Rubrika: Sado Maso

Sado Maso

Naya III.

Aneb, co bych neudělal pro mou mladičkou a přísnou bohyni…

Naložil jsem, co požadovala na tác a přišel ke stolku, kde mě Naya čekala líně rozkročená na veliké kůží polstrované židli. Její černá krátká sukně zlehka a dráždivě zakrývala její stehna. Nahoře neměla nic a její prsa nedávala jinou možnost, než je upřeným pohledem doslova olizovat. Můj penis se stále potýkal s prudkou erekcí a Naya se tím nesmírně bavila. Bylo to součástí hry. Ona se uspokojovala, hrála si a já trpěl nejen bolestí, kterou se Naya skvěle bavila, ale i nepředstavitelným a neukojeným vzrušením.

Pokládal jsem tác na stůl a Naya mě v ten moment pevně chytla za trpícího ptáka. „Ani se nehni,“ řekla pobaveně, když jsem byl zrovna v nepohodlném předklonu. Začala mi ho rukou honit a svět se mi začal nořit do temných kruhů před očima. Ještě tak sekundu dvě a vystříkal bych na svou vládkyni nepředstavitelné množství nahromaděného semene, ale Naya mě znala už moc dobře. Ve chvíli, kdy jsem byl skoro na hraně orgasmu, stiskla mi koule tak silně, že se mi podlomila kolena a málem jsem upustil tác s ovocem přímo do jejího klína.

„Řekla jsem, aby ses ani nehnul,“ a sevřela v tu chvíli ještě víc. Před očima jsem měl stejné kruhy, jako před malou chvílí, ne však ze vzrušení, ale z bolesti. Usmívala se.

„Promiňte prosím.“ Vysoukal jsem ze sebe lámanou větu a sevření trochu povolilo. Naya mě znovu chytla za penis a začala ho honit. Moje hlava nefungovala. Potácel jsem se mezi nesmírnou bolestí ze stisku naběhlých koulí a nepředstavitelným požitkem z jejích doteků.

„Nalej mi šťávu a ukroj mi meloun,“ rozkázala Naya a bavila se mojí slabostí. Neměl jsem po několika sekundách opět daleko k orgasmu. Vtom Naya přestala. Kolena se mi pořád třásla a přestával jsem vnímat, co se se mnou vlastně děje.

Nalil jsem pomerančovou šťávu do poháru, rozkrojil meloun, naservíroval je před ní na stůl, klekl si vedle židle a čekal. Naya se s chutí zakousla do velikého kusu ovoce a rozverně pohupovala koleny od sebe zpátky k sobě, jako bych tam nebyl.

Nechala mě vedle ní klečet a dívat se, jak jí teče šťáva z melounu po prsou. Pochutnávala si na sladkém ovoci a já se rozhodoval, jestli na ní skočit a jednoduše jí znásilnit jako zvíře, do čehož jsem neměl daleko a nebo poslušně čekat. Myšlenka na to, co by se stalo v případě znásilnění mi ihned zahnala chuť. Nepředstavitelně jsem trpěl.

Naya spořádala skoro polovinu melounu a pak se na mně obrátila se slovy: „Nemáš žízeň?“ „Ano prosím, mám,“ odpověděl jsem v naději, že bych se konečně v tom horku mohl osvěžit trochou lahodné pomerančové šťávy.

Naya mě chytla za vodítko a přitáhla si mou hlavu opět mezi nohy. Po pár fackách si mně usadila celého pod sebe a obojek připnula k oku na kraji židle. Sesunula se dolů, tím mi zaklonila hlavu a přitiskla se mi rozkrokem na pusu.

„Tak pij, když máš takovou žízeň,“ řekla a do pusy mi místo ovocné šťávy začala proudit teplá slaná tekutina. Pochopil jsem, že moč bude to jediné, co budu pít a v tom horku jsem byl rád i za to. Slízal jsem poslušně poslední kapky z jejího rozkroku a Naya si vzala druhou půlku melounu.

Sesunul jsem se o dva centimetry ještě víc dolů a jazykem jí začal projíždět její mokrou dírku. Byl jsem s hlavou zakloněnou pod její černou kundou, takže mi zadní dírkou seděla na bradě. Pohled na její tělo, který mi tahle poloha skýtala drtil celou mojí zotročenou existenci a měl jsem pocit, že se mi koule a penis tlakem rozletí na kusy.

Naya vzala kousek melounu a namáčkla si ho na klitoris. Nejdřív pomalu a slabě, po chvíli ale silněji, takže šťáva, která z něj stekla do mojí pusy udělala z její kundičky kousek sladkého ovoce.

S ještě větší chutí jsem rozkmital jazyk a střídavě ho zasouval, jak nejhlouběji jsem mohl. Netrvalo dlouho a kousek melounu rozdrtila. Zaklonila mi rukou hlavu a odhodila zbytek do mojí pusy. Pohotově jsem kousek ovoce snědl a Naya mi přitiskla hlavu zpátky.

Po chvíli začala Naya nasedat na mojí pusu čím dál silněji a rozdrcené kousky melounu ve mně končily jeden za druhým. Pevně mě pak chytla za vlasy oběma rukama a jezdila mokrým rozkrokem na mém kluzkém obličeji sem a tam, dokud se doslova s řevem neudělala. Ruce jí klesly a vahou zůstala sedět bez hnutí tak, jak skončila, až mi opět skoro lámala krk.

„Dočista mě vylízej,“ přikázala a já slízal a spolykal každou kapku šťávy, kterou na kundičce měla. Ještě jednou se mi vyčůrala do pusy, nechala se očistit, zvedla se a odešla do své koupelny. Vysprchovala se a lehla si nahá do veliké krásné postele. Usnula. Zůstal jsem sedět připnutý za obojek pod velikou židlí až do večera.

Venku už byla tma a Naya se probrala ze spánku. Chvilku se převalovala v posteli, jako kočka, pak vstala, nahá ke mně přišla a sedla si zpátky na židli. Zaklonila mi hlavu a přimáčkla se mi rozkrokem na pusu. Už jsem věděl, co se ode mně čeká.

Do široka jsem otevřel pusu a začal polykat. Pohled mezi její stehna mi opět začal lámat páteř. Zvedla nohy na stůl, čímž mi položila sevřená stehna na temeno hlavy a chvíli tak zůstala. Pak se zvedla a odepnula mi obojek od židle.

„Mám chuť jet do města. Než se osprchuju a připravím, budeš mě čekat před vchodem – nahatej, přikázala s usměvem.“ „Ano prosím.“ Poklekl jsem na čtyři, uklonil se na zem na pozdrav a odešel se připravit.

Naya II.

Aneb, kterak mě ta perverzní natěšená kurvička týrala dál a dál 😛

PRÁSK, PRÁSK, PRÁSK, za chvíli jsem měl záda, jako v ohni a do očí se mi nahrnuly slzy. Naya odhodila důtky za sebe a nohou, kterou neměla v mojí puse mě začala fackovat.

Chvíli si takhle hrála, několikrát si vyměnila nohy v mojí puse a začal jsem mít pocit, že se nejen baví, ale že začíná být vzrušená.

Jakmile přestala, zvedla se z křesla, sedla si na jeho okraj, takže jsem měl její stehna na ramenou a obličej zabořený do jejího břicha. „Musíš se polepšit, později tě ztrestám,“ řekla a bylo na jejím hlase poznat, že jsem se s jejím vzrušením nemýlil. Zároveň mi to ale nahnalo strach, protože jsem věděl, že rafinovanost a někdy i krutost téhle bohyně roste úměrně s jejím sexuálním chtíčem.

Naya se zvedla, odepnula mi obojek od křesla, připnula na něj vodítko a přikázala postavit se na kolenou těsně u křesla. Otočila se zády ke mně, protáhla vodítko mezi stehny a rukama se pohodlně opřela o opěradlo křesla. Přitáhla za vodítko a tím mi přitiskla obličej přímo do svojí zadnice. „Chtěl jsi mě přeci lízat, ne? Tolik jsi mě prosil, tak teď můžeš začít.“

Malou sekundu jsem váhal a ona okamžitě silně zatáhla za vodítko, takže se mi s prohnutím krku obličej pevně přitiskl do jejího zadečku. „Otevři pusu dokořán, hezky jí přitiskni na mojí prdel a lízej.“

Klečel jsem za ní s hlavou přitisknutou pevně mezi její půlky a jazykem jí lízal, jak jsem nejlíp uměl. Po krátké chvilce Naya vzrušením malinko vzdychla. „Strč mi jazyk hluboko dovnitř a hezky mě s ním šoustej, dělej!“

Tentokrát jsem nezaváhal a silou jsem jí zastrčil jazyk do její zadní dírky, jak jen to hluboko šlo. Šoustal jsem jí prdelku jazykem a začal cítit, jak zlehka přiráží. Cucal jsem její zadní dírku a lízal, dokud se Naya na malou sekundu neklesla na můj obličej s takovou silou, že jsem měl strach, aby mi vodítko nezlomilo vaz. To ale přitáhlo obojek víc dolů a já se ocitl tam, kde jsem celou dobu chtěl být.

