„Zdravím tě Honzo!“ zamával na svého kamaráda z dětství kamarád. „Ahoj,“ odpověděl Honza. „Jak se máš?“ „Vcelku to jde. Zdravíčko slouží, tak je to v pohodě.“ Přidal Honza.
„Kampak s tím foťákem?“ usmál se kamarád. „Ale, ani se neptej. Jdu do parku, nafotit si nějaké kačenky.“ „To máš jistě k práci na další sochu, že?“ zeptal se. „Tak nějak, však to znáš.“ Odpověděl šibalsky Honza. „Tak foťáku zdar. A jestli ti můžu poradit, tak na jezírku, kousek od letního kina jich je dost. Právě se páří.“
„Díky za radu, měj se,“ rozloučil se a pokračoval dále po chodníčku. „Blázen, já mu dám na jezírku. Mě se líbí úplně jiné kačenky. Nejlíp, když jim je šestnáct a míň. Stejně je bezvadný, že v dnešní době si nechá říct i třináctiletá.“ Zasnil se.
Téměř na konci parku odbočil na pěšinu, která vedla k opuštěnému lomu. Před lomem znovu odbočil a vyrazil vzhůru, břízovým hájem. Asi po deseti minutách cesty lesem přišel na malou mýtinku. Podíval se nahoru a sluníčko měl téměř nad hlavou. Ze zad si sundal batoh a z něj na koberec z mechu rozložil deku. Posadil se a čekal.
„Už by tady měla každou chvíli být,“ řekl při pohledu na hodinky. A měl pravdu. Z poza lesa se vynořily dvě dívčí postavy. Vizáží spíše připomínaly děti školou povinné. Ale to bylo právě to, co Honzu nejvíce vzrušovalo. Při pohledu na dvě mladé dívky se v něm začalo něco probouzet. Jeho míra vzrušení začala rapidně stoupat.
„Ahoj Simonko,“ postavil se a políbil svou mladou milenku. „Kdopak to s tebou dneska přišel?“ zeptal se. „To je Anička, bude ji třináct,“ odpověděla Simonka. „Za měsíc,“ špitla Anička a začervenala se.
Honza se v duchu zaradoval. „A souhlasí, že za tři tácy je volná. A nemusíš se bát, brácha jí už prý odpanil, takže nebude žádný problém,“ pokračovala Simonka v rozhovoru.
„Tak to jsou samé lepší zprávy,“ promnul si prsty. „Ale za hodinku musím být doma, protože odjíždíme na dovolenou,“ svěřila se Anička. „Tak nebudeme otálet a pustíme se do toho,“ zavelel a Simka se ihned chopila iniciativy.
„Co všechno s tebou brácha prováděl?“ zeptala se Aničky. „Skoro všechno,“ odpověděla už sebevědomě. Honza se položil na záda a zavřel oči. Nechal se opíjet slastnou aktivitou svých děvčátek.
Bylo zřejmé, že ani jedna z dívek nebyla začátečnice. Otevřel oči a pokynul Aničce, aby si klekla nad jeho tvář. Simonka si zase klekla nad jeho poklopec a začala mu jej rozepínat. Obě dívky byly otočeny naproti sobě a začaly se líbat.
To Honzu vzrušilo ještě více, a když měl Aniččin spodek nad svou hlavou, rozhodl se už déle nečekat. Prstem jí zajel po hraně kalhotek nad jeskyňku, kde když se přiblížil mu začal prst vlhnout.
Roztrhl jediným škubnutím kalhotky, nebo spíše provázky, jak to bylo tenké, a odkryl přitom její medovou schránku. Na vrcholu měla jen slabé číro, jinak byla úplně holá…