkla na mě. „Alespoň jsem měla pocit, že znáš různé způsoby. Můžeš dělat cokoli.. o čem si myslíš, že má královna ráda. A účel hry? To je můj souhlas. Až ho dám, hra končí – vyhrál´s.“

Panečku. Úplně mi vyschlo v krku. To je, ale rafinovanost. Vždyť mne vlastně nepřímo vyzvala k pokračování hrátek s jejími nožkami za přítomnosti jejího brášky. Ten zjevně nic netušil. Tvářil se spokojeně – že bude mít tak důležitou roli. Lucka si mezitím sedla do křesla – tvářila se důležitě a trochu panovačně, jako skutečná královna – a pokynula Honzíkovi, aby si sedl vedle ní. Mě pokynula také, směrem ke dveřím. „Teď můžeš vejít a přednést svou prosbu.“ Vyšel jsem tedy ze dveří, obrátil se a vešel znovu do místnosti.

„Zdravím Vás Vaše Veličenstvo,“ poklonil jsem se. „Prosím Vás o přijetí a vyslyšení mé prosby.“ „Klekni a mluv,“ řekla Lucka panovačně. Poslušně jsem si klekl na koleno a spustil záplavu lichotek a proseb. Jsem od přírody velmi výmluvný a tak mi to nedělalo žádné potíže. Když v mém proslovu zaznělo „Nejsem hoden toho klečet před Vámi a líbat Vaše spanilé nožky“, dala si Lucka elegantně nožku přes nožku a ušklíbla se na mě. „Samozřejmě, že nejsi, hlupáku, ale přesto ti to dovolím, abys mi mohl lépe vyjádřit svou úctu.“

Okamžitě jsem se chopil příležitosti, jemně uchopil její nožku v černé punčošce a přitiskl k ní svoje rty. Zároveň jsem nasál i příjemnou vůni, která značila, že Lucka nosila punčošky celý den. Hladil jsem její jemné chodidlo a mazlil se s jejím nártem. Slyšel jsem nad sebou Honzíkovo pochechtávání, ale nevšímal jsem si ho. Měl jsem příležitost dívat se zblízka na Lucčiny jemné prstíky, líbat je a čichat k nim a chtěl jsem jí beze zbytku využít. V hlavě mi bušilo a nebýt ranní masturbace, myslím, že bych měl v kalhotách dosti vlhko.

„Tak co můj rádce,“ slyšel jsem Lucčin hlas, „myslíš, že mi můj lid vyjadřuje dostatečně svou oddanost?“ Neslyšel jsem Honzíkovu odpověď – jen smích – ale zřejmě souhlasně přikývl. „Dobře tedy, přesvědčil“s mne. Vyslyším tvoje prosby. Můžeš vstát, hra skončila.“ Docela neochotně jsem se zvedal, Lucčiným nožkám bych svou péči dokázal věnovat mnohem déle.

„Tak co, Honzíku, líbila se ti tahle hra?“ zeptala se Lucka. „Jasně,“ řekl Honzík a culil se jak měsíček. „Byla to legrace. Ten pán byl tak legrační.. jak se plazil..hihi..“ „Tak se ti bude určitě líbit i další hra,“ usmála se Lucka a mrkla na mě. „Tady „pánovi“ se určitě taky bude líbit. Ty teď Honzíku s „pánem“ odejdeš za dveře a já tady v pokoji schovám nějakou věc. Až se vrátíte, bude „pán“ dělat tvého pejska a spolu budete tu věc hledat.“ Honzík samozřejmě souhlasil a ihned se hnal za dveře. Zřejmě se mu moc líbila představa, jak budu zase „legrační“. Já jsem ho následoval taky, ani mi nenapadlo, že bych nesouhlasil. Byl jsem připraven dělat cokoli, co Lucku napadne – zvlášť když mi odměnou bude dotek její nožky.

Stáli jsme za dveřmi sotva dvě minutky, když nás Lucka volala zpět. Honzík začal hned pokřikovat „Co“s schovala? Co“s schovala? Co máme hledat?“, ale já se ptát nemusel. Hned na první pohled jsem zjistil co chybí, co přede mnou lucka schovala. Lucka seděla v křesle, nožku přes nožku a na nich obuté – naboso! – pantoflíčky. Ano Lucka někam schovala svoje černé silonky, a já je teď budu muset – coby psík – vyčmuchat. Už jsem se moc těšil. Honzík nezapomněl na roli a hned mě začal komandovat. „Tak honem, Azore, hledej! Rychle to vyčmuchej!“

Podřídil jsem se dané roli a klekl si na všechny čtyři. Dokonce jsem i zaštěkal, abych mu – a hlavně jí – udělal radost. Honzík ne mne teď pohodlně dosáhnul a tak mě hned popadl za límeček košile a předváděl, že vede „pejska“ na vodítku. Pohodlně usazená Lucka se smála a radila Honzíkovi: „Musíš nechat Azorka aby si mne očichal, jinak nebude vědět, co má hledat.“ Výborný nápad!

Honzík mě za límeček – vodítko – dovedl před Lucku a ta mi poskytla k důkladnému očichání nejprve pantoflíček a poté i bosou nožku. Když jsem svůj nos přitiskl k jejím malým, růžovým prstíkům a nasál jejich vůni, v rozkroku mi pořádně zaškubalo. Rychle jsem se odtáhl – ani ranní masturbace by mě neochránila před nechtěným výstřikem. Honzík mě již koneckonců sám od Lucčiny nožky odtahoval a poroučel mi, abych začal s hledáním.

Rejdil jsem po čtyřech po celém pokoji a poslušně čenichal v každé skulince. Honzík mě tahal z límeček, div, že mne neuškrtil a Lucka nás sledovala a bavila se. Nakonec se mi punčošky podařilo najít zastrčené za pohovkou. Jemně jsem je uchopil do zubů a nechal se Honzíkem dovléci zpátky před Lucku. Tam jsem poslušně složil punčošky k jejím nohám a nechal se podrbat za uchem jako opravdový pes.

Ten den jsem hráli ještě další hry, které Lucka ve své bohaté fantazii vymyslela. Ve většině z nich hráli menší, či větší roli Lucčina bosé nožky, které jsem mohl očichávat, líbat nebo se jimi nechat trestat. Pochopil jsem, že Lucce dělá stejné potěšení mě různě ponižovat, jako mě nesmírně těšilo být ponižován. Přítomnost jejího bratra, který po celou dobu netušil o co jde, to jen prohlubovala. Sešli jsme se takto – někdy i sami – ještě několikrát. Lucku zpočátku nesmírně bavil pocit nadvlády, který nade mnou měla. Kdykoli mi pokynula ručkou, už jsem před ní klečel a líbal její nožky. Mohla mne odstrkovat, vysmívat se mi nebo mi nadávat a já jsem přesto nikdy neprotestoval. Ráda mě různě ponižovala. Třeba tak, že mi v lesíku za naším domem poručila, abych se svlékl do naha a pak se mi vysmívala strašila mě, že někdo přijde a uvidí mě. Někdy utrhla trs kopřiv a šlehala mě jimi a jindy mě pořádně seřezala pružným proutkem.

Když poznala, že hranice toho co udělám nebo si nechám udělat je takřka nekonečná, začala o naše hry pomalu ztrácet zájem. Nejprve jsem si myslel, že její odmítání je jen další hra, kterou se mnou hraje a která mě má ponížit, ale nakonec jsem pochopil, že je konec. Tenkrát jsem byl zoufalý a myslel jsem si, že na ní nikdy nezapomenu. Teď, z dost velkým časovým odstupem, vím, že to byla pravda.