„Lízej,“ přikázala s těžkým hlasem a nasedla kundičkou na můj nos. Chutnala neskutečně skvěle a byla mokrá tak, že jí tekla jedna kapka po stehně za druhou. Točila se mi hlava a byl jsem naprosto její.

Až donedávna jsem si nedovedl představit, co se mnou udělá několika měsíční sexuální půst. Můj svět se v několika sekundách zmenšil na tohle krásné černé tělo, vlastně jen na rozkrok, který jsem měl pevně přitisknutý na obličej a na myšlenku uspokojit jí, jak nejlíp jsem uměl.

Trvalo to dlouho. Při orgasmu Naya ještě víc přitáhla za obojek. Když se přestala chvět a už jen těžce oddychovala, pořád pevně držela vodítko a překulila se na křesle tak, že mi zatlačila hlavu pod sebe a líně žuchla dolů.

S hlavou přidušenou pod jejím odpočívajícím tělem jsem nemohl dýchat a začal se dusit. To probralo Nayu z polospánku a kousek se posunula spíš proto, aby si udělala pohodlí než proto, aby mě nechala nadechnout. To mi stačilo k tomu najít pod ní malou škvírku a neudusit se.

Asi po půlhodinovém spánku se Naya posadila, čímž mi opět zamezila přívod vzduchu a začala mi chodidlem jezdit po mém pořád naběhlém penisu. Neviděl jsem a skoro ani neslyšel, přesto ke mně dolehl jemný pobavený smích.

Moje vzrušení už nemohlo dál narůstat a nechybělo moc, aby neskončilo orgasmem. Začal jsem se ale dusit. Svíjel jsem se pod ní, jako had a to jí ještě víc pobavilo. Smála se mi. Seděla celou svou vahou na mém obličeji, s mým nosem zabořeným do zadku a stále ještě mokrou kundou přitisknutou na mou otevřenou pusu, která tolik toužila po troše vzduchu. Záměrně se vrtěla na mojí hlavě a nohou mi bolestivě šlapala po mých genitáliích.

Ve chvíli, kdy se mi začalo všechno zpomalovat a už jsem viděl jenom krátké mžitky se nadzdvihla a poposedla si dopředu na můj krk a hrudník. Svět se mi pomalu vracel do vědomí a Naya si ještě chvíli pobaveně hrála s mým naběhlým pohlavím. Pak vzala ze stolu tenký bičík, chodidlem mi přitiskla ptáka k břichu a silně mě dvakrát práskla přes koule.

Musel jsem v tu chvíli bolestí zezelenat. Projela mi celým tělem až do mozku, tam se desetkrát otočila a mohutným výkřikem jako by marně chtěla opustit tělo.

Aby to nebylo málo, Naya začala zlehka poplácávat moje bolavé a k prasknutí natlakované koule a s každou ranou počítala. „Jedna – MLASK, dvě – MLASK, tři – MLASK,…“

Při desáté ráně si poposedla zpět dozadu na můj obličej a přidusila moje výkřiky. Přestal jsem počítat a cítil jenom bolest a vrtění jejího těla na mé hlavě. Pak se náhle zvedla a nechala mě tam jako mrtvolu. Nemohl jsem se ani hnout a jen zdálky ke mně dolehl její rozkaz: „Na kolena!“

Jak nejrychleji to šlo jsem poslušně poklekl před ní a chvěl se bolestí. Usmála se. „Mám žízeň. Přines mi šťávu a meloun támhle ke stolku.“ S těmito slovy mi uštědřila pár ne moc silných ran bičíkem a já se zvedl a spěchal pro ovoce a pití.

Naya I.

Aneb nová série o jedné rozverné sadistické mrše a jejím otrokovi… Pěkné 🙂

Mantui mě odvedla po schodech do horního patra paláce. Odepnula mi pouta, na obojek mi připnula vodítko a vstrčila mě do veliké světlé místnosti, kde seděla Naya. Majetnicky se dívala ze svého křesla a stačila chvilka nepozornosti – malý moment, kdy jsem se nechal unést její krásou a přistála mi na zádech rána bičem, který mi rázně připomněla kleknout a sklonit hlavu.

Naya byla pubertální dítě. Vypadala tak na 20, ale podle toho, jak byla rozverná, nemohlo jí být víc, než 17. Byla ale princeznou, následnicí trůnu a protože její matka jí až příliš často nechávala samotnou, role vládkyně v ní rostla podle jejích vlastních představ.

Mantui zaklapla dveře a Naya mi pokynula blíž. Kamenná podlaha v horku příjemně chladila do spocených dlaní. Klečet před ženou a dívat se na ní zdola už mi po těch nekolika měsících tvrdého výcviku nepřipadalo zvláštnější, než pít vodu. Klečet ale před Nayou mi burcovalo každou buňku v těle.

Byla krásná, mladá, svěží a její černé oči připomínaly horkou noc. Naya byla černoška – inteligentní, sadistické a hravé zvíře v těle krásné mladé ženy. Pleť měla skoro stejně černou jako její dlouhé vlasy. Široká dívčí ramena dodávala její majestátnosti a krásná prsa, bříško se třemi gramy podkožního tuku, pevná stehna a kulatý, mírně vystouplý zadek – tohle všechno z ní dělalo neodolatelnou bytost.

„Sedni si na paty a zakloň hlavu,“ řekla sladkým a pobaveným hlasem. Když jsem udělal, co mi řekla, stoupla si za mně a obkročmo nasunula svůj rozkrok na mou hlavu. Pod krátkou sukní samozřejmě žádné spodní prádlo.

Její zpocený rozkrok se mi nalepil na tváře a její mladá krásná vůně mi zatočila všemi smysly. „Otevři,“ pokynula bez váhání a usadila svojí horkou kundu na moje do široka rozevřené čekající rty. Netrvalo ani sekundu a vyčůrala se mi do pusy.

Po důkladném očištění jazykem sesedla z mého obličeje, chytla vodítko a dovedla mě ke křeslu, na které se líně s žuchnutím posadila. Vodítkem si přitáhla mou hlavu mezi stehna, odepnula mi ho z krku a přitáhla mě ještě blíž tak, že mi zasadila krk do účelné prohlubně v křesle a bradu posadila dva centimetry před její černý rozkrok. Oko na obojku připnula za karabinku visící na křesle, takže jsem s hlavou nemohl ani couvnout a díky prohlubni v křesle ani uhnout. Nadzvedla se a pohodlně se mi napůl položila, napůl posadila na obličej.

S pusou ponořenou hluboko v jejím rozkroku jsem jí koukal do očí a začal jí lízat. PRÁSK, odtáhla se a vrazila mi facku. „Nikdo ti nepřikázal, abys lízal. Máš dělat přesně to, co ti řeknu, nic víc, nic míň!“

PRÁSK, další facka. „Tahle je preventivní,“ řekla se sadistickým úsměvem. Prsty mi otevřela pusu a hluboko mi dva vsunula dovnitř, až se mi skoro zvedl žaludek. Začala mi s nima pomalu zajíždět dovnitř a ven a spokojeně se usmívala.

PRÁSK, další facka, tentokrát mnohem silnější. „Dívej se mi do očí,“ řekla slastně. Chytla mě za vlasy, opřela se jednou rukou o křeslo, druhou rukou o temeno mojí hlavy a zase se přitiskla rozkrokem na mojí pusu.

„Chceš mě lízat blbečku?“ zeptala se se smíchem. Tohle zabolelo. Miloval jsem Nayu víc, než kohokoli jiného na světě. Dokonce jsem se často cítil hrdě, že si vybrala právě mě na svoje zvhrlé hrátky. Já pro ní ale nebyl víc než věc, kterou jednou odkopne.

„Ano prosím,“ zamumlal jsem v jejím rozkroku. „Popros. A popros hezky!“ „Plinzenno Nayo, mod pvosím, dovoute mi Váf lívat,“ zahuhňal jsem a ucítil, jak se mi do tváří nalila krev. Smála se. Nezřízeně se smála. Klečel jsem mezi nohama černý krásný holky přivázaný pevně ke křeslu, hlavu přitisknutou do jejího rozkroku a dívajíce se jí do očí mumlal, prosil, aby mi dovolila jí lízat.

„Opravdu to chceš? Řekni mi, jak hodně mě chceš lízat.“ Odsunula se o kousek zpět tak, aby měla svůj rozkrok nejvíc jeden centimetr od mého nosu. Netoužil jsem po ničem jiném, než po tom, aby se zase posunula zpátky dopředu a už mi to konečně dovolila. Jenže ona zvedla ze stolu dlouhé důtky, zasadila se do křesla dál ode mně a položila mi nohy přímo před nos.

„Otevři pusu,“ přikázala a se škodolibým úsměvem mi zasunula palec jedné nohy do pusy. „Otevři dokořán,“ vyjekla podrážděně a surově mi zarazila skoro polovinu nohy dovnitř do pusy. Když viděla, jak mě to zabolelo, spokojeně se usmála a začala mě mrskat důtkama po zádech. „Můžeš lízat,“ řekla tiše a začala mi prstama u nohy jezdit po jazyku…

Univerzita kodexů IV. – Vítejte na univerzitě

Nováčci a novicky nastupují…aneb další skvělé pokračování příběhů z jedné perverzní univerzity!

Na univerzitě se blížil začátek školní roku a to znamenalo přísun nových studentů, ale hlavně zvýšený výskyt jejich rodin. Pro Děkana to představovalo velký problém. Vydal nejprve prohlášení oznamující studentům, že zdejší kodexy pozbývají platnosti po celý první týden v měsíci. Zároveň bylo zakázáno se o jejich existenci zmiňovat novým studentům.

Pro řadu lidi, a hlavně děvčat, to bylo poměrně obtížné období. Už si na nová pravidla zvykly a braly je jako součást zdejšího studia. Přesto se určitě našly i dívky, které byly rády, že si odpočinou od neustálého dodržování pravidel.

Prohlášení dále oznamovalo, že informace týkající se kodexu, musejí být před okolním světem za každou cenu utajeny. Věřil tomu, že většina studentů je loajální k univerzitě a nedovolí aby do jejího běhu zasahoval někdo zvenčí. Zdůraznil však, že pokud by se tyto informace dostaly ven, tak skončí celá univerzita a to zajisté nikdo nechtěl. Na konci bylo napsáno doporučení, aby veškeré materiály týkající se kodexů byly dobře uschovány a nebo odevzdány do budovy administrativy.

Po studentkách bylo vyžadováno aby opět nosily spodní prádlo a všem byly zakázány jakékoliv sexuální aktivity ve veřejných prostorách pozemku univerzity. Následně byly do oběhu vypuštěny dočasná pravidla stanovující standardní způsoby oblékání studentů jako na jiných školách.

Když bylo vše toto zajištěno, Děkan si konečně oddechl a začal se připravovat na tu milejší část nového roku. Musel připravit přednášku informující nové studenty o zdejších kodexech takovou formou, aby nevzbudil příliš rozruchu. Byl to nelehký úkol, ale bylo to nutné pro zachování správné funkčnosti univerzity.

Když byl připravený, zbýval pouhý jeden den do začátku školního roku. Ten strávil prohlídkou celé univerzity a ujišťoval se, že nikdo na nic nezapomněl. Stále ještě potkával celou řadu studentek, které se procházely jen v kalhotkách nebo neměly kalhotky vůbec. Dokonce potkal i několik zcela nahých děvčat. Měl radost, že tohoto stavu dosáhl a zároveň mu bylo líto, že to na celý týden nebude možné. Všem, které takto potkal, pro jistotu připomínal, aby se od zítra nezapomněly obléknout dle nových dočasných pravidel.

Konečně to bylo tady. Do školy začaly přijíždět nové tváře často doprovázeny rodiči nebo mladšími sourozenci. Děkan pozoroval veškeré dění z okna své pracovny a doufal, že toto brzy skončí bez nějakých problémů.

To se brzy stalo uskutečněným přáním. Poslední rodiny se rozloučily se svými dětmi čtvrtý den od začátku roku. Přesto však bylo nutné ještě počkat do konce týdne, aby nehrozilo, že se některý z rodičů ještě objeví. Den předtím než měly znovu vejít v platnost původní kodexy rozhlásil Děkan povinnou účast nových studentů na úvodní přednášce. Zdůraznil představení pravidel univerzity a kdo se nedostaví, bude je muset nastudovat sám.

Přednáškový sál se brzy začal plnit novými přírůstky. U vchodu jim byly rozdávány lístky s místy k sezení. Z počátku to vypadalo docela nevinně, ale když se místnost naplnila z víc jak poloviny, bylo jasné, že dívky byly usazeny na předních místech zatímco chlapci seděli v zadních řadách.

Když už to vypadalo, že nikdo další nepřijde, vstoupil na přednáškový post Děkan. S milým úsměvem na tváři všechny hezky uvítal a spustil úvodní řeč, která měla navodit příjemnou atmosféru a připravit posluchače na tu zajímavější část.

„A nyní bych rád něco řekl k pravidlům této univerzity týkající se oblékání. Při příjezdu jste jistě všichni dostali tyto standardní pravidla,“ zamával Děkan ve vzduchu s dočasnými pravidly, které vydal. „Je to hezká příručka, sám jsem jí napsal, ale jinak je naprosto k ničemu,“ a odhodil knížečku za sebe. Místo toho vytáhl jinou, o něco větší příručku.

„Toto jsou vážení naše kodexy, které tu všichni dodržujeme a vy je budete dodržovat také. Nejspíše ne hned, ale věřím, že si na ně brzy zvyknete. Každý dostanete jeden výtisk při odchodu, ale rád bych vám tyto pravidla ve zkratce představil osobně.“

„Teď mi dovolte milí studenti,“ rozhlédl se po všech zkoumavým okem: „abych se vás zeptal, kdo z vás si myslíte, že jste vhodně oblečen pro studium na této univerzitě?“

V sále bylo hrobové ticho, ale brzy se začaly zvedat mužské ruce v zadních řadách. U dívek to bylo horší, žádná se nechtěla přihlásit dokud to neudělá jiná. Nakonec se však pozvolna zvedly i některé ruce v předních řadách.

„Výborně, vidím, že víc jak tři čtvrtiny z vás se cítí dostatečně oblečené. Chválím vaší sebedůvěru, ale bohužel většina z vás se domnívá zcela špatně. Teď mluvím hlavně o vás dámy. Nejlepší bude když si to ukážeme názorně.“

Prohlédl si rychle hlásící se dívky a vybral si jednu, která dobře poslouží jeho účelu. „Vy slečno, pojďte ke mě prosím. Nebojte se, nic vám nehrozí.“ Dívka byla trochu zaskočená, ale nakonec se zvedla a pomalým nejistým krokem se blížila k Děkanovi.

To co měla na sobě by většina mužů shledala velmi vyzývavým oblečení. Typická krátká sukýnka u které se člověk ani nemusí příliš snažit aby zahlédl spodní prádlo. Těsné tričko s výstřihem nebylo výjimkou.

Dívka konečně došla až k Děkanovi. Ten jí potřásl pravící a zeptal se jí na jméno. „Gabriela,“ odpověděla tiše dívka. „Vítám tě tu Gabrielo,“ zopakoval Děkan její jméno nahlas. „Tedy ty si myslíš, že jsi vhodně oblečená?“ zeptal se Děkan. „Ano“, řekla opět tiše dívka. „Dobrá, dovol mi se tě zeptat na jednoduchou otázku. Ničeho se neboj a odpověz po pravdě. Čistě teoreticky, když by ti bylo zakázáno nosit kalhotky, oblékla by ses stejně jako dnes?“

Dívka byla očividně otázkou zaskočena, ale odpověděla popravdě, že nikoliv. „To jsem si mohl myslet. Tedy souhlasíš se mnou, že jediné co tě zrovna chrání jsou tvé kalhotky?“ zeptal se Děkan. „Mám ještě sukni,“ odvětila dívka. „Ano to máš, ale teď jsi mi sama řekla, že pokud bys kalhotky neměla, tak tě tvá sukně neochrání,“ zdůraznil Děkan. „No to je asi pravda,“ řekla provinile dívka.

„Výborně, děkuji ti Gabrielo, můžeš se jít posadit.“ Dívka se opět pomalu odsunula na své místo. „Toto byl pouze jeden názorný příklad. Vidím, že mezi vámi je takových daleko víc. A proto mi dovolte představit vám první pravidlo našeho kodexu. Všem dívkám je zakázáno nosit kalhotky.“

Po těchto slovech se sálem ozval šum a šokované výrazy ve tvářích studentek. Děkan je nechal vzpamatovat se z tohoto šoku a poté znovu promluvil. „Chápu, že je to pro vás naprosto šokující. Pokud si myslíte, že vám vaše sukýnky neposkytují dostatečnou ochranu, noste delší nebo si vezměte kalhoty. Toto pravidlo samozřejmě není jediné, které kodex obsahuje, to by bylo příliš neurčité. Dokonce i kalhotky za určitých podmínek nosit můžete, ale obsáhnout kompletní pravidla do této přednášky je téměř nemožné. Teď vás však trochu uklidním. Jako noví studenti dostanete celý jeden týden, abyste se s pravidly detailně seznámili a mohli se přizpůsobit. Při odchodu každá dostanete zelený proužek na zápěstí, který vás označuje za nováčka a opravňuje k porušení kodexu. Po týdnu je toto označení bezcenné a i vy budete nuceni pravidla dodržovat.“

Děkan opět na chvíli utichl aby studentky všechno vstřebaly. „Děkuji vám za pozornost a přeji hodně studijních úspěchů.“ Ze zadních řad se ozval potlesk a dokonce i několik zahvízdání. Chlapcům se očividně kodex zalíbil a to ještě neznali kodex v chování, který pro ně bude ještě milejším překvapením. Dívky však toto nadšení nesdílely a pomalu opouštěly sál, aby vyfasovaly svůj zelený proužek a kopii kodexu…

Univerzita kodexů II. – Rovnováha sil

Aneb svérazný boj za mravnost pokračuje… 🙂

Nová univerzitní pravidla úspěšně fungovala, alespoň to tak na první pohled vypadalo. Děvčata poslušně vystřídaly šortky za delší minisukně či kalhoty neboť se chtěly vyhnout veřejnému ponížení způsobované inspektory. Vzít si krátkou provokativní sukýnku bylo nyní nemyslitelné bez ochrany poskytované kalhotkami.

Poměrně brzy se však objevily nové komplikace, tentokrát s inspektory samotnými. Tím, že dívky nyní dodržovaly pravidla, tak se jejich práce stávala zbytečnou. Doposud spokojený Děkan měl opět problém. Věděl, že když zruší inspekce, vše se vrátí do starých kolejí. A tak nakonec musel inspektorům vyhovět a dovolil jim kontrolovat všechny dívky u kterých by bylo důvodné podezření na porušení kodexu.

Dívky nyní tedy neměly příliš na vybranou. Jedinou možností bylo nosit pouze samostatné kalhotky a tričko. Inspektoři pak byly krátcí, neboť bylo jasně vidět, že pravidla dodržují. Vynalézavé studentky však brzy opět přišly na způsob jak oklamat zákon. Délka trička u některých dívek byla taková, že prakticky zakrývala kalhotky. To co jim tedy neumožnily krátké minisukně mohly do jistě míry získat delším tričkem.

Nyní byl opět nespokojeny Děkan a přemýšlel kudy z tohoto začarovaného kruhu ven. Nakonec tedy byl nucen stanovit parametry kdy je horní část oblečení ještě považována za tričko a kdy už jde o šaty. Jakmile tričko přesáhlo místo přibližně dva centimetry nad horní části dívčího pohlavního orgánu, bylo považováno za šaty.

Takže tedy studentka v krátkém tričku a kalhotkách byla v bezpečí. Ovšem dívky, které si nedaly pozor na délku trička, mohly být opět zkontrolovány inspektorem. Stačilo tedy aby tričko třeba z poloviny zakrývalo kalhotky a osud dívky byl zpečetěn. Poté co ji bylo zabaveno tričko a kalhotky skončila dívka zcela nahá po zbytek dne.

Konečně byla nastolena určitá rovnováha kdy některé dívky chodily v tričku a kalhotkách čímž se úspěšně vyhnuly inspekci a ponížení. Druhá větší skupina studentek riskla občasné inspekce a chodily v delších minisukních bez kalhotek. Sice si musely dávat vetší pozor když se někde ohýbaly nebo seděly, ale v podstatě byly spokojené. Inspektor je občas zkontroloval ale díky absenci kalhotek nešlo o porušení kodexu a nebylo možné oblečení zabavit.

Na univerzitě tedy opět zavládl relativní klid. Děkan byl spokojený, že dívky chodí decentně oblékané, inspektoři byly spokojení, že mohou provádět inspekce a studentky byly rády, že si mohou vybrat svůj styl oblékání…

Univerzita kodexů I. – Poněkud atypická univerzita

Aneb nová série perverzních povídek z prostředí jedné univerzity…

Byla nebyla, jedna obyčejná americká univerzita s naprosto obyčejnými studenty a studentkami, obyčejnými učiteli a ještě obyčejnějším děkanem. Všichni byli štastní až do momentu, kdy se náš milý Děkan jednoho rána podíval z okna na pozemek univerzity a byl zaskočen.

Absence povinných školních uniforem, které na této univerzitě byly zamítnuty, umožnila studentkám prakticky libovolný styl oblékání. Přestože ve školním řádu bylo několik základních pravidel týkající se délky sukní, velikosti výstřihu a dalších, dívky si z toho nedělaly přiliš hlavu a chodily velmi vyzývavě oblékané. To se Děkanovi hrubě nelíbilo neboť byl toho názoru, že nevhodný oděv dívek narušuje soustřední chlapců k řádnému studiu. A tak se rozhodl, že s tím musí něco udělat.

Děkan věděl, že dívky současná pravidla zcela ignorují neboť neexistuje nikdo, kdo by dodržování těchto pravidel kontroloval a navíc ani nejsou určené žádné tresty za jejich nedodržení. Zavádět povinné školní uniformy také nechtěl, protože by to mělo stejný účinek a navíc by to univerzitu stálo peníze. Tak tedy začal uvažovat zcela jinak. Jak donutit dívky aby se více styděly a oblékaly se více decentně? Sebrat jim jedinou jistotu, kterou mají, spodní prádlo!

Byl to odvážný krok, ale zoufalý Děkan už nevěděl jak jinak docílit svého záměru. Okamžitě vydal prohlášení, které zakazovalo zakryti libovolné části těla dvěma vrstvami oblečení.

Druhý den ráno Děkan opět stanul před oknem a pozoroval vývoj situace. Bohužel však byl opět zklamaný. Studentky místo toho aby začaly nosit delší sukně nebo dokonce kalhoty, tak se oblékly do krátkých šortek, které byly snad ještě horší. Navíc nebylo poznat, zda pod nimi dívky mají kalhotky a neporušují nové pravidlo.

Děkan byl sice naštvaný, ale rozhodně se nechtěl vzdát. Po chvíli uvažování se jako jediné východisko jevilo zavedeni kontroly dodržování kodexu. Oficiálně dal tedy rozhlásit, že na pozemku univerzity se pohybuje několik inspektorů, kteří mají oprávnění svléknout dívce šortky při podezření na porušení pravidel.

Další den se však prakticky nic nezměnilo. Studentky byly na porušování pravidel zvyklé a hrozba inspektorů nebyla dostatečnou motivací. Určitá část se hrozby zalekla a oblékly si delší minisukně, ale bylo to natolik malé množství, že Děkan byl nucen proměnit hrozbu ve skutečnost a jmenoval několik inspektorů z řad učitelů a dalšího personálu univerzity.

Velmi brzo došlo na situaci, kdy byla jedna ze studentek zastavena při vstupu do bufetu inspektorem. Ten požadoval aby dívka svlékla své šortky a dokázala tak, že neporušuje pravidla. Studentka se s ním začala horlivě dohadovat, že odmítá něco takového udělat.

Brzy se kolem shromáždil dav ostatních studentů a sledoval vývoj situace. Dívka nakonec byla ubita autoritou inspektora a šortky si skutečně svlékla čímž všem odhalila svůj vyholený klín. Inspektor po chvíli vrátil dívce šortky a beze slova odešel. Skupinka přihlížejících studentů se pomalu rozcházela bez většího projevu emocí.

Co se stalo při další inspekci však bylo zlomové. Jedna ze studentek při inspekci svlékla šortky a pod nimi měla tanga kalhotky. Přestože Děkan nestanovil trest za porušení pravidla, inspektor improvizoval a oznámil dívce, že za porušení pravidel ji budou zabaveny šortky včetně kalhotek a musí takto zůstat po zbytek dne.

Dívka silně protestovala čímž opět přivolala pozornost řady studentů. Nakonec inspektor zvítězil a dívka stanula předevšemi bez oblečení, které by zakrývalo její spodní část. Zpočátku se snažila své veřejné ponížení zakrýt, ale nakonec vzdala zbytečný boj a přestala svojí častečnou nahotu vnímat.

Ten den bylo takto poníženo ještě několik studentek. Děkan z toho sice nebyl příliš nadšený, ale doufal, že to poslouží jako dostatečné varování pro ostatní…

Svatba z donucení II. – Svatební noc

Aneb, kterak jsem se poprvé miloval se svou starší boubelatou manželkou…

Svatba svou velkolepostí odpovídala pragmatické dohodě, díky níž byl doslova prodán té bohaté ovdovělé baronce pochybné pověsti. Přežil ji jen díky nádherným vzpomínkám na Leonku, na její jemnou krásu, lásku a oddanost.

Jak se prodlužovala noc, začínaly houstnout peprné poznámky svatebčanů a konkrétní rady pro něj, jak si počínat o svatební noci. Uvádělo ho to do rozpaků, vždyť baronka byla skoro tak stará, jako jeho matka!

Všem těm řečem se ovšem jenom smála, hlasitě a velmi necudně. Vůbec se zdálo, že má z rozpaků a studu svého novomanžela veliké potěšení. Její bujné poprsí se každou chvíli zachvívalo smíchem, velkými, ale pevnými boky se k němu často tiskla a jednou mu pod stolem stiskla stehno tak vysoko, že až nadskočil v domnění, že se ho dotkla přímo TAM.

Začínal chápat, že ho dnes opravdu čeká svatební noc se vším všudy. Ach Leonko, jak tohle přežiju? Vzdychal si v duchu nešťastně. Než však mohl připadnout na nějakou spásnou myšlenku, jak se ze své nemilé povinnosti vyvléknout, baronka náhle vstala a prohlásila, že už je opravdu pozdě a že je čas si jít lehnout. A za nemalého smíchu svatebních hostů popadla svého zkoprnělého manžela za ruku, zvedla ho ze židle a odváděla pryč.

Dostatek vína a závěrečné řeči nicméně udělaly své, už se tak nebál toho, co bude. Nechal se pořád napůl táhnout řadou otevřených dveří a chodbami jejího velkého domu, sledoval přitom velkorysý výstřih dmoucí se kyprými ňadry.

Když náhle zastavila přede dveřmi ložnice, napůl schválně na ní nalehl, rukou se o ten lákavý výstřih zapřel. Byla rozpálená jako kamínka, ruka mu sklouzla do zpoceného údolí a on najednou zjistil, že v ruce svírá jedno obrovské ňadro.

Jeho žena se potěšeně nahlas zasmála, když se snažil ruku rychle zase vytáhnout a místo toho jí napůl vyndal prso ven. Zpoza látky vykoukl ven veliký tmavý dvorec a nakonec i mocný pupenec její bradavky.

Byla skoro tak vysoká jako on, takže měl její prsa krásně blízko. Nevnímal už nic jiného, ani jak se otevírají dveře, ani jak ho před sebou tlačí do ložnice. Ruku sice vytáhl, ale dál jí držel na jejím dekoltu, fascinovala ho velikost těch prsou a taky nestydatost, s jakou se nechala takto obnažovat.

Když se zastavili u postele, pomohl si druhou rukou a ňadro neomaleně vydoloval z výstřihu ven celé. Bylo opravdu veliké, potřeboval obě ruce, aby je objal. Zvedl ho nahoru a upřeně si ho prohlížel, bradavku pak pomalu začal hladit palcem. Baronka u něj stála a nechávala si to spokojeně líbit. Nepromluvili dosud na sebe jediného slova.

K jejímu příliš hranatému, silně nalíčenému obličeji pozvedl oči až v okamžiku, kdy pozvedl její prso ještě výš, sklonil trochu hlavu a rty obemkl celý ten vystrčený pupínek prsu. Veliké namalované rty měla pootevřené, oči naopak trochu přivřené. Zarazilo ho, jak podobná je náhle jeho Leonce…

Ta myšlenka jím otřásla, ale nedonutila ho vzdát se toho těžkého, mateřského prsu. Chvíli ten pupínek spokojeně laskal, cumlal a lízal, potom ale dostal chuť i na druhé, dosud v látce skryté ňadro. Bez okolků nechal tohle padnout a už hrabal do výstřihu pro druhé.

Bylo stejně veliké, jen bradavka nebyla tak nalitá a tak tmavá. Druhý prs ležel necudně odhalený na její hrudi, pro tu chvíli zapomenutý… ale nepřehlédnutelný. Šaty se jí bez opory prsou trochu provisly, odhalily bělavou kůži na jejím břichu. Měla pórovitou, nepříliš jemnou kůži a byla ostře cítit potem. V tu chvíli ho to vzrušovalo.

Vzal obě prsa tak, aby dlaněmi přikryl bradavky. Pak pevně sevřel prsty, jednou rukou zatáhl, druhou přitlačil. Doslova tak baronku zakormidloval ode dveří dál do pokoje, ke stolku a lenošce. Nechala si to líbit, cestou ze svých ramen rvala dolů šaty, rudým jazykem si mlsně a nedočkavě olizovala rty.

Na stolku skončila už do půl pasu nahá. Byla to mohutná žena s pokleslými, oblými rameny a silnýma rukama. Velká prsa se k ní hodila, nevypadala nepatřičně, ani když jí zadkem narazil na stůl a přitlačil tak, aby na něj nalehla zády.

Stále jí držel za prsa, nahnul se spolu s ní. Roztáhla nohy, přímo ho uvěznila mezi svými mocnými stehnisky. Začal opět cumlat její prsa, tu jedno, pak druhé. Nakonec je stlačil k sobě a lízal naráz obě bradavky. Boky přitom mimoděk začal narážet na její klín. To se jí moc líbilo, vzdychala čím dál hlasitěji.

Najednou už si jí musel vzít, když pod ním takhle sténala, obnažená jako poslední služka. Horečně jí vyhrnul skládané sukně nahoru. Pomohla mu, vytáhla si je až k hrudi. On si mezitím rozepnul kalhoty a sledoval, jak se před ním odkrývá její skryté údolí, zarostlé úplnou houštinou dlouhých černých chlupů.

Otřásl se odporem, ale když roztáhla nohy tak, že se zaleskla její roztoužená štěrbina, neváhal a nasměroval si rukou svého vybuzeného těšitele přímo do ní. Nebyl problém jí trefit ani zajet dovnitř. Byla úplně mokrá a veliká, masitá a horká. Polkla ho dychtivě jako velryba Jonáše, jen vzdechl slastí. Byl uvnitř na jeden ráz a ještě měl dost prostoru, aby řádil dle své libosti.

Chytil se pevně za její stehna a začal do ní zuřivě přirážet. Baronka začala sténat tak hlasitě, že to muselo být slyšet snad až do velkého sálu, ale ani jeden na to nedbal. Mlaskalo to, jak ho do ní vrážel pod různými úhly, občas ho do ní zabořil, pak se prohnul, aby jí pošimral zevnitř na bříšku a nadzvedl se tak, že chviličku na něm visela skoro plnou vahou.

Odměnou mu byly táhlé výkřiky, baronka na něj poprvé promluvila: „Oooch, ty bejku, panenko na nebesích, no to je nádhera, to je ono, jen ho do mě vraž, tak, to je ono, miláčku, ježíšku, ty jsi úžasný, nádherný, miluju tě, ty můj manžílku!“

Měl kalhoty kolem kotníků, žaket a košile mu ale překážely, namáčely se o šťávy, které z ní úplně prýštily. Zvolnil tedy a snažil se je rychle sundat. Jak jí pustil stehna, nohy jí poklesly a sevřely ho. Pomohla si rukama, uchopila se pod koleny a nohy si zvedla ještě výš a víc je roztáhla.

Díval se na ní dolů, jak kdyby jí viděl poprvé. Mohutné poprsí se jí rozlévalo po hrudi jako trochu beztvará masa, z šatů shrnutých kolem pasu jí trčela ven mohutná stehna, klínem se třel o její chlupaté ohanbí. Její urozenost a bohatství už připomínal jen složitý účes s drahou parukou a masivní prsteny a šperky.

Zachytila jeho pohled a našpulila rty: „Hmm, pěkně si mě rozdráždil, kocourku. Mam chuť si před tebou kleknout. Budeš mi to dělat zezadu, ano, budeš? Vezmeš si mě jako svou mrouskavou kočičku, ano?“

Postupně se k němu zvedala a chlípnost jí zářila z očí. Nevěděl, co těmi slovy míní, ale věděl, že nehodlá přestat do ní šukat, dokud se úplně neudělá. Jenže ona se mezitím napůl zvedla a sama z něj vyklouzla.

Jen to mlasklo, vyvalil se z ní malý potůček jejích šťáv. Hekla a rukou si nevěřícně zajela mezi nohy: „Och Bože, teču jak protržená. No tak pojď, netvař se tak, já tě chci taky! Sundej to ze mě, ty hadry, pomoz mi!“

Společnými silami z ní napůl strhli zbytky šatů. Ještě ani nebyla úplně nahá a už si před ním opravdu klekala. S rostoucím chtíčem se díval, jak se napůl pokládá na lenošku a nabízí mu svou mohutnou bílou zadnici. Roztáhla nohy a ohlédla se: „Tak dělej, pojď, vraž ho do mě zezadu!“

Viděl, jak jí mezi stehny visí ty dlouhé, urousané chlupy a když se trochu prohnula v zádech, spatřil i zvoucí vlhkost jejího klínu. Přiskočil k ní a bez váhání ho do ní naplno zarazil. Oba vyhekli a na chvíli strnuli.

Rukama putoval po jejím kyprém těle, na chvíli sevřel široké boky. Byla tak mohutná, že se vůbec nebál do ní narážet vší silou, nebyla vůbec jako jeho Leonka, jí nemohl ublížit.

Když opět začal celou svou délkou přirážet na vlnící se zadek, rukama našel prsy přimáčklé jejím tělem k opěradlu lenošky. Sevřel je a bezohledně se za ně začal přitahovat, přirážel ještě tvrději než předtím.

Baronka teď už přímo řičela rozkoší. Kopuloval s ní tak rychle, že přestával vnímat všechno kolem, jen tlukot jeho srdce mu hřměl v uších, stále hlasitěji a rychleji. Pak se tělo pod ním náhle naposledy zazmítalo, baronkou proběhlo poslední zachvění a ona celá zplihla.

Pocítil to jako své první velké vítězství a to byla poslední kapka. Pustil jí prsa, celý se vzepjal a naposledy se do ní zabořil, až se napůl smekla dolů. Pak už jen prohnutý do oblouku cítil, jak do ní stříká a stříká…

Návštěva prarodičů V.

Aneb, kterak jsme se společně podívali na pořádné rodinné péčko… Další z pokračování veleúspěšné série!

Babička a děda byli mile překvapeni čilostí a aktivitou dětí. Po snídani řekla babička, že má něco speciálního a chtěla by se o to podělit. Odvedla všechny do haly a pak vyndala z tašky videokazetu.

Zasunula ji do videa a vyzvala všechny k jejímu pozorování. „Ty víš, že jsme přijeli od tvé sestry,“ řekla babička Anně. „A oni chtěli, abych vám ukázala tuto nahrávku!!“

První se na obrazovce objevila mladší sestra Anny, Marie. Marie byla štíhlejší než Anna – drobnější postava a menší prsa, byla sportovní typ a vždy byla fit. Pracovala jako osobní trenér. Byla, stejně jako její sestra Anna či její matka, nápadně krásná.

„Ahoj sestřičko, ahoj Jindro! Ahoj děti! Všichni nám moc chybíte – jsme skutečně zklamaní, že jste nemohli přijet po tom 4. červenci… Chceme vám teď ukázat jak nám chybíte a co již dokážeme!“ Na její tváři se ukázal šelmovský úsměv a pak kamera pomalu sjela níž a odhalila fakt, že Marie byla nahá!

Její atletické tělo vypadalo velice sexy. „Mami, teta Marie je skutečně sexy! Lízala jsi její buchtu?“ zeptala se zvědavě Pavla. „Ano, drahá. Byly jsme zvyklé vzájemně se cucat a lízat tak jako ty a tvoje sestry!“ odpověděla Anna. „Ráda bych ochutnala její pochvu!“ řekla Karla. „Určitě budeš mít příležitost, miláčku. Teta Marie to miluje!“

Kamera sledovala Marii až k posteli, kde byl její manžel Dan. Ležel na zádech a nad břichem mu trčel jeho krásný čurák. Marie si sedla před něj. „Pojď sem, Evi – ukaž tetě Anně a svým sestřenicím a bratrancům svůj talent!“

Mariina mladá dcerka Eva se objevila v kameře před svým otcem. Její mladé tělíčko bylo nahé, ploché, ještě nevyvinuté. Usmála se bezelstně přímo do kamery. „Jak slaďounká!“ vzdychla Marie při pohledu na svoji dcerku. Eva však náhle uchopila otcův penis a začala ten válec lízat tak, jak jí to ukázala její matka.

„Tak je to správné, baby. Jak tě to naučila tvoje máma. Děláš to výborně, skutečně!“ skučel její otec Dan. Eva se radostně podívala na svojí matku. „Je to skutečně výborné!“

„To je děvče! Jak krásně cucá čuráka svému otci,“ pochválila ji Marie a posunula se dozadu za Evu. Začala ji rukama hladit po zádech a pomalu přejela dlaněmi dopředu na dceřiny bradavky na ještě nevýrazných prsech. Prsty vzbudila jejich tvrdnutí a pak přejela přes její zadeček a dětskou buchtičku.

„Ty jsi rovněž sexy, holčičko moje. Jen cucej otcův penis, jak jsem tě to učila!“ – „Ooooohh Evi. Jak nádherně mě kouříš, ty malá děvko! Cucej mě, broučku!“ sténal Dan pod učenlivými rtíky svojí malé dcerky.

Kamera přiblížila záběr na Evina malá ústa, obemknutá okolo ohromného penisu jejího otce a její rty, jezdící po tmavě rudém žaludu sem a tam. Ten se leskl jejími slinami a byl to úchvatný pohled, jak mizí v jejích malých ústech a opět se objevuje.

„Oh, dítě, to je nádhera!“ skučel Dan, zatímco se Eva radostně usmívala do hledáčku kamery. Eva pak přivřela svoje oči. „Oh, mami – ty máš prst v mojí buchtičce!“ „Ano, holčičko! Vím, že se ti to již líbí, když tě takto prstem mrdám!“ řekla Marie. „Řekni to tetě Anně a strýčkovi Jindrovi.“

Eva pohlédla do kamery a její ruce pokračovaly v honění otcova čuráka. „Mám ráda, když mě někdo mrdá prstem, tetičko Anno. Strýčku Jindro, moje maminka strká svůj prst do mojí buchtičky a jezdí s ním sem a tam a mně se to strašně líbí!“ sdělovala upřímně svoje pocity malá neteř.

Kamera pak zabrala prst její matky jezdící sem a tam v její malé neochmýřené kundičce. Nakonec jej celý mokrý vytáhla a strčila ho dívce před tvář. „Tak se ukaž, Evi. Buď jako správná kurva a lízej svoje vlastní šťávy!“

Eva s požitkem olizovala svoje šťávy z matčiných prstů. „Mhhhhm, to je lahůdka, maminko!“ „Ano. Tvoje kundička je krásně a nyní správně vlhká. Chceš, aby tě tatínek mrdal jako mrdá mě?“ zeptala se jí matka s vilností v hlase. „Oh, ano!“ vykřikla téměř Eva a rychle si lehla na záda na postel.

Kamera sledovala to nevinné děvčátko, jak roztáhlo svoje nožičky od sebe a nedočkavě pohlíželo na svého otce. Marie si klekla mezi dceřina stehna a začala jazykem lízat dceřinu štěrbinku.

„Ach, maminko, to je krása!“ vzdychala Eva a svými prsty hladila matčiny vlasy šimrající ji na plochém bříšku. Instinktivně tiskla její hlavu mezi svoje nohy, na svoji kundičku, která se začala čím dál tím více probouzet.

„Tak krásná sladká kundička!“ mumlala matka mezi dceřinými stehny, jako by se jí nemohla nabažit. Nakonec se odsunula a uvolnila místo mezi dceřinýma nohama svému muži, který se blížil s ohromným čurákem ve své ruce. Marie roztáhla co nejvíce pysky dceřiny píči a Dan nasadil svůj lesknoucí se mokrý kůl do mezírky mezi nimi.

„Řekni tatínkovi, jestli chceš, aby tě mrdal!“ vybídla Marie dcerku nedočkavě očekávající otcův útok. „Mrdej mě, tatínku. Strč do mě ten svůj velký penis tak hluboko, jako ho strkáš do maminky. Mrdej mě!“ vykřikla Eva téměř hystericky a natáhla k otci svoje ručky.

A tak Dan zatlačil a pomalu zasouval svůj penis do dceřiny těsné panenské kundičky, roztahované ze všech sil matčinými prsty, dráždícími ještě dětský klitoris.

„Ach, ano! To je krása! Mrdéééj mě, tatíííí!“ sténala Eva pod náporem otcova ohromného čuráka, neúprosně roztahující její dětskou těsnou kundičku a pomalu se zasouvající do jejího tělíčka…

Dvě studentky X. – Olga navštěvuje

Aneb, kterak jsem se lesbila s dvěma dalšími teenagerkami před zraky starého perverzáka… Další pokračování velmi úspěšné perverzní série!

Následující období nebylo pro Olgu právě příjemné. Její přátelství s Ingrid pochopitelně ochablo, třebaže se oběma dívkám dařilo zachovávat jistou zdvořilost při styku mezi sebou. Kupodivu tou, která se styděla víc, byla samotná Olga. Po lekci, kterou dostala, se rozhodla, že už končí s pochybnými dobrodružství a bude se plně věnovat studiu. Jak ale mnozí vědí, na rozdíl od přírodních věd, studium ekonomie neposkytuje možnost se plně ponořit do světa exaktní vědy; zejména proto, že ekonomie není vědou, nýbrž moderním šarlatánstvím.

Proto Olze brzy otrnulo; a právě ve chvíli, kdy takřka zapomínala na pokuřující zážitek, se jí ozval Anton Jas, fotograf a jednatel. Jeho hlas byl pro ni překvapením. Sotva si vybavila, kdo to je, nemohla se nezeptat, jak ten člověk na ni získal kontakt.

„Dal mi jej náš společný přítel,“ odpověděl Jas. „Jakpak se vede, slečno? Stále máte zájem o to si přivydělat.“ „Skončila jsem,“ odpověděla Olga studeně. Přesto však nezavěsila, jak by bylo asi vhodnější. Snad proto, že ve skládačce jejích úvah chyběl ten „společný přítel“. Kdo by jím mohl být, přemýšlela.

„Se vším skoncovat není ve vašem věku nic neobvyklého,“ poznamenal Jas. „Jedna má modelka mi práskne dveřmi každý týden. Vy budete týž případ. Pobavme se proto vážně…“

Olga se pokoušela protestovat, ale Jas, zdálo se, slyšel jen, co chtěl slyšet. „Pokud souhlasíte, vyzvednu vás zítra v osm hodin u autobusové zastávky. Uvidíte, že jsem diskrétnost sama.“ Ještě než skončil, Jas jí udělil několik instrukcí, které se vyslechla – a protože měla pečlivost v povaze, udělala si několik poznámek. Nakonec Jasovi několikrát zopakovala, že s ní nesmí počítat.

Druhý den věnovala celý rozmýšlení nad svou situací. Bohužel, v její povaze bylo cosi, co jí nedovolilo se držet přijatých rozhodnutí. Jako většina žen, i ona byla váhavá a měla strach, že odmítnutím Jasovi návrhu přijde o cosi podstatného. Svářel se v ní smysl pro slušnost s chamtivou zvědavostí. V hlavě jí neustále znělo: „Co když se taková nabídka nebude opakovat?“ Navíc, pan Derych po ní poslední dobou zjevně netoužil a pan Gar se už neobjevil. Její zdroj příjmů zcela vyschnul. Proto, navzdory svým předsevzetím, se před osmou oblékla a v osm čekala na zastávce.

Jas se objevil přesně. Když nastoupila, zjistila, že s ním se ve voze vedou ještě dvě další dívky. „Seznamte se,“ řekl Jas. „Toto je Olga. Olgo, toto jsou Žaneta a Adriana. Obě dvě ti mohou potvrdit, že jednám s modelkami poctivě.“

Ukázalo se, že se jedná o dvě velmi příjemné společnice. Lichotivými slovy dokázaly hned rozptýlit Olžiny obavy a sotva uplynulo pár minut, měla Olga dojem, že obě zná celou věčnost.

Žaneta byla ohnivá černovláska a krátkým mikádem a velkýma černýma očima. Měla snad trochu ostrý nosík a tenčí rty, ale pod nimi nabízela svoji hlavní přednost, totiž na správných místech zakulacenou postavu. Olga opravdu nepoznala dívku tak štíhlou a přece dobře vyvinutou zároveň.

Druhá, Adriana, byla naopak vyšší štíhlá rusovláska. Měla nádherné přirozeně ryšavé vlasy, které jí splývaly podél ramen v dlouhých vlnách. Pleť měla čistou a nepoznamenanou pihami, jak bývá u tohoto typu běžné. Zelené oči a smyslně vykrojené rty patřily k jejím největším devizám. Neoplývala tolik poprsím a ani zaobleností boků jako Žaneta, ale její úsměv byl úsměvem Mony Lisy. Olga takřka zatoužila jí líbat na rty. Živočišná Žaneta v ní vzbuzovala představy méně ušlechtilé, ale o nic méně dráždivé.

„A jsme tady,“ poznamenal Jas po půlhodině cesty. „Děvčátka, vystupovat. Váš zákazník už čeká. Vyrovnám se s vámi, jakmile si vás přijedu vyzvednout. Hodně štěstí.“ S těmi slovy je opustil.

Tři dívky zůstaly před velkou soukromou vilou. Ze dveří vyšla starší žena v šedivém kostýmu a beze slova je pustila dovnitř. Olgu zarazilo, jak počestně ta paní vypadá. Zastyděla se za důvod své návštěvy.

Jakmile vešly do předsíně, žena jim ukázala věšáky, kde si všechny měly odložit. Nakonec před paní domácí zůstaly jen ve spodním prádle. Žena si je dlouho měřila od hlavy až k patě, pak jim poručila, aby se otočily a nakonec je prsty, které připomínaly staré vyschlé drápy, prohmatala přes prsa a zadek.

„Ty ses opravdu báječně povedla,“ poznamenala suše k Žanetce, sotva jí stiskla poprsí. „Můj pán sice nemá moc rád buclaté typy, ale u tebe určitě udělá výjimku. Přes pas jsi velice štíhlá a i nohy máš akorát. Pokud si tě ale nebude všímat, tak ne aby ses urazila. Věnuj se svým kamarádkám. Totéž platí i pro tebe,“ obrátila se náhle na Adrianu. „Ne že bys nebyla krásná, ale pán dává přednost blondýnkám.“

Nakonec přešla k Olze a prohlédla si ji nejdůkladněji. „Vy budete asi dobrá. Snažte se být hlasitá. Pán nemá rád tyhle tiché upejpalky. Kdybych chtěla být nejapná, řekla bych, že musíte ječet, aby vás slyšeli i sousedi.“

Bez dalších okolků odsunula stranou látku kalhotek a zasunula prst do nepřipravené pochvy. Olga zaúpěla, ale po chvíli, když ji stará žena chvíli masírovala, zvlhla. „Tak je to lepší,“ poznamenala paní domu. „Ráda se lesbíte?“

Olga, která to považovala za návrh, ztuhla: „Já…“ „Ale ne se mnou, vy hovádko,“ ušklíbla se ta žena. „Máte tady přece kamarádky. Můj pán je starší muž a chvíli trvá, než se dostane do nálady. Dokud nebude připravený, vůbec si ho nevšímejte. Jen byste ho tak přivedly do rozpaků.“

„Ano, paní.“ Po ještě několika radách, které alespoň Olga pozorně poslouchala, je odvedla do obývacího pokoje. Pod nohama jim tlumil krok hustý rudý koberec. Jinak v místnosti panovalo lehké přítmí; bohatě zdobené závěsy byly zatažené. Na stole uprostřed pokoje stály tři skleničky bílého vína.

„To jsou ty kurvičky, Adélo?“ ozval se skřípavý udýchaný hlas. Přicházel z velkého křesla, které se skrývalo pod jediným svítícím lustrem v pokoji. Olga jen s námahou rozeznávala postavu, ponořenou do měkkých matrací.

„To jsou vskutku ony, pane,“ řekla žena a postrčila je dopředu. „Přeji dobrou chuť.“ Když se takhle podivně rozloučila, služka vycouvala ze dveří a zavřela je. Dívky osaměly.

„Servírovat tahle Adéla umí,“ zamumlal si pro sebe její pán a pak hlasitěji pokračoval. „Vítám vás, holčičky. Jsem pan Darměj a dnešní večer strávíme spolu. Doufám, že pijete víno?“

Dívky vytušily, že jim nabízí skleničky na stole a všechny se napily. Nejspíš hlavně proto, aby zahnaly ten pochmurný přízrak, který se vznášel nad každým v tomto domě.

„Vážené dámy,“ pokračoval pan Darměj: „prosím, nevšímejte si mne. Koberec je měkký a celý váš. Jistě se dokážete i beze mne pobavit. Já se k vám možná přidám a možná také ne… Chápejte, muž mého věku se na své tělo nemůže příliš spoléhat. Ale jak vás tak pozoruji,“ stařec se potěšeně zachechtal: „třeba dnes budu mít štěstí. No kurvičky moje, do práce!“ Ozvalo se ostré tlesknutí dlaní.

Olga se rozpačitě rozhlédla. Naštěstí pro ni byly její kolegyně zkušenější, takže ji obstoupily každá z jedné strany a jemně se s ní začaly objímat. Brzy se všechny tři ponořily do sladkých něžností, jaké ženě může nabídnout pouze žena. Podprsenky i kalhotky spadly na rudý koberec; a po nich i jejich majitelky.

„Aaaach,“ sténala hlasitě menší Žaneta, když doširoka rozevřela nohy tak, aby je nabízela přímo pro starcovy oči a zamilovaně se na poštěváčku hladila prstem. Adriana totéž prováděla Olze, takže brzy už místnost zaplnilo milostné sténání.

„Zkuste mne lízat,“ zašeptala Žaneta. Obě poslechly a zatímco rusovláska se věnovala tmavé kundičce, Olga pracovala jazykem na širokých hnědých bradavkách. Všimla si přitom, že Adriana vyzývavě vrtí zadkem, tak se ji pokusila napodobit. „Výborně, vy dvě, výborně,“ zaslechla vzápětí. „Ale vystřídejte se. Ať kroutí prdelkou ta malá. Má ji tak pěkně kulatou!“

Přemístily se, jak požadoval. Olga se ocitla vespod; Žaneta se jí věnovala zezadu a Adriana jí nabídla škebličku k lízání. Brzy měla ústa plné šťávy. Oproti drsnému zážitku s Ingrid toto bylo skutečně milé a jemné; a to dokonce ve chvíli, kdy Žaneta vytáhla z kabelky růžové dildo a připjala si ho mezi stehna.

„Pojďte mne kouřit, zlatíčka,“ poručila hlasitě. Přitom se otočila bokem ke křeslu, ve kterém se nacházel stařec. Ten nadšeně supěl, když viděl, že Adriana jazykem zpracovává umělý nástroj tak, až se leskne slinami. Několikrát na dildo zkušeně plivla. Pak uvolnila místo Olze, která s nechutí následovala její příklad. Želatinový kolík jí po jazyku sklouzl až k mandlím. Ohromeně vytřeštila oči.

„To je moc dobré,“ hýkal stařík: „strč jí ho až do krku! A ty, zrzko, jí drž hlavu, ať se necuká… Ukažte mi, kolik spolyká!“ Tohle nucení naštěstí netrvalo dlouho. Ale i tak měla Olga dojem, že se udusí. Adriana, která si všimla, že se dáví, se rozložila na koberec a vyzvala přítelkyni: „Udělej mi to do pičky!“

Vzápětí už obě zdatně souložily, zatímco Olga hladila kulatou prdelku černovlásky. Pak přišla řada i na ni. Dildo bylo zdaleka největší kus nářadí, jaké v sobě kdy měla a proto měla chvílemi dojem, že nesténá, ale přímo křičí. Stařec tomu hlasitě tleskal. „Takové kurvičky jsem tady ještě neměl,“ chraptěl spokojeně: „u pekelné díry, mně se snad opravdu postaví. Ošoustejte teď některá tu černovlasou děvku. Ať mi taky zazpívá. Roztrhněte jí píču!“

Úkolu se ujala Adriana, která s dildem zacházela stejně zkušeně. Položila si kolegyně na zem a střídavě je šoustala tak, že napřed vrazila růžový roh do Žanetčiny buchtičky a vzápětí ho nechala olízat Olze.

Ta cítila na jazyku ženské šťávy svoje i cizí a s předstíranou dychtivostí je slízávala. Pak si klekla nad Žanetu. „Opíchej mne,“ poručila chraptivě – a s trochou studu. „Opíchej mi kundu!“

Vytušila, že se takové pobídky budou starci zamlouvat – a nemýlila se. „Ještě, ještě,“ naléhal. „Buď na ně sprostá, ty čubko. Pověz jim to!“ Olze ovšem už nápady došly; naštěstí pro ni se slov ujala Adriana. Ta až dosud spíše mlčenlivá propukla náhle v tak odpornou záplavu nechutností, až se Olga otřásla.

„Ty svině, ty kurvo,“ vřískala, „Přirážej pořádně, hýbej prdelí, hýbej tou línou prdelí. Hlaď si kozy, ať vidím, že ti dělám dobře. Rozpíchám tě jako tlustou svini. Ty jsi ale hnusná děvka, že se ti to tak líbí. Úplně se mi protivíš.“

Olga s úžasem hleděla na rozvášněnou tvář Mony Lisy a divila se, čeho všeho je rusovláska schopná. Brzy ale neměla čas se divit; prudce mrdaná Žaneta se náhle otřásla a s příšerným řevem se vzepjala boky proti umělému klacku. „Ach bože, já už jsem,“ ječela: „už jsem se celá udělala. Podívejte, jak stříkám! Ty jsi mne celou rozmrdala. Už nedám nohy k sobě. Moje ubohá píča! Moje píča!“

A opravdu, z rozjebané kundy jí vystříkl hotový vodopád za těžkého oddechování. Její kulaté kozy se přitom rozčileně chvěly a pot po nich jen tekl. Na rudém koberci se objevila obrovská tmavá skvrna.

„To je den,“ zasípal stařec a poprvé dneska vstal. Pomalu se blížil k dívkám a mezi nohami se mu chvěl na kost ztvrdlý pták. Olga pochopila, že začíná druhé kolo…

Dvě studentky IX. – Úplné vystavení

Aneb, kterak jsem mou sladkou mladou „rozhoďnožku“ vytrestal… Další pokračování úspěšné série…

Pan Derych byl svým způsobem velmi šťastný muž. K jeho osobní potřebě byly připraveny hned tři půvabné ženy. Vedle Olgy a Markéty vynikala i paní Derychová, jeho manželka.

Třebaže zde zatím není pro ni prostor, musíme předeslat, že šlo o dámu sotva čtyřicetiletou, velmi módní a šik. Její jedinou vadu, alespoň z pohledu pana Derycha, představovaly honba za kariérou a časté služební cesty. Proto trpíval tolik nocí sám, jinak paní Derychová oplývala touž vášnivou náturou jako Markéta, její dcera.

Skvrnou na kráse těch dní zůstávala pro pana Derycha vysoká cena, kterou stále musel platit, jak za služby Olze, tak i Markétě. Ta, třebaže se svým otcem šoustala s potěšením, se nikdy nevzdala nároku na svůj honorář. Tahala z něj peníze stejně jako kterékoliv jiné dítě. A třebaže pan Derych uznával, že Markéta si jisté ocenění zaslouží, začínaly ho rostoucí výdaje znepokojovat.

Proto se nakonec odhodlal k odvetným opatřením. Jak už bylo jednou zmíněno, při svých hrátkách ti dva často užívali videokameru. Markéta sice pravidelně pásky sbírala, aby otci nezůstaly, nicméně rozhodně se nezdráhala vystavovat se zvědavému objektivu.

„Co takhle mi, holčičko, zapózovat?“ zeptal se jí pan Derych v pondělí, když za jeho ženou zapadly dveře. Tentokrát držel fotoaparát – a jeho nápad se setkal s nadšeným souhlasem. Markéta, která velkou část výdělku utratila za prádlo, se odběhla převléct.

Když se vrátila, pan Derych ji odvedl do ložnice, kde roztáhl záclony prý proto, aby měl více světla. „Každý na mne uvidí,“ namítala Markéta. Ale její otec, který ji už dobře znal, prostě přihodil další bankovku.

Dívka se tedy neochotně postavila do středu pokoje, přímo před bílou postel a co nejdále od okna. Měla oblečené světle zelené šaty a k nim boty na vysokých podpatcích. Sotva se rozsvítil blesk, vyhrnula si spodní lem a ukázala, že nosí krajkové, velmi průhledné prádlo, úzké až hanba.

„Ty jsi moje kurevská dceruška,“ zašeptal pan Derych vzrušeně a přiblížil si její klín tak, aby každý viděl, že pod látkou prosvítají stydké pysky. „Otoč se a vystrč prdelku. Pěkný zadeček, jen co je pravda. Teď popojdi k oknu a polož ruce na parapet.“

„To neudělám,“ vzpouzelo se děvče. Na její obranu musíme dodat, že okno vedlo přímo do ulice. Každý, kdo by zvedl oči, by ji musel vidět, nemluvě o nedaleké řadě činžovních domů, z nich ten, kdo měl alespoň dalekohled, mohl její polonahé tělo pozorovat.

„Ale necukej se,“ pověděl pan Derych: „copak někdo uvidí, že si u okna vysvlékáš kalhotky? Jen já budu vědět, že tam stojíš s holým zadkem. Nechci po tobě, aby ses předváděla na zahradě. Tak co bude, holčičko? Tak se mi líbíš…“

Markéta přistoupila k dřevěnému rámu a tentokrát velmi opatrně si zvedla spodní lem tak, aby nepadal zpět. Pak si s pohledem upřeným do rušné ulice stahovala krajkované kalhotky. Za ní se s železnou pravidelností rozžínal blesk fotoaparátu.

„Ještě ti to vadí, ty kurvičko?“ optal se jí její otec, když zpozoroval, že zvlhla. „Ach tatínku!“ Markéta si vložila ruku do rozkroku a přitiskla se prsy k oknu. Pod zelenkavou látkou jí tvrdly bradavky a sklo se mlžilo od horkého dechu.

„Nemáš chuť ukázat nám víc?“ zeptal se jí pan Derych potměšile. Dobře věděl, že Markéta vzrušená není Markéta soudná. Také se nijak nepřepočítal: sotva svlékla kalhotky, nadzvedla se jeho dcerka v bocích a přitiskla na sklo horký trojúhelník vyholeného klína. Každý, kdo šel kolem, se mohl pokochat nezvyklým pohledem.

„Ať si mne každý prohlédne,“ vzdychalo děvče: „určitě po mně budeš chtít, abych se celá ukázala. Tohle se ti právě líbí, co? Aby mne každý viděl… Ale víc už neukážu, to tedy ne.“

„K ničemu tě nenutím,“ řekl pan Derych: „ale nepustím tě, dokud neuvidím tvoje kozičky. Vykloň se z okna, ty kurvičko, a nabídni světu svoje čtyřky. Já tě budu přitom šoustat do kundy. Chci, aby tě každý viděl, když to dostáváš do pičky. Zezadu jsem tě ještě nepíchal.“

„Proč mne neošoustáš tak, jak jsem? Copak ti nestačím? Buchtičku máš akorát na dosah. Proč se mám z okna vyklánět polonahá?“

Markéta se otočila, vyzývavě si honila poštěvák a spokojeně vnímala, jak ji pokrývá jeden blesk za druhým. Pak chytila otce za ohon, přidržela ho a zkušeně ho hnětla, až sténal vzrušením.

Přesto však neztratil zcela smysly, protože dcerce poodhrnul ňadra a donutil ji se otočit do otevřeného okna. Nakonec Markéta zjistila, že leží vykloněná do ulice a prsy se jí opírají o římsu.

„Ach bože, moje kozy jsou všem na očím. Vypadám, jako bych se tu nabízela. Prosím, nech mne jít!“ Ale přesto se urputně masturbovala a když ucítila mezi pysky pevný žalud, zapřela se a statečně snesla útok do svých útrob. Brzy měla ptáka až na děloze.

V této poloze se pan Derych do dcerušky zabořil jako ještě nikdy… „Moje pička,“ zaúpěla. „Proč mne dneska mrdáš tak tvrdě? Proč mne takhle šoustáš? Proč mne takhle vystavuješ? Jsem tvoje dceruška…“

„Jsi jen čubka, co potřebuje dostat za vyučenou,“ zasípěl pan Derych, sám na hranici infarktu. Fotoaparát dávno odložil. Jeho představivost vzrušovalo, co věděl on jako jediný. Pravda za dnešní přetvářkou ho přiváděla k šílenství.

Pohledem zamířil k protějšímu domu, do třetího patra. Právě tam, kde věděl, že jeho i ji sleduje zvědavý objektiv. Dnes mohla Markéta zničit film jako vždy, nebude jí to ale nic platné. Na světě zůstanou ještě jedny fotografie. Fotografie, které budou obsahovat každičký detail.

Pan Derych schválně otočil dcerku bokem, aby se ulice dozvěděla, že tahle sladká rozhoďnožka má v kundě pořádného ptáka. Pak se chytil za těžká ňadra a pořádně přirazil